Setina sekundy (v originále Un centesimo di secondo je italský sportovní film (alternativní sestřih též jako miniseriál) z prostředí vrcholového sjezdového lyžování natočený v roce 1981, režie Duccio Tessari. Gustav Thöni ve filmu hraje sám sebe a děj byl inspirován dvěma skutečnými událostmi, i když jejich časová posloupnost a souvislosti byly změněny. Film byl vysílán také v Československu (1982), v roce 2022 pak v obnovené premiéře a poprvé ve vysokém rozlišení také v České televizi.
Děj V úvodu se dovídáme, že Gustav Thöni ukončil svou veleúspěšnou závodní kariéru, chce se věnovat rodině a „normálnímu životu“. Po jeho odchodu se však italskému národnímu týmů sjezdařů vůbec nedaří, někteří závodníci navíc nemají disciplínu, nedodržují životosprávu a po večerech často obráží diskotéky. Nejprve Thöniho navštíví Marco (jeden ze starších závodníků a jeho přítel), ale až na druhý pokus, poněkud násilně a trochu trikem ho celý tým a trenér přimějí, aby se na jednu sezónu ještě vrátil do týmu, pomohl mu svými výsledky, současně byl vzorem pro ostatní závodníky a na základě svých bohatých zkušeností také pomocníkem trenéra.
Celý italský tým je ve Světovém poháru na startu sjezdovky Streif, několik sjezdařů včetně předjezdců na zledovatělé trati spadne. Thöni závod dokončí a vysílačkou upozorňuje ostatní na nebezpečné úseky. Vzápětí má ale Marco na výjezdu z oblouku ve vysoké rychlosti těžký pád a musí být vrtulníkem převezen do nemocnice. Zbylí členové týmu ignorují, že ještě nestartovali a sjedou do prostoru cíle, aby byli u kamaráda. Zranění je velmi vážné, operace trvala 6 hodin a poté byl Marco skoro 80 hodin v bezvědomí. Kromě zlomenin má poraněnou páteř.
Nastává dlouhá rekonvalescence a rehabilitace. Marco z nemocničního pokoje sleduje další závody, ve kterých se Thönimu ani dalším Italům příliš nedaří. Zpočátku se mu všichni sjezdaři snaží pomoci a navštěvují ho v nemocnici, později ho celý tým odváží v minibusu a nabízejí mu, aby se tímto minibusem jel podívat také na závody v nedalekém Bormiu. Marco to drsným způsobem odmítne a závody sleduje na vozíku v televizi. Ani na domácí trati Italové neuspějí: Antonioli má ve sjezdu také pád (ale naštěstí není zraněn) a tři další italští závodníci sjezd nedokončí. Thöni cílem projede, ale čas není moc dobrý.
Rehabilitace pokračuje v plaveckém bazénu i dalšími cvičeními. Přední odborník na tato poranění konstatuje, že kostní léze lze považovat již za zhojené, nervové svazky se také obnovují a především nedošlo k žádnému přerušení a pacient by při správné péči mohl brzy začít znovu chodit (i když se chová jako by to sám nechtěl: evidentně to je psychický blok, dodává). Také v dalších závodech mají Italové slabé výsledky. Marco cítí, že ostatní se podvědomě bojí podobného zranění a klade si to za vinu.
Anna (hraje Antonella Interlenghiová), která byla proti tomu, aby se Thöni na jednu sezónu vrátil na sjezdovky, ho nyní naopak přiměje, aby pokračoval ještě v dalším roce. Thöni ještě v předsezónní přípravě trénuje jako nikdy předtím. Po roce se opět blíží závod na proslulé sjezdovce Streif v Kitzbühelu. Pět dní před závody navštíví Marca, který zůstává na vozíku. Přes jeho protesty („to místo už nikdy nechci vidět“) a skoro násilím ho odveze do Rakouska. Těsně před závody ho Anna naopak prosí, aby nejel. Thöni musí startovat s číslem 62, na rozbité trati, ale jede skvěle a bez jediné chyby skončí o setinu sekundy na druhém místě (vítězem ve filmu je místo Franze Klammera fiktivní americký závodník). Marco vše užasle sleduje v cíli.
