Doina Corneová ( Doina Cornea) (30. května 1929 Brašov – 3. května 2018 Kluž) byla rumunská aktivistka za lidská práva a profesorka francouzštiny. Během komunistické vlády Nicolae Ceaușescu působila jako disidentka.
Byla spoluzakladatelkou Demokratického antitotalitního fóra Rumunska ( Forumul Democrat Antitotalitar din România), které bylo prvním pokusem o sjednocení demokratické opozice vůči postkomunistické vládě. Tato organizace se později transformovala na Rumunský demokratický konvent ( Convenția Democrată Română, CDR), který přivedl k moci Emila Constantinesca.
Život Corneová, narozená v Brašově v Rumunsku, začala v roce 1948 studovat francouzštinu a italštinu na Univerzitě v Kluži. Po promoci učila francouzštinu na střední škole v Zalău, kde se provdala za místního právníka. V roce 1958 se vrátila do Kluže, kde pracovala jako odborná asistentka na Univerzitě Babeș-Bolyai.
Její první politické angažmá se uskutečnilo v roce 1965, kdy byla svědkem toho, jak její přítel kritizoval Charlese de Gaulla ve Štrasburku ve Francii. Zatímco očekávala, že se objeví policie a zatkne dotyčného jako by se to stalo v její vlasti, byla překvapena, když viděla, že nikdo nepřišel. Styděla se za politická omezení, která v té době na Rumunsko tlačila, cítila se zahanbená a to ji přimělo k zahájení politického aktivismu.
V roce 1980 vydala svou první samizdatovou knihu Încercarea Labirintului („Zkouška labyrintu“) od Mircey Eliadeho, kterou sama přeložila z francouzštiny; poté následovaly další čtyři samizdatové překlady.
V roce 1982 nelegálně poslala první dopis Rádiu Svobodná Evropa, první z řady textových zpráv a protestů proti Ceaușescovi. Krizi vnímala nejen jako materiální/ekonomickou, ale i jako krizi duchovní, rumunský lid „jako lid živený výhradně slogany“, který si cení více materiálních hodnot než duchovních, které definovala jako ty, které „generují inteligenci, etiku, kulturu, svobodu a odpovědnost“.
Na konci svého dopisu se omluvila za to, že nezveřejnila své jméno, ale dopis podepsala, aby prokázala jeho autenticitu. Kvůli nedorozumění Rádio Svobodná Evropa přečetlo dopis v plném znění, včetně jména. 15. září 1983 byla kvůli své politické činnosti vyhozena z univerzity, oficiálním důvodem bylo, že dala svým studentům číst deník Mircey Eliadeho.
Ve druhém dopise, který zveřejnily BBC a Rádio Svobodná Evropa, protestovala proti omezením, která byla uvalena na akademickou sféru, a proti skutečnosti, že vedení univerzity se jí nebránilo a dokonce se snažilo zjistit, jaké ideály podporuje. Rádiu Svobodná Evropa nadále posílala neustálý proud textových zpráv a protestů. Její poselství se poté opakovalo v článcích, které psala po revoluci v roce 1989: i kdyby se změnila politická a ekonomická situace, nezměnilo by to zvrácenost morálky jednotlivců.
V srpnu 1987 adresovala Ceaușescovi otevřený dopis, v němž prosazovala reformu vysokoškolského vzdělávání: větší akademickou svobodu a autonomii univerzit (aby se zabránilo jejich podřízenosti zájmům komunistické strany), více výměn se zahraničními univerzitami, osvobození od povinné účasti na sklizni a výuku studentů myšlení namísto pouhého čtení faktů.
Během povstání v Brașovu, 18. listopadu 1987, spolu se svým synem Leontinem Iuhașem šířila v Kluži 160 manifestů solidarity s dělníky, kteří se vzbouřili proti komunistické vládě. Následující den byli zatčeni Securitate, která je držela až do prosince 1987, kdy byli propuštěni po mezinárodním protestu a dokumentu o Rumunsku za Ceaușescu, odvysílaném ve francouzské televizi, který obsahoval starší rozhovor s Corneou.
