Bazilika svaté Terezie z Lisieux se nachází v normandském městě Lisieux ve francouzském departementu Calvados. Bazilika byla vystavěna k poctě svaté Terezie z Lisieux krátce po její kanonizaci.

Tato impozantní stavba v novobyzantském slohu, inspirovaná pařížskou bazilikou Sacré-Cœur na Montmartru, stojí na vyvýšenině na okraji města. Její výstavba byla zahájena v roce 1929 a k slavnostnímu vysvěcení došlo v roce 1954. V současné době navštíví baziliku více než 600 000 lidí ročně.

Stavba nese označení „Památka 20. století“ (Patrimoine du XXe siècle).

Od 14. září 2010 je bazilika zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury a od 7. září 2011 požívá nejvyššího stupně památkové ochrany (monument historique classé).

Historie Terezie z Lisieux byla blahořečena 29. dubna 1923 a již 17. května 1925 svatořečena, a to v době, kdy byly její čtyři sestry (všechny řeholnice) stále naživu. Úcta k nové světici, kterou projevovali již vojáci v zákopech první světové války, začala po jejím svatořečení prudce narůstat. Vzhledem ke stále vyššímu počtu poutníků se ukázalo jako nezbytné vybudovat ve městě, kde žila a zemřela, velkou baziliku zasvěcenou jejímu kultu.

Projekt na výstavbu „duchovní baziliky“, který inicioval biskup z Bayeux a Lisieux Thomas-Paul-Henri Lemonnier spolu s Octavem Germainem (prvním ředitelem poutního místa v letech 1923–1937), zpočátku narážel na odpor místního duchovenstva. Odpůrci poukazovali na to, že Lisieux již disponuje několika svatostánky, včetně katedrály svatého Petra. Záměr však získal plnou podporu papeže Pia XI., který svůj pontifikát svěřil pod ochranu svaté Terezie. V roce 1926 předložil pařížský architekt Jules Barbier první návrh: plánovaná novogotická stavba, situovaná nedaleko místního karmelu, byla silně inspirována bazilikou Neposkvrněného početí v Lurdech. O rok později však lillský architekt Louis Marie Cordonnier představil zcela odlišný koncept v románsko-byzantském slohu inspirovaný bazilikou Sacré-Cœur v Paříži, který biskup Lemonnier následně schválil.

Dne 14. prosince 1927 byla svatá Terezie prohlášena patronkou misií. Jen o patnáct dní později biskup Lemonnier zemřel, což vyvolalo obavy, zda nebude ambiciózní projekt opuštěn. Přestože na konto karmelu plynuly četné dary, Lemonnierův nástupce Emmanuel Suhard se obával, že grandiózní plány zatíží diecézi neúnosnými výdaji. Na výslovné přání papeže Pia XI., který požadoval, aby stavba byla „velkolepá, krásná a dokončená co nejdříve“, se však rozhodl v práci pokračovat. Bazilika byla nakonec financována výhradně ze specifických darů a sbírek z celého světa.

Práce byly zahájeny 30. září 1929 položením základního kamene kardinálem Alexisem-Armandem Charostem, papežským legátem. Na stavbu dohlíželi architekti Louis Marie Cordonnier (zemřel 1940) a následně jeho syn Louis-Stanislas Cordonnier (zemřel 1960). Krypta byla slavnostně otevřena v roce 1932. Celá bazilika byla požehnána 11. července 1937 u příležitosti 11. národního eucharistického kongresu kardinálem Eugeniem Pacellim (papežským legátem a budoucím papežem Piem XII.). O dva roky později, 11. července 1939, byl na vrchol kopule osazen monolitický kříž. Během druhé světové války (1939–1944) postupovaly práce kvůli válečným událostem jen pomalu.

Hrubá stavba, dokončená ještě před válkou, utrpěla jen minimální škody při bombardování v červnu 1944, které zničilo dvě třetiny města Lisieux. Budovu pravděpodobně zachránila její poloha na okraji zástavby. Po válce byly opraveny válečné škody a v 50. letech následovala realizace vnitřní výzdoby, zejména osazování vitráží a mozaik. Bazilika byla definitivně vysvěcena 11. července 1954 rouenským arcibiskupem Josephem-Mariem Martinem za přítomnosti papežského legáta a pařížského arcibiskupa, kardinála Maurice Feltina.

Popis

Celková charakteristika Před samotnou bazilikou se rozkládá rozlehlé prostranství, které před schodištěm k hlavnímu vchodu vytváří volný prostor o šířce 76 metrů. Stavba stojí na kopci na okraji města, kterému svou impozantní hmotou dominuje. Jde o jeden z největších kostelů postavených ve 20. století.

