Bazilika Panny Marie Růžencové (francouzsky Basilique Notre-Dame-du-Rosaire) je římskokatolická bazilika v románsko-byzantském slohu, postavená v letech 1883 až 1889 v Lurdech ve francouzském departementu Hautes-Pyrénées v metropolitním regionu Okcitánie.

V chronologickém pořadí jde o druhou ze tří lurdských bazilik. Lurdy jsou od dob mariánských zjevení nejvýznamnějším poutním místem ve Francii. Bazilika byla vysvěcena v roce 1901 a bývá označována jako „dolní bazilika“, aby se odlišila od „horní“ (baziliky Neposkvrněného početí) a „podzemní“ (baziliky svatého Pia X.). Všechny tři baziliky jsou součástí areálu Svatyně v Lurdech, který zahrnuje také nejnovější kostel svaté Bernadety a řadu kaplí. Kromě tohoto poutního areálu se v centru města nachází farní kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, jehož výstavbu inicioval opat Dominique Peyramale, farář v Lurdech v době zjevení Panny Marie Bernadettě Soubirousové.

Historie a umístění Růžencová bazilika, situovaná před a pod úrovní první (horní) baziliky, byla postavena podle návrhu architekta Léopolda Hardyho. Její výstavba reagovala na neustále rostoucí počet poutníků, pro které již prostory původního chrámu nepostačovaly. Nicméně i tato bazilika se po padesáti letech ukázala jako nedostatečná, což vedlo církevní představitele k rozhodnutí vybudovat pod Růžencovou esplanádou obrovskou podzemní baziliku svatého Pia X.

Budova baziliky uzavírá na západě perspektivu Růžencové esplanády, která začíná u brány svatého Michala u mostu přes řeku Gave de Pau. Je přirozeným cílem a shromaždištěm procesí. Na rozdíl od běžné církevní praxe jsou průčelí obou bazilik orientovány k východu (tedy k městu a hradu), což bylo diktováno konfigurací terénu.

První bazilika se brzy ukázala jako nedostatečná pro rostoucí počet poutníků přicházejících do Lurd. Budova postavená přímo nad skalním masivem jeskyně Massabielle byla navíc obtížně přístupná. Nový biskup z Tarbes, Mons. Langénieux, proto záhy rozpoznal potřebu vybudovat nový svatostánek. Přestože z Lurd odešel, aby se stal arcibiskupem v Remeši, předložil v únoru 1875 projekt na stavbu nového kostela přímo papeži Piu IX. Realizace se ujal představený lurdských kaplanů, otec Rémi Sempé. Počáteční financování zajistily zbylé prostředky ze sbírek na „Manifestaci víry a naděje“ z roku 1872, následně stavba pokračovala díky darům z celého katolického světa.

Plány budovy vypracoval architekt Léopold Hardy. Po rozsáhlých terénních úpravách byl 16. července 1883 požehnán základní kámen nového chrámu zasvěceného Panně Marii Růžencové. Datum bylo zvoleno symbolicky na 25. výročí posledního zjevení Panny Marie Bernadettě (během všech osmnácti zjevení držela Panna Maria v rukou růženec, odtud název stavby). Hrubá stavba byla dokončena v roce 1889 a kostel byl požehnán 7. července téhož roku.

Následně probíhaly práce na vnitřní i vnější výzdobě, která měla znázorňovat růžencová tajemství. Architekt původně zamýšlel instalaci sousoší, pro jejichž osvětlení byly v klenbách kaplí ponechány světlíky. Nakonec však dostaly přednost rozměrné mozaikové panely. Od roku 1894 je vytvářel slavný francouzsko-italský mozaikář Giandomenico Facchina podle předloh různých malířů; celý cyklus byl dokončen až v roce 1907. Varhany od Aristida Cavaillé-Colla pocházejí z roku 1897.

I když stavba nebyla zcela hotová (chyběly zejména některé mozaiky), 6. října 1901 ji konsekroval Mons. Langénieux, v té době již kardinál. Otec Sempé se dokončení nedožil, zemřel krátce předtím. V roce 1907 byly dokončeny dvě věžičky lemující průčelí. Pozlacený kříž a koruna, které vrcholí kupoli, byly osazeny v roce 1923 a pozlaceny o pět let později. náhled|redresse|Kupoli završuje pozlacený kříž s korunou

V roce 1926 obdržel kostel titul basilica minor. Od roku 1995 je bazilika spolu s dalšími objekty lurdského areálu zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.

Zub času si na počátku 21. století vyžádal celkovou rekonstrukci. Vlhkost poškodila zejména mozaiky, proto bylo nutné před jejich restaurováním zajistit hydroizolaci kopule a přístupových ramp. Práce trvaly přibližně patnáct let s celkovými náklady deset milionů eur. Restaurování mozaik probíhalo v letech 2003 až 2005 pod vedením Michela Patrizia.

