Klášter Sulejów se nachází v Sulejówě, v Polsku v Lodžském vojvodství v okrese Piotrków.

Historie Tento cisterciácký klášter byl údajně založen v roce 1176, ale s největší pravděpodobností až o dvanáct let později. Založil ho Kazimír II. Spravedlivý, který přivedl mnichy z kláštera Morimond a přidělil jim pozemky poblíž přechodu přes řeku Pilicu v Sulejówě. Vévodovu iniciativu podpořil, mimo jiné i finančně, krakovský biskup Pełka a hlezenský arcibiskup Piotr Łabędź, obzvláště významný mecenáš cisterciáckých klášterů. Podle místní tradice byl první klášterní kostel vysvěcen 8. srpna 1178.

Následující léta 12. století přinesla klášteru další rozvoj. Nové nadace poskytl syn zakladatele, Leszek Bílý. a klášter bylo také pod patronátem Konráda Mazovského a Boleslava Ctnostného. Ochranné buly vydali Honorius III. a Řehoř IX. Vrcholným obdobím rozvoje tohoto kláštera byla polovina 13. století. Klášter vlastnil přibližně padesát vesnic a čtyřicet pět desátků, stejně jako další statky a četná privilegia. Na konci 13. století byl do majetku kláštera začleněn Sulejów.

Značné problémy způsobilo i částečné vyplenění majetku kláštera Mongoly v roce 1259. Rozptýlenost majetku také ztěžovala jeho efektivní správu. Sulejówští cisterciáci navíc zdržovali založení kláštera ve Szpetalu novým konventem, jak byli povinni učinit, a místo toho spravovali určený majetek, jako by byl jejich vlastní. Toto chování bylo v roce 1285 označeno za „skandál“ a záležitostí se zabývala generální kapitula řádu, opat z Morimondu a arcibiskup z Hnězna Jakub Świnka. Rozhodnutím kapituly v roce 1285 byli sulejówští cisterciáci přemístěni do Byszewa a do kláštera přišli mniši z Wąchocku. Majetek kláštera byl rozdělen, přičemž sulejówský klášter si ponechal své majetky v Malopolsku a v oblasti Łęczyca a Sieradz.

Klášter poskytoval ozbrojenou podporu boji Vladislava Lokýtka v boji proti Čechům, což vedlo k tomu, že Vladislav Lokýtek, pravnuk zakladatele kláštera, v roce 1308 potvrdil dřívější privilegia. Vydal listiny potvrzující stávající dotace a osvobozující obyvatele Sulejówa od tržních poplatků v Piotrkówě a Żarnówě, jakož i cel. Tím se výrazně zvýšil hospodářský a politický význam kláštera. V roce 1318 se v Sulejówě od 20. do 23. června konal sjezd šlechticů a rytířů, na kterém byla schválena zvláštní petice požadující, aby papež korunoval Vladislava Lokýtka. Ve druhé čtvrtině 14. století byly kolem kláštera vybudovány obranné hradby (na břehu řeky se dodnes zachovaly) s maurskými a opatskými věžemi. Kazimír Veliký zde svolal valný sněm na 18. května 1350 za účasti pěti biskupů a světských kancléřů, z něhož odešel, když zvítězil v bitvě proti Litevcům (bitva u Żukowa). Další sněm svolal král v Sulejówě na 18. ledna 1360.

V 15. století navštívil klášter čtyřikrát Vladislav II. Jagello, včetně roku 1410. Legenda praví, že rytíři na cestě do Grunwaldu si brousili meče na sloupech kostelního portálu. Tento král udělil klášteru řadu privilegií (v letech 1388, 1405, 1406 a 1431). Hostem sulejówských cisterciáků byl také Kazimír IV. Jagellonský. Po roce 1499 byl klášter rozšířen, čímž se zvětšila plocha obehnaná hradbami výstavbou Krakovské věže, Rytířské věže a věže s atikou. Kolem roku 1530 byla dokončena výstavba jižního křídla kláštera. Bylo také postaveno dvoupatrové západní křídlo.

Během 14. až 17. století byl klášter dále rozšířen. Oblast vně samotného čtyřúhelníku klášterních budov byla obklopena opevněným perimetrem (gotický, renesanční a barokní). V té době byl klášter trvale obýván přibližně 25 mnichy. Na konci 16. století byl postaven klášterní palác. V 17. století se klášter, stejně jako mnoho jiných bohatých klášterů, stalo komendátorským opatstvím – spravovaným královsky jmenovanými komendátory. Tento typ správy obecně neměl pozitivní vliv na rozvoj (komendátorští opati pobírali své osobní příjmy z majetku instituce, kterou spravovali), ačkoli klášter Sulejów vděčí za mnohé komendátorům, jako byli Otto Schenking a Stanisław Zaremba.

