Maserati 4CM byl závodní vůz kategorie Voiturette s nezakrytými koly, navržený, vyvinutý a vyrobený italským výrobcem Maserati v roce 1932. V letech 1932–1938 bylo vyrobeno devět vozů s motorem 1,1 litru, šest vozů s motorem 1,5 litru a jeden vůz s motorem 2,0 litru plus speciální motory 2,5 l. náhled|Maserati 4CM-1100 (1937) Vznik a vývoj V roce 1932 se Maserati rozhodlo soustředit své úsilí i na třídu voiturette (vozy do 1,5 l zdvihového objemu), o kterou němečtí výrobci jako Mercedes-Benz a Auto Union nejevili zájem. Model s motorem o zdvihovém objemu 1100 cm³ (1,1 l) označovaný jako Tipo 4CM byl první závodní vůz Maserati pro třídu voiturette s karoserií monopost. Název vozu je odvozen následovně: 4: čtyřválcový motor; C: Corsa, pro závody; M: Monopost, pro jednomístný vůz.

Model 4CM, vyrobený společně s dvoumístným sportovním vozem 4CS, byl poháněn vpředu umístěným motorem o zdvihovém objemu 1088,4 cm³ (vrtání 65 × zdvih 82 mm), což byl přeplňovaný čtyřválcový řadový motor s dvěma vačkovými hřídeli (DOHC) v hlavě válců s kompresorem Roots. Dosahoval výkonu 90 koní (67 kW) při 5300 ot./min, což byl výkon dostatečný k dosažení maximální rychlosti 145 km/h. Vůz s mechanickou čtyřstupňovou převodovku byl osazen 16palcovými koly vpředu a 17palcovými vzadu.

Některé vozy byly od roku 1934 dodávány s speciálním blokem válců, písty, ojnicemi a větším kompresorem, což umožňovalo v případě potřeby přestavbu na 1495,7 cm³ (vrtání 69 × zdvih 100 mm). V závislosti na velikosti motoru zvyšoval mechanický kompresor typu Roots výkon na 90–175 koní (66–129 kW). Vůz měl rozchod kol: 120/120 cm a hmotnost podvozku: 520–580 kg. Motor verze 4CM-1500, se kterým startoval v Brně Guiseppe Farina v roce 1934, měl karburátor Weber, výkon 129 kW (175 koní) při 6000 ot/min, rozchod kol 1200/1200 mm, vnější rozměry: délka 3680 mm, šířka 1480 mm, výška 1350 mm. Vpředu měl dvojité příčné závěsy a zkrutné tyče, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera, přední i zadní hydraulické brzdy bubnové. náhled|Maserati 4CM (Silverstone Classic 2008) V řadě vozů Maserati typ Tipo 4CM doplnil Maserati Tipo 26M (kategorie vozů Grand Prix nad 1,5 l zdvihového objemu, který byl vyráběn v letech 1930–1934) a kolem roku 1936 byl postupně nahrazen novým modelem Maserati 6CM.

Sportovní úspěchy

Závodní verze 4CM První vítězný start nového vozu s motorem 1,1 l zaznamenal tovární jezdec princ Domenico Rosso di Cerami na 6. ročníku závodu Coppa Ciano na toskánském okruhu Montenero v Livornu, který se uskutečnil 31. července 1932. Třída malých vozů voiturette odstartovala do závodu s minutovým zpožděním po posledním z velkých vozů (Grand Prix). Cerami první start proměnil v první vítězství v průměrné rychlosti 74,7 km/h. Závod se jel na 8 kol v celkové délce 160 km a Domenico Rosso zajel i nejrychlejší kolo (3. kolo) za 15:53,8 min = 75,5 km/h. Druhé místo v závodě obsadil Francesco Matrullo na voze stejného typu. Hlavní závod vozů Grand Prix na 200 km vyhrál Tazio Nuvolari na voze Alfa Romeo Tipo B/P3. Domenico Rossi v roce 1932 s vozem 4CM–1100 dokonce získal italský šampionát v kategorii 1100 Corsa a překvapivě záhy ukončil svou kariéru. V červenci na Grand Prix Německa v roce 1932 na severní smyčce Nürburgringu zvítězili jezdci Ernesto Maserati a Amadeo Ruggeri ve voze 4CM-1100 ve třídě do 1100 cm³ a zároveň dosáhli velmi uspokojivého třetího místa ve třídě 1500 ccm (Group II). Monopost Maserati, které zpočátku řídil Ernesto Maserati, se umístilo na třetím místě s více než šestiminutovou ztrátou za vítězem Henry Täuberem (Alfa Romeo 6C–1500). Po odstoupení ve vozech Grand Prix vůz převzal Ruggeri (v hlavním závodě, kde jel na Maserati 8CM-3000, odpadl již v 2. kole pro poruchu motoru). V hlavním závodě Grand Prix (Group I) vyhrál Rudolf Caracciola na voze Alfa Romeo Tipo B/P3.

