Katedrála Notre-Dame-de-Grâce v Cambrai je bazilika minor a bývalý metropolitní chrám (někdejší sídlo arcibiskupství v Cambrai, pod který spadaly sufragánní diecéze v Arrasu a Lille).

Vzhledem k tomu, že původní katedrála Notre-Dame de Cambrai v Cambrai byla zničena během Velké francouzské revoluce, bylo biskupské sídlo v roce 1804 přeneseno do opatství Božího hrobu (abbaye du Saint-Sépulcre), které pochází z konce 17. století.

Od 9. srpna 1906 je katedrála zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury. Po rozsáhlých opravách střech, které probíhaly v letech 2000 až 2007, byla v roce 2022 zahájena další etapa rekonstrukce. Ta se zaměřuje na interiérové obklady a vitráže a její dokončení je plánováno v horizontu sedmi let.

Historie

Založení opatství Božího hrobu vlevo|náhled|200x200pixelů|pohled do kostelní lodi náhled|200px|vlevo|bazilika de Neuvy-Saint-Sépulchre. náhled|195px|Jules-Hippolyte Boedt, bývalý čestný kanovník katedrály Notre-Dame-de-Grâce V roce 1054 se Liébert z Cambrai, biskup v Arrasu a Cambrai, vydal na pouť do Jeruzaléma. Nedostal se však dále než na Kypr a byl nucen vrátit se domů, aniž by navštívil svatá místa. Jako určitou náhradu se rozhodl ve svém biskupském městě co nejvěrněji napodobit jeruzalémská poutní místa.

Topografie Cambrai k tomu byla ideální: nacházel se zde pahorek (Mont-des-Bœufs) se sady opatství Saint-Géry, který byl od města oddělen potokem Saint-Géry. Tato krajina připomínala Getsemanskou zahradu a potok Cedron. Na místě již od roku 1047 stála kaple Božího hrobu, kterou nechal vybudovat biskup Gérard z Cambrai na místě bývalého hromadného hrobu obětí moru z roku 1036.

Liébert nechal v blízkosti postavit benediktinský klášter s kostelem, jehož půdorys vycházel z jeruzalémského chrámu Božího hrobu. Skládal se z obdélníkové lodi vyhrazené pro mnichy, k níž přiléhala kruhová stavba určená poutníkům. Klášter byl vysvěcen 28. října 1064. Opatství se původně nacházelo za hradbami, ale Liébert jej nechal opevnit rozšířením městských hradeb. Jediným dochovaným pozůstatkem tohoto původního kostela je pískovcový pilíř v současné stavbě (o nějž se opírá kazatelna), který zřejmě sloužil jako jedna z podpěr tehdejší zvonice.

Představu o tom, jak katedrála v Cambrai původně vypadala, dává bazilika Saint-Étienne v Neuvy-Saint-Sépulchre, která byla postavena v téže době jako kopie jeruzalémského Božího hrobu.

Přestavby kostela Původní stavba prošla v průběhu staletí mnoha úpravami i kompletními rekonstrukcemi. První oprava následovala po požáru v roce 1145. Ve 13. století se tehdejší opat rozhodl nahradit Liébertův kostel novostavbou na klasickém půdorysu latinského kříže. V roce 1498 nechal opat Guillaume Courtois chrám znovu přestavět a rozšířit.

Opatství i s kaplí však v roce 1553 opět vyhořelo, tentokrát po útoku vojsk francouzského krále Jindřicha II. Následná obnova, jejíž součástí byla i samostatně stojící zvonice, byla dokončena až v roce 1602, kdy kostel znovu vysvětil arcibiskup Guillaume de Berghes. Do podoby, kterou známe dnes (nebo jí velmi blízké), byl kostel naposledy přestavěn na konci 17. století.

Současná podoba chrámu V roce 1695, kdy se arcibiskupem v Cambrai stal Fénelon, rozhodl opat Louis de Marbaix o rekonstrukci chóru. Projekt se však záhy rozšířil i na chrámovou loď. Z předchozí etapy zůstala zachována pouze věž z roku 1542. Stavební práce pod vedením architekta Anselma Estienna z Douai postupovaly rychle a byly dokončeny již v roce 1703.

