Írán, plným názvem Íránská islámská republika, dříve známý jako Persie, je stát v západní Asii. Na západě sousedí s Irákem, na severozápadě s Tureckem, na severu s Ázerbájdžánem, Arménií, Kaspickým mořem a Turkmenistánem, na východě s Afghánistánem, na jihovýchodě s Pákistánem a na jihu s Ománským zálivem a Perským zálivem. Je jednou z nejhornatějších zemí světa, většinu země zaujímá Íránská náhorní plošina, podnebí je rozmanité od horkého aridního a semiaridního až po subtropické. Írán se dělí na 31 provincií, na ploše 1,65 milionu km² žije přibližně 93 milionů obyvatel. Řadí se tak na 17. místo na světě jak v geografické rozloze, tak v počtu obyvatel, je šestou největší zemí v Asii. Hlavním a největším městem je Teherán, mezi další velká města patří Mašhad, Isfahán, Karaj a Šíráz. V mnohonárodnostní říši tvoří většinu Peršané, dále zde žijí Ázerbájdžánci, Kurdové, Lúrové, Balúčové. Úředním jazykem je perština, nejrozšířenější menšinové jazyky jsou ázerbájdžánština a kurdština. Írán je oficiálně islámskou republikou, přes 90 % jsou ší'ité, 5–10 % sunnité a súfí.
Írán, který je kolébkou civilizace, je osídlen již od mladšího paleolitu. Velkou část Íránu jako politický celek poprvé sjednotili Médové pod vedením Kiaxarese v 7. století př. n. l. a svého územního vrcholu dosáhl v 6. století př. n. l., kdy Kýros II. založil Achaimenovskou říši, jednu z největších ve starověku. Ve 4. století př. n. l. si říši podrobil Alexandr Veliký. Íránské povstání založilo ve 3. století př. n. l. Parthskou říši a osvobodilo zemi, kterou ve 3. století n. l. nahradila Sasánovská říše. Ve starověkém Íránu došlo k nejranějšímu rozvoji písma, zemědělství, urbanizace, náboženství a centrální vlády. Sasánovská éra je považována za zlatý věk v dějinách íránské civilizace. V 7. století našeho letopočtu si oblast podmanili muslimové, což vedlo k islamizaci Íránu. Země se stala hlavním centrem islámské kultury a vzdělanosti. Literatura, filozofie, matematika, medicína, astronomie a umění, které vzkvétaly za sasánovské éry, byly obnoveny během islámského zlatého věku a perské renesance, kdy řada íránských muslimských dynastií ukončila arabskou nadvládu, oživila perský jazyk a vládla zemi až do seldžuckých a mongolských ve výbojů v 11. až 14. století.
V 16. století obnovila domácí dynastie Safíovců jednotný íránský stát, jehož oficiálním náboženstvím byla ší'itská isná ašaríja. Za vlády Afšárovců v 18. století byl Írán přední světovou velmocí, což však přestalo platit poté, co se na konci 18. století dostali k moci Kádžarovci. Na počátku 20. století došlo k perské ústavní revoluci a nastolení dynastie Pahlavíů Rezá Šáhem Pahlavím, který v roce 1925 sesadil posledního kadžárovského šáha. Pokusy Muhammada Mosaddeka znárodnit ropný průmysl vedly v roce 1953 k angloamerickému převratu. Po íránské revoluci byla v roce 1979 monarchie svržena a Rúholláh Chomejní, který se stal prvním nejvyšším vůdcem, založil Íránskou islámskou republiku. V roce 1980 Irák napadl Írán, což vyvolalo osm let trvající íránsko-iráckou válku, která skončila nerozhodným výsledkem. Írán se od té doby zapojil do zástupných válek s Izraelem a Saúdskou Arábií; v roce 2025 eskalovaly izraelské útoky na Írán napětí do íránsko-izraelské války. Po válce a uprostřed rostoucí ekonomické krize vypukly koncem prosince 2025 velké protesty. Spojené státy americké a Izrael zahájily koncem února 2026 rozsáhlý útok na Írán s deklarovaným cílem svrhnout tamní režim.
