Jean-Marie Robert de La Mennais (8. září 1780 Saint-Malo – 26. prosince 1860 Ploërmel) byl francouzský římskokatolický duchovní a zakladatel kongregace Dcer Prozřetelnosti ze Saint-Brieuc a Bratří křesťanských škol z Ploërmelu. Katolická církev jej uctívá jako ctihodného.
Život Narodil se 8. září 1780 v Saint-Malo. Jeho dědeček z otcovy strany, Louis-François Robert (1717–1804), byl zakladatelem Obchodní a námořní společnosti ve Saint-Malo; jeho dědeček z matčiny strany, Pierre Lorin (1719–1799), byl advokátem u Pařížského parlamentu a zástupcem soudních orgánů ve Saint-Malo.
Jean-Marie byl synem Pierre-Louise Roberta de La Mennais a Gratienne Lorin de La Brousse. Byl třetím dítětem z početné sourozenecké skupiny pěti bratrů a jedné sestry: Louis-Marie (1776–1805), Pierre Jean (1778–1784), Jean-Marie (1780–1860); Félicité (1782–1854), Marie-Joseph (1784–1851) a Gratien (1785–1818). Matka zemřela v roce 1787, když mu bylo 7 let, a tak vyrůstal u jednoho ze svých strýců.
Během revoluce, ve svém mládí ve městě Saint-Malo, pomáhal kněžím, kteří odmítali složit přísahu Republice.
Studoval teologii a filosofii v Rennes, kde byl 21. prosince 1801 vysvěcen na podjáhna. Na kněze byl vysvěcen 25. února 1804 a byl jmenován vikářem katedrály v Saint-Malo. Veškerý svůj čas věnoval farníkům – kázáním při nedělních bohoslužbách, přijímáním věřících, zpovědí a duchovnímu vedení.
Dne 15. července 1810 byl jmenován kanovníkem a v roce 1815 se stal kapitulním vikářem ve Saint-Brieucu. Funkce byla pro mladého kněze vzácná, a zastával ji až do roku 1820. Aktivně se zapojoval do křesťanského života svého diecéze, podporoval kláštery, reformoval semináře a pořádal lidové misie. Vyučoval teologii na kolegiu ve Saint-Malo.
Stal se generálním vikářem, když byl Mathias Le Groing de La Romagère jmenován správcem diecéze Saint-Brieuc. Tuto funkci zastával jeden rok.
Byl znepokojen situací mládeže a nedostatkem vzdělávacích zařízení, a proto znovuotevřel v roce 1802 kolegium ve Saint-Malo, které bylo za revoluce uzavřeno. Toto zařízení přijímalo děti od mateřské školy až po gymnázium.
Kongregace Dcer Prozřetelnosti Jako generální vikář spravoval základní školy a řídil řeholní komunity v celé diecézi Saint-Brieuc. V roce 1817 se tak seznámil s mladou skupinou žen, nazývajících se Demoiselles: Marie-Anne Cartel, Marie Conan, Fanny Chaplain, Julie Bagot a Esther Beauchemin, které založily spolek pro pomoc osiřelým dětem. Nejprve se věnovaly především péči o osiřelé dívky.
Během jedné misie jim navrhl, aby se řídily pravidly Společenství Dcer Srdce Mariina a stal se jejich duchovním vůdcem. V roce 1818 založil kongregaci Dcery Prozřetelnosti ze Saint-Brieuc. Jejich činnost se rozšířila i na vzdělávání a jejich první škola získala název La Providence. Škola měla velký úspěch: v roce 1819 měla sedm tříd a čtyři sta dětí, které mohly zdarma navštěvovat hodiny čtení, psaní, vyšívání a šití.
Bratři křesťanských škol Jean-Marie de La Mennais byl brzy přesvědčen, že vzdělávání má hrát důležitou roli v boji proti delikvenci, a hledal řešení, jak otevřít více základních škol. V roce 1817 se rozhodl vychovat několik učitelů podle vzoru Kongregace školských bratří, ale ti pracovali převážně ve městech.
Jeho setkání s farářem Gabrielem Deshayesem v Auray téhož roku bylo zásadní. Ten již pracoval na přípravě bratří učitelů v regionu Auray. Společným cílem obou kněží bylo umístit na venkov učitele.
Dne 6. června 1819 založili institut Bratří křesťanských škol. Cílem bylo nábor mladých mužů, vyučit je základům vzdělávání podle metod již používaných Kongregací školských bratří a jejich vyslání do venkovských obcí.
Snažil se, aby děti získaly vzdělání intelektuální, sociální, morální i náboženské. Podporoval tvorbu škol spojených s místními řemesly a snažil se ukotvit školy v lokálních komunitách. Během debat o zákoně z roku 1833 byl v rozporu s ministrem veřejného školství Françoisem Guizotem.
Vyslání bratří do kolonií V roce 1836 obdržel Jean-Marie oficiální dopis od admirála Victora Guy Duperré, ministra námořnictva. Jménem vlády byl požádán, aby organizoval základní vzdělávání v Antilách, tehdejších francouzských koloniích. Než na žádost odpověděl, vzal si čas na rozmyšlenou, aby se ujistil, že budou k dispozici vhodní kandidáti.
V té době počet škol každoročně rostl a už v Bretani bylo obtížné zajistit dostatek učitelů, což jeho rozhodování zkomplikovalo, i když byl z přání vlády nadšený. Na konci roku 1836 nabídku přijal.
Nejprve se mělo jednat o třídy pro svobodné děti, poté o třídy pro otroky s perspektivou jejich osvobození. Podle tehdejšího ministra bylo křesťanské vzdělání považováno za předpoklad pro proces emancipace.
Na závěr duchovního cvičení v Ploërmelu v roce 1837 představil projekt šedesáti přítomným bratrům, z nichž byli nejzkušenější. Pro založení školy v Guadeloupe bylo potřeba pět bratří, s vědomím obtížnosti misie – klimatických podmínek, nemocí a odporu plantážníků. Na konci roku vyplulo pět bratří do svého misijního cíle.
Zemřel 26. prosince 1880.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 7. října 1899 v diecézi Vannes. Dne 15. prosince 1966 uznal papež Pavel VI. jeho hrdinské ctnosti.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Muži Kategorie:Ctihodní Kategorie:Francouzští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození 8. září Kategorie:Narození v roce 1780 Kategorie:Narození v Saint-Malo Kategorie:Úmrtí 26. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1869 Kategorie:Úmrtí v Bretani