Tělocvičný spolek paní a dívek pražských byl nejstarší ženskou tělovýchovnou organizací v Československu. Byl založen v roce 1869 jako samostatný spolek. Vznikl na základě iniciativy Miroslava Tyrše a členek Amerického klubu dam. Předsedkyní spolku se stala Žofie Podlipská, její náměstkyní Anna Srbová. Hlavní cvičitelkou byla Kleméňa Hanušová, které vedla hodiny tělocviku žen a dívek. Psala metodické příručky, zabývající se cvičením a péčí o ženské tělo. náhled|245x245pixelů|Žofie Podlipská, první předsedkyně spolku První veřejné cvičení se konalo v červnu roku 1870, v roce 1872 se uskutečnilo veřejné cvičení žákyň a další veřejné cvičení proběhlo až v květnu 1875. Tělovýchovný spolek spolupracoval s Ženským výrobním spolkem, jehož členky cvičily zdarma nebo za nízký poplatek. V sedmdesátých letech 19. století začaly vést členky Tělovýchovného spolku hodiny tělocviku pro dívky na Vyšší dívčí škole a na dalších školách. Zúčastnily se také společenských akcí, například oslavy jubilea herečky Otilie Sklenářové-Malé atd. Tělocvičný spolek vzbudil zájem i u žen z venkovských měst, které se chtěli zapojit do cvičení. Pod vedením Kleméni Hanušové probíhaly kursy pro nové cvičitelky pražské i venkovské.
Tělocvičný spolek paní a dívek pražských měl vlastní právní subjektivitu, ale prakticky byl odkázán na zázemí Sokola. Až další generace mladších členek se snažila o spojení s ženskými odbory Sokola. V květnu roku 1912 si Tělocvičný spolek paní a dívek pražských změnil název na Ženský odbor Sokola pražského. O bližší spolupráci se Sokolem se zasloužila Eliška Roudná. Ke splynutí se Sokolem došlo 3. května 1921 a původní spolek byl rozpuštěn 21. září 1921.
Založení náhled|274x274pixelů|Kleméňa Hanušová a Anna Hanušová (vpravo) jako cvičitelky Tělocvičného spolku paní a dívek Podnět k založení Tělocvičného spolku paní a dívek pražských ženských dal Miroslav Tyrš, průkopník ženské tělesné výchovy, který v roce 1863 navrhl zřídit tělocvičný ústav pro dívky. První přípravná schůze Tělocvičného spolku se konala 23. července 1869. Zúčastnila se jí řada členek Amerického klubu dam, jako byla Žofie Podlipská, Kateřina Fügnerová, Věnceslava Lužická nebo Kleméňa Hanušová. Spolek byl schválen Českým místodržitelstvím dne 29. září 1869. V polovině října roku 1869 byl ustanoven prozatímní výbor a cvičitelský sbor zahájil svoji činnost. První valná hromada se konala dne 27. listopadu 1869. Tělocvičný spolek měl již sto jedenáct členů. Starostkou (předsedkyní) byla zvolena Žofie Podlipská. Schválené stanovy zavazovaly k pěstování tělocviku spojeného se zpěvem a jejich součástí byl jednací, cvičitelský, domácí a knihovní řád. V rámci osvětové činnosti měl spolek v úmyslu pořádat přednášky, výlety i divadelní představení.
Podle Sofie Podlipské se osobnost ženy měla rozvíjet harmonicky, proto kritizovala nedostatek pohybu při vzdělávání dívek. Stejné cíle s ní sdílela také Klementýna (Kleméňa) Hanušová, která se stala první cvičitelkou spolku. Renáta Tyršová ji vnímala jako přísnou cvičitelkou, která však pro cvičenky pořádala mimo jiné i přednášky z anatomie.
Vedle starostky byla ve vedení spolku náměstkyně Anna Srbová a desetičlenný výbor. Koncem roku 1869 informovala starostka pražské ženy a dívky o založení Tělocvičného spolku a jeho budoucí činnosti. Jádro spolku tvořil dívčí tým, který cvičil od roku roku 1866 v Tyršově tělocvičném ústavu.
Aktivity Národní listy informovaly 1. července 1870 o prvním veřejném vystoupení Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, které se setkalo s příznivým ohlasem. Bylo sestaveno ze cvičení družstev na nářadí (kůň, bradla, hrazda, kruhy, atd.), prostných, skoku do výšky a do dálky. Konalo se pod vedením Kleméni Hanušové v tělocvičně Sokola. Další veřejné cvičení se konalo v červnu 1872, kde cvičily žákyně ve věku sedm až třináct let. Výtěžek z této akce byl věnován na pomoc postiženým povodní.
