Kostel svatého Kříže (francouzsky Église Sainte-Croix) v Bordeaux je bývalý opatský kostel benediktinského kláštera (Sancta Crux Burdegalensis). Kostel se nachází na náměstí Pierre-Renaudel. V současnosti slouží jako farní kostel.

Od roku 1840 bylo opatství zapsáno na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.

Architektura Přestože byl klášter založen již v 7. století, současná podoba kostela pochází z přelomu 11. a 12. století. Průčelí je postaveno v románském slohu typickém pro oblast Saintonge.

Opatský kostel byl založen na půdorysu latinského kříže. Skládá se z pětilodní hlavní lodi o délce 39 metrů, transeptu s velkými apsidami na obou ramenech a polygonální apsidy vysoké 15,3 metru.

Interiér a vybavení V roce 1750 zde mnich Dom Bedos de Celles sestrojil varhany, které jsou dnes považovány za mistrovské dílo. V roce 1995 je zrestauroval varhanář Pascal Quoirin.

V letech 1861–1865 prošel kostel rekonstrukcí pod vedením architekta Paula Abadieho, který na levou stranu průčelí nechal přistavět věž jako symetrický protějšek k té původní.

Interiér zdobí dvě díla malíře Guillauma Cureaua (cca 1595–1648): Svatý Mommolin uzdravuje posedlého a Svatý Maur uzdravuje nemocného, a také obraz Povýšení svatého Kříže od A. Bourgneufa z roku 1636.

Historie opatství Opatství bylo založeno v merovejské době jižně od Bordeaux na vyvýšenině uprostřed bažin. Lokalitou protékal malý vodní tok, tzv. „estey“ (místní název pro přílivové rameno) s názvem Eau Bourde, který se jen pár set metrů od dnešního kostela vléval do Garonny. Přesné datum založení opatství není známo, avšak podle epitafu ze 7. století zde kolem roku 679 zemřel svatý Mommolin, opat z Fleury-sur-Loire (dnešní Saint-Benoît-sur-Loire). Mniši zde žili podle Řehole svatého Benedikta.

Původní klášter zničili kolem roku 730 Saracéni a k jeho pravděpodobné obnově došlo koncem téhož století. V polovině 9. století však opatství definitivně lehlo popelem po ničivých nájezdech Normanů. náhled|kostelní loď náhled|opatství v 17. století na plánu z Monasticon Gallicanum. Znovuvýstavba na místě oratoře zasvěcené svatému Mommolinovi je připisována Guillaume Sanche de Gascogne, hraběti z Bordeaux, pravděpodobně k roku 970. Opatství postupně získávalo majetky (města Saint-Hilaire du Taillan, Soulac, později Saint-Macaire a Macau) a díky darům i akvizicím se jeho panství rozrůstalo. Výsady kláštera potvrzovali i po sobě jdoucí akvitánští vévodové.

Současný opatský kostel byl vybudován na přelomu 11. a 12. století, současně s bazilikou v Soulacu a kostelem v Macau. Původně byl dokončen s otevřeným dřevěným krovem. Během 12. století se opatství dostávalo do sporů s vévodským panstvím Centujan kvůli rozsáhlým vodohospodářským úpravám na toku Eau de Peyrelongue a výstavbě soustavy mlýnů, které měly pokrýt obrovskou poptávku po mletí obilí v demograficky rostoucím městě. Při přestavbách ve 12. a 13. století získal kostel gotické klenby, jejichž styl tvoří přechod mezi anjouovskou a pařížskou hutí.

V pozdějších staletích nechali opati klášterní budovy (kuchyně, dormitáře, refektáře) zchátrat. Až v roce 1664 získali mniši z Kongregace svatého Maura povolení k výstavbě nového kláštera, který byl dokončen roku 1672.

V roce 1784 pověřil architekt Étienne Laclotte stavbou mostu přes rameno Bègles (Pont du Quit), hřbitova a kaple svatého Benedikta, která sloužila jako filiálka kostela svatého Kříže. Tato kaple byla v roce 1797 přeměněna na sklad.

Během Francouzské revoluce (1793) byl klášter využíván jako hospic. Od roku 1890 v jeho prostorách sídlí Akademie výtvarných umění (École des beaux-arts).

Sochařská výzdoba portálu

Centrální portál náhled|upright=1.2|Detail archivolt centrální arkády Ikonografie pěti archivolt (vnitřních oblouků) hlavního portálu představuje působivou alegorii lidského života a jeho transcendentálního směřování. První archivolta: Vyobrazení mužů tahajících za lano symbolizuje vnitřní zápas člověka mezi dobrem a zlem. Tento motiv připomínal věřícím vstupujícím do chrámu, že pozemský život je plný zkoušek a že správná morální rozhodnutí jsou klíčová pro dosažení života věčného. Druhá archivolta: Motivy na druhém oblouku zobrazují znamení zvěrokruhu, měsíce v roce a lidskou práci. Tato symbolika zdůrazňuje časnost lidského bytí a neúprosný běh času. Vrchol portálu: Horní část čerpá z motivů první kapitoly knihy Apokalypsy. Na archivoltě je zachyceno 24 starců s korunami a hudebními nástroji, oděných v bílá roucha. Tato scéna měla věřícím dodat naději, že věčný život je dosažitelný a že pozemská pouť může mít šťastné vyústění.

