Giovanni Battista Quilici (26. dubna 1791 Livorno – 10. června 1844 tamtéž) byl italský římskokatolický duchovní a zakladatel kongregace Dcer Ukřižovaného. Katolická církve jej uctívá jako ctihodného.
Život Narodil se 26. dubna 1791 v Livornu. Rodina se brzy přestěhovala k městským kanálům (Fossi), kde na pozůstatcích starého mlýna postavila dům a dílnu na výrobu terakoty. V mládí navštěvoval školu barnabitů u kostela San Sebastiano. Byl hluboce zasažen bídou, v níž žilo mnoho lidí – zkušenost, která v něm rozvinula silný smysl pro realitu a otevřenou, svobodnou mysl a utvářela jeho rozhodný, velkorysý a prudký charakter.
Politická situace přístavního města na přelomu 18. a 19. století byla poznamenána napoleonskými invazemi a následnými okupacemi dalšími zahraničními armádami zapojenými do tehdejších válek. Tyto události způsobily politickou a společenskou nestabilitu, která neunikla pozornosti mladého Giovanniho Battisty. Vnímal bídu, v níž se nacházeli jeho spoluobčané.
Kromě barnabitů navštěvoval také dominikány u Santa Caterina a kněze z katedrály, která byla tehdy jedinou farností ve městě, zatímco ostatní kostely spravovali vikáři. Teprve roku 1806 papež Pius VII. zřídil diecézi Livorno, její plné fungování se však uskutečňovalo postupně.
Roku 1811, po smrti otce a po zrušení řeholních řádů napoleonskými zákony, se rozhodl stát diecézním knězem. Dokončil tedy formaci pokračováním teologických studií u barnabitů a zůstal přitom doma (v Livornu tehdy ještě nebyl seminář).
Dne 13. dubna 1816 byl v Pise vysvěcen na kněze (Livorno již bylo diecézí, ale biskupský stolec byl v té době neobsazen) a byl ustanoven kaplanem u kostela sv. Sebastiána, kde dříve studoval.
Začátky pastorační činnosti Kulturní prostředí Livorna, v němž mladý kněz působil, bylo na jedné straně charakterizováno velkou rozmanitostí národů, kultur a náboženství (přímý důsledek takzvaných Livornských zákonů vydaných o dvě století dříve velkovévodou Ferdinandem I. Medicejským), a na druhé straně přítomností myšlenkových proudů – jako byl například jansenismus, svobodné zednářství a jurisdikcionalismus – které byly více či méně kritické vůči působení katolické církve.
V tomto prostředí se Quilici angažoval především založením (roku 1822) Pia Unione degli Operatori evangelici pro kněze, aby si osvojili hlubší vědomí svého poslání a podporovali se bratrsky navzájem. Dále založil sdružení Fratelli secolari della dottrina cristiana, nazývané také Padri di Famiglia (Otcové rodin), aby se laici zapojili do katecheze a do podpory vězňů, žili život modlitby, přátelství a vzájemné pomoci a starali se o náboženskou výchovu svých dětí, a zejména dětí chudých.
Rovněž podporoval vznik diecézního semináře, který byl nakonec otevřen roku 1850, šest let po jeho smrti.
Jeho služba nejzranitelnějším spoluobčanům se projevila především mezi vězni ve Fortezza Vecchia. Toskánský trestní zákoník z roku 1786 sice zrušil trest smrti a mučení, stále častěji se však ukládaly nucené práce, zvláště v Livornu. Odsouzenci, kteří přes den pracovali v přístavu – spoutáni navzájem těžkými řetězy – v něm probudili hluboký soucit. Začal se o ně zajímat, získal přístup do podzemí pevnosti a stal se jejich přítelem, ochráncem a duchovním otcem, čímž narážel na odpor těch, kteří na nucené práci vězňů vydělávali.
Podobně se angažoval i ve prospěch dívek z ulice. Již od prvních let své kněžské služby se je snažil odvést od prostituce a podporoval jejich přijetí do rodin ochotných jim pomoci (od roku 1819). Tím si vysloužil odpor – dokonce i fyzické útoky a napadení – ze strany obchodníků s lidmi, kteří v těchto mladých ženách viděli pouze zdroj zisku.
