náhled|Rodina Zinggelerových: Louise a Rudolf Zinggeler-Daniothovi sedí na terase v proutěných křeslech, dcera Elisabeth vpravo (* 1897), zanechal dceru Margarethu (* 1898) uprostřed za rodiči stojí syn Rodolf (* 1896) náhled|Na Axenstrasse sedí Rudolf Zinggeler vedle šoféra a za ním dva hosté, asi 1915
Gustav Rudolf Zinggeler-Danioth (8. října 1864 Wädenswil – 21. července 1954 Kilchberg) byl švýcarský fotograf a podnikatel. Zinggelerovy fotografie mají velkou etnologickou, historickou a dokumentární hodnotu.aus der Bestandsbeschreibung des Eidg. Archivs für Denkmalpflege, Schweiz. Nationalbibliothek
Život Zinggelerovi rodiče byli továrník hedvábí Rudolf Zinggeler-Syfrig a Anna Barbara Syfrigová (1826–1878). Měl tři sestry a dva bratry. Zinggeler navštěvoval školy v Richterswilu, Wädenswilu a Ženevě a studoval chemii ve Winterthuru, Curychu a Ženevě. Jeho otec napsal jednadvacetiletému mladíkovi do Ženevy, že ho doma ve firmě potřebují, že by měl zanechat studia a okamžitě se vrátit do Richterswilu.Rudolf Zinggeler, Fotografien von 1890-1936, Einleitung und Auswahl der Fotos von Niklaus Wyss, Verlag der Schweizerischen Gesellschaft für Volkskunde, Basel 1991, S. 18 Jako útěchu mu bylo dovoleno cestovat jménem firmy za účelem rozvoje nových trhů. V roce 1885 tak začal pracovat v otcově přádelně hedvábí, Zinggeler AG. Po otcově smrti firmu zpočátku vedli tři synové a od roku 1905 ji vedl samostatně Rudolf Zinggeler ml. Rudolf Zinggeler, Fotografien von 1890-1936, Einleitung und Auswahl der Fotos von Niklaus Wyss, Verlag der Schweizerischen Gesellschaft für Volkskunde, Basel 1991, S. 23f
V roce 1894 se oženil s Louise Zinggeler-Danioth (1875–1958), se kterou měl dvě dcery a dva syny. Pár zpočátku žil v Richterswilu, ale brzy se přestěhoval do Horgenu a poté do Curychu. Na přelomu století si nechal v Kilchbergu postavit vilu, pojmenovanou Zum Wohlleben podle místního názvu pole. Tam se rozrostla jeho sbírka minerálů a polodrahokamů a na konci jeho života byla považována za druhou největší soukromou sbírku ve Švýcarsku.Rudolf Zinggeler, Fotografien von 1890-1936, Einleitung und Auswahl der Fotos von Niklaus Wyss, Verlag der Schweizerischen Gesellschaft für Volkskunde, Basel 1991, S. 24. (Die Sammlung von Eduard Bally-Prior war die grösste.) Jako člen Švýcarského alpského klubu a místního střeleckého klubu v mládí pravidelně chodil na túry. Jeho první fotografie byly momentky z výletů a skupinové fotografie. Později upřednostňoval krajiny s postavami, jak bylo v malířství běžné. Některé ze svých fotografií si nechával kolorovat od umělců.Rudolf Zinggeler, Fotografien von 1890-1936, Einleitung und Auswahl der Fotos von Niklaus Wyss, Verlag der Schweizerischen Gesellschaft für Volkskunde, Basel 1991, S. 40 Často také fotografoval lidi ve svém okolí nebo interiéry budov, ale bez lidí v nich.
Zinggeler si na nošení těžkého fotografického vybavení najímal místní nosiče. Doma ve své temné komoře vyvolával skleněné desky a vyráběl kontaktní tisky. Jeho žena vyráběla fotoalba vázaná v plátně, která označovala bílým inkoustem. Zinggeler také vytvářel diapozitivy z jednotlivých fotografií, které pak promítal při prezentacích doma nebo jinde. Své cestopisy obohacoval o četné anekdoty.
Když Zinggeler dorazil na nové místo, poté, co písemně upozornil místního kněze, navštívil vážené místní rodiny.Rudolf Zinggeler, in: 43. Neujahrsblatt, Gemeinde Kilchberg, 2001, S. 14 Díky těmto klíčovým kontaktům prozkoumal celou vesnici a její okolí, které měl v úmyslu vyfotografovat.Rudolf Zinggeler, Fotografien von 1890-1936, Einleitung und Auswahl der Fotos von Niklaus Wyss, Verlag der Schweizerischen Gesellschaft für Volkskunde, Basel 1991, S. 50 Zajímal se o všechny vrstvy obyvatelstva.
Takto v průběhu 40 let vzniklo celoživotní dílo amatérského fotografa, „jehož kulturní význam a dokumentární hodnota byly plně pochopeny až roky po jeho smrti.“Rudolf Zinggeler, Fotografien von 1890-1936, Einleitung und Auswahl der Fotos von Niklaus Wyss, Verlag der Schweizerischen Gesellschaft für Volkskunde, Basel 1991, S. 66 und 78
Společnost Zinggeler AG nebyla převzata přímými potomky, zůstala však až do roku 1974 v rodinném vlastnictví.
Údolí Bergell Maloformátové fotoalbum č. 6 je věnováno údolí Bergell. Dokumentuje cestu, kterou Zinggeler podnikl v letech 1927 až 1928. Fotografický záznam začíná nad jezerem Sils, vede přes Malojský průsmyk do údolí Bergell a končí za hranicemi v italské Chiavenně. Zinggeler postupoval metodicky. Region dokumentoval z různých perspektiv – od rozsáhlých panoramat až po detailní záběry. Snímky jsou precizně komponovány a ve fotoalbu jsou vždy doprovázeny ručně psanými popisky jeho manželky Louise.
Archivované fotografie a pozůstalost Fotografická pozůstalost Rudolfa Zinggelera byla v roce 1956 darována Švýcarskému národnímu muzeu jeho dědici. Po výrobě fotografických tisků a zpracování celé sbírky (1956–1965) byla většina sbírky převedena do Federálního archivu pro ochranu historických památek. Během přepravy bylo poškozeno několik stovek skleněných desek, což si vyžádalo výrobu kopií. Část negativů a diapozitivů zůstala ve Švýcarském národním muzeu v Curychu. Malá doplňková dodávka různých archivních materiálů (fotografie, kresby, korespondence) byla uskutečněna v roce 2020.
Švýcarská národní knihovna, Federální archiv pro ochranu historických památek: cca 30 520 dokumentů: 15 276 skleněných a plastových negativů, cca 15 000 fotografických pozitivů, 146 fotoalb. Odkaz. Z nich je přes 8000 fotografií na Wikimedia Commons (stav k roku 2025). „Popis sbírky: Fotografie jsou vynikající kvality a obecně zobrazují následující tematické oblasti: města a vesnice (celkové pohledy, částečné pohledy, jako jsou náměstí, ulice, jednotlivé světské a náboženské budovy, detailní pohledy, jako jsou schodiště nebo portály, interiéry, zahrady, nádvoří, hřbitovy, průmyslové budovy a průmyslové závody); krajiny (celkové pohledy na údolí, panoramata, alpské krajiny, jezera nebo částečné pohledy, jako jsou vodopády, úseky lesa, jednotlivé stromy, skály, jeskyně, často atmosféricky inscenované); lidé a jejich každodenní život (průvody, festivaly, rodiny, volný čas a práce), portréty jednotlivců (ženy, muži, děti).“ Ve Švýcarském národním muzeu v Curychu se nachází přibližně 2000–3000 skleněných negativů a diapozitivů (ve formátu 13 × 18 cm, stav k roku 1997). Digitální kopie
Galerie Na svých četných cestách do alpských oblastí kantonů Valais, Graubünden a Ticino od roku 1890 fotografoval mnoho objektů, které mají dnes velkou historickou hodnotu. Zanechal po sobě celkem 16 000 skleněných negativů a 15 000 tisků. Ty se nacházejí ve Federálním archivu pro ochranu historických památek, který je nyní součástí grafické sbírky Švýcarské národní knihovny.
Odkazy
Reference
Související články Fotografie v kantonu Ticino Fotografie v kantonu Graubünden
Literatura Georg Sütterlin: Zinggeler, Rudolf. In: Historický lexikon Švýcarska. Rudolf Zinggeler, in: 43. Neujahrsblatt, obec Kilchberg, 2001, s. 4–35 Rudolf Zinggeler, Fotografien von 1890–1936, ein Zürcher Industrieller erwandert die Schweiz, úvod a výběr fotografií Niklaus Wyss, Vydavatelství Švýcarské společnosti pro lidovou kulturu, Basilej 1991, ISBN 3-908-122-33-3 Rudolf Zinggeler, 1864–1954, katalog výstavy Museo di Valmaggia, Cevio, 2005, leporello
Externí odkazy
Rudolf Zinggeler na foto-ch.ch Publikace od a o Rudolfu Zinggelerovi (fotograf) v katalogu Helveticat Švýcarské národní knihovny
Kategorie:Švýcarští fotografové Kategorie:Fotografové 20. století Kategorie:Narození v roce 1864 Kategorie:Úmrtí v roce 1954 Kategorie:Švýcaři Kategorie:Muži