Jeskyně Šulgan-Taš, též Kapova jeskyně (v ruštině Ка́пова пещера, Бе́льская, Шульга́н-Таш či Шулюга́н, baškirsky Шүлгәнташ) je krasová jeskyně v Burzjanském okrese Republiky Baškortostán v Povolžském federálním okruhu Ruské federace. Jeskyně Šulgan-Taš, která má status přírodní památky a je součástí stejnojmenné státní přírodní rezervace, je zároveň od roku 1960 zapsaná jako kulturní památka (objekt kulturního dědictví Ruské federace,(rusky oбъект культурного наследия России, zkráceně ОКН).Jeskyně Šulgan-Taš je kromě toho zapsaná také na seznamu významných archeologických a geologických lokalit a je evidovaná jako geologická přírodní památka Republiky Baškortostán. Jeskyně, jejíž historie je spojená s mytologií baškirského národa, je vyhládávaná rovněž jako poutní místo.

Mimořádná kulturní hodnota této lokality spočívá především v mnnožství skalních kreseb z obdobá pozdního paleolitu, které se nacházejí ve vnitřních prostorách jeskyně v obou jejích podzemních úrovních. Objev této prehistorické podzemní „galerie“ se stal důkazem existence společných rysů lidského vnímání světa a vnějších jevů na celém evropském území – od západní Evropy až po Ural, tj. až na hranici s Asií. nabízePodle specifických znaků těchto maleb se zároveň usuzuje, že v období paleolitu v v této oblasti Jižního Uralu existovalo zvláštní centrum starověké kultury. Kromě kreseb byl při průzkumu jeskyně nalezeno v kulturních vrstvách jeskynního sedimentu velké množství dalšího archeologický materiálu.Vzhledem k celosvětovému významu této kulturní památky byla jeskyně Šulgan-Taš v roce 2025 zapsaná na seznam Světového dědictví UNESCO.

Ochranu, financování, kontrolu, plánování a správu památky a její ochranné zóny zajišťuje Ministerstvo kultury Ruské federace, Úřad pro státní ochranu kulturního dědictví Republiky Baškortostán, Ministerstvo přírodních zdrojů a životního prostředí Ruské federace a Ministerstvo přírodních zdrojů a životního prostředí Republiky Baškortostán.

Název jeskyně O vzniku ruskojazyčného pojmenování jeskyně „Kapova“ existují dvě verze. Podlé první, poněkud zjednodušené verze, se název odvozuje od skutečnosti, že uvnitř jeskyně neustále zní zvuky kapající vody.Druhou verzi vysvětlení lze spojit se skutečnosti, že z jeskyně pochází mnoho archeologických nálezů, podle nichž je možné se domnívat, že sloužila i jako kultovní místo. V tomto případě se název odvozuje od slovanského výrazu „kapišče“ (např..rusky капище či polsky kapiszcze), což je označení pro pohanskou svatyni, kultovní místo či obětiště, kam měl přístup žrec a jeho pomocníci.

Vzhledem k tomu, že se jedná o území, obývané Baškirci, je neméně důležité vysvětlení baškirského názvu jeskyně. „Taš“ v baškirštině znamená „kámen“ a „Šulgan“ znamená „zmizel/a“. Šulgan je také jméno ponorné říčky, která svým tokem utvářela zdejší podzemní prostory a která poblíž vstupu do jeskyně opět vyvěrá na povrch – tedy říčky, která „zmizela pod kamenem“. Bez zajímavosti není ani fakt, že „Šulgan“ je jméno vládce podsvětí, staršího bratra hlavního hrdiny prastarého baškirského eposu „Ural-batyr“. .

Geografie Jeskyně se nachází v západní části Jižního Uralu na pravénm břehu řeky Bělaja (Бе́лая, baškirsky Ағиҙел) na jižním svahu hory Sarykuskan nedaleko místa, kde se do řeky Bělaja vléva její pravostranný přítok Šulgan. náhled|Profil jeskyně|vlevoHlavní místní horninou je vápenec. Podzemní prostory krasová jeskyně o celkové délce zhruba 3,3 kilometrů se nacházejí ve třech úrovních, přičemž nejnižší úroveň v hloubce cca 165 metrů od nejvyšších poloh jeskyně představuje koryto říčky Šulgan. Poblíž jeskyně, resp. prakticky podél ní, se nachází asi 3 kilometry dlouhý vápencový kaňon říčky Šulgan. Tento kaňon pak přechází v suchou náhorní plošinu se závrty. V prostorách jeskyně se nacházejí četné podzemní sály, jezera, chodby a průchody. Je zde také největší evropský sifon, dlouhý kolem 400 metrů.