Celý areál zahrnuje samotnou baziliku tyčící se nad rozsáhlou podzemní kryptou, prostranství s dominující samostatně stojící zvonicí (kampanilou), křížovou cestu za apsidou a provozní budovy sloužící poutníkům.

Architektura baziliky v kombinovaném (tzv. románsko-byzantském) stylu je silně inspirována pařížskou bazilikou Sacré-Cœur na Montmartru. Budova je postavena ze železobetonu a žuly známé jako Bleu de Vire. Svými rozměry pojme až 3 000 osob a snese srovnání s největšími katedrálami:

délka: 104 m šířka transeptu: 45 m šířka lodi: 30 m výška kopule (vnější): 97 m průměr kopule: 28 m výška klenby kopule (vnitřní): 50 m výška klenby lodi: 37 m celková plocha: 4 500 m² monolitický kříž na vrcholu stavby měří 1,70 m a váží téměř tunu.

Vzhledem k jílovitému podloží v hloubce až 30 metrů a umístění ve svahu spočívají základy stavby na 130 válcových pilířích o různých průměrech (od 1,4 do 5 m). Ty dosahují až k vápencovému podloží, čímž zajišťují stabilitu celé budovy.

Bazilika má půdorys latinského kříže s hlavní lodí, chórem a naznačeným mělkým transeptem. Nad křížením lodi a chóru se zvedá kruhová lucerna na pendentivech zakončená mohutnou kupolí. Její konstrukce zahrnuje válcový tambur s galerií a řadou oken s vitrážemi, na který nasedá sférická kupole. Tambur je rozdělen do osmi sektorů, z nichž každý obsahuje tři arkády galerie a tři vysoká okna.

Po obou stranách hlavního průčelí vybíhají dvě přímá křídla připomínající klášterní ambity, která jsou na koncích zakončena objekty s malými kupolemi (pravé křídlo v sobě ukrývá malou oratoř). Vnitřní prostor tvoří jeden celistvý celek bez bočních lodí či ochozů. Díky absenci sloupů mají všichni věřící během bohoslužeb nerušený výhled na oltář.

Baziliku v Lisieux navštíví ročně přes 600 000 návštěvníků. Samotné město Lisieux je tak po Lurdech druhým nejvýznamnějším poutním místem ve Francii.

Prostranství a západní průčelí náhled|průčelí baziliky Dominantou prostranství před bazilikou je oltář z leštěné žuly umístěný uprostřed schodiště, které vede k monumentálnímu vchodu. Tento oltář slouží k bohoslužbám pod širým nebem. Oblouk portálu zdobí výjevy z každodenního života (práce a činnosti), které představují jednotlivé měsíce v roce. Tympanon nad hlavním vchodem nese monumentální kompozici: Ježíš uprostřed svých apoštolů ukazuje na dítě jako na vzor pro každého, kdo chce vstoupit do Božího království.

Hlavní průčelí, které lemují dvě věžičky, nese nápis: „Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Nad nápisem se nachází galerie se sedmi sochami symbolizujícími tři teologické ctnosti (uprostřed víra, naděje a láska) a čtyři kardinální ctnosti (vlevo spravedlnost a opatrnost, vpravo síla a umírněnost).

Celé průčelí vrcholí trojúhelníkovým štítem se sochou svaté Terezie v jeho středu. Štít je rozdělen do dvou úrovní: Dolní část zobrazuje historické postavy, které se zasloužily o pozemskou slávu svaté Terezie. Zleva doprava to jsou: stavitel baziliky biskup Germain se skupinou poutníků, sestra svaté Terezie matka Anežka od Ježíše (Agnès de Jésus), François-Marie Picaud a kardinál Eugenio Pacelli (budoucí papež Pius XII.). Na druhé straně sochy jsou zobrazeni papež Pius XI., kardinál Emmanuel Suhard, misionář, vojáci, prvokomunikanti a děti. Horní část tvoří postavy andělů, kteří Terezii přivítali v nebi.

Interiér baziliky náhled|vlevo|Lucien Alliot, dvojitý portrét náhled|redresse=1.6|střed|pohled do transeptu na relikviář

Většina vnitřních prostor baziliky je pokryta mozaikami. Sochařskou výzdobu vytvořil Robert Coin (držitel Římské ceny z roku 1929), zatímco návrhy pro mozaiky a vitráže vypracoval Pierre Gaudin.

