Paolo Gerolamo Franzoni (5. srpna 1708 Janov – 26. června 1778 tamtéž) byl italský římskokatolický duchovní a zakladatel řeholních kongregací. Katolická církev jej uctívá jako Služebníka Božího.
Život Původ Narodil se 5. srpna 1708 v Janově jako syn markýze Domenica Franzoniho a Marie Maddaleny Di Negro.
Byl prasynovcem kardinála Giacoma Franzoniho, synovcem opata Gerolama Franzoniho a bratrancem dóžete Mattea Franzoniho.
Mládí Jako dědic majetku a šlechtického titulu byl v patnácti letech poslán na Collegio dei Nobili v Modeně, aby si zdokonalil vzdělání. V tomzo období onemocněl. Dokončil zde studium filozofie, aniž by však získal nějaký titul.
Po návratu do Janova kolem roku 1730 byl 11. prosince 1730 přijat do městského patriciátu. Začal vést společenský život janovské aristokracie.
Pod vlivem četby životopisu svatého Vincence de Paul, se v něm probudila touha po kněžství. Rodina se tomuto rozhodnutí otevřeně stavěla proti a když se Paolo Gerolamo přestěhoval do Říma, aby vstoupil do kongregace lazaristů, dopis jeho matky zabránil jeho přijetí do řeholní rodiny.
Poté vstoupil do semináře, kde mohl dokončit svou přípravu, a roku 1735 byl v Římě vysvěcen na kněze kardinálem Giovanni Antoniem Guadagnim.
Po návratu do Janova roku 1737 se připojil k lazaristům ve čtvrti Fassolo. Zde sdílel své první kazatelské zkušenosti, účastnil se misií v Romagni a zároveň se věnoval studiu dogmatické teologie a rétoriky.
Později se natrvalo přestěhoval do rodinného paláce. Roku 1739 byl jmenován rektorem špitálu Spedaletto degli Incurabili a předsedou kongregace Městských misionářů.
Setkání s donem Gaetanem Laviosou – který v Palermu založil kongregaci pro péči o chudé umírající – ho přivedlo k tomu, aby ve svém apoštolátu upřednostňoval chudé a manuálně pracující.
O Vánocích roku 1750 začal Franzoni spolu s několika kněžími Městských a venkovských misií shromažďovat za úsvitu, ještě před začátkem pracovního dne, přístavní nosiče, lodníky a povozníky. Nabízel jim v jazyce jim srozumitelném duchovní cvičení a četby. Tato setkání si získala velký ohlas mezi dělníky; dokonce i vládní úřady uznaly hodnotu této práce a viděly v ní prostředek k ukáznění nižší, bouřlivé a obtížně kontrolovatelné vrstvy obyvatelstva.
Povzbuzen úspěchem mezi nosiči a lodníky rozšířil Franzoni iniciativu i na další skupiny pracujících: učně, řemeslníky a služebnictvo aristokracie. Aby mohl všechny tyto lidi shromažďovat a doprovázet, postupně si pronajímal velkou část městských oratoří.
Pro všechny se stal „opatem Franzonim“. Tento titul již náležel jeho strýci Gerolamovi, který byl držitelem beneficia; v případě Paola Gerolama se však mělo jednat pouze o čestné označení.
Operai Evangelici Spolu s kněžími, kteří ho do té doby podporovali, založil Franzoni na Vánoce roku 1749 v oratoři Santa Maria degli Angeli řeholní kongregaci Operai Evangelici (Kongregace evangelních pracovníků). Úkolem jejích členů bylo pozvednout úroveň vzdělání a zbožnosti jak mezi klérem, tak mezi lidem. Janovská církev se tehdy zmítala laxností kněží.
V tomto klimatu Franzoni založil četné akademie ke zlepšení doktrinální formace kněží. „Akademiemi“ rozuměl pravidelná setkání věnovaná konkrétním tématům, otevřená komukoli. Probíraly se zde otázky dogmatické teologie, kanonického i občanského práva, církevních a politických dějin. Aby poskytl pevný referenční základ pro diskuse, založil knihovnu nesoucí jeho jméno, která sloužila k dokumentaci projednávaných témat.
Roku 1751 se kongregace rozrostla. Franzoni vybral šest kněží městské a venkovské misie a s nimi provedl další reorganizaci sdružení. Dne 5. února téhož roku přenesl její sídlo do San Donato.