Impozantní vstup do jeskyně je zhruba 30 metrů vysoký a 40 metrů široký. Poblíž vstupu je tzv. Modré jezírko (Голубое озеро). Je velmi malé, pouze kolem tří metrů v průměru, přičemž místní pověsti o něm tvrdily, že je bezedné. Ve skutečnosti hloubka jezírka byla změřena potápěči a činí 88 metrů. Voda v něm je průzračně čirá, avšak kvůli velmi vysokému obsahu minerálních látek není pitná.

Historie Vznik krasové oblasti Šulgan-Taš se datuje do doby před zhruba jedním milionem let.Pokud jde o dataci zdejšího lidského osídlení, na základě radiokarbonové analýzy archeologických nálezů bylo stanoveno, že tyto předměty a stopy ohnišť pocházejí z doby mezi 20 600 až 16 500 let před n. l. Stejnou metodou bylo analyzováno i stáří skalních kreseb. Nejmladší z nich byly datovány do doby vice než 14 500 let př. n. l.

První vědcí, kteří zkoumali uralské jeskyně v letech 1760 a 1770, se zmiňovali o tom, že jeskyně Šulgan-Taš sloužila místním obyvatelům jako úkryt v době válečných konfliktů. Od 80. let 19. století začaly navštěvovat jeskyni Šulgan-Taš také výletníci, což potvrzují jejich podpisy na stěnách jeskyně a také nálezy starých žebříků, pocházejících z 90. let 19. století.

Prehistorické skalní kresby objevil v roce 1959 zoolog Baškirské přírodní rezervace Aleksandr V. Rjumin, který se zabýval systematickým průzkumem jeskyně Šulgan-Taš již od roku 1954. Tento nález způsobil světovou senzaci.

Skalní kresby vlevo|náhled|Plánek prvního patra jeskyně s umístěnám kreseDo roku 2025 bylo v jeskyni identifikováno na 204 skalních kreseb, byť v případě některých vyobrazení se jedná v v důsledku jejich poškození spíše již jen o barevné skvrny. Jejich vznik je datován od období mladopaleolitické kultury solutrénu až po magdalénien. náhled|Meandr řeky Bělaja poblíž jeskyně Při objevování kreseb kromě A. V. Rjumina významnou roli sehráli pracovníci Archeologického ústavu Akademie věd SSSR. Jsou zde zobrazena různá zvířata místního stepního ekosystému – koně, mamuti, bizoni či srstnatí nosorožci.V roce 2017 byla pod vrstvou nátekového kalcitu nalezena unikátní kresba velblouda dvouhrbého, jediné dochované vyobrazení tohoto druhu zvířete z období paleolitu na světě..

Mezi obrazy nechybi ani různá antropomorfní zobrazení, abstraktní znaky a geometrické vzory,Při vytváření kreseb byl použit červený okrový pigment, smíšený s živočišným tukem. Existuje i menší počet kreseb, vytvořených nebo zvýrazněných pomocí dřevěného uhlí.

Jednotlivá vyobrazení mají rozměry od 44 do 112 centimetrů. Nejstarší obrazy se nacházejí v nejvyšších partiích jeskyně, nejmladší, pocházející z konce poslední doby ledové, jsou v nejníže položených úsecích zdejšího podzemí.

V oblasti Jižního Uralu existují ještě další dvě jeskyně, v nichž byly objeveny prehistorické skalní kresby z období paleolitu – Ignatjevská jeskyně a jeskyně Kolokolnaja neboli Serpijevskaja-2.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články Seznam světového dědictví v Rusku Lascaux Tsodilo Altamira Chauvetova jeskyně Petroglyfy u Oněžského jezera a Bílého moře

Externí odkazy

Kategorie:Jeskyně v Rusku Kategorie:Světové dědictví (Rusko) Kategorie:Geografie Baškortostánu Kategorie:Ural Kategorie:Chráněná území v Rusku Kategorie:Geologické lokality v Rusku Kategorie:Archeologické lokality v Rusku Rusko Kategorie:Kulturní památky v Rusku Kategorie:Pravěk a starověk na území Ruska