Obora Jelenice leží v údolí řeky Moravice mezi městy Vítkov a Hradec nad Moravicí. Rozkládá se na 276 hektarech půdy a chovají se zde daňci, mufloni a jelen sika Dybowského. Spravuje ji společnost Opavská lesní a.s., která je rodinou firmou podnikatele Jindřicha Grossera.
Zeměpisná charakteristika Obora se rozkládá po pravém břehu řeky Moravice, která vytváří údolí zařezávající se do masivu Vítkovské vrchoviny. Na levém břehu řeky se nachází Weisshuhnův kanál, dílo slezského podnikatele Karla Weisshuhna. V blízkosti obory se také nachází 2 chráněná území, NPR Kaluža směrem severně a PR Valach jižně od obory.
Z celkové rozlohy 276 ha připadá 256 ha na lesní porosty, zbývající část tvoří louky a pastviny (12 ha), vodní plochy (0,5 ha) a ostatní plochy (7,5 ha). Skladba lesního porostu není pro oborní chov ani pro zdravý les příliš vhodná, převažují v ní monokultury jehličnatých stromů až (65 %) nad listnatými stromy. Hlavní dřevinou je smrk, z listnatých stromů pak zejména buk a dub.
Historie V roce 1805 nechal zřídit hrabě Karel Alois Lichnovský v těchto místech oboru. Původně měla rozlohu přibližne 575 ha (1000 jiter), tedy dvakrát větší než nyní. Dle původní mapy (brouillon) z roku 1830 se děllila na 12 revírů: I. Čzerny revier, II. Zabite, III. Steinberg, IV. Dobrau, V. Schwanzary, VI. Paseka, VII. Pod Ochnisko, VIII. Nad Ulizum, IX. Prostřzedny, X. Wapenka, XI. Nad Stawem, XII. Calley. Z lesních porostů v ní bylo tehdy zastoupeno až 62,5 % listnatých a 37,5 % jehličnatých stromů. Hlavní dřevinu představoval buk (58 %), následovala jedle (24,8 %), smrk (10,8 %), bříza (1,4 %), modřín (1,3 %), javor (0,9 %), habr (0,7 %), lípa (0,6 %) a sosna (0,6 %). Zprvu byla určená pro chov jelení a dančí zvěře, později přibyli i divočáci. Zvěř však způsobovala značné škody zejména loupáním kůry a tak byl v roce 1852 vydán příkaz k jejímu zrušení. K jeho vydání přispělo pytláctví ale také omezené finanční možnosti majitele. Obora se však tehdy nezrušila, její rozloha se pouze zmenšila na 285 ha. K zrušení došlo až v roce 1898, jelikož mnohé porosty byly natolik poškozené, že se v letech 1894–1903 muselo holosečí vymýtit až 20 ha lesního porostu. náhled|Výstavbou oborního plotu došlo k znepřístupnění Weisshuhnova jezu, též splavu, lidově „Vajzoňáku“ z pravého břehu řeky Moravice. Po více než sto letech pak realizovala Opavská lesní společně se státním podnikem Lesy ČR (respektive Lesní správou Opava) společný projekt nové obory, potažmo výstavbu oborního plotu o délce 8 km. Navázala tak na záměr Severomoravských státních lesů, Lesního závodu Opava (předchůdce Opavské lesní) z 80. let 20. století. Staronová obora byla slavnostně zkolaudována a otevřena v lednu roku 2001. Opavská lesní tímto krokem chtěla přispět k zvýraznění lovecké turistiky, vyřešit neuspokojivý stav zvěře v okolních lesích – tedy zajistit produkci zdravých jedinců daňčí, mufloní, jelení, srnčí a černé zvěře a umožnit ostatním návštěvníkum Opavska tuto zvěř zhlédnout v oboře formou naučné stezky.
V minulosti spolupracovala Opavská lesní s dětskými tábory, Střediskem volného času v Opavě, ČSOP v Hradci nad Moravicí a mnoha základními a středními školami. Děti si tak mohli prohlédnout zvěř, kterou v by v lese jen těžko uviděli. Prostory obory využívali také pacienti Psychiatrické léčebny v Opavě, kteří zde absolvovali pracovní terapie. Studentům Střední lesnické školy v Hranicích je zde poskytována praktická výuka v oboru lesnictví a myslivost.
Vlastnictví pozemků
Dřive vlastnily většinu pozemků v oboře Lesy ČR (LČR), přesněji šlo o 272 ha půdy. Opavská lesní tehdy vlastnila oborní plot, zvěř, nemovitosti a minoritní část pozemků. V roce 2012 požádala Opavská lesní poprvé o směnu pozemků, avšak po nástupu nového generálního ředitele LČR Daniela Szóráda v roce 2014 byla původní, pro státní podnik nevýhodná, směna zrušena. V roce 2015 vytvořila Opavská lesní nabídku novou a pro LČR atraktivnější, nabídla směnit 244 ha v okolí obory výměnou za 272 ha v oboře, čímž by získala celý areál obory. V roce 2016 Ministerstvo zemědělství pod vedením ministra Mariana Jurečky tuto směnu zamítlo, neboť nesplňovala podmínky arondace – scelování majetku. Nad záměrem Opavské lesní vyměnit pozemky v oboře se tehdejší ředitel LČR velmi podivoval. „Problém vidím v tom, že kdysi kdosi dovolil, aby Opavská lesní oplotila kus lesa, takto vznikla obora, lesy uvnitř byly překlasifikovány na lesy zvláštního určení a dneska stojíme před problémem, jak dál,“ uvedl Szórád.