Postranní arkády Levá arkáda: Výzdoba pranýřuje lakomství (chamtivost). Je zde vyobrazen muž klesající pod vahou měšce zavěšeného na krku, kterého trápí démon. Pravá arkáda: Představuje alegorii smilstva (luxuria), kterou symbolizuje postava ženy s hady zakousnutými do prsů.

Farní život Kostel sv. Michala, opatský kostel sv. Kříže, kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a kostel sv. Jana v Belcier tvoří společně pastorační obvod svatého Jana. Tato seskupená farnost byla v roce 2021 svěřena do správy duchovní rodině Regnum Christi.

V reakci na různé případy vandalismu se skupina dobrovolníků z řad farníků rozhodla kostel zpřístupnit veřejnosti v pravidelných časech: každý pátek od 14:00 do 16:00 a také během prvních nedělí v měsíci.

Varhany Dom Bedos náhled|upright|Varhany Doma Bedose v opatství Sainte-Croix. První varhany v kostele existovaly již v 16. století. Ty byly v roce 1661 nahrazeny skromnějším nástrojem z dílny anglického mistra Jeana Haona.

V roce 1730 se mniši rozhodli vybavit kostel mnohem impozantnějším nástrojem. O vznik tohoto mistrovského díla se o patnáct let později zasloužil Dom François Bedos de Celles. Tento benediktinský mnich, významný teoretik a varhanář, který v opatství působil jako sekretář, zde postavil jeden z největších nástrojů francouzského klasicismu. Tyto „šestnáctistopé“ varhany vznikaly tři roky a původně se skládaly ze 45 rejstříků rozdělených mezi pět manuálů a pedál.

Po francouzské revoluci byl nástroj opraven, ale v roce 1811 jej nechal arcibiskup zkonfiskovat a jeho instrumentální část byla přenesena do katedrály svatého Ondřeje. Tam varhany zůstaly až do roku 1970, kdy bylo rozhodnuto o jejich navrácení do původní skříně v opatství svatého Kříže, která zde po celou dobu zůstala.

Od roku 1984 probíhala pod vedením varhanáře Pascala Quoirina náročná restaurace instrumentální části. Kompletní obnova tohoto monumentálního nástroje trvala dvanáct let. Na počátku 90. let byla z varhanní skříně odstraněna hnědá barva, čímž byla odhalena její původní polychromie.

Po celkové rekonstrukci byly varhany Dom Bedos, považované za světový unikát, slavnostně inaugurovány 23. a 25. května 1997. Při této příležitosti na ně zahráli prestižní interpreti jako Francis Chapelet, Jean Boyer, Jean-Pierre Leguay či Michel Chapuis.

Svatý Mommolin, patron obyvatel Bordeaux Dnes již téměř zapomenutý benediktinský mnich svatý Mommolin zemřel v Bordeaux roku 623 (dle jiných pramenů 679). Od 12. století až do francouzské revoluce byl předmětem hluboké lidové úcty. Byl proslulý jako přímluvce za uzdravení duševních chorob a údajně pomáhal i lidem posedlým. Podle tradice bývali postižení na celou noc připoutáni před jeho kaplí, aby došli vysvobození – u pat některých pilířů jsou dodnes patrné upevňovací kruhy. Ačkoliv se sarkofág i světcova socha ztratily, jeho ostatky se podařilo během staletí uchovat v úkrytu a dnes jsou uloženy v jedné z bočních kaplí. Svatý Mommolin je také vyobrazen na dvou obrazech v interiéru kostela.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura Dom Michel Germain, Matériaux du Monasticon Gallicanum, ms. Latin 11821 Nobilis abbatia Sa Crucis Burdigalensis. A. Chauliac, Histoire de l'abbaye de Sainte-Croix de Bordeaux, Abbaye de Ligugé (collection Archives de la France monastique, sv. IX), 1910. Louis Darnis, Guide de l'église Sainte-Croix de Bordeaux, Bordeaux, Impr. A. Cabiro, 1950. Pierre Dubourg-Noves, Sainte-Croix de Bordeaux, in: Guyenne romane, La Pierre-qui-Vire, Zodiaque, coll. la nuit des temps č. 31, 1969, s. 39-49, planches 1-3. Gérard D. Guyon, La constitution du patrimoine de l'Abbaye Sainte-Croix de Bordeaux sous le gouvernement des abbés réguliers (977-1439). Rythmes et formes juridiques, in: Revue Mabillon, juillet-décembre 1986, č. 305-306, s. 55-96. André Masson, Bordeaux. Église Sainte-Croix, dans Congrès archéologique de France. 102e session. Bordeaux-Bayonne. 1939, Paris, Société française d'archéologie, 1941, s. 93-109.

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Nové Akvitánii Kategorie:Románské kostely ve Francii Kategorie:Kláštery založené v 11. století Kategorie:Stavby v departementu Gironde Kategorie:Benediktinské kláštery ve Francii Kategorie:Bývalé kláštery Kategorie:Románské stavby v Nové Akvitánii