V jižním transeptu (příčné lodi) se nachází monumentální pastoforium, které ukrývá relikviář věnovaný bazilice papežem Piem XI. Relikviář je umístěn na vyvýšeném podstavci a od veřejnosti jej odděluje ozdobná mříž. Skleněné stěny na všech stranách schránky umožňují spatřit dvě kosti z pravé ruky svaté Terezie.

Mozaiky náhled|mozaika v apsidě náhled|mozaika apsidy a triumfální oblouk náhled|mozaika v kupoli náhled|Mozaika nad západním portálem: svatá Terezie ve společnosti papežů Horní části interiéru jsou z větší části pokryty mozaikami od Pierra Gaudina. V konše hlavní apsidy se nachází rozměrná mozaika zobrazující Krista jako Dobrého pastýře se stádem ovcí. Po jeho levici stojí Panna Maria s korunou z hvězd, po pravici klečí svatá Terezie. Obě světice rozevírají cípy Kristova pláště, aby pod ním ovce našly úkryt. Scéna je zasazena mezi symbolické stavby Betléma (s hvězdou) a Jeruzaléma (s křížem) – dvou klíčových měst spojených s tajemstvím vykoupení, mezi nimiž se odehrával Kristův pozemský život. Výjev doplňuje citát: „Pojďte ke mně všichni, kdo trpíte“.

Vstup do chóru tvoří vítězný oblouk. V jeho středu je zobrazen Bůh Otec s otevřenou náručí. Po jeho levici se nachází Panna Maria s dítětem na vrcholu Jesseho stromu, po pravici Mojžíš vyvádějící svůj lid z Egypta. Svislé strany oblouku zdobí starozákonní scény s andělskou pomocí: Levá strana (shora dolů): Abrahámova oběť, Hagar se synem Ismaelem v poušti, Tobiáš s archandělem Rafaelem. Pravá strana (shora dolů): Prorok Eliáš posilněný andělem před cestou na horu Oreb, Daniel v jámě lvové.

Původní záměr pokrýt mozaikami veškeré stěny a na pilíře umístit postavy francouzských světců přerušila válka a nebyl nikdy zcela dokončen. Přesto jsou na pilířích nejblíže svatyni vyobrazeni: vpravo: svatý Viktor z Marseille, svatý Hilarius z Poitiers, svatý Jan Maria Vianney a svatý Bruno; vlevo: svatá Jenovéfa, svatá Madeleine Sophie Baratová a svatý Aubert z Avranches.

Čtyři hlavní pilíře nesoucí kupoli a ohraničující transept nesou postavy dvanácti apoštolů (včetně Matěje), svatého Pavla, Barnabáše a evangelistů Marka a Lukáše (celkem 16 postav).

Kupole a blahoslavenství Mozaika v kupoli zobrazuje svatou Terezii korunovanou Kristem a Pannou Marií pod symbolem Nejsvětější Trojice. Pod nimi osm andělů drží girlandu růží, které světice sype dolů. Mezi úrovní horních oken a galerií probíhá vlys zobrazující Blahoslavenství, personifikovaná vybranými světci: „Blahoslavení chudí v duchu“ (sv. František z Assisi) „Blahoslavení milosrdní“ (sv. Vincenc z Pauly) „Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost“ (sv. Jana z Arku) „Blahoslavení, kdo pláčou“ (sv. Marie Magdaléna) „Blahoslavení, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti“ (sv. Terezie z Ávily a sv. Jan od Kříže) „Blahoslavení tiší“ (sv. František Saleský a sv. Jana de Chantal) „Blahoslavení tvůrci pokoje“ (sv. Pius X.) „Blahoslavení čistého srdce“ (sv. Cecílie z Říma)

Západní průčelí (vnitřní strana) Nad portály tři velké panely zdůrazňují univerzálnost poselství svaté Terezie. Centrální panel zobrazuje světici, jejíž sláva ozařuje katolickou církev (symbolizovanou bazilikou sv. Petra v Římě), obklopenou čtyřmi papeži: Pius X. – označil ji za „největší světici moderní doby“ a urychlil proces jejího blahořečení. Benedikt XV. – jeho projev z roku 1921 definoval Terezinu „cestu duchovního dětství“. Pius XI. – světici hluboce uctíval jako „hvězdu svého pontifikátu“; on ji blahořečil i kanonizoval. Pius XII. – v roce 1944 ji prohlásil za druhou patronku Francie.

Boční panely doplňují toto téma: levý zobrazuje věřící z francouzských provincií s katedrálou Notre-Dame v Paříži, pravý pak konvertity z dalekých zemí (Terezie je patronkou misií).

Varhany Architekt původně s umístěním kůru pro hlavní varhany v projektu nepočítal.