Hedvábnický ústav v Hradci Králové byla ústřední odborná výzkumná a vzdělávací instituce působící v letech 1922–1951, která zajišťovala odborné, osvětové a technologické zázemí pro rozvoj hedvábnictví v Československu. Ústav se hlásil k hedvábnické tradici v Hradci Králové, která má kořeny v České hedvábnické jednotě, kterou založil v polovině 19. století pedagog a hospodářský odborník Atanáš Kopecký společně s českým šlechticem a mecenášem Janem Nepomukem z Harrachu.LENDEROVÁ, Milena. Tři královéhradecké pokusy o organizaci zájmového hedvábnictví. Hospodářské dějiny = Economic history. 1992, čís. 20, s. 33–42. ISSN 0231-7540

Historie

Po vzniku samostatného státu v roce 1918 vyvstala potřeba snížit závislost domácího textilního průmyslu na dovozu surového hedvábí. V roce 1922 byl v Hradci Králové zřízen státní Hedvábnický ústav. Instituce profesionalizovala dřívější spolkové aktivity a stala se garantem kvality produkce v celostátním měřítku.

Základním motivem existence ústavu byla snaha o omezení závislosti domácího textilního průmyslu na drahém dovozu surového hedvábí z Itálie nebo Francie. V období první republiky, a zejména během hospodářské krize, bylo vnímáno jako perspektivní odvětví, které mohlo přinést zisk i v nepříznivých podmínkách. Ústav zavedl vědecké metody chovu, kontroloval kvalitu vajíček a modernizoval technologické postupy sušení kokonů.

Unikátním prvkem bylo propojení s tehdejším školstvím. Pod vedením ústavu vznikl systém „školního hedvábnictví“, kdy žáci na školních zahradách vysazovali moruše a v učebnách chovali bource. Tento proces měl u dětí pěstovat pracovitost, trpělivost, vztah k přírodě a praktickému hospodářství. Školy díky prodeji vypěstovaných kokonů získávaly finance na učební pomůcky či výlety. náhled|Moruše bílá Ústav skrze časopis Československé hedvábnictví a instruktážní filmy vytvářel silnou komunitu chovatelů. Hedvábnictví se stalo symbolem pokroku a schopnosti českých zemí konkurovat světovým mocnostem v produkci luxusního zboží. Hradec Králové se díky ústavu stal vědeckým i administrativním centrem tohoto oboru, čímž upevnil svou pozici moderní metropole.

V období protektorátu význam chovu ještě vzrostl, neboť válečné hospodářství mělo extrémní poptávku po hedvábí pro výrobu padáků, izolací a dalších vojenských materiálů.

Ústav spravoval rozsáhlé morušové školky a v meziválečném období učinil z Hradce Králové centrum československého hedvábnictví. Pod jeho záštitou došlo k masivní výsadbě moruší, která vrcholila začátkem 40. let 20. století (např. k roku 1940 byl vyhlášen plán na výsadbu 3 a půl milionů stromů).ŠEJBL, Jan: Vzestupy a pády českého hedvábnictví. Zapomenuté dějiny chovu bource morušového v českých zemích, in: Textil v muzeu: historie a inspirace textilní průmyslové výroby a módní tvorby, Brno, Technické muzeum v Brně 2016, s. 91–97. ISBN 978-80-87896-35-8

Činnost ústavu Hlavní náplň práce ústavu tvořily tyto oblasti: Výzkum a kontrola: Studium nemocí bourců a selekce odolných kmenů. Ústav fungoval jako kontrolní stanice pro vajíčka bource. Vzdělávání a didaktika: Pořádání kurzů pro učitele a instruktory. Ústav prosazoval zavedení chovu bourců do škol jako praktickou součást výuky. Publikační činnost: Ústav byl vydavatelem odborného periodika Českomoravské hedvábnictví: Věstník Hedvábnického ústavu v Hradci Králové a hedvábnických spolků Čech a Moravy. Filmová produkce: Ústav inicioval vznik odborných instruktážních filmů, které sloužily k názorné výuce chovu. Nejvýznamnějším počinem byl instruktážní film Bourec morušový (1943), který zachycoval celý životní cyklus bource i technologii zpracování kokonů.Státní okresní archiv Hradec Králové (dále jen SOkA HK), Varia Hradec Králové (dále jen V HK), kart. 9, Hedvábnický ústav Hradec Králové. Osobnosti

Bohumil Weinzettel: Přední odborník, autor historických a metodických studií o hedvábnictví. František Ondrák: Klíčový funkcionář a autor instruktážních příruček, který vedl ústav k modernizaci a zajišťoval osvětu mezi pěstiteli. Rudolf Vitoušek: Ředitel ústavu a významný koželužský továrník, který se zasloužil o vybudování ústavu jako moderní výzkumné stanice.

Zánik Zánik Hedvábnického ústavu v roce 1951 byl podmíněn dramatickou změnou geopolitické a ekonomické orientace poválečného Československa. Po roce 1948 začal totalitní stát v rámci centrálního plánování preferovat těžký průmysl a masovou produkci syntetických vláken (zejména silonu), která byla vnímána jako symbol socialistické modernizace, čímž přírodní hedvábí ztratilo status strategické suroviny. Proces byl urychlen izolací země vlivem železné opony, která zpřetrhala tradiční vazby na západní odborná centra, a kolektivizací zemědělství, jež vedla k masové likvidaci morušových sadů.

Odkazy

Reference

Literatura WEINZETTEL, Bohumil. Dějiny hedvábnictví v Čechách. Praha: Jednota přátel věd a umění, 1941. ONDRÁK, František. Naše hedvábnictví: příručka pro pěstitele moruší a chovatele bource hedvábného. Hradec Králové: Hedvábnický ústav, 1930. ONDRÁK, František. Pěstujme moruše, chovejme bource hedvábného: pokyny pro školy a lidové pěstitele. Hradec Králové, 1946. Související články Hedvábnictví

Kategorie:Dějiny Hradce Králové Kategorie:Hedvábnictví Kategorie:Textilní průmysl Kategorie:Vzniklo 1921 Kategorie:Zaniklo 1951