Postupem času a se získanými zkušenostmi, povzbuzen úspěchy své práce, dospěl k přesvědčení, že k lepší společnosti je třeba začít výchovou mládeže a poskytnout jí kulturní i pracovní perspektivu. Zvláště naléhavá se mu zdála situace dívek, protože byly více vystaveny nebezpečím a zároveň představovaly budoucí pilíř společnosti i hlavní vychovatelky svých dětí. Don Giovanni snil o zřízení domu, který by mohl přijímat, vychovávat a vzdělávat dívky, které s láskou nazýval „Fanciulline“ (dcerušky).
Založení kongregace Po třech letech čekání a jednání s toskánským velkovévodou Leopoldem II., velkovévodkyněmi Marií Ferdinandou Saskou a Marií Annou Karolínou Saskou a s markýzou Juliette Colbert byl roku 1828 položen základní kámen ústavu zasvěceného svaté Marii Magdaléně. Tento ústav měl přijímat dívky stažené z ulice, ohrožené dívky a děti i sirotky a chudé, a zároveň zde měla vzniknout škola pro dívky z dané čtvrti.
Původní myšlenka dona Giovanniho Battisty založit zde kongregaci zasvěcených žen ustoupila návrhu markýzy Colbert, která doporučila povolat sestry sv. Josefa z Turína. Příchod sester do Toskánska však znemožnily velkovévodské jurisdikcionalistické zákony.
Roku 1829 byla zahájena také stavba kostela sv. Petra a Pavla; společně s ústavem byl dokončen roku 1835 a Giovanni byl jmenován jeho rektorem. Téhož roku zasáhla město epidemie cholery a prostory ústavu byly úřady zabrány a přeměněny na nemocnici pro nakažené.
Po skončení nouzového stavu Giovanni – který se sám nemocí nakazil a uzdravil se – obdržel od velkovévody zlatou medaili za svou obětavou péči o nemocné. Roku 1837 se stal farářem u sv. Petra a Pavla (a o několik měsíců později odmítl úřad penitenciárního kanovníka. V novému kostele se scházelo pět žen, které se věnovali výchově chudých dětí.
Protože se přesun sester z Turína neuskutečnil, vytvořilo těchto pět mladých žen jádro vznikající kongregace Dcer Ukřižovaného (1838). Dne 13. září 1840 složili své první sliby.
Poslední roky života Giovanni Battista vždy důvěřoval Boží pomoci a s odhodláním, odvahou a mírností čelil všem obtížím, které mu kladli do cesty jeho odpůrci – ať už to byly státní úřady, vykořisťovatelé prostituce, představitelé věznice, dokonce někteří spolubratři kněží či blízcí příbuzní –, kteří jeho záměry buď nepochopili, nebo jim přímo odporovali.
Navzdory tomu získal několik měsíců před svou smrtí (roku 1844) od velkovévody finanční podporu na otevření nového ústavu pro chudé dívky ve čtvrti Porta Fiorentina a jednal o koupi pozemku pro výstavbu dalšího zařízení určeného pro chlapce a opuštěné děti. Sám velkovévoda mu nabídl Kříž za zásluhy Řádu sv. Josefa, který byl na Giovanniho žádost proměněn ve finanční příspěvek; toho se však již nedožil.
Na začátku června onemocněl a byl postižen velmi vysokou horečkou. Giovanni Battista Quilici zemřel 10. června 1844, v den slavnosti Božího Těla. Následujícího dne byl za přítomnosti celého města pohřben v kapličce zvané La Madonnina na úpatí kopce Montenero. Roku 1932 přenesly Dcery Ukřižovaného jeho ostatky do kaple Institutu svaté Marie Magdalény.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 27. dubna 1992 v livornské diecézi. Dne 3. března 2016 uznal papež František jeho hrdinské ctnosti.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Muži Kategorie:Italští ctihodní Kategorie:Italští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození 26. dubna Kategorie:Narození v roce 1771 Kategorie:Narození v Livornu Kategorie:Úmrtí 10. června Kategorie:Úmrtí v roce 1844 Kategorie:Úmrtí v Livornu