Výměna pozemků proběhla až v roce 2018 pod vedením ministra Miroslava Tomana, jelikož na dotčených plochách uvnitř obory docházelo k významnému poškozování smrkových porostů zvěří, v jehož důsledku docházelo k jejich postupnému odumírání a vzniku kurovcové kalamity, která zhoršila zdravotní stav lesa. Z tohoto důvodu byl přeřazen do kategorie lesa zvláštního určení, protože stav lesa v oboře neodpovídal lesu hospodářskému a muselo se přistoupit k rekonstrukci porostů. S ohledem na kombinaci těchto faktorů, tedy dlouhodobého tlaku zvěře na lesní porosty a následků kůrovcových kalamit, nepředstavovala další držba předmětných pozemků pro Lesy ČR, z hlediska efektivního a hospodárného výkonu práva hospodařit se státním majetkem, přínos. Vzájemná výměna byla proto v dané době považována za účelné a racionální řešení. Oproti původním návrhům změnila Opavská lesní rozsah a výměru pozemků, které nabízela k převodu do rukou státu, respektive pod správu Lesů ČR. Díky této směně se tak podařilo ucelit státní majetek v jednotlivých lokalitách. Směna tak nakonec proběhla i přes špatné zkušenosti LČR se směnou pozemků v oboře Radějov. Opavská lesní se tak stala majitelem celé výměry obory a v horizontu dvou let kompletně uzavřela oboru pro širokou veřejnost.
Mlýny V oboře se nachází ruiny dvojice bývalých mlýnů, oba byly v minulosti poháněny tokem řeky Moravice. Z Rozsochackého mlýna zůstalo jen rozpadlé obvodové zdivo a stopy po vodním náhonu. Albrechtický mlýn, pojmenovaný po nedaleké vesnici Lesní Albrechtice, byl po úpravě na skautský tábor přebudován na luxusní loveckou chatu. Vedle ní se nachází správní objekt/sklad. Obě budovy v oboře vlastní realitní společnost GroCredit a.s., která vznikla rozhodnutím valné hromady Opavské lesní.
Územní limity
Územní plán náhled|Páteřní cesty uvnitř obory (červeně) Dle odůvodnění územního plánu (ÚP) městyse Březová je na páteřních cestách uvnitř obory vymezena plocha veřejného prostranství a zároveň je nutné dbát na průchodnost oborou v její severní a západní části. Zde je průchodnost podmíněna stavebním povolením vydaným v kolaudačním rozhodnutí o oborním plotě, kde je stanoveno: „v oplocení u vstupu č. 1 a č. 5 bude umístěn volný průchod veřejnosti šíře 1,5 m.“ Jižní brána č. 4 je v ÚP také explicitně zmíněna: „V rámci stavebního povolení oborního plochu v Lesních Albrechticích byla jedna z podmínek zajištění průchodnosti obory širokou veřejností volnými vstupy č. 1, 4 a 5.“
Aktivní záplavová zóna V severovýchodní části obory, v blízkosti toku řeky Moravice, se nachází aktivní záplavová zóna. Tu vymezil v roce 2009 Krajský úřad Moravskoslezského kraje (KÚ MSK) opatřením obecné povahy č.j. MSK 206604/2008 na základě návrhu s.p. Povodí Odry.https://editor.dppcr.cz/pk_zuz/doc/zapluz/100000486.pdfhttps://e-sbirka.gov.cz/sb/2001/254?zalozka=text
Uzavření obory veřejnosti Před nezákonným omezením veřejného prostranství a volného průchodu krajinou v roce 2020 byla obora veřejností hojně navštěvovaná. Úsek zpevněné cesty vedoucí mezi branami č. 1 a č. 5 podél řeky Moravice o délce cca 2,5 km zajišťuje nejplynulejší stoupání na cyklistickém spojení mezi městem Opavou a přehradou Kružberk, která je častým cílem turistů a je významným střediskem cestovního ruchu ve zdejším regionu.
2010 V roce 2010 schválil tehdejší hejtman MSK Jaroslav Palas přetrasování hojně využívané cyklotrasy 551 v úseku Žimrovice – (obora Jelenice) – Podhradí z pravého břehu řeky Moravice na břeh levý, i přes odpor veřejnosti. Učinil tak na žádost Pozemkového spolku NIVA z.s. a Opavské lesní, která tehdy v oboře vlastnila menšinový podíl pozemků. Trasa už tak nadále nevede malebným údolím s minimálním výškovým převýšením, nýbrž po velmi strmé a skalnaté lesní cestě. O tři roky později v roce 2013 byl pohyb skrz oboru omezen pouze na tzv. Moravickou cestu, tj. historickou komunikaci mezi branami č. 1 a č. 5 podél řeky Moravice, po níž původně vedl úsek cyklotrasy 551.
2020