Maria Maddalena Frescobaldi (11. listopadu 1771 Florencie – 8. dubna 1839 tamtéž) byla italská šlechtična a zakladatelka kongregace Sester passionistek svatého Pavla od Kříže. Katolická církve jí uctívá jako ctihodnou.
Život Narodila se ve Florencii 11. listopadu 1771 jako čtvrté dítě Giuseppeho Frescobaldiho a Giuseppy Quarantesi.
Přestože šlo o šlechtickou rodinu s dávnou tradicí, Frescobaldové vychovávali své děti skromně a pečovali jak o jejich intelektuální, tak i náboženské vzdělání. Maria Maddalena přijala svátost biřmování 8. června 1778. Studovala v jednom z městských konzervatoří, o němž jsou dnes k dispozici jen omezené informace, a své vzdělání dokončila kolem osmnáctého roku věku.
V roce 1787 vyjádřila její starší sestra Maria Virginia přání stát se řeholnicí. Rodina tuto žádost přijala vstřícně, a to navzdory nepříznivým podmínkám a reformám zaváděným velkovévodou Leopoldem. Dne 21. listopadu 1789 jí šlechtic Pier Roberto Capponi požádal o ruku, přestože mezi nimi byl věkový rozdíl. Tento návrh vyvolal četnou kritiku kvůli ekonomické situaci rodiny Capponi. Po vyjasnění některých finančních nedorozumění se však 3. listopadu 1790 konala svatba v kostele San Pier Martire.
Manželství Krátce po svatbě se manželé přestěhovali do paláce, který ženich zdědil poblíž kostela Santissima Annunziata. Rok po svatbě, 1. srpna 1791, se narodila jejich prvorozená dcera Luisa Amalia, která však následující rok zemřela. Tato událost hluboce poznamenala život Marie Maddaleny, která však neztratila naději a 14. září porodila druhé dítě, Gina.
Následovalo období zármutku kvůli ztrátě dalších dvou dcer: třetího dítěte, Giulie Teresy Anny Marie, narozené 7. února 1794, která zemřela po několika dnech, a čtvrtého dítěte, Marie Cassandry, narozené 12. května 1795, jež zemřela následující rok.
Mezitím se v Toskánsku ujal vlády Ferdinand III., který vystřídal svého otce Leopolda, jenž odjel do Vídně, aby po svém zesnulém bratru právoplatně převzal trůn. Ferdinand III., blízký přítel rodiny Capponi, požádal Piera Roberta Capponiho a Marii Maddalenu Frescobaldi, aby přijali funkce nejvyššího komořího a dvorní dámy velkovévodkyně Luisy Amalie.
Francouzská revoluce a následný vzestup Napoleona Bonaparta k moci donutily panovníka k útěku. Pier Roberto Capponi následoval Ferdinanda III. do exilu a svěřil Marii Maddaleně péči o syna Gina i o domácnost. V této situaci Maria Maddalena neztratila odvahu a dokázala čelit francouzským okupantům a ochránit sebe i svou rodinu.
Během tohoto období nepolevila ve svých mateřských povinnostech. Pravidelně posílala manželovi dopisy, v nichž ho informovala o výchově syna Gina i o každodenních událostech, což svědčí o silné povaze, která tuto ženu charakterizovala.
Pier Roberto, toužící znovu spatřit svou rodinu, se rozhodl vrátit do Itálie. Maria Maddalena ho podpořila a připojila se k němu v Benátkách spolu se synem Ginem. Krátce nato se Capponiovi vydali do Vídně s nadějí, že se spolu s velkovévodou vrátí do Toskánska, avšak jejich pobyt se kvůli napoleonskému vojenskému tažení proměnil v exil.
Vyhnanství trvalo přibližně tři roky a během této doby Maria Maddalena zahájila rozsáhlou korespondenci s přáteli a příbuznými, kteří zůstali v Toskánsku, v níž popisovala své prožitky. V témže období měla možnost navštívit Uhry a byla také přijata do Řádu hvězdového kříže.
Vyhnanství trvalo až do roku 1802, kdy byli Capponiovi nuceni vrátit se do vlasti kvůli náhlé smrti velkovévodkyně Luisy Amalie.
Po návratu do Florencie nalezli zcela odlišnou politickou situaci: na trůně vládli Bourboni a král Ludvík Parmský jmenoval Marii Maddalenu dvorní dámou své manželky, královny Marie Luisy.
Sociální činnost Návrat do vlasti znamenal novou etapu jejího života. Pocítila potřebu vydávat svědectví o své víře a svěřila se do duchovního vedení dona Pietra Pinelliho, kterému velmi ležela na srdci situace mladých vykořisťovaných prostitutek.
Rok 1806 byl pro duchovní růst Marie Maddaleny mimořádně významný. Poté, co navázala úzký kontakt s Hnutím křesťelského přátelství, pocítila potřebu zásadně změnit svůj život. Rozhodla se proto poskytovat fyzickou i psychologickou pomoc nemocným ženám hospitalizovaným v nemocnici Ospedale degli Incurabili, zvané Bonifazio. Tento krok předčil její očekávání, a tak se i další členky hnutí přátelství rozhodly přispět svou konkrétní pomocí.
