Luis López de Solís, O.S.A. (1534 Salamanca – 5. července 1606 Lima) byl španělský římskokatolický duchovní, augustinián a biskup Charcasu. Katolická církev jej uctívá jako Služebníka Božího.
Život Narodil se roku 1534 v Salamance do šlechtické rodiny Francisca de los Ríos a Maríe López de Solís.
Studoval na Univerzitě v Salamance a po dokončení studií vstoupil roku 1552 do Řádu augustiniánů. Řeholní sliby složil 9. května 1553. Po přijetí jáhenského svěcení se v Sanlúcar de Barrameda nalodil na loď směřující do Peru.
Po příchodu do Limy byl vysvěcen na kněze (1559), vyučoval filozofii v nově založeném augustiniánském klášteře, poté odešel do Trujilla, kde byla zřízena katedra teologie, kterou po několik let vedl. V roce 1570 získal titul magistra. Následující rok byl na dva roky zvolen provinciálem řádu a znovu roku 1587.
V roce 1577 se stal profesorem katedry teologie na Univerzitě svatého Marka. Poté zastával úřad převora v Limě a Chuquisace.
Král Filip II. jej navrhl na biskupa Río de la Plata a místokrál markýz de Cañete jej vyslal jako vizitátora ke Královskému dvoru v Charcas, kde vykonával své povinnosti poctivě a bezúhonně. Odvolal jednoho soudce a další potrestal pokutou. Následně provedl spravedlivé rozdělení neobdělávaných pozemků a napravil zjištěná uzurpování. U dvora byl však obviněn z nadržování indiánům.
Biskupská služba Dne 7. září 1592 byl jmenován biskupem Quita. Biskupské svěcení přijal roku 1594 z rukou Turibia z Mongroveja. Dne 25. července 1594 přijel do Quita, kázal proti nedávno ukončenému povstání kvůli dani z prodeje a napomínal řeholníky, kteří se ho účastnili. Dne 15. srpna svolal v katedrále první diecézní synodu a zahájil vizitaci, při níž kázal ve všech obcích až k hranicím Loji s pomocí jezuity znalého jazyka Inků.
Dne 18. července 1605 byl ustanoven biskupem diecéze Charcas. Během svého dvanáctiletého biskupského působení založil čtyři farnosti a dva ženské kláštery, jejichž budovy financoval. Stejně tak zřídil seminář svatého Ludvíka, který svěřil jezuitům. Založil dům a útulek pro ženy v Loje, Cuence, Riobambě a Pastu.
V osobním životě si stanovil jako neměnné pravidlo nosit roucho z černě tkané vlny, které bylo jeho řeholním oděvem. Svůj čas si rozděloval tak, že vstával před úsvitem k modlitbě, účastnil se bohoslužeb, spravoval účty, přijímal návštěvy, obědval s velkou střídmostí, znovu se účastnil bohoslužeb, vydával nařízení a rozhodnutí a chodil spát pozdě po dalších modlitbách ve své kapli, takže spal velmi málo a téměř nejedl. Při tělesném sebetrýznění byl přísný a prováděl je v noci. V pátky chodil pěšky do Guápula, aby v sobotu ráno sloužil mši. Byl štědrý k chudým a příjmy biskupství obvykle rozděloval mezi stavební projekty a pomoc bližním.
Dne 28. června 1606 dorazil do Limy a odebral se do svého kláštera. Ubytoval se ve stejné cele, kterou obýval dříve. Sedmého dne po příjezdu požádal o viaticum a poslední pomazání, vzal do rukou krucifix a v horlivém rozjímání mu po tvářích stékaly velké slzy. Nakonec pronesl „Ježíši, Ježíši“ a vydechl naposledy v ranních hodinách 5. července 1606 ve věku 72 let.
Byl pohřben v augustiniánském chrámu, do společného hrobu se svými bratry, proto se jeho hrob nedochoval.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 2. února 1995 v arcidiecézi Lima.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Muži Kategorie:Služebníci Boží Kategorie:Augustiniáni Kategorie:Španělští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Španělští římskokatoličtí biskupové Kategorie:Narození v roce 1534 Kategorie:Narození v Salamance Kategorie:Úmrtí 5. července Kategorie:Úmrtí v roce 1606 Kategorie:Úmrtí v Limě