Katedrála Panny Marie v Bayeux (francouzsky Cathédrale Notre-Dame de Bayeux) je katolická katedrála postavená převážně v románském a normanském gotickém slohu. Nachází se ve městě Bayeux v departementu Calvados v regionu Normandie.
Katedrála, která je sídlem diecéze Bayeux a Lisieux, je od 1862 zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.
Katedrála je součástí mimořádně zachovalého biskupského komplexu. Po několik staletí v ní byla uložena slavná Tapisérie z Bayeux.
Poloha Katedrála Panny Marie se nachází v Bayeux ve francouzském departementu Calvados. Spolu s křížovou chodbou a biskupským palácem zaujímala severní sektor středověkého Bayeux a byla začleněna do městských hradeb.
Historie
Biskupský komplex O přesné podobě předrománských biskupských staveb v Bayeux není nic známo. Biskupský komplex byl situován v samém srdci sídla, obdobně jako fórum v gallo-římském městě Augustodurum. Podle tradice zde v 4. století založil první biskup v Bayeux, svatý Exuperius, církevní čtvrť. V jihovýchodním cípu města tak vyrostly tři kostely: první se stal dnešní katedrálou; druhý, zasvěcený svatému Štěpánovi, stál u závěru katedrály až do 17. století; a třetí, zasvěcený Nejsvětějšímu Spasiteli (Saint-Sauveur), dal jméno místní farnosti. Životopis svatého Regnoberta, biskupa v Bayeux v 7. století, uvádí, že raně středověký biskupský komplex tvořily dva kostely zasvěcené svatému Štěpánovi a Panně Marii.
V okolí katedrály odhalily archeologické výzkumy v 19. století a výzkumy Florence Delacampagne pozůstatky gallo-římských budov a městského opevnění v blízkosti závěru chrámu.
Románské období Karolínskou katedrálu zničili nájezdy Vikingů a následná nová stavba lehla popelem roku 1046. O její celkovou rekonstrukci se rozhodl tehdejší biskup Hugo II. z Bayeux (1015–1049). Práce dokončil jeho nástupce Odo z Bayeux (1049–1097), nevlastní bratr vévody Viléma Dobyvatele, který k rychlému postupu stavby využil bohatství získané po normanském dobytí Anglie. Podle historika Jeana Vallery-Radota probíhala hlavní výstavba mezi lety 1040 a 1080.
Slavnostní vysvěcení katedrály proběhlo 14. července 1077 za účasti rouenského arcibiskupa Jeana d'Ivry, biskupa Odona, krále Viléma a jeho choti Matyldy. Předpokládá se, že tato událost byla zároveň příležitostí k prvnímu vystavení slavné Tapisérie z Bayeux.
Tehdejší hlavní loď lemovaly boční lodě s tribunami v patře a nad křížením se tyčila tzv. lucernová věž.
Dochované románské prvky Z původní stavby z 11. století lze dodnes spatřit: Kryptu (1050–1060): Tvoří ji tři lodě s křížovými klenbami, které spočívají na kapicích zdobených převážně akantovými listy. Jsou zde uloženy i dvě vzácné hlavice z 11. století, objevené při restaurování centrální věže, které patří k nejvýznamnějším ukázkám normanského figurálního sochařství z období vévodství (1060–1070). Ostatní výzdoba, zejména fresky, pochází až z 15. století. Západní průčelí (cca 1070–1090): Původní románské zdivo je dnes skryto pod pozdějšími gotickými přístavbami. Typické rysy rané normanské architektury jsou nejlépe patrné v přízemí věží. Zajímavostí je rozdílná technika klenby: zatímco jižní věž má klasickou valenou klenbu s jedním pasem, severní věž využívá téměř polokulovitou klenbu zpevněnou dvěma kolmými pasy.
Další vývoj a požáry Poté, co budovu v roce 1105 poškodil požár během obléhání města vojsky Jindřicha Beauclerca, započaly rozsáhlé úpravy. Ty postupně zasáhly celou stavbu a trvaly až do konce 15. století, kdy byla dokončena hlavní věž.
Podle kronikáře Viléma z Malmesbury zahájil obnovu s finanční podporou anglického krále biskup Richard z Douvres. Katedrála však znovu vyhořela v roce 1160. Práce pak pokračovaly za episkopátu Philippa d'Harcourt a Henriho de Pardieu.