V roce 1871 podal spolek městské radě žádost o povolení, aby jeho cvičitelky vedly na obecných školách tělocvik dívek a jejich žádost byla kladně vyřízena. Hodin tělocviku se poté zúčastnily dívky ze čtvrtých a vyšších tříd. Konaly se v odpoledních hodinách v úterý, ve čtvrtek a sobotu. Jako nepovinný předmět byl tělocvik zaveden také na pražské Vyšší dívčí škole. Od roku 1873 se začal učit i na dvou pražských učitelských ústavech. Od roku 1874 zajišťoval spolek pravidelné hodiny dívčího tělocviku ve škole u svatého Štěpána a na dalších školách poblíž. Na cvičení byla používána metodická příručka první cvičitelky Kleméni Hanušové, nazvaná Dívčí tělocvik, vydaná v roce 1872. Bezplatně mohly cvičit chovanky pražského ústavu hluchoněmých pod vedením Renáty Fugnerové. Také zdarma nebo za nízký poplatek cvičily členky „sesterského“ Ženského výrobního spolku.
Spolek chtěl umožnit některým členkám získat kvalifikaci k výkonu povolání „ošetřovatelka ze stavu občanského". Reálné bylo však pouze zajištění „přednášek z oboru zdravovědy“. Rozrůstala se i společně založená knihovna. Členky se zapojily také do veřejného života. Jejich delegace se například zúčastnila pražských Jungmannových slavností v červenci roku 1873, oslavy jubilea herečky Otilie Sklenářové-Malé, pohřbu paní Anny Náprstkové, jedné ze zakládajících členek atd. V roce 1874 probíhal kurs pro cvičitelky pražské i venkovské. Ve venkovských městech začaly také vznikat skupiny cvičících žen, které hledaly podporu v Sokole (například v Jindřichově Hradci, Chrudimi atd.).
Spolek neměl vlastní tělocvičnu. Proto cvičenky mohly pravidelně cvičit a vystupovat pouze v tělocvičně Sokola. V první polovině sedmdesátých let 19. století se vzdala předsednictví Žofie Podlipská a postupně se vyměnilo celé předsednictvo. Stabilní byl cvičitelský sbor, který vedla Kleméňa Hanušová, která byla také autorkou sestav, které cvičenky předvedly na veřejném cvičení 28. května 1875.
V roce 1887 začaly v rámci spolku cvičit i předškolní děti. V devadesátých letech 19. století již ženský tělocvik nebyl pouze záležitostí výstřední skupiny dam, ale začal patřit k řadě organizací, které vznikaly také ve venkovských městech. V posledním desetiletí 19. století organizoval pražský spolek kurzy, především pro učitelky domácích prací, pro absolvování učitelských zkoušek z tělocviku. Od magistrátu získal spolek zahradu Na Bojišti a členky zde pěstovaly květiny a v zimě se zde bruslilo. Spolek začal spolupracovat také s nově založenou Minervou.
Vztah se Sokolem Spolek paní a dívek měl vlastní právní subjektivitu, ale prakticky byl odkázán na pronájem tělocvičny, šaten a zázemí Sokola. Platil za otop i osvětlení. Také převzal organizaci a terminologii Sokola. Ženský cvičební úbor byl ve své podstatě kopií mužského sokolského kroje. Používalo se stejné silnější režné plátno. Místo červených košil sokolů, měly ženy červené punčochy a širokou blůzu ke kolenům, kterou přepásaly, stejně jako sokolové, modrou šerpou. Boty nosily ženy nízké nebo šněrovací. Na rozdíl od Sokola, byla pro ženy vnější reprezentace spolku a symbolika podružná. Schůze výboru se konaly u členek v domácnosti.
Počátkem 20. století přivedly finanční a materiální problémy výbor Tělocvičného spolku k rozhodnutí, požádat vedení Sokola pražského o zahrnutí do České obce sokolské s tím, že mu zůstane zachována jeho samostatnost. Této žádosti výbor Sokola vyhověl. Mladší cvičenky ze spolku se snažily o sloučení s ženskými odbory Sokola. Jednotný nebyl ani výbor Tělocvičného spolku a tak došlo ke generačnímu konfliktu mezi výborem a mladším cvičitelským sborem. Výbor se snažil udržet nezávislost, za cenu odloučení od ženských odborů Sokola. V roce 1909 při hlasování na valné hromadě zvítězila ještě nezávislost spolku. Narůstal však vliv cvičitelky Elišky Roudné a ta prosazovala spojení s organizací Sokola. Během roku 1911 rezignovala většina představitelek výboru na své funkce. V roce 1912 byly schváleny nové stanovy spolku, nový jednací řád a v květnu téhož roku vydalo c. k. místodržitelství v království Českém povolení k připojení Tělocvičného spolku k organizaci Sokola pod názvem Ženský odbor Sokola pražského.
Reference
Kategorie:Organizace založené roku 1869 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1921 Kategorie:Spolky v Praze Kategorie:Spolky v Československu Kategorie:Ženské organizace v Československu