Írán je oficiálně unitární islámská republika s prezidentským systémem, hlavou státu a vrcholnou politickou i náboženskou autoritou je nejvyšší vůdce. Vláda je autoritářská a je předmětem rozsáhlé kritiky za výrazné porušování lidských práv a občanských svobod. Írán je významnou regionální mocností díky svým velkým zásobám fosilních paliv, včetně druhých největších zásob zemního plynu na světě, třetích největších prokázaných zásob ropy, své geopoliticky významné poloze, vojenským schopnostem, kulturní hegemonii, regionálnímu vlivu a roli světového centra ší'itského islámu. V indexu lidského rozvoje se umístil na 78. místě, íránská ekonomika je 24. největší na světě podle parity kupní síly. V Íránu se nachází 28 památek světového dědictví. Je zakládajícím členem Organizace spojených národů, Organizace ekonomické spolupráce, Organizace islámské spolupráce, Organizace zemí vyvážejících ropu, Šanghajské organizace pro spolupráci a členem BRICS.
Etymologie alt=Inscription of Ardeshir Babakan (ruling 224–242) in Naqsh-e Rostam|náhled| Dobře zachovaný reliéf Ardašíra I. (224–242 n. l.) v Nakš-e Rustam . Nápis zmiňuje: „Toto je postava vyznavače Mazdy, pána Ardašíra, krále Íránu.“The history of pre-Islamic literature of Persia, Ahmad Tafazzoli and Zhale Amoozgar, p 84, Sokhan publications, Tehran, Termín Írán („země Árijců“) pochází z středoperského Ērān, poprvé doložený nápisem ze 3. století v Nakš-e Rustam, s doprovodným parthským nápisem používajícím termín Aryān v odkazu na Íránce. Termíny Ērān a Aryān jsou sklonné množné tvary genitivních podstatných jmen ēr- (střední perština) a ary- (parthština), oba pocházejí z protoíránského jazyka *arya- (ve významu „Árijec “, tj. „z Íránců“), uznávaného jako derivát protoindoevropského jazyka *ar-yo-, což znamená „ten, kdo se (dovedně) skládá“.Laroche. Podle íránské mytologie pochází název země od Irádže, legendárního prince a krále.
Historicky byl Írán na Západě označován jako Persie především díky spisům řeckých historiků, kteří celý Írán označovali jako Persís (starořecky: Περσίς; ze staroperského Pârsa),Persia, Encyclopædia Britannica, "The term Persia was used for centuries... [because] use of the name was gradually extended by the ancient Greeks and other peoples to apply to the whole Iranian plateau." což znamená „země Peršanů “, zatímco Persis byla pouze jednou z provincií nacházející se na jihozápadě starověkého Íránu.
V roce 1935 požádal Rezá Pahlaví mezinárodní společenství, aby zemi nazývalo jejím původním jménem Írán. Zatímco Íránci nazývali svůj národ Íránem přinejmenším od roku 1000 př. n. l., změna názvu byla provedena pouze proto, aby západní svět začal zemi nazývat stejným jménem jako její obyvatelé. Írán byl uznán jako Írán dříve, než byl vůbec znám jako Persie. Dnes se v kulturním kontextu používá jak Írán, tak Persie, zatímco v oficiálním státním kontextu zůstává závazný název Írán.Farrokh, Kaveh. Shadows in the Desert: Ancient Persia at War.
Dějiny
náhled|200px|Ruiny města Persepolis Dnešní Írán se rozkládá na území, v českém prostředí dříve označovaném termínem Persie, odvozeného podle názvu etnika Peršanů, pocházejících z jedné z provincií na jihozápadě země (Fárs). Geografická poloha země, vymezená Kavkazem na severu, Arabským poloostrovem na jihu, Indií a Čínou na východě a Mezopotámií a Sýrií na západě, byla od nepaměti natolik exponovaná, že z oblasti učinila dějiště významných historických zvratů a událostí.
Pravěk Nejstarší známé doklady přítomnosti homininů na území Íránu se datují přibližně do doby před 800 000 lety (BP), do období středního paleolitu.Biglari, F. and Shidrang, S., (2006) The Lower Paleolithic Occupation of Iran, Near Eastern Archeology 69 (3–4): 160–168 Bylo objeveno mnoho nalezišť středního paleolitu, především v pohoří Zagros v západním Íránu, včetně některých lokalit spojovaných s Neandertálci.J. D. Vigne, J. Peters and D. Helmer, First Steps of Animal Domestication, Proceedings of the 9th Conference of the International Council of Archaeozoology, Durham, August 2002, Zarzijská kultura je v Íránu doložena během období epipaleolitu (25 000–11 500 BP).Deborah I. Olszewski: „The Zarzian in the Context of the Epipaleolithic Middle East“, in: Humanities 19 (2012), s. 1–20, zde s. 2. Zemědělství se v Íránu poprvé objevilo přibližně před 12 000 lety, souběžně s lépe doloženými sídly v oblasti Úrodného půlměsíce. Lokalita Chogha Golan dokládá ranou domestikaci pšenice dvouzrnky. Současná lokalita Ganj Dareh rovněž poskytuje doklady o nejstarší známé domestikaci koz přibližně před 10 000 lety.