Skupina dobrovolnic se výrazně rozrostla, až se z ní stalo skutečné sesterstvo dam, které přijalo název Služebnice lásky (Ancelle della Carità). Pod vedením Marie Maddaleny si tyto ženy uvědomily katastrofální situaci mnoha žen trpících nemocemi, jež si přivodily prostitucí.
Vzhledem k četným žádostem o pomoc se z organizačních důvodů rozhodly otevřít školu. Tento záměr však bohužel neměl velký úspěch, protože dívky, které ji navštěvovaly, měly za sebou příliš traumatické zkušenosti a jejich rodiny se o ně nezajímaly ani jim nepomáhaly. Maria Maddalena proto považovala za vhodné shromáždit finanční prostředky na ještě rozsáhlejší projekt. Dne 1. října 1811 se rozhodla otevřít dům pro dívky, které se staly oběťmi prostituce, aby jim poskytla lepší budoucnost a především jim pomohla znovu získat jejich důstojnost. Přijímány byly pouze ty, které skutečně chtěly změnit svůj způsob života.
Těmto ženám se nevyučovala jen úcta k sobě samým, ale dostávalo se jim také základního všeobecného vzdělání prostřednictvím učitelek, které sama Maria Maddalena najala. Některé dívky ve své cestě pokračovaly, jiné však nedokázaly svůj život zásadně změnit.
Založení kongregace Na počátku roku 1815 se některé mladé ženy, bývalé prostitutky žijící v tomto domě, rozhodly stát řeholnicemi. Maria Maddalena, povzbuzená touto náhlou proměnou, se rozhodla předat jim řeholní oděv jako vnější znamení jejich vnitřní změny. Zároveň zaslala dopis papeži Piovi VII., aby obdržela jeho požehnání.
Dne 17. března 1815 tak vznikly Služebnice utrpení našeho Pána Ježíše Krista a Nejsvětější Panny Marie Bolestné. Maria Maddalena, vědoma si pomoci poskytované mladými ženami, považovala za vhodné obrátit se na generálního představeného passionistů, otce Tommasa Albesana, a požádat ho o spojení s jeho řádem.
Od této chvíle vytvořily ženy spolu s Maddalenou nové passionistické společenství, do něhož byly přijímány nejen ženy s těžkou minulostí, ale také zámožné ženy, které chtěly zasvětit svůj život Bohu.
V roce 1820 Maria Maddalena sepsala první text konstitucí pro novou komunitu podle vzoru klauzurních passionistek z Tarquinie. Tento dokument představoval životní projekt celého společenství i s ohledem na jeho budoucnost.
Než text zaslala papeži Piovi VII. ke schválení, nechala jej posoudit florentským biskupem, který z něj byl nadšený. Po doručení papeži byla nová konstituce podrobena řadě úprav. Následující rok obdržela Maria Maddalena povzbudivý dopis od papeže, který sice nepředstavoval oficiální schválení, ale měl odložit konečné rozhodnutí; přesto si jej velmi cenila.
Dne 20. srpna 1823 papež Pius VII. zemřel a byl zvolen Lev XII., na něhož se Maria Maddalena Frescobaldi znovu obrátila. Po jeho smrti byl zvolen Pius VIII., jehož pontifikát trval přibližně jeden rok, a poté jej vystřídal Řehoř XVI. Z různých korespondencí s papeži však zvláště vyniká ta s Lvem XII., z níž je zřejmé dlouho očekávané schválení.
Vdova V roce 1825 zemřel Pier Roberto Capponi. O několik měsíců později požádala o možnost strávit několik dní v Tarquinii u passionistické komunity, kde mohla na vlastní zkušenost poznat způsob života klauzurních pasionistek. Poté se vydala na cestu do Říma a své zážitky zaznamenávala v dopisech adresovaných synovi Ginovi.
Po příjezdu do Říma navštívila baziliku svatých Jana a Pavla i hrob svatého Pavla od Kříže. Setkala se také s otcem Luigim Bonaugurim, představeným komunity, který jí pomohl s revizí konstituce.
Po sepsání konstituce z roku 1830 se Maria Maddalena mohla věnovat různým majetkům, které její zesnulý manžel odkázal synovi Ginovi. Zde si všimla hluboké chudoby mezi místními obyvateli a zejména situace některých rodin, které byly kvůli práci nuceny nechávat své děti bez dozoru na ulici. Zvláštní obavy měla o děvčata ponechaná sama sobě, neboť jim hrozilo, že se stanou oběťmi prostituce.
Pohnuta touto situací se rozhodla na vlastní náklady otevřít veřejnou dívčí školu, aby zajistila vzdělání a vedla dívky k mravnímu životu.
Na jaře roku 1839 vážně onemocněla těžkým zánětem, který přešel v bronchitidu a způsobil její smrt.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 24. dubna 2008 ve florentské arcidiecézi. Dne 14. března 2024 uznal papež František její hrdinské ctnosti.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Ženy Kategorie:Italští ctihodní Kategorie:Italské šlechtičny Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození 11. listopadu Kategorie:Narození v roce 1771 Kategorie:Narození ve Florencii Kategorie:Úmrtí 8. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1839 Kategorie:Úmrtí ve Florencii