Hugo Hoffmann von Nagysötétág (16. února 1851 Budapešť – 15. března 1923 Budapešť) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1868, později jako důstojník generálního štábu působil u různých posádek po celé monarchii. Jako velitel vyšších jednotek strávil řadu let u uherské zeměbrany v Trenčíně, Budapešti a Košicích. V závěru kariéry byl sekčním šéfem na ministerstvu války ve Vídni (1907–1912). V roce 1908 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1912 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra. Po odchodu do výslužby žil ve Vídni a Budapešti.
Životopis Pocházel z Uher, narodil se v Budapešti jako starší syn Hugo Hoffmanna. V armádě sloužil od roku 1868, první léta kariéry strávil jako poručík u 16. praporu polních myslivců v Opavě,Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 507 dostupné online následně přešel ke 4. dělostřeleckému pluku.Kais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 377 dostupné online V letech 1876–1878 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve VídniDie K. Und K. Kriegsschule 1852-1902; Vídeň, 1903; s. dostupné online a jako nadporučík se stal členem sboru důstojníků generálního štábu. Mezitím se v roce 1878 zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny,Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 389 dostupné online jako štábní důstojník poté sloužil u jezdecké brigády v Plzni. V hodnosti kapitána (1883) byl přeložen ke štábu 17. pěší divize, později sloužil u velení 5. armádního sboru v Prešpurku. V roce 1891 získal hodnost majora a působil přímo na generálním štábu, formálně byl příslušný k 90. pěšímu pluku.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 178, 188 dostupné online Krátce sloužil u 12. armádního sboru v Sibiu a v roce 1895 byl jako podplukovník přeložen k 30. dělostřelecké divizi v Přemyšlu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 728 dostupné online
V roce 1897 jako plukovník přešel k jednotkám královské uherské zeměbrany a převzal velení 15. pěšího pluku v Trenčíně (1897–1900).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1900; Vídeň, 1900; s. 263 dostupné online Po roce 1900 vedl kurzy pro štábní důstojníky v Budapešti,Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 199 dostupné online k datu 1. května 1903 byl povýšen na generálmajora a nadále pobýval v Budapešti jako velitel 79. brigády uherské zeměbrany. V letech 1905–1907 byl velitelem oblastního velitelství uherské zeměbrany v Košicích.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1906; Vídeň, 1905; s. 164 dostupné online Ke dni 1. listopadu 1907 obdržel hodnost polního podmaršála a nakonec byl sekčním šéfem na ministerstvu války ve Vídni (1907–1912).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1907; s. 282 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 110 dostupné online K datu 1. května 1912 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 72 dostupné onlinePřehled generálů c. k. armády na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online
Po odchodu do penze žil ve Vídni,'Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 194; s. 149 dostupné online kde bydlel na adrese Marokkanergaße 13 ve 3. vídeňském obvodu.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien; Vídeň, 1914; s. 506 dostupné online Po první světové válce se usadil v Budapešti, kde zemřel 15. března 1923 ve věku 72 let.
Během služby v Plzni se oženil s Paulou Trojanovou z Bylanfeldu (*1859), dcerou okresního hejtmana v Plzni a dvorního rady Františka Trojana z Bylanfeldu (1816–1889).VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2017; Praha, 2012; s. 421–422 (heslo Trojan z Bylanfeldu) ISBN 978-80-904241-8-0KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Národní archiv Praha, 2020; s. 730–731 (heslo Trojan z Bylanfeldu, František rytíř) ISBN 978-80-88304-18-0 Z manželství se narodili dva synové, Géza (Adalbert) a Sándor (Alexander). Starší Géza (1885–1921) působil jako diplomat a za první světové války byl konzulem v Berlíně.DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 343 (heslo Hoffmann von Nagysötétág, Géza) ISBN 978-3-205-20493-0
Tituly a ocenění V roce 1908 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Nagysötétág (titul byl udělen s platností pro Uherské království k datu 21. listopadu 1908 na základě rozhodnutí císaře Františka Josefa).Hoffmann von Nagysötétág na webu novanobilitas.eu dostupné online Při příležitosti odchodu do penze obdržel v roce 1912 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1912; s. 249 dostupné online Během služby v armádě se stal nositelem několika vyznamenání.
60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1886) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1893) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1899) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908)
Odkazy Reference
Externí odkazy Biografie Hugo Hoffmanna in: Sport und Salon, 25. května 1912; Vídeň, 1912; s. 12
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Narození 16. února Kategorie:Narození v roce 1851 Kategorie:Narození v Budapešti Kategorie:Úmrtí 15. března Kategorie:Úmrtí v roce 1923 Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Muži