V létě 1988 se v Rádiu Svobodná Evropa dozvěděla, že byla pozvána na konferenci o lidských právech v Krakově; Pozvání neobdržela. Požádala o cestovní pas, ale byla odmítnuta. Odpověděla dopisem, v němž tvrdila, že úspěšnou totalitní společnost lze vytvořit pouze tím, že se lidem odebere intelektuální naplnění.
Napsala další dopis, který Josy Dubié propašoval mimo zemi a který odvysílala stanice RFE 23. srpna 1988 (v den rumunského státního svátku). Ceaușescua shledala osobně zodpovědným za duchovní a ekonomickou katastrofu v Rumunsku. Dala mu dvě možnosti: buď se (spolu s nomenklaturou) vzdá řízení země, nebo zavede reformy, které umožní pluralismus a oddělí správu a soudnictví od strany.
Zasazovala se o svobodu projevu, svobodu tisku, svobodu shromažďování a svobodu cestování; z ekonomického hlediska se její dopis (který mohl být napsán jinými spolupracovníky) zasazoval o uzavření ztrátových továren, přepracování továren tak, aby mohly konkurovat zahraničním společnostem, najímání zahraničních manažerů a obnovení soukromého vlastnictví půdy-
Domácí vězení Následně ji Securitate uvrhla do domácího vězení. Po dokumentu odvysílaném v belgické televizi začala mezinárodní kampaň za její propuštění. Evropský parlament a Mezinárodní konfederace svobodných odborů schválily rezoluce prosazující její propuštění. Zahraniční politici se osobně obrátili na rumunskou vládu, včetně intervencí Laurenta Fabiuse, předsedy francouzského Národního shromáždění, Valéryho Giscarda d'Estainga, bývalého francouzského prezidenta, a Léa Tindemanse, belgického ministra zahraničí.
Přesto se jí podařilo zaslat další dva dopisy, včetně jednoho, v němž hovořila o svévoli opatření přijatých proti ní, která neměla žádný základ v rumunském právu, a poukázala na ignorování právního státu a svévolné použití moci.
V roce 1989 Corneová obdržela pozvání od Danielle Mitterrandové (manželky francouzského prezidenta Françoise Mitterranda) na oslavu dvoustého výročí Francouzské revoluce, ale opět jí bylo zamítnuto výjezdní vízum. Další pozvání do Rady Evropy k ní nedorazilo, protože bylo předáno rumunskému velvyslanci v Paříži.
Byla propuštěna 21. prosince 1989 během rumunské revoluce, den před svržením vlády. Ihned po propuštění se začala účastnit pouličních demonstrací v Kluži.
Aktivita po prosinci 1989 Byla spoluzakladatelkou Demokratického antitotalitního fóra Rumunska (Forumul Democrat Antitotalitar din România), jako prvního pokusu o sjednocení demokratické opozice s postkomunistickou vládou. Tato organizace se později transformovala na rumunskou Demokratickou konvenci (Convenția Democrată Română, CDR), která vynesla k moci Emila Constantinesca.
Corneová byla spoluzakladatelkou Skupiny pro sociální dialog (Grupul pentru Dialog Social) v Rumunsku, Nadace Občanské aliance a Nadace kulturní paměti (Fundația Culturală Memoria).
Odkazy
Reference
Kategorie:Disidentky Kategorie:Pedagožky Kategorie:Rumunští spisovatelé Kategorie:Rumunští překladatelé Kategorie:Narození 30. května Kategorie:Narození v roce 1929 Kategorie:Narození v Brašově Kategorie:Úmrtí 3. května Kategorie:Úmrtí v roce 2018 Kategorie:Úmrtí v Kluži Kategorie:Ženy