Kolem let 1120–1130 byla upravena spodní část hlavní lodi v typickém normanském stylu. Z tohoto období pocházejí půlkruhové arkády s geometrickými motivy a fantastickými maskami. Plochy nad nimi zdobí bohatý dekor připomínající „kamenný koberec“, doplněný o figurální reliéfy v cviklech, které vykazují jasnou podobnost s iluminacemi v soudobých rukopisech z jižní Anglie.
Gotické období náhled|vlevo|210px|Kresba katedrály z roku 1779 náhled|Závěr katedrály Notre-Dame v Bayeux
Gotická přestavba začala kolem roku 1180 u bočních lodí, a to ve stylu přímo ovlivněném oblastí Île-de-France. O století později (cca 1280–1350) byly původní vnější zdi odstraněny, aby uvolnily místo postupně budovaným postranním kaplím situovaným mezi někdejšími opěráky.
Gotický chór, rekonstruovaný v letech 1220–1228, je pozoruhodný svými typicky normanskými prvky: velmi prudkými lomenými oblouky, množstvím sloupů a přípor a bohatou výzdobou v podobě medailonů, rozet či prolamovaných kvadrilobů v cviklech. Na úkor vysokých oken zde vzniklo rozsáhlé triforium, které nahradilo původní tribuny. Výstavbu zahájil biskup Robert des Ablèges, pokračoval v ní Thomas de Fréauville a dokončil ji biskup Guy, který je v novém chóru také pohřben. Dendrochronologie klade vznik krovu do let 1224–1228.
V letech 1245–1255 došlo k úpravě horních částí hlavní lodi. Zde byl zvolen odlišný přístup – triforium bylo zrušeno ve prospěch rozměrných okenních otvorů. Jde o vůbec první realizaci paprskovité gotiky v Normandii. Transept (příčná loď) získal nový krov v roce 1226 (jižní rameno) a 1250 (severní rameno), dekorativní úpravy však byly dokončeny až v druhé polovině 13. století.
Interiér a pokladnice K významným gotickým prvkům katedrály patří: Kapitulní síň: Známá svou dlážděnou podlahou s motivem labyrintu. Pokladnice: Uchovává vzácné předměty, jako je slonovinová skříňka z 11. století, kasule svatého Regnoberta z 12. století, relikviářová skříň ze 13. století či biskupský stolec ze 14. století. Přístup do pokladnice je možný za zvláštních podmínek.
Exteriér a centrální věž Gotické úpravy se výrazně propsaly i do vnějšího vzhledu budovy. Západní průčelí bylo sjednoceno v gotickém stylu a doplněno pěti portály. Románské věže byly završeny štíhlými jehlancovými střechami. Pozornost zaslouží také jižní portál transeptu, zvaný „děkanský“.
Dominantou stavby je centrální věž. Její stavba začala v první polovině 14. století, ale roku 1425 ji zasáhl blesk. S obnovou začal Nicolas Habart, avšak hlavní práce proběhly až za biskupa Louise d'Harcourt, který ze svého financoval celkové náklady ve výši 4092 liber (1477–1479).
náhled|Práce na završení centrální věže katedrály (1865)
Na severní straně ke katedrále přiléhá areál určený duchovenstvu. V jeho středu stojí kapitulní knihovna z poloviny 15. století, která dodnes uchovává řadu vzácných svazků v unikátním novogotickém interiéru z období Restaurace Bourbonů.
Náboženské války Hned po vypuknutí první náboženské války (1562–1563) katedrálu vyplenili místní kalvinisté pod vedením Françoise de Briqueville (1535–1574), vojenského velitele protestantské strany v Normandii. Během drancování byly zničeny sochy, chórové lavice i varhany a nenávratně zmizely také vzácné relikvie z chrámové pokladnice.
Úpravy a restaurování od 15. století V roce 1700 byl v katedrále vztyčen nový letner (chórová přepážka). Za episkopátu Françoise de Nesmonda došlo v letech 1713–1714 k výrazné změně siluety budovy – centrální věž byla osazena kupolí v klasicistním stylu, kterou navrhl architekt Jacques Moussard.
Období od Velké francouzské revoluce Během Velké francouzské revoluce v roce 1790 postihlo katedrálu další drancování a budova byla následně přeměněna na „Chrám Rozumu“. V pozdějším období zůstal objekt opuštěn a postupně chátral.
K rozsáhlým restaurátorským pracím se přistoupilo až v 19. století. V roce 1851 vyjádřil architekt Eugène Viollet-le-Duc pochybnosti o stabilitě některých částí stavby. Na jeho doporučení byl odstraněn letner a začalo se s provizorním podepíráním konstrukce. Viollet-le-Duc dokonce navrhoval úplnou demolici centrální věže, které hrozilo zřícení, čemuž se však obyvatelé Bayeux postavili na odpor.