Poté, co bylo Cambrai na základě nimwegenského míru z roku 1678 připojeno k Francii, začal se v civilní i církevní architektuře prosazovat francouzský vliv. Nový kostel se stal typickou ukázkou stylu období vlády Ludvíka XIV., který představoval kompromis mezi barokem a klasicismem.

V úpravách pokračoval i Marbaixův nástupce, opat Joseph Dambrinne. Ten nechal vybudovat křídlo pro hosty (jediná část kláštera, která se dochovala do současnosti – dnes zde sídlí hotel La Poste), opatské sídlo, refektář a knihovnu. Tyto nákladné investice byly možné díky obrovskému bohatství opatství; církev v oblasti Cambrésis vlastnila přibližně 40 % veškeré půdy. Rozsáhlé stavební úpravy navíc sloužily jako způsob, jak se vyhnout placení daní.

Období revoluce vignette|310px|vlevo|Dobová rytina z roku 1810 s názvem „Les formes acerbes“ (Ostré formy) zobrazuje Josepha Le Bona, jak stojí na tělech svých obětí mezi gilotinami v Arrasu a Cambrai a pije jejich krev ze dvou kalichů. Na rozdíl od většiny ostatních sakrálních staveb v Cambrai se kostelu Božího hrobu podařilo přečkat bouřlivé období Velké francouzské revoluce bez vážnější úhony.

Události nabraly spád v dubnu 1789, kdy se v opatském kostele sešli zástupci tří stavů oblasti Cambrésis. Po únoru 1790, kdy Národní shromáždění přijalo dekret o řeholním duchovenstvu, byli mniši „osvobozeni“ od svých závazků a majetek řádu byl konfiskován. V listopadu téhož roku byl kostel uzavřen. Poté, co arcibiskup Ferdinand-Mériadec de Rohan odmítl složit přísahu na občanskou ústavu duchovenstva, byl zbaven úřadu. Jeho nástupcem byl zvolen Claude Primat a v roce 1791 se kostel znovu otevřel jako farní kostel pod vedením loajálního kněze Pierra Renauda.

V roce 1792 musela být kvůli prasklinám stržena kostelní věž. Od ledna 1794 sloužilo opatství jako nemocnice pro malomocné. V téže době byly z chrámu vytrhány chórové mříže, které byly následně použity k ohraničení „stromu svobody“ na hlavním náměstí.

V květnu 1794 vyslal Výbor pro veřejné blaho do Cambrai Josepha Le Bona s úkolem „obrodit město kněží, fanatiků a aristokratů“. Kostel Božího hrobu byl nejprve využíván jako sýpka a následně přeměněn na „chrám Rozumu“. Le Bon z tamní kazatelny, kterou posměšně nazýval svým „Diogenovým sudem“, hřímal k lidu.

Nakonec byl kostel prodán jako národní majetek obchodníku Blanquartovi ze Saint-Quentinu. Před úplnou zkázou stavbu zachránilo rozhodnutí městské administrativy z roku 1800, která demolici zakázala. Původní katedrála, označovaná za „div Nizozemí“, takové štěstí neměla – koupil ji tentýž obchodník a nechal ji rozebrat. V roce 1809 z ní zbývala jen věž, která se nakonec zřítila během bouře.

Destrukce a obnova v 19. století náhled|Kanadští vojáci během děkovné bohoslužby v katedrále v Cambrai (13. října 1918). Po podpisu konkordátu z roku 1801 nechal ústavní biskup Louis Belmas kostel Božího hrobu znovu otevřít, tentokrát pod názvem kostel svatého Géria (Saint-Géry). V roce 1804 zakoupil bývalou budovu opatství pro potřeby biskupství a kostel oficiálně povýšil na katedrálu.

V roce 1823 padlo rozhodnutí vybudovat v katedrále náhrobek arcibiskupa Fénelona. Zhotovením monumentu z mramorového bloku, který věnoval král Ludvík XVIII., byl pověřen sochař David d'Angers. Památník byl slavnostně odhalen 7. ledna 1826 a o dva týdny později, 22. ledna, do něj byly uloženy Fénelonovy ostatky.

V noci z 9. na 10. září 1859 katedrálu těžce poškodil požár. Zničena byla střecha i vnitřní vybavení a vážně narušeny byly i klenby. Městská rada i arcibiskup René-François Régnier původně zvažovali výstavbu zcela nového chrámu. Na radu architekta Eugène Viollet-le-Duca, který stavbu považoval za vynikající ukázku klasicismu období Ludvíka XIV., však byla katedrála restaurována pod vedením Henriho de Baralla.

