Mikola Sjamenovič Abramčyk (6. srpna 1903, Syčaviči – 29. května 1970, Paříž) byl běloruský patriot s arménsko-židovskými kořeny, politický exulant, novinář, humanitární pracovník, v letech 1947–1970 předseda Rady Běloruské lidové republiky.Мікола Абрамчык, V старшыня Рады БНР
Život Mezi předky Mikoly Abramčyka proslul jeho prapraděd Bazyl Abramčyk, jehož 13 synů se zúčastnilo lednového povstání Kastuse Kalinowského roku 1863. Jeden z nich byl popraven a ostatní se uchýlili do exilu.Mikola Abramchyk: keeper of the heritage and president of the Council of the Belarusian People's Republic, ZBS "Batskaushchyna", 16.8.2023
Mikola Abramčyk se narodil 6. srpna 1903Natalla Hardziyenka, Калі насамрэч нарадзіўся Мікола Абрамчык?, Racyja, 2020 ve vesnici Syčaviči v Minském regionu v tehdejším Ruském imperiu. Absolvoval gymnasium v RadaškaviciWojciech Roszkowski, Jan Kofman, 2016, s. 4, angažoval se v národnostním hnutí a roku 1918 se stal zmocněncem Běloruské lidové republiky v oblasti Vilejka. Po vzniku Běloruské SSR překročil počátkem 20. let ilegálně nejméně třicetkrát hranice z Polska a navštěvoval profesora Usievalada Ihnatoŭského, který ho v Minsku uvedl do okruhu odpůrců bolševismu.Mykola Abramchyk, Names of Freedom, Radio Svoboda, 2006
Od roku 1923 žil v Československu. Vystudoval Agronomickou fakultu na Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech a získal titul inženýr-ekonom a poté studoval v Praze na Fakultě historie a sociologie Univerzity Karlovy. Byl aktivní v Asociaci běloruských studentských organizací a seznámil se s premiérem exilové Běloruské lidové republiky Piotrem Krečeuskim a členem Rady Vasilem Zacharkou, kterého roku 1943 v Radě nahradil. Počátkem 30. let cestoval po Evropě aby si doplnil vzdělání v ekonomii a setkával se s běloruskou emigrací.
Od roku 1930 žil v Paříži. Roku 1932 byl zakladatelem a předsedou Aliance Bělorusů ve Francii (Хаўрус беларускай працоўнай эміграцыі). Ve Francii pracoval jako inženýr v továrnách, dolech a zemědělských podnicích. Publikoval články v běloruských novinách Le Bulletin des Travailleures Bielorussiens en France a Echo a na počátku války přesvědčoval Bělorusy ke vstupu do Francouzské armády. Roku 1940 ho v Paříži hledalo Gestapo a proto se přestěhoval do Berlína. Roku 1941 se oženil s Ninou Lefkovič, která studovala na Berlínské univerzitě. V letech 1941-1943 zde oba pracovali v charitativní organizaci Běloruská národní svépomoc (BNS - Belorusskaya narodnaya samopomoshch). Organizoval přednášky o Běloruské historii a vydával běloruskou literaturu. V Berlíně se seznámil také s politiky nacionalistické Strany běloruské nezávislosti (BNP). Pro jeho židovský původ ho po celou dobu války sledovalo GestapoMikola Abramchyk, Academic Dictionaries and Encyclopedias a roku 1943 ho zatklo. Do konce války pak žil v domácím vězení v Paříži. Od roku 1939 do roku 1945 byl spolu s manželkou editorem běloruského časopisu Ranitsa (Ráno). V prosinci 1944 se přihlásil ke studiu filologie na Sorbonně a vypracoval zde disertaci Introduction critique à l'étude de l'histoire bélarussienne. Annales de l'Université de Paris (1948). P. 119
Po smrti Krečeuského roku 1943 byl výkonným předsedou, od roku 1947 až do své smrti roku 1970 předsedou exilové vlády - Rady běloruské lidové republiky. Byl zakladatelem ocenění pro významné Bělorusy - Řádu Pahoně. Na konci války adresoval Spojencům několik memorand, ve kterých upozorňoval na tragické osudy Bělorusů v Běloruské SSR. Koncem války bylo v utečeneckých táborech v Německu soustředěno až 100 000 Bělorusů. V srpnu 1945 byla v Regensburgu ustaveno pod jeho vedením Běloruské národní centrum, které soustředilo většinu politických aktivit emigrace, včetně organizace skautů a Běloruského gymnasia Janka Kupaly. Roku 1947 zakládal tzv. Radu Kriviči (odkazující ke kmenu Slovanů, kteří byli na počátku etnogeneze Bělorusů) a získal povolení vydávat noviny “Batskaushchyna”.