Ačkoliv byla klasicistní kupole snesena, zbytek věže se nakonec podařilo zachránit. Zásluhu na tom měl inženýr Eugène Flachat, který pod vedením architektů Henriho de Diona a Louise Lasvignese provedl náročnou stabilizaci základů (tzv. reprise en sous-œuvre). Metoda spočívala v zapuštění železných trubek vyplněných betonem do základů a následné rekonstrukci pilířů s využitím kvalitního vápence z Aubigny.
V letech 1865–1868 byla věž pod dohledem diecézního architekta Gabriela Crétina doplněna o osmiboké patro, měděnou kupoli a nízkou jehlanovou střechu.
Současné úpravy V návaznosti na Druhý vatikánský koncil a s ním spojené změny v liturgii bylo v křížení lodí nejprve vytvořeno provizorní dřevěné uspořádání. Po třech neúspěšných projektech z 90. let 20. století byla v roce 2019 realizována definitivní úprava pod vedením pařížského památkového architekta Cyrila Boucauda. Projekt v hodnotě 400 000 eur, který plně financovala diecéze Bayeux-Lisieux, zahrnuje zvýšení podlahy pomocí kamenných stupňů, což věřícím zajišťuje lepší viditelnost. Nový liturgický mobiliář – oltář, ambon a katedru – zhotovila z caenského vápence firma Lefèvre, dekorace provedla pozlacovačka a ornamentalistka Sophie Kliszowski.
Nové vitráže v transeptu Regionální ředitelství pro kulturní záležitosti (DRAC) v Normandii iniciovalo v rámci veřejné zakázky ministerstva kultury vytvoření nových vitráží pro příčnou loď. Původní okna byla pouze provizorně opravena po ničivé bouři v roce 1760.
Instalace nových děl probíhala postupně v letech 2019 až 2025. Autorkou návrhu je umělkyně Véronique Joumard, která na realizaci spolupracuje s mnichovským ateliérem Franz Mayer. Vitráže o celkové ploše 240 m² jsou unikátní použitím skleněných hranolů a dichroických skel, která díky lomu světla vytvářejí v interiéru katedrály proměnlivé barevné efekty.
Stavební materiál Katedrála je postavena z creullyského vápence, což je oolitický vápenec bělošedé až béžové barvy pocházející z období bathonu. Lomy v lokalitách Orival, Creully a Neufville byly k těžbě tohoto kamene využívány nejméně od 11. století, neboť v oblasti Bessin se již nevyskytuje tzv. caenský vápenec. Aby se nahradil nedostatek tohoto místního zdroje, využívají se při současných restaurátorských pracích právě dodávky caenského vápence. Jde o krémově bílou horninu, která po opracování dodává povrchu stavebních prvků charakteristický hladký vzhled.
Rozměry náhled|Půdorys katedrály v Bayeux z roku 1856 od Eugène Viollet-le-Duca, 1856.
Parametr Hodnota Celková délka 102 m Šířka hlavní lodi 10 m Šířka bočních lodí 5 m Šířka bočních kaplí 5 m Výška pod klenbou 23,30 m Délka transeptu (příčné lodi) 37,60 m Výška věží západního průčelí 76,60 m Výška věže s hodinami (centrální věž) 74,50 m
Exteriér
Západní průčelí náhled|vlevo|redresse|Centrální portál západního průčelí náhled|160px|Klečící klerik na levém cviklu balustrády centrálního portálu
Západní průčelí se otevírá do náměstí na křižovatce ulic rue des Cuisiniers, des Chanoines, de la Maîtrise a Lambert-Léonard-Le-Forestier. Rámují jej dvě románské věže s půlkruhovými okny v patře, na něž navazují gotické jehlancové střechy. Po požáru v roce 1105 byly věže zpevněny mohutnými odstupňovanými opěráky. K oběma věžím přiléhají románská schodišťová schodiště; severní z nich je zakončeno vížkou (tzv. guérite), kterou vybudovali Angličané během stoleté války (v letech 1417–1450), kdy jim město sloužilo jako strategické pozorovací stanoviště.
Spodní úroveň průčelí tvoří pět portálů, z nichž pouze tři prostřední slouží jako vchody do katedrály. Centrální portál byl přestavěn v roce 1778. Dva postranní portály sice v roce 1562 přišly o své hlavní sochy, dochovala se však jejich sochařská výzdoba v archivoltách a na tympanonech.
Ikonografie tympanonů