Během obnovy byla stavba rozšířena o pět kaplí v ochozu a kapli svatého Michala sousedící s kaplí Notre-Dame-de-Grâce. V roce 1876 byla dokončena nová, 65 metrů vysoká zvonice. Katedrála byla znovu vysvěcena 12. května 1894. Dne 17. března 1896 ji papež Lev XIII. povýšil na baziliku minor.

Katedrála utrpěla další vážné škody v posledních měsících první světové války. Zvonici zasáhl dělostřelecký granát, který v polovině její konstrukce zanechal obrovský otvor. Věž se však nezhroutila a díky vůli obyvatel Cambrai, kteří se postavili proti její demolici, byla nakonec zachráněna a opravena.

Současnost katedrály náhled|pohled na katedrálu náhled|náhrobek arcibiskupa Fenelona(1826). náhled|230px|velké varhany katedrály náhled|Ikona Panny Marie Milostivé V interiéru katedrály se dnes nacházejí především tyto významné památky a umělecká díla: Náhrobek arcibiskupa Fénelona – monumentální dílo sochaře Davida d'Angers z roku 1826. Soubor devíti velkých maleb – šerosvitné malby (grisaille) s využitím techniky trompe-l'œil (optický klam) od antverpského malíře Martina-Josepha Geeraertse. Krypta s ostatky – jsou zde uloženy ostatky biskupů a arcibiskupů z Cambrai, které byly nalezeny v základech původní (zničené) katedrály. Ikona Notre-Dame de Grâce – vzácná ikona, kterou tradice připisuje svatému Lukášovi. Svým stylem připomíná pravoslavné ikony. Katedrále ji 14. srpna 1451 daroval kanovník Fursy de Bruille, který ji získal od kardinála Jeana Allarmeta de Brogny (tomu ji předal patriarcha řecké církve během Kostnického koncilu). Velké varhany – původní nástroj z roku 1897 od firmy Pierre Schyven z Ixelles měl 2408 píšťal. Po poškození v první světové válce byly varhany rozšířeny Augustem Conversem na současných 49 rejstříků (3670 píšťal). Nástroj, vynikající zejména v interpretaci romantické a moderní hudby, byl slavnostně vysvěcen 9. června 1936. Varhanní skříň pochází z druhé poloviny 18. století a je dílem Aimé-Josepha Carliera. Oculus Nanebevzetí Panny Marie – moderní dílo od Augustina Frison-Roche o průměru 3,78 metru. Veřejnosti bylo představeno v březnu 2025 a následně instalováno v křížení transeptu ve výšce 21 metrů.

Odkazy

Reference

Literatura Eugène Bouly, Histoire de Cambrai et du Cambrésis, sv. 1, Cambrai, Hattu, Libraire-Éditeur, 1842 Eugène Bouly, Histoire de Cambrai et du Cambrésis, sv. 2, Cambrai, Hattu, Libraire-Éditeur, 1842 Jules Houdoy, Histoire artistique de la cathédrale de Cambrai, Paris, D. Morgand et C. Fatout, 1880 Louis Trenard, Charles Pietri, Histoire des Pays-Bas Français, Édouard Privat, Univers de la France et des Pays francophones / Histoire des Provinces, 1974 Louis Trenard, Michel Rouche, Histoire de Cambrai, sv. 2, Presses Universitaires de Lille, Histoire des villes du Nord / Pas-de-Calais, 1982, 314 s., ISBN 2-85939-201-7 Michel Dussart, Mémoire de Cambrai, Cambrai, Société d'Émulation de Cambrai, 2004, 220 s. ISBN 2-85845-001-3 Revue du Nord, Louis Trenard, Université de Lille III, Villeneuve d'Ascq, sv. LVIII, č. 230, speciáůní číslo Cambrai et le Cambrésis, červenec-srpen 1976 Henri Jenny, Cathédrale de Cambrai : L'abbaye du Saint-Sépulcre, Cambrai, Mallez imprimerie, 1970, 48 s.

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Hauts-de-France Kategorie:Vzniklo v 11. století Katedrály ve Francii Cambrai Kategorie:Baziliky minor ve Francii Kategorie:Barokní katedrály Kategorie:Stavby v Hauts-de-France