Jako politik, který se za války nezkompromitoval spoluprací s nacisty, byl roku 1947 na výročním 30. Celoběloruském kongresu v Osterhofen zvolen předsedou Rady Běloruské lidové republiky.Jan MaksImyuk, Restoration of the Rada of the BNR after World War II, Radio Liberty,Prague Roku 1948 byl inicátorem obnovení Běloruské autokefální ortodoxní církve. Angažoval se v poválečném antikomunistickém hnutí a v 50. a 60. letech byl předsedou Ligy pro osvobození lidu SSSR, zvané Paris bloc.Internet Encyclopedia of Ukraine: Paris Bloc Byl předsedou organizace American Committee for the Liberation of the Peoples of Russia (roku 1953 přejmenované na American Committee for Liberation from Bolshevism a roku 1964 na Radio Liberty Committee). Zasloužil se také o vznik běloruské redakce Radia Svoboda a jednal s představiteli State Departmentu aby vyvrátil šovinistické námitky zaměstnanců RFE/RL z ruské redakce. Podle Marka Alexandra spolupracoval Abramčyk během Studené války postupně s francouzskou a britskou tajnou službou a také s americkou CIA.Mark Alexander, 2015, s. 89-91
Roku 1969 onemocněl rakovinou a po neúspěšné operaci roku 1970 zemřel. Je pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
Publikace Procès 490 de la Ghromade bielorusse è Vilna. Prague: Secanina, 1928. 32 p. Historyja Biełarusi u kartach: pavodle lekcyj čytanych ing. M. Abramčykam, na kursach Biełarusawiedy u Berlinie 1941-42 hodzie. Berlin, 1942. 62 s. О белорусско-польских взаимоотношениях в прошлом и настоящем. Париж, 1 марта 1945. 4 с. Ab pryrodnykh bahatstvakh Belarusi. Liondan, 1947. 45 s. La Bielorussie. Paris, le 29 Avril 1948. 6 p. I accuse the Kremlin of genocide of my nation: based on the secret documents of the military prosecutors and N.K.V.D. of the U.S.S.R. Toronto: Byelorussian Alliance in Canada, 1950. 36 p. Змагар за долю іншых. Памяці Лявона Рыдлеўскага. Нью Ёрк: "Беларус", 7 лістапада 1953. 4 с. The new Soviet political line and our position. N.Y., Sept. 27, 1956. 3 p. The League for the Liberation of the Peoples of the USSR: Composition, Aims and Tasks // Problems of Peoples of USSR. № 1 (1958). P. 5-7. Manifesto of the Rada of the Byelorussian Democratic Republic. N.Y., March 25th, 1958. 8 p. Belorussia. Munich, 1963. 13 p.
Reference
Literatura Сачанка Б. Беларуская эміграцыя: Факты і меркаванні. Мн., 1991 Zaprudnik J. Historical Dictionary of Belarus. Lanham, Md. [u.a.]: Scarecrow Press, 1998. Арлоў У. Імёны Свабоды / Уладзімер Арлоў. — [Б.м.]: Радыё Свабодная Эўропа — Радыё Свабода, 2007. — (Бібліятэка Свабоды. XXI стагодзьдзе). — С. 256—257. Туронак Ю. Беларуская кніга пад нямецкім кантролем (1939—1944). Minsk 2002. Mark Alexander: Nazi Collaborators, American Intelligence, and the Cold War. The Case of the Byelorussian Central Council. University of Vermont Graduate College Dissertations and Theses, No. 424, 2015, pp. 89–91 Wojciech Roszkowski, Jan Kofman: Biographical Dictionary of Central and Eastern Europe in the Twentieth Century. Routledge, 2016. p. 4. Экспедыцыя Беларускай Нацыянальнай Памяці па краінах Заходняй Еўропы // Беларускае Радыё «Рацыя»: Матэрыялы: Замежжа. 7.8.2008, 12:59. — Эл.рэсурс racyja.by
Externí odkazy
Slounik.org: Абрамчык Мікола (1903-1970) Молодечненская центральная районная библиотека имени Максима Богдановича: Мікола Абрамчык Сёння нарадзіўся прэзідэнт БНР Мікола Абрамчык, Charter97 Ivonka Survilla, The Case of Belarus: Presentation at the European Conscience and Communism conference, Prague, June 2008
Kategorie:Běloruští politici Kategorie:Běloruští novináři Kategorie:Běloruští emigranti a exulanti Kategorie:Narození v roce 1903 Kategorie:Úmrtí v roce 1970 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise Kategorie:Muži