Polský cestovní pas (polsky Polski paszport) je mezinárodní cestovní doklad vydávaný občanům Polska a umožňuje držiteli cestovat do zahraničí a také slouží jako doklad o polském občanství, pas usnadňuje proces získávání pomoci od polských konzulárních úředníků v zahraničí nebo jiných členských států Evropské unie v případě nepřítomnosti polského konzulátu, je-li to nutné.

200px|thumb|obal polského cestovního pasu 200px|thumb|identifikační stránka polského cestovního pasu

Každý polský občan je zároveň občanem Evropské unie. Cestovní pas spolu s občanským průkazem mu umožňuje volný pohyb a pobyt v kterémkoli ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska.

Podle vydání Henley Passport Index z roku 2024 umožňuje polský cestovní pas bezvízové cestování do 189 zemí a spolu se Spojenými státy, Kanadou, Českem a Maďarskem se umístil na 6. místě na světě, pokud jde o svobodu cestování.

Vydání a platnost Pasy vydává Ministerstvo vnitra polské republiky a žádosti se podávají na vojvodských úřadech, které mají pasovou kancelář, a poté se centrálně vyrábějí v Polské tiskárně cenných papírů (Polska Wytwórnia Papierów Wartościowych) ve Varšavě. Pasy vydávané od poloviny roku 2006 jsou biometrického typu a platné deset let. Pasy s modrým obalem vydávané do roku 2001 a pasy s vínovým obalem (vydávané do roku 2006) zůstávají platné do stanoveného data platnosti, avšak absence biometrických prvků ze své podstaty znamená, že mají mírně odlišná vízová omezení pro cesty do zahraničí, protože některé země, například Kanada (umožňuje bezvízový styk pouze polským občanům s biometrickým pasem), je považují za nedostatečné bezpečnostní prvky.

Klasické cestovní pasy se vydávají s platností deseti let, zatímco pasy vydávané nezletilým osobám platí nejvýše pět let.

Držitelé pasů vydaných před 13. dubnem 1993, kteří si chtějí prodloužit platnost pasu, potřebují dodatečný dokument „Potvrzení o polském občanství“ vydaný místním provinčním úřadem.

Dočasné pasy se vydávají na dobu jednoho roku.

Předchozí návrhy cestovních pasů Druhá polská republika thumb|vpravo|300px|Kompletní sada stránek cestovního pasu vydaného v roce 1931. Polské cestovní pasy se tiskly v polštině a Francouzštině Kompletní sada stránek z polského pasu vydaného v roce 1931. V této době se polské pasy tiskly pouze v polštině a francouzštině. Dnešní polský pas se velmi liší od těch, které se objevily po první světové válce, po vzniku Druhé polské republiky. První takové pasy se začaly objevovat kolem roku 1918 a měly jednoduchý papír, design i kvalitu. Vydržely až do roku 1929, kdy byly na kvalitní papír s vodoznakem navrženy a vytištěny tvrdé pasy s modrým obalem. Tyto modré pasy se používaly během druhé světové války a polským uprchlíkům byly i po válce vydávány polskými konzuláty v zahraničí až do roku 1947.

Polská lidová republika Během komunistické éry Polské lidové republiky byl kolem roku 1952 přijat další design, který se skládal z polštiny, francouzštiny a ruštiny. Kromě toho v tomto období na obálce pasu chyběla koruna polského bílého orla. Až do října 1956 bylo v praxi možné získat cestovní pas pouze pro služební cestu. Pokud šlo o žádost o cestovní pas, kterou vydával pouze Biuro Paszportów pod Ministerstvem veřejné bezpečnosti, musel žadatel získat 12 těžko dostupných příloh. Důsledkem přísné pasové politiky byl praktický zánik turistického cestování z Polska: v roce 1938 bylo přibližně 90 000 občanů opouštějících zemi za turistickými účely; v roce 1950 jich bylo pouze 181, nepočítaje delegace strany, odborů a průmyslu, zejména do zemí Varšavské smlouvy.

Po roce 1956 se cesty do zahraničí zjednodušily; byly vytvořeny cestovní kanceláře jako Orbis, které organizovaly zájezdy (80 % z nich směřovalo do zemí „lidové demokracie“), a na polsko-československé hranici začala platit turistická úmluva, která usnadňovala pohyb v Jizerských horách. Individuální cesta však byla de iure stále možná pouze na pozvání. V té době existovaly dva typy pasů: osobní a kolektivní. Pro osoby cestující s kolektivními pasy byl k dispozici speciální průvodce. Před každou cestou musel polský občan vyplnit žádost a dostavit se na Biuro Paszportów, které bylo součástí místního velitelství Milicja Obywatelska. Po příjezdu musel být pas vrácen na stejném místě.

Později do roku 1972 umožňovaly cestování do evropských zemí východního bloku tzv. „pasové vložky“, které musely být přiloženy k vnitřnímu pasu Polské lidové republiky. Zpočátku byly jednorázové; postupem času se začaly používat na více cest, od roku 1973 obvykle s platností na pět let. Od roku 1972 bylo díky dohodě s NDR možné do této země cestovat pouze na základě razítka vloženého do občanského průkazu vydaného jakýmkoli velením Milicje Obywatelské. To vedlo k masivnímu nárůstu cest do této země z 200 000 v roce 1971 na 9,5 milionu o rok později. V lednu 1977 platila podobná nařízení pro cesty do Bulharska, Československa, Rumunska, Sovětského svazu a Maďarska. Během stanného práva (1981–83) byla razítka nahrazena novými pasy s pětiletou platností.

Od roku 1984 si polští občané mohou ponechat své cestovní pasy. Až v prosinci 1988 byly zavedeny dlouhodobé cestovní pasy s platností 10 let, platné pro všechny země.

Kromě toho mohly být polským občanům v zahraničí v určitých případech vydány konzulární pasy (polsky paszport konzulary).

Třetí polská republika thumb|Stránka z pasu pod UV zářením Stránka z polského pasu z let 1992–2001 s razítky a bezpečnostními prvky v běžném a UV záření. Po pádu komunismu v Polsku byl 1. ledna 1992 představen první postkomunistický design pasu s tmavě modrým obalem. Později, v roce 2001, následoval strojově čitelný pas s vínově červeným obalem , který byl vydáván do roku 2006.

Vízové požadavky

Galerie pasů

Kategorie:Cestovní doklady podle zemí Kategorie:Zahraniční vztahy Polska Kategorie:Polské právo