Roku 1753 sdružil řemeslníky navštěvující jeho oratoře do laické kongregace zasvěcené Nejsvětějším Srdcím Ježíše a Marie. Setkání se účastnili lidé všech vrstev: řemeslníci, námořníci, postilióni, obchodníci, nosiči, strážní, lodníci, žebráci aj. Scházeli se téměř ve všech městských oratořích, například v Santa Maria della Pietà, Santa Fede, San Giovanni Battista della Commenda, San Tarcisio v Marassi, Santa Brigida, San Tommaso, San Bartolomeo delle Fucine, u sv. Jakuba a Leonarda u San Giovanni di Pré, v San Bartolomeo sotto San Colombano, v Casacce di Santa Croce a Sant’Andrea či v Santa Madre di Dio. Účast byla otevřená všem a nejchudším se poskytovaly almužny. V neděli odpoledne Franzoni také vyučoval čtení a psaní, což se později v kongregaci přestalo praktikovat.
Franzoni sepsal pravidla kongregace, kterou řídila rada pěti členů, z nichž byl volen předseda. Počet členů dosáhl roku 1766 sedmdesáti a dále rostl. Instituce byla schválena arcibiskupy Saporitim a Lercarim a roku 1771 potvrzena papežskou bulou papeže Klementa XIV.; téhož roku jí poskytl ochranu i senát republiky.
Roku 1756 založil také kongregaci zasvěcenou Puer Jesus (Dítěti Ježíši), aby shromažďovala a vedla děti z nejchudších rodin a učila je základům víry.
V následujících letech organizoval v různých oratořích katechezi pro žebráky (1759) a pro potřebné ženy (1765) a při těchto setkáních rozdával peněžní podporu jako náhradu za ušlý příjem ze žebrání.
Madri Pie Během misie ve čtvrti Sampierdarena, které se účastnil spolu s lazaristy, Franzoni navázal kontakt s několika učitelkami, které se věnovaly vzdělávání děvčat z lidu. Začal jim poskytovat finanční prostředky, prostory, duchovní a pedagogickou podporu.. Tak vznikla řeholní kongregaceSuore Madri Pie di Nostra Signora Sede della Sapienza aZbožné matky Naší paní Trůnu moudrosti4), schválená v roce 1764 a potvrzená čtyři roky poté.
Po založení mateřskhoé dome byla otevřena škola v předměstí na východ od Janova Franzoni považoval negramotnost za vážnou překážku pro katechezi mezi chudšími vrstvami.
Konec života Při povstání na Korsice vznikla vážná jurisdikční krize mezi Janovskou republikou a Svatým stolcem. Franzoni zaujal postoj proti janovské vládě. To mělo za následek jeho vyhnanství, během něhož od roku 1760 strávil čtyři roky v Miláně. Toto opatření bylo přijato během dóžství jeho bratrance Mattea Franzoniho.
Poslední roky svého života věnoval vedení řeholních a laických kongregací, správě knihovny a svých četných institucí, s plným uznáním církevních i civilních autorit.
Intenzivní aktivita však oslabila jeho zdraví; k následkům nemoci z mládí a únavy z neustálé práce při městských misiích se přidala nová nemoc získaná při péči o chronicky nemocné. Arcibiskup Nicolò Maria De Franchi se jej pokusil poslat na léčbu do Piacenzy, do domu Signori della Missione. Nemoc však postupovala a začátkem roku 1778 Franzoni trpěl silnými bolestmi hlavy. Přidaly se vředy po celém těle a 14. února 1778 ulehl na lůžko, odkud se již nevyzvedl.
Obklopen svými chráněnci, zanechal poslední pokyny k pokračování svého díla. Zemřel 26. července 1778. Jeho tělo bylo ihned po smrti, podle jeho přání, přeneseno do kostela Nostra Signora del Rimedio.
Po pohřbu bylo tělo uloženo do rodinného hrobu v Santa Maria di Castello.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 3. února 2020 v janovské arcidiecézi.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Muži Kategorie:Italští Služebníci Boží Kategorie:Italští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Italští šlechtici Kategorie:Narození 5. srpna Kategorie:Narození v roce 1708 Kategorie:Narození v Janově (Itálie) Kategorie:Úmrtí 26. června Kategorie:Úmrtí v roce 1778 Kategorie:Úmrtí v Janově (Itálie)