Na 7. Velkou cenu Coppa Ciano, která se jela 30. července 1933 na okruhu Montenero u Livorna, přihlásila továrna svojí závodní stájí Officine A. Maserati zcela nový vůz specifikace 4CM-2000, jezdcem byl Giuseppe Campari. Další Maserati, ale všechny nezávislé, se objevily ve verzích Maserati 8CM (Tazio Nuvolari) a pro Corsiho, Tuffanelliho, Ayminiho a Signorinu Vittorii Orsini (všichni na Tipo 26). Ještě v třídě pod 1,1 l startovali Ferdinando Barbieri, Giuseppe Furmanik a Guido Landi (všichni na specifikaci 4CM-1100). Hned od začátku Nuvolari ukázal svou dominanci v monopostu Maserati 8CM. Startoval z poslední řady, ale přejel celé startovní pole 16 svých soupeřů, takže na konci prvního kola vedl s náskokem 12 sekund před Borzacchinim v nejrychlejší Alfě Romeo Monza. Po 12 kolech (240 km) zvítězil Nuvolari. Campari s novým vozem 4CM-2000 obsadil lichotivé 3. místo. V třídě do 1,1 l (8 kol/160 km) kompletně obsadili stupně vítězů jezdci na 4CM-1100 v pořadí Ferdinando Barbieri, Guido Landi a Giuseppe Furmanik. Na 2. Velké ceně Nice, která se jela o týden později (6. srpna) Campari dojel po 95 kolech (305,3 km) s vozem 4CM-2000 na 8. místě. Campari ve čtyřválcovém Maserati jel pravidelně stabilní závod, ale nedokázal držet krok s rychlostí vedoucích jezdců (to byl Campariho poslední, dokončený závod. O měsíc později zahynul na okruhu v Monze). Celkově opět zvítězil tehdejší soukromý jezdec Tazio Nuvolari na Maserati 8CM před továrním jezdcem René Dreyfusem na Bugatti (typ T51 2,3 l) a soukromníkem Guy Mollem na Alfě 8C-Monza (2,3 l). Guy Moll zahynul o rok později při závodě Coppa Acerbo (Grand Prix Pescary 15. srpna 1934). náhled|vlevo|Maserati 4CM-1500 (1935), 1496 cm³, 150 k/110 kW (Automobilové klenoty 2024) náhled|Vítězný Giuseppe Farina (uprostřed) zdraví diváky (Masarykův okruh 1934) náhled|Guiseppe Farina na Maserati 4CM před pisáreckou zatáčkou Masarykova okruhu 1934 Další vítězství 4CM-1500 připojil na 12. ročníku závodu Eifelrennen na severní smyčce Nürburgringu už se silnějším motorem 1,5 l hrabě Luigi Castelbarco. Závod na 12 kol (273,7 km) se konal 3. června 1934. Do závodu odstartovalo 16 vozů do 1,5 l a 8 vozů do 0,8 l. Castelbarco zvítězil za 2:36:23,1 h v průměrné rychlosti 105,0 km/h ve svém červeném Maserati před československým Schmidtem a německým Burggallerem v jejich Bugatti T51A. I zde se jel závod společně se silnější kategorií Grand Prix. V té zvítězil Manfred von Brauchitsch na voze Mercedes-Benz W 25.

Za krásného, téměř letního počasí v neděli 30. září 1934 do hlavního závodu na Masarykově okruhu odstartovalo v tradičních 10:30 h 17 vozů kategorie Grand Prix, za nimiž se po 2 minutách vydalo na 15 kol i 15 závodníků na malých vozech (Voiturette). Před zraky 150 000 diváků (některé zdroje směle uvádějí, že jich bylo 350 000 nebo i více) celkem tedy startovalo 32 jezdců. Dr. Giuseppe "Nino" Farina (synovec slavného konstruktéra Battisty Pinin Fariny) se okamžitě ujal vedení pronásledovaný několika vozy Bugatti. Po pěti kolech byla situace následující Farina (Maserati), Burggaller (Bugatti), Schmidt (Bugatti) a Seaman (MG). Po 10 kolech jeli závodníci v podstatě v nezměněném pořadí: Farina (Maserati), Sojka (Bugatti), Burggaller (Bugatti), Euston (MG) a Seaman (MG). Pouze Schmidt byl za volantem vystřídán Sojkou a Euston předstihl Seamana. Farina, pozdější první mistr světa formule 1 (1950), divákům předvedl dominantní vítězství stylem start-cíl a vedl závod od začátku do konce. Dosáhl průměrné rychlosti 109,8 km/h a ještě zajel nejrychlejší kolo závodu v čase 14:55 min, tj. 117,2 km/h. Burggaller na Bugatti skončil druhý a třetí byla dvojice B. Sojka / F. Schmidt (rovněž na Bugatti T51A).

Giuseppe Tuffanelli se specifikací 4CM-1100 vyhrál 4. srpna 1935 9. ročník závodu Coppa Ciano v Livornu. To bylo ve třídě do 1100 cm³. Na druhém místě dojel Ettore Bianco se specifikací 4CS-1100. Jezdci na vozech Maserati tak zopakovali vítězné "double" z roku 1932. Giuseppe Tuffanell zajel i nejrychlejší kolo závodu v čase 14:27,4 min = 83,0 km/h. 15. září 1935 se jel 4. ročník závodu Okruh v Modeně (IV° CIRCUITO DI MODENA JUNIOR) v třídě Voiturette do 1500 cm³. V závodě startovalo 7 vozů Maserati, stylem start-cíl zvítězil Ippolito Berrone (4CM-1500) před Giuseppem Tuffanellim a Morisem Bergaminim (oba na 4CM-1100). A to ještě Ferdinand Barbieri (4CM-1500) jezdící až do 11. kola (z 25 vypsaných) na 2. místě musel odstoupit kvůli mechanické poruše.

Poslední vítězství pro Maserati 4CM-1500 získal 1. května 1937 v anglickém Brooklandsu na 1. ročníku Campbell Trophy Angličan Edward Knowles "Teddy" Rayson. Závod se jel společně se silnějšími vozy Grand Prix, kde vyhrál princ B. Bira na Maserati 8CM. Ve společné klasifikaci obou kategorií vozů Rayson obsadil 2. místo za Birou. Vozy s objemem nad 1,5 litru a třída voiturette totiž závodily společně na 100 kol (364,8 km). náhled|Maserati 4CM, Giuseppe Furmanik (za vozem) a Ernesto Maserati (vlevo) 1937 V roce 1934 vytvořil 28. listopadu naturalizovaný Ital Giuseppe Furmanik (původně Josef Furmanik, Polák narozený ve Švýcarsku) se speciálně aerodynamicky upraveným modelem (Siluro) světový rychlostní rekord ve své třídě (750–1100 ccm) s „letmým startem“ rychlostí 222,6 km/h. Se specifikací 4CM-1500 kilometr s pevným startem zajel 8. ledna 1936 za 27,38 s., což je průměrná rychlost 131,483 km/h a téhož dne zajel i 1 míli s pevným startem za 39,57 s., což je průměrná rychlost 146,415 km/h. Později s tímto speciálně karosovaným vozem (Carrozzeria S.A. Viotti) a motorem 1,5 l jeho majitel Giuseppe Furmanik 3. června 1937 vytvořil další rychlostní rekord ve své třídě (motory 1100–1500 ccm) s „letmým startem“ a dosáhl průměrné rychlosti 237,568 km/h. Rekordní jízda se odehrála na dálnici mezi Florencií a Ligurským mořem poblíž Tassignana.

Poslední významný úspěch zaznamenal model Maserati 4CM, verze 4CL v roce 1940, kdy s ním Luigi Villoresi vyhrál v absolutním pořadí slavný závod Targa Florio.

Sportovní verze 4CS Mezi roky 1934 a 1936 byl tento vůz velmi úspěšný na klasickém, italském závodě Mille Miglia. V roce 1934 posádka Taruffi / Bertocchi vyhrála se specifikací Maserati 4CS-1100 třídu do 1100 cm³ a celkově skončila na 5. místě a v roce 1935 posádka Bianco / Bertocchi opět vyhrála třídu do 1100 cm³ a celkově skončila na 7. místě. Nejúspěšnější byla účast v roce 1936, kdy posádka Bianco / Boccali završila vítězný hattrick a vyhrála potřetí třídu do 1100 cm³. V celkovém pořadí obsadila 6. místo za dalším vozem Maserati, což byla silnější verze Maserati 4CS-1500 s posádkou Tenni / Bertocchi. Ti skončili celkově na 5. místě a vyhráli třídu do 1500 cm³.

Technické informace 4CS-1100 4CM-1100 4CM-1500 4CM-2000 4CM-2500 motor řadový čtyřválec zdvihový objem 1088 cm³ (1,1 l) 1496 cm³ (1,5 l)1970 cm³ (2,0 l) 2483 cm³ (2,5 l) vrtání × zdvih 65 × 82 mm 69 × 100 mm 80 × 98 mm 84 × 112 mm kompresní poměr 5,1:1 6,0:1 5,8:1 5,8:1 výkon 90 k (66 kW) při 5300 ot/min 150 k (110 kW) při 6000 ot/min 165 k (121 kW) při 5500 ot/min 195 k (143 kW) při 5300 ot/min rozvod ventilů DOHC (dva vačkové hřídele v hlavě válců / dva ventily na válec), Rootsův kompresor karoserie a rám hliníková karoserie na žebřinovém rámu rozvor 2700 mm 2 400 mm 2450 mm pohotovostní hmotnost (bez řidiče) 630 kg 580 kg 600 kg max. rychlost 150 km/h 185 km/h 190–230 km/h 215 km/h 220 km/h

Odkazy Reference

Literatura SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Olympia, Praha, 1973, 320 s., S. 116-128 HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s. ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4 SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 90 let. Brno/Praha: CPress/Albatros Media ,1. vyd. 2021, 344 s., ISBN 978-80-264-3940-0 OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5

Související články Maserati Ernesto Maserati Giuseppe Farina

Externí odkazy

Maserati 4CM 1500 na ultimatecarpage.com Maserati 4CM Record-Breakers na primotipo.com