Vnější výzdobu průčelí v roce 2007 doplnily nové mozaiky z římské dílny slovinského jezuity Marka Ivana Rupnika. Slavnostně odhaleny byly 8. prosince. V souvislosti s odhalením případů sexuálního zneužívání žen ze strany Marka Rupnika se rada lurdské svatyně mezi březnem 2023 a červnem 2024 zabývala dalším osudem těchto děl. Místní biskup Jean-Marc Micas 2. července 2024 oznámil, že „mozaiky bude nutné jednoho dne odstranit, neboť brání Lurdám oslovit všechny lidi, jimž je poselství svatyně určeno“. Prozatím bylo rozhodnuto o vypnutí nočního osvětlení, které tato díla zvýrazňovalo.

Popis

Architektura Zvolený architekt Léopold Hardy se musel vypořádat s řadou omezení, zejména s požadavkem, aby nová stavba nezastínila výše položenou baziliku Neposkvrněného početí. Budova v románsko-byzantském stylu má půdorys řeckého kříže a rozlohu 2000 m², což umožňuje kapacitu přibližně 1100 osob.

Prostranství a přístupové rampy náhled|redresse|kaple svaté Bernadetty. Mozaika d'Edgard Maxence. Směrem ven se bazilika otevírá do rozlehlého prostranství (tzv. Růžencová esplanáda), které pojme až 80 000 návštěvníků. Esplanádu lemují dvě půlkruhové přístupové rampy podepřené arkádami. Ty umožňují přístup k bazilice Neposkvrněného početí a kryptě, které se nacházejí nad spodní bazilikou. K hornímu chrámu vedou také schodiště umístěná po obou stranách průčelí.

Rampy, arkády i schodiště byly navrženy Jeanem-Mariem Lacrampem, architektem města Lurd. Celý komplex je uspořádán symetricky k ose esplanády. Zatímco arkády na straně u řeky Gave de Pau jsou volně průchozí pro věřící směřující k prameni, jeskyni či bazénům, arkády na protilehlé straně (u hory) v sobě ukrývají tři polokruhové kaple vytesané do skály. Tyto kaple byly zasvěceny k bohoslužebným účelům až dlouho po dokončení samotné baziliky.

Kaple Panny Marie Guadalupské: Nejbližší ke kostelu, připomíná významné mariánské poutní místo v Mexiku.

Kaple svaté Bernadetty: Je zdobena velkou mozaikou na zlatém podkladu od Edgarda Maxence, která zobrazuje Pannu Marii obklopenou anděly. Ve spodní části se nachází socha Bernadetty a postavy dalších světic spojených s pastýřským životem: sv. Solange, sv. Jana z Arku, sv. Jenovéfa a sv. Germaine z Pibracu.

Kaple svatého Pascala Baylona: Papež Lev XIII. jej v roce 1897 pro jeho velkou úctu k eucharistii prohlásil za patrona eucharistických kongresů. V kapli je vystavena jeho socha.

Sochařská výzdoba a portál Na arkádách jsou umístěny sochy z let 1910 až 1914, které jsou uspořádány symetricky a ve dvojicích proti sobě. U vstupu do baziliky stojí sv. Petr a sv. Pavel. Podél ramp vedoucích ke kryptě a horní bazilice následují (směrem zdola nahoru): sv. Martin a sv. Remigius, sv. Ludvík z Montfortu a sv. Vincenc z Pauly, sv. Anna a sv. Jáchym, sv. Hyacint a sv. Bernard, a nakonec Jan Křtitel se sv. Janem Evangelistou. Všechny tyto postavy mají vztah k životu Panny Marie nebo k mariánské úctě. náhled|redresse|Henri-Charles Maniglier, Panna Maria předávající růženec svatému Dominikovi (1890), tympanon hlavního portálu

Tympanon nad hlavním vstupním portálem zdobí bělostný kamenný vysoký reliéf od Henriho-Charlese Manigliera z roku 1890. Zobrazuje Pannu Marii předávající růženec svatému Dominikovi. Toto dílo věnoval chrámu sám architekt Hardy.

Interiér Kostel v románsko-byzantském stylu má půdorys řeckého kříže, který na ploše 2000 m² umožňuje pojmout až 1500 věřících.

Kolem centrální kupole jsou obě ramena transeptu i chór lemovány celkem patnácti radiálními kaplemi (v každé části pět). Ty jsou zdobeny mozaikami od Giandomenica Facchiny, přičemž na část z nich byly použity proslulé emaily z Briare. Mozaiky slouží jako vizuální pomůcka k meditaci o patnácti tajemstvích růžence, která jsou řazena zleva doprava v pořadí: tajemství radostná, bolestná a slavná.