Starověké město Súsy, které se později stalo hlavním městem Elamu a posléze jedním z hlavních měst achaimenovské říše, bylo poprvé osídleno v letech 4400–4200 př. n. l. v blízkosti dnešní lokality Šuš Kura-arakská kultura (c. 3400 – c. 2000 př. n. l.) existovala na severozápadě Íránu a na Kavkaze., s. 44
Starověk
náhled|Čogha Zanbil je jedním z mála dochovaných zikkuratů mimo Mezopotámii a je považován za nejlépe zachovaný příklad na světě
Írán je domovem jedné z nejstarších nepřetržitě existujících velkých civilizací na světě, s historickými a městskými sídly sahajícími až do roku 4000 př. n. l., včetně jiroftské kultury v jihovýchodním Íránu. Nápisy v protoelamském písmu, které předchází klínovému písmu, byly nalezeny a datovány do počátku 3. tisíciletí př. n. l.Yeganeh, Sepideh Jamshidi, et al., „Complexity of proto-elamite administration system: Insights from compositional data from sealings and tablets“, Journal of Archaeological Science: Reports 61: 104973, 2025 Západní část Íránské plošiny byla součástí tradičního starověkého Předního východu nejprve v rámci Elamu (3200–539 př. n. l.) a později s dalšími etniky, jako byli Kassité, Mannajci a Gutejci. Nejstarší íránské národy začaly přicházet ze Střední Asie ve 2. tisíciletí př. n. l.
Médská dynastie vládla nejstaršímu íránskému státu. V roce 612 př. n. l. Kyaxarés spolu s babylonským králem Nabopolasarem vpadli do Asýrie a zničili Ninive, asyrské hlavní město, což vedlo k pádu novoasyrské říše. Médové později rovněž dobyli a zrušili stát Urartu.
Achaimenovská říše
náhled|upright=1.3|Achaimenovská říše, neboli první perská říše, v době svého největšího územního rozsahu
Achaimenovci sjednotili všechny perské kmeny pod vládou Kambýsa I.. Za vlády jeho syna, Kýra Velikého, Achaimenovci porazili Médy a založili achaimenovskou říši, největší íránský stát v dějinách. Kýros dobyl Lýdii a novobabylonskou říši, čímž vytvořil impérium mnohem větší než Asýrie. Jeho syn Kambýsés II. (vládl 530–522 př. n. l.) dobyl poslední významnou mocnost regionu, starověký Egypt, což vedlo k pádu jeho 26. dynastie.
Po smrti Kambýsa II. nastoupil na trůn Dareios I. Veliký (vládl 522–486 př. n. l.), když svrhl achaimenovského panovníka Bardiju. Dareiovým prvním hlavním městem byly Súsy a zahájil rozsáhlý stavební program v Persepoli. Zdokonalil rozsáhlou silniční síť a za jeho vlády se objevují první doložené zmínky o Královské cestě, silnici vedoucí ze Sús do Sard.
V roce 499 př. n. l. podpořily Athény povstání v Milétu, které vyústilo ve vyplenění Sard. To vedlo k řecko-perským válkám, jež trvaly první polovinu 5. století př. n. l. Při první perské invazi do Řecka perský vojevůdce Mardonios znovu podmanil Thrákii a učinil Makedonii plnohodnotnou součástí Perské říše. Dareiosův nástupce Xerxés I. (vládl 486–465 př. n. l.) zahájil druhou perskou invazi do Řecka. V rozhodujícím okamžiku války byla Peršany ovládnuta přibližně polovina pevninského Řecka, včetně území severně od korintské šíje. Tento vývoj byl zvrácen řeckým vítězstvím po bitvách u Platají a Salamíny, během nichž Persie ztratila své opěrné body v Evropě a stáhla se z ní.
Říše poté vstoupila do období úpadku. V letech 334–331 př. n. l. Alexandr Veliký porazil Dareia III. (vládl 336–330 př. n. l.) v bitvách u Gráníku, Issu a Gaugamél, a do roku 331 př. n. l. rychle dobyl achaimenovskou říši. Alexandrova říše se po jeho smrti rozpadla; jeho vojevůdce Seleukos I. Níkátór se pokusil ovládnout Írán, Mezopotámii, Sýrii a Anatolii. Jeho státem byla Seleukovská říše.
Parthská a sásánovská říše
náhled|upright=1.3|Sásánovská říše v době svého největšího rozsahu cca 620, za vlády Husrava II.