V roce 1655 se v klášteře ubytoval král Jan II. Kazimír Vasa, během cesty z Varšavy do Slezska. V roce 1656 braniborská vojska vypálila klášterní osadu, která tehdy měla velikost malého města. Ačkoli se klášter a jeho panství vzpamatovaly z úpadku způsobeného válkou se Švédskem v 18. století, další zkázu způsobil požár v roce 1731.

18. století přineslo klášteru v Sulejówě rostoucí problémy. V roce 1793 byl klášter a město Sulejów obsazen Prusy. Po třetím rozdělení Polska v roce 1795 se klášter ocitl pod rakouskou nadvládou, zatímco Sulejów, tehdy ležící na protějším břehu řeky Pilica, byl pod pruskou nadvládou.

V roce 1815 se klášter a město na základě ustanovení Vídeňského kongresu staly součástí Polského království. Dne 6. června 1819 bylo papežskou bulou Pia VII. ze dne 30. června 1818 zrušeno zachování klášterů v Polsku a klášter tak zanikl. Majetek kláštera se stal majetkem království. Kostel byl předán diecézi k užívání jako farní, zatímco opevnění a hospodářské budovy se dostaly do soukromých rukou. Knihy z knihovny o 2 312 svazcích byly darovány mimo jiné seminářům v Kielcích a Sandomierzi.

V roce 1847 poškodil kostel a klášter další požár. Opatský palác a část kláštera byly zbourány. Zbývající budovy byly přestavěny v letech 1852 až 1861. V roce 1860 se v klášterních budovách nacházela mateřská a základní škola, kterou vedla františkánská sestra Klára Ziomkowská.

Klášter byl poškozen během první světové války a kostel byl poškozen při dalším požáru v roce 1923. V letech 1923 až 1925 probíhaly konzervační práce.

Druhá světová válka také přinesla značné škody, které si vyžádaly další konzervační práce v letech 1946 až 1950. Po celou tuto dobu patřil kostel a přilehlý klášter diecéznímu duchovenstvu. V roce 1950 bylo díky úsilí místní komunity a místního učitele Zacheusze Misiurského v kapitulní budově zřízeno malé muzeum. Mezitím se v 70. letech 20. století v předních hospodářských budovách nacházela turistická ubytovna. V roce 1981 zde po jejich rekonstrukci a částečné rekonstrukci bylo zřízeno školicí a rekreační středisko (s krytým bazénem). Je zde hotel Best Western Podklasztorze.

Kostel a klášterní budovy byly cisterciákům vráceny v roce 1986. V bývalém klášter se nachází převorský úřad. Kostel, jehož zdi byly ohroženy vznikem Sulejówské nádrže, prošel od roku 1990 intenzivní rekonstrukcí, která byla prakticky dokončena v roce 2007.

Stavební památky

Kostel Nejstarší budovou v klášteře je orientovaný kostel (tj. s presbytářem obráceným na východ) – trojlodní bazilika s příčnou lodí. Kaple se nacházejí v rozích mezi rameny příčné lodi a obdélníkovým presbytářem. Kostel je postaven ze pískovce, s vnitřními konstrukčními a dekorativními prvky z kamene, zatímco klenby a vnitřní stěny jsou z cihel.

V centrální části západního průčelí se nachází románský portál se třemi sloupy na každé straně. Sloupy mají hlavice a podstavce zdobené akanty, palmetami a liliemi. Druhý portál, pozdně románský z doby kolem roku 1230, je mnohem skromnější. Sloužil jako vstup z jihu – dnes je viditelný z křížové chodby.

Nad hlavním portálem se nachází okno s osmidílnou rozetou. Všechna okna se dochovala v původním stavu nebo byla rekonstruována během rekonstrukcí ve 20. století.

Vnitřní architektura kostela je fúzí románského a gotického slohu. Architektonický systém je gotický s dochovanými románskými detaily. Gotické prvky jsou patrné zejména v cihlových žebrovaných klenbách (kromě mnohem pozdější, pravděpodobně z 19. století, klenbové klenby), podepřených půlsloupy a pilíři. Hlavice půlsloupů se vyznačují basreliéfní románskou výzdobou s motivy copu, listí nebo větviček a zdobené jsou i svorníky klenby.

