Armin Dieter Lehmann (23. května 1928 Mnichov – 10. října 2008 Coos Bay) byl německým kurýrem Hitlerjugend ve vůdcově bungru ke konci života Adolfa Hitlera, který opustil krátce poté, co Hitler spáchal sebevraždu. Patřil ke generaci nezletilých, která byla v té době zaslepená a zneužívaná propagandou nacistického Německa. Svůj poválečný život věnoval podnikání v cestovním ruchu a mírovému aktivismu.

Život Narodil se v roce 1928 ve Waldtruderingu, dnes mnichovské čtvrti, jako nejstarší ze sedmi dětí. Jeho rodiči byli Fritz Armin Lehmann, prodejce automobilů a instruktor autoškoly, a Susanne Toni Lemcke. Oba byli zapojeni do hnutí Wandervogel. Lehmannovo dětství bylo poznamenáno častým stěhováním. Navštěvoval základní školy v Niesky, Krauschwitzu a Hoyerswerdě. Jeho otec, který selhal jako nezávislý prodejce vozů Mercedes-Benz, vstoupil do služby Schutzstaffel, kde rychle postupoval v hierarchii. Pokus o jeho přijetí v devíti letech do Národního politického institutu vzdělávání selhal, přičemž vztah mezi ním a otcem byl od té doby napjatý. V roce 1937 byl jeho otec převelen do Říšské rozhlasové stanice ve Vratislavi, kde se vypracoval na pozici zastupujícího ředitele stanice. V roce 1943 se dobrovolně přihlásil do Kinderlandverschickungu. Armin Lehmann ve Vratislavy vystudoval místní gymnazium.

Hitlerjugend a Lagerleiter V deseti letech, 20. dubna 1938, se Lehmann připojil k Deutsches Jungvolk, kde do roku 1940 splnil všechny požadavky k získání výkonnostního odznaku a byl indoktrinován principy národního socialismu. Kvůli častým zdravotním problémům byl zpočátku osvobozen od předvojenské služby, která opravňovala ostatní v jeho věku stát se pomocnými jednotkami Luftwaffe u protiletadlových baterií. Místo toho začal s výcvikem vedoucího tábora Kinderlandverschickung v Poděbradech v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Zde si užíval volný čas a věnoval se psaní poezie. Ředitel školy, aniž by o tom věděl, poslal výběr jeho děl vůdci říšské mládeže Balduru von Schirachovi, který ho následně pochválil v osobním dopise a povzbudil v pokračování jeho psaní. Poté, co byl na podzim roku 1944 přidělen do Kinderlandverschickungu jako instruktor, krátce na to nastoupil na pozici správce tábora na zámku Ullersdorf poblíž města Niesky.

Nasazení na frontě V lednu 1945 absolvoval třítýdenní předvojenský výcvik u horské divize Waffen-SS Nord. Poté z vlastní iniciativy odcestoval do Vratislavi, aby byl se svou rodinou během viselsko-oderské operace. Jeho matka a sourozenci však již ustoupili do Hoyerswerdy.

Hlásil se tedy v kanceláři Kinderlandverschickung