Jiří Kratochvíl (1. září 1929 Kroměříž – 11. října 2018 Brno) byl český inženýr, profesor Vysokého učení Technického v Brně, odborník na vodní stavby, výpočty přehradních hrází. Svými teoretickými pracemi v problematice metody konečných prvků patřil ve své době mezi světově uznávané odborníky.
Životopis Jiří Kratochvíl se narodil 1. září 1929 v Kroměříži jako jediné dítě armádního důstojníka, bývalého legionáře a dámské krejčové. Celé své dětství prožil v Kroměříži, kde bydleli s rodiči v Žižkových kasárnách. V Kroměříži prožila celá jeho rodina také druhou světovou válku. Reálné gymnázium v Kroměříži absolvoval v letech 1941 až 1949. Po maturitě v roce 1949 se zapsal na obor zeměměřičského inženýrství, po vykonání řady vyrovnávacích zkoušek začal studovat obor inženýrské stavitelství, specializace hydrotechnická Vysoké školy technické dr. Edvarda Beneše v Brně. Studium ukončil v roce 1954. Po krátkém působení v praxi u n. p. Baraba, nastoupil jako asistent na Katedru hydrotechniky Vysoké školy stavitelství v Brně, později Vysoké učení technické, kde působil až do konce života. V roce 1959 se oženil s Eliškou Hanákovou, se kterou měl dvě děti. V roce 1995 však jeho manželka zemřela. Po čase se seznámil se svojí druhou ženou, Alicí Pernesovou, se kterou žil až do své smrti 11. října 2018 v Brně.
Zaměstnání V letech 1957 až 1963 absolvoval vědeckou aspiranturu, kterou ukončil v roce 1963 obhájením kandidátské disertační práce „Řešení napjatosti pilířových přehrad a analytické stanovení jejich hospodárného profilu“. V roce 1969, se habilitoval prací „Statické řešení hydrotechnických konstrukcí metodou konečných prvků“ a byl jmenován docentem pro obor „Hydrotechnické stavby“. V roce 1982 obhájil na ČVUT v Praze doktorskou disertační práci „Matematické modelování napjatosti a přetvoření sypaných zemních hrází“ a získal vědecký titul doktor věd. V témže roce byl jmenován profesorem pro obor „Vodní stavby“. Na stavební fakultě přednášel jako profesor předměty: Přehrady, Vodní hospodářství a Hydraulika podzemní vody. Od roku 1958 se podílel na rozvoji a řízení studentské vědecké a odborné činnosti. Byl školitelem více jak dvaceti interních a externích našich i zahraničních vědeckých aspirantů. V období po odchodu do důchodu v roce 1994 působil i nadále na Ústavu vodních staveb FAST VUT v Brně jako emeritní profesor. Až do roku 2006 prakticky denně docházel do své kanceláře a byl svým mladším kolegům vždy nápomocen radou a povzbuzením do další práce.
Vědecké dílo Od roku 1964 se zabýval tvorbou matematických modelů stavebních konstrukcí a jako první v Evropě s využitím metody konečných prvků. Mnohé algoritmizační a programátorské postupy vymyslel. Ve Stavebnickém časopise uveřejnil spolu s Ing. F. Leitnerem první českou studii o této metodě. Navíc s metodou konečných prvků seznámil ředitele Oblastního výpočetní centra profesora Miloše Zlámala, který potom vytvořil matematické základy této metody.
V roce 1967 inicioval vznik skupiny pracovníků, kteří se začali zabývat teoretickými aspekty této metody a otázkami algoritmizace inženýrských úloh. Členy této tzv. brněnské školy MKP vedle J. Kratochvíla byli: V. Kolář, F. Leitner, M. Zlámal, A. Ženíšek a další. Jako spoluautor se výrazně podílel na napsání první české monografie o metodě konečných prvků, která byla vydána v roce 1972 pod názvem „Výpočet plošných a prostorových konstrukcí metodou konečných prvků“. V roce 1975 vyšla v koedici SNTL a nakladatelství Springer-Verlag v německém překladu v SRN a v roce 1979 v rozšířeném českém vydání. Obě vydání našla širokou odezvu v československé, ruské, a především německé a rakouské odborně veřejnosti a byla o nich napsána řada velmi kladných recenzí v domácích i zahraničních odborných časopisech.
Jako poradce brněnského odštěpného závodu Hydroprojektu Praha, vypracoval v letech 1971 – 1973 algoritmy prostorových řešení klenbové varianty hráze vodního díla na řece Jihlavě u Dalešic a varianty sypané hráze téhož díla a podílel se na jejich statickém řešení.
Vypracoval, resp. spolupracoval na více než padesáti expertizách týkajících se významných českých a slovenských vodních děl. Jako autor, popř. spoluautor, uveřejnil Jiří Kratochvíl přes 90 vědeckých prací a odborných pojednání, 6 skript a je spoluautorem 3 knižních monografií a 2 celostátních učebnic.
Další pole působnosti Po sametové revoluci v roce 1990 byl rozhodnutím rektora Ondráčka jmenován prorektorem VUT. Byl členem vědecké rady Fakulty stavební a vědecké rady VUT v Brně, po dvě funkční období byl místopředsedou Dozorčí rady Grantové agentury ČR, členem komise MŠMT, členem redakčních rad časopisů Alma Mater, Stavební obzor a Vodohospodářského časopisu (dnes Journal of Hydrology and Hydromechanics), členem komisí pro obhajoby kandidátských a doktorských disertačních prací, proděkanem, prorektorem a vedoucím Ústavu vodních staveb.
Byl zakládajícím členem Inženýrské akademie ČR, členem České společnosti pro mechaniku, Českého přehradního výboru a v roce 2001 byl jmenován rektorem VUT emeritním profesorem s působností na Ústavu vodních staveb Fakulty stavební VUT v Brně.
Ocenění Za svoji práci obdržel v roce 1979 cenu federálního ministra ČSSR pro technický a investiční rozvoj a v roce 1993 mu ministr školství ČR udělil „Medaili 1. stupně“ za rozvoj a aplikaci metody konečných prvků. Od roku 2002 byl předsedou komise pro udělování Zlatých medailí IBF při BVV Brno. V roce 2014 obdržel cenu Jihomoravského kraje za přínos vědě a technice.
Celý svůj život se řídil citátem „Quidquid agis prudenter agas et respice finem“ aneb „Cokoli děláš, dělej s rozmyslem a sleduj cíl“.
Reference
Související články Metoda konečných prvků
Kategorie:Čeští inženýři Kategorie:Absolventi Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně Kategorie:Pedagogové na Vysokém učení technickém v Brně Kategorie:Narození 1. září Kategorie:Narození v roce 1929 Kategorie:Narození v Kroměříži Kategorie:Úmrtí 11. října Kategorie:Úmrtí v roce 2018 Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Muži