Mozaiky náhled|redresse|Detail mozaiky Panny Marie od Edgarda Maxence v chóru baziliky Vzhledem ke svému umístění a architektonické konfiguraci postrádá bazilika klasická okna s vitrážemi. Tento nedostatek však bohatě vynahrazuje výjimečný soubor mozaik, které pokrývají plochu přesahující 2000 m².

Mozaiky v chóru náhled|redresse|Mozaika Panny Marie v konše chóru (autor Edgard Maxence) Panna Maria je vyobrazena na monumentální mozaice v konše chóru podle návrhu Edgarda Maxence. Postava s otevřenou náručí, obklopená četnými anděly, vítá přicházející poutníky. Výjev doplňuje nápis s jejím krédem: „Skrze Marii k Ježíši“ (Par Marie à Jésus).

Mozaiky v kaplích Předlohy pro rozměrné mozaiky v patnácti radiálních kaplích, z nichž každá je zasvěcena jednomu z růžencových tajemství, vznikaly v průběhu třinácti let. To vysvětluje značnou stylovou rozmanitost děl, na nichž se podíleli umělci jako Melchior Doze, Maxime Grellet, Louis Édouard Fournier, Felip Masó i de Falp, Edgard Maxence, Eugenio Cisterna a Joseph Wencker. Každá mozaika pokrývá plochu 104 m² a její pořízení tehdy stálo 30 000 franků.

Většina mozaik využívá jednotné kompoziční schéma, které v roce 1894 stanovil Melchior Doze pro výjev Narození Páně: hlavní obraz pod obloukem kaple je rozdělen na spodní část (pozemská scéna) a horní část (nebeská scéna s Bohem a anděly). Nad hlavním výjevem jsou zobrazeny související biblické postavy a symboly. Na oblouku, pod obrazem a po stranách oltáře jsou umístěny doprovodné texty z Písma svatého nebo z liturgie.

Radostná tajemství Kaple v levém rameni transeptu (ve směru od lodi k chóru) zobrazují epizody z Kristova dětství podle evangelií svatého Lukáše a svatého Matouše: Zvěstování Panně Marii – Lk 1,26–38. Navštívení Panny Marie – Lk 1,39–56. Narození Páně – Lk 2,1–20 a Mt 2,22–38. Uvedení Páně do chrámu – Lk 2,22–38. Nalezení Ježíše v chrámu mezi učenci – Lk 2,41–50.

Bolestná tajemství Kaple v chóru (v pořadí zleva doprava) zobrazují výjevy z Pašijí: Modlitba v zahradě Getsemanské – Mt 26,36–44; Mk 14,32–40; Lk 22,39–46. Bičování – Mt 27,26; Mk 15,15; J 19,1. Korunování trním – Mt 27,27–31; Mk 15,16–20; J 19,2–3. Nesení kříže – Mt 27,32; Mk 15,21; Lk 23,26–31; J 19,17. Ukřižování – Mt 27,33–50; Mk 15,22–37; Lk 23,33–46; J 19,18–30.

Slavná tajemství Kaple v pravém rameni transeptu (v pořadí zleva doprava) zobrazují události počínaje Kristovým zmrtvýchvstáním: Ježíšovo vzkříšení – Mt 28,1–10; Mk 16,1–11; Lk 24,1–12; J 20,1–18. Nanebevstoupení Páně – Mk 16,19; Sk 1,9–11. Seslání Ducha svatého (Letnice) – Sk 2,1–4. Nanebevzetí Panny Marie – tato událost není popsána v kanonických textech uznaných církví, ale vychází ze staleté tradice. Papež Pius XII. ji 1. listopadu 1950 prohlásil za dogma apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus. Korunování Panny Marie – není přímo uvedena v kanonických textech, ale její předobraz lze nalézt ve 12. kapitole knihy Zjevení svatého Jana (Apokalypsa): „Ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.“ Tato „žena z Apokalypsy“ je tradičně ztotožňována s Pannou Marií.

Venkovní mozaiky Vzhledem k tomu, že svátek tajemství světla zavedl papež Jan Pavel II. až v roce 2003, nacházejí se tyto výjevy vně baziliky. Aby se přizpůsobily dostupným plochám, jsou některé z nich rozděleny do několika panelů. Jejich autorem je slovinský jezuita a umělec Marko Ivan Rupnik, který je pojal v mnohem modernějším mozaikovém stylu.

Křest Páně – Mt 3,13–17; Mk 1,9–11; Lk 3,21–22. Svatba v Káně – Ján 2,1–11. Hlásání Božího království. Proměnění Páně – Mt 17,1–9; Mk 1,1–9; Lk 9,28–36. Ustanovení Eucharistie – Mt 26,17–35; Mk 14,12–25; Lk 22,14–20.

Varhany náhled|redresse|Pohled na varhany