Skutečné události Skutečné události, které byly v pozměněné podobě základem děje filmu. (1) Gustav Thöni (čtyřnásobný celkový vítěz Světového poháru a několikanásobný medailista z olympiády a mistrovství světa) se zaměřoval na slalom a obří slalom. Sjezdu se účastnil jen občas, hlavně pokud byl součástí kombinace (i tak v něm byl schopen dosáhnout dobrý výsledek). V lednu 1975 (tedy ještě několik let před koncem kariéry) proto na proslulé sjezdovce Streif na hoře Hahnenkamm v Kitzbühelu startoval s vysokým startovním číslem. Přesto na již značně rozbité trati zajel vynikající závod a skončil o pouhou setinu sekundy (později s využitím počítačů a nových technologií byl rozdíl přepočítán dokonce na pouhé tři tisíciny) za vítězem, kterým byl sjezdař Franz Klammer.
(2) Nadějný mladý italský závodník Leonardo David byl mnohými považován za možného nástupce právě Thöniho a důstojného soupeře Ingemara Stenmarka. Tento Švéd v té době již vyhrál celkem 11 křišťálových glóbů (3 velké glóby za celkové vítězství a po čtyřech ve slalomu i obřím slalomu, dalších osm pak přidal právě v roce 1979 a následujících letech). Leonardo David byl jedním z mála lyžařů, který dokázal Stenmarka v jeho vrcholné formě porazit. Stalo se tak 7. února 1979 ve slalomu. Byla to přitom první a také jediná (a ještě nedokončená) sezóna Leonarda Davida ve Světovém poháru. Krátce po svém vítězství nad Stenmarkem a Philem Mahrem se při sjezdu vážně zranil (a na rozdíl od filmového Marca se ze svého zranění již nikdy nezotavil, zemřel v roce 1985, tedy čtyři roky po premiéře filmu).
Tvůrci Mezi hlavní tvůrce filmu patří: režie a podíl na scénáři: Duccio Tessari námět a scénář: Massimo De Rita kamera: Cristiano Pogany hudba: Stelvio Cipriani zvuk: Gianni Zampagni střih: Raimondo Crociani výprava-architekt: Giantito Burchiellaro asistentka režie: Lorella De Luca asistent kamery: Adriano Mancori vedoucí produkce: Anselmo Parrinello producent: Giuliano Martini
Obsazení Na natáčení se podílela velká část tehdejšího italského národního týmu, většina však není uvedena v titulcích a ani je nelze rozpoznat, protože jejich tváře byly schovány pod sjezdařskými helmami (scény z tréninků a závodů). Několik sjezdařů však dostalo větší role:
Český dabing Film byl nadabován dvakrát: v roce 1982 při prvním uvedení snímku v Československu. Na českém dabingu se podíleli mimo jiné tyto herci: Petr Štěpánek (Gustav Thöni), Vlastimil Zavřel (Saverio Vallone), Jana Preissová (Antonella Interlenghiová), Ivan Luťanský (Cesari Anzi), Jiří Ornest (Renato Antonioli) ad. Překlad: Bohumil Zavadil, zvuk: Vlastimil Brávek, hudební spolupráce: Miloš Holeček, asistent režie: Zdeněk Štěpán, vedoucí výrobního štábu: Miloš Novák, dialogy a režie českého znění: Blanka Nováková. Tento dabing vyrobila Hlavní redakce pořadů ze zahraničí ČST, Praha 1982.
Druhý dabing vznikl v roce 2019 a podíleli se na něm mimo jiné tyto herci: Petr Gelnar, Josef Pejchal, Nikola Votočková, Roman Hajlich, Petr Neskusil, Michal Holán, Petr Burian, Oldřich Hajlich, Ladislav Cigánek, Jan Vágner, Petra Tišnovská ad. Technická spolupráce: Zdenek Buk, David Vilím, překlad: Nataša Frías Valtrová, zvuk: Luděk Polifka, produkce: Studio Grant, dialogy a režie: Pavel Pokorný. Ve Studiu Grant vyrobil Vapet Production, 2019.
Produkční a technické údaje Výroba: Itálie (Centro Sperimentale di Cinematografia / Cineteca Nazionale), 1981 Barva: barevný Jazyk: italština Délka: 106 minut Alternativní sestřih jako miniseriál: 3 × přibližně 50 minut, takto byl vysílán v TV některých zemích, např. také v roce 1983 v Československé televizi (v roce 2022 byl naopak vysílán jako jeden film o výše uvedené délce cca 106 minut).
Odkazy
Reference
Související články Gustav Thöni Leonardo David Hahnenkamm
Externí odkazy
Film na Box Office Mojo (anglicky)
Kategorie:Filmy z roku 1981 Kategorie:Italské dramatické filmy Kategorie:Italské filmy podle skutečných událostí