Kostel obsahuje pět barokních oltářů, zbývající, stejně jako kazatelna a dvoupatrové lavice, jsou v rokokovém stylu. Čtyři malé raně barokní oltáře z černého mramoru s alabastrovými dekorativními detaily (některé figury jsou částečně poškozené), osazené u pilířů mezi loděmi, daroval ve 40. letech 17. století opat Stanisław Zaremba. Levý oltář zdobí obraz Panny Marie Útěchy ze stejného období – uzavřený železnými dveřmi, dříve byl osazen votivními šperky. Na pravé straně je oltář svatého Tomáše z Canterbury, patrona kostela; zbývající oltáře jsou zasvěceny svatému Bernardovi a svatému Benediktovi. Oltáře obsahují obrazy jejich patronů, přičemž zobrazení svatého Bernarda je současné se vznikem oltáře.

Hlavní oltář v rokokovém stylu z roku 1788 je dílem Jana Millmana. Nachází se v něm obraz Nanebevzetí Panny Marie z první poloviny 17. století. Po jeho stranách jsou postavy evangelistů: Marka, Lukáše, Jana a Matouše, každá s vlastním atributem. Boční stěny presbytáře zdobí restaurované barokní fresky.

Rokokový oltář s gotický krucifixem z první poloviny 15. století, pochází z roku 1788. V severní kapli, zasvěcené blahoslavenému Vincentu Kadłubkovi, se nachází raně barokní oltář darovaný opatem Ottou Schenkingem. Pod kaplí se nachází krypta zakladatele.

Klášter Jedinou dobře zachovanou částí kláštera je část východního křídla s pozdně románskou kapitulní síní ze 13. století a gotickou křížovou chodbou z 15. století. Křížová žebrovaná klenba kapituly je podepřena jediným kamenným sloupem. Stejně jako v kostele má i samotná cihlová místnost gotické prvky, zatímco všechny konstrukční prvky a dekorace jsou románské. Neobvyklý ornament – čtyři hlavy mnichů obrácené k sobě – má vpravo od vchodu svodový kámen. Vstupní zeď kapituly obsahuje dva otvory s dvojicemi trojúhelníkových archivolt podepřených malými sloupky (tyto prvky byly nahrazeny v 19. století).

V křížové chodbě a kapitulní chodbě se nachází malé muzeum s expozicí o historii kláštera. K vidění je část dochovaného liturgického vybavení a rouch, obrazy (včetně jednoho zobrazujícího příchod opata Schenkinga do kláštera), gotický oltář a nálezy z archeologických vykopávek. Nejcennějším exponátem je malý oltář Nejsvětější Trojice ve stylu Trůnu milosti s gotickými postavami Boha Otce a klečícího biskupa z první poloviny 16. století.

Z jižního křídla, postaveného v 16. století, se dochovala pouze jedna zeď a suterén. Nacházel se zde refektář, opatův byt a cely mnichů. Viditelné jsou zbytky zdobených konzol klenby v přízemí. Západní křídlo je také v troskách, zbyl z něj pouze suterén.

Opevnění a další budovy Cihlové opevnění kláštera bylo postaveno mezi koncem 15. a 17. stoletím. Dochovalo se šest věží a fragmenty zdí. Nejstarší z věží je půlkruhová Maurská věž, která se nachází v jihozápadním rohu a pochází z konce 15. století. Je postavena z gotických cihel a je typickou středověkou věží.

Opevnění kláštera mělo dříve dva vchody: jeden Krakovskou branou ze severu, druhý ze západu.

V severozápadním rohu se nachází renesanční věž, známá jako Atická věž, pocházející zhruba z poloviny 16. století. Dole je z kamene, horní část je postavena z cihel a zakončena atikou.

Čtyřboká krakovská věž z počátku 16. století byla v 18. století rozšířena. Je vysoká 34 metrů. V přilehlých budovách (v 21. století hotel) se nacházel pivovar a sýpky. Na věži se kdysi nacházely hodiny

Kruhová, severozápadní Hudební věž byla postavena v 16. století z sutin. Spodní patro obsahuje střílny; cihlové horní patro bylo přidáno v 18. století.

Východní Opatská věž, čtyřboká, pozdně gotická stavba z 15./16. století, je dole postavena z kamene a nahoře z cihel. Na východní straně má střílny. Vedle ní se nachází bývalý arzenál ze 16./17. století, který sousedí s věží a je s ní propojen chodbou.

Jižní strana byla nejméně opevněná, přirozeně chráněná terénem (břehem řeky Pilica).

Reference

Kategorie:Cisterciácké kláštery Kategorie:Kláštery založené ve 12. století Kategorie:Kulturní památky v Polsku Kategorie:Okres Piotrków