Symfonické variace na téma „Jsem huslař“ pro orchestr, op. 78, B. 70 Antonína Dvořáka, byly napsány v roce 1877.

Pozadí Symfonické variace byly napsány mezi 6. srpnem a 28. zářím 1877. "Symphonic Variations, Op. 78, B70 | Antonín Dvořák". Akademie klasické hudby, z ú, www.antonin-dvorak.cz (in Czech). Retrieved 26 October 2025.

Dílo údajně vzniklo reakcí na výzvu přítele k napsání variací na téma, které se pro tento účel zdálo nemožné. Dvořák si vybral třetí ze svých tří částí písní pro mužské hlasy bez doprovodu ( Sborové písně pro mužské hlasy), B. 66, s názvem „ Huslař “ či „ Já jsem huslař“ (text Adolfa Heyduka - další dvě písně pocházely z moravské lidové poezie). Tyto tři písně byly napsány v polovině ledna 1877 a poprvé provedeny 4. března. Třetí píseň je v ternární formě (ABA), kde délky frází jsou 7, 6 a 7 taktů. Téma se nakonec ukázalo se být jako předmět variací mimořádně vhodné.

Dílo bylo poprvé provedeno 2. prosince 1877 v koncertní síni Žofínského paláce v Praze orchestrem Prozatímního divadla pod taktovkou Jana Ludevíta Procházky."Symphonic Variations, Op. 78, B70 | Antonín Dvořák". Akademie klasické hudby, z ú, www.antonin-dvorak.cz (in Czech). Retrieved 26 October 2025. Koncert byl uspořádán jako charitativní akce k získání peněz na stavbu kostela na Smíchově a ačkoli se publiku dílo líbilo, v tisku se o něm nemluvilo."Oregon Symphony: Rachmaninoff Piano Concerto No. 2". www.orsymphony.org. Retrieved 26 October 2025. Ani Dvořákovi vydavatelé o dílo neměli zájem. Dvojnásobně znechucen, Dvořák ho na deset let odložil a soustředil se na jiné projekty.

V březnu 1887, pod tlakem na vytvoření další hudby, Dvořák dílo obnovil a tentokrát jej sám dirigoval v pražském Rudolfinu. Orchestr Národního divadla ho provedením natolik potěšil, že se rozhodl poslat partituru dirigentovi Hansi Richterovi. Richter byl z ní nadšený a skladbu okamžitě zařadil do programu svého nadcházejícího anglického turné."ANTONÍN DVOŘÁK: SYMPHONIES 7 & 8 Marek Štryncl & Musica Florea". www.arta.cz. Retrieved 26 October 2025. Po první zkoušce s Filharmonickou společností v Londýně 13. května napsal skladateli 17. května: „Jsem naprosto unesen. Je to velkolepé dílo! Jsem tak šťastný, že ho jako první uvedu v Londýně. Ale proč jste to tak dlouho odkládal? Tyto variace by měly zářit v první řadě vašich skladeb.“

Samotný koncert, který se konal později téhož měsíce, měl obrovský úspěch a Richter znovu napsal: „Na stovkách koncertů, které jsem během svého života dirigoval, žádné nové dílo nikdy nemělo takový úspěch jako to vaše.“

V prosinci 1887 byly ve Vídni poprvé představeny Symfonické variace, opět pod vedením Richtera. V publiku byli Dvořák a jeho přítel Johannes Brahms, kteří skladateli k této příležitosti darovali nádhernou cigaretovou špičku."ANTONÍN DVOŘÁK: SYMPHONIES 7 & 8 Marek Štryncl & Musica Florea". www.arta.cz. Retrieved 26 October 2025. Jeho vydavatel N. Simrock, který deset let předtím odmítl dílo vydat, si ho všiml, ale místo opusového čísla 28, které mu Dvořák přidělil, jej vydal jako opus 78, aby tak naznačil zcela novou skladbu. Dílo dostalo v Burghauserově katalogu číslo 70. Kolem roku 1888 Dvořák upravil Variace pro čtyřruční klavír, které jsou v Burghauserově katalogu uvedeny jako B. 514. "Symphonic Variations, Op.78 (Dvořák, Antonín) - IMSLP". imslp.org. Retrieved 26 October 2025.

Dvořákovy Symfonické variace patří mezi tři nejhranější soubory orchestrálních variací. Hrají se poměrně běžně, podobně jako Variace na Haydnovo téma Johannese Brahmse a Variace Enigma od Edwarda Elgara. Často se nahrávají ve spojení z některou z jeho devíti symfonií. Parryho Symfonické variace byly nepochybně ovlivněny Dvořákovou skladbou.

Orchestrace Dílo je napsáno pro pikolu, 2 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny, tympány, triangle a smyčce. Hraní trvá přibližně 22 minut. "Symphonic Variations, Op.78 (Dvořák, Antonín) - IMSLP". imslp.org. Retrieved 26 October 2025.

Struktura Téma je uvedeno skladbou Lento e molto tranquillo v C dur, poté pokračuje 27 variacemi v různých tempech a končí důmyslným fugálním finále Allegro maestoso. Dílo zůstává v C dur až do Variace 17, poté přechází do D dur pro Variaci 18, B ♭ dur pro Variaci 19, B ♭ moll pro Variace 20–24, G ♭ dur pro Variace 25 a 26, než se vrátí do C. dur pro závěrečnou variaci a finále.

Je to převážně ve 2/4 taktu, ale Scherzo (Varianta 17) je ve 3/4 taktu a Tempo di valse (Varianta 19) a v některých pozdějších variacích používá také 3/8, 6/8 a 12/8 takt. Poslední variace a fugální finále se vracejí k 2/4.

Nahrávky Dílo bylo mnohokrát zaznamenáno. Aktuálně dostupné nahrávky zahrnují ty, které dirigovali Marin Alsop, Jiří Bělohlávek, Colin Davis, Iván Fischer, John Eliot Gardiner, Stephen Gunzenhauser, Neeme Järvi, István Kertész, Rafael Kubelík, Theodore Kuchar, Zdeněk Mácal, Sir Charles Mackerras, Václav Neumann, Wolfgang Sawallisch, Arturo Toscanini a Peter Tiboris.

Reference

Externí odkazy O symfonických variacích na komplexním webu o Dvořákovi

Kategorie:Orchestrální skladby Kategorie:Skladby Antonína Dvořáka Kategorie:Údržba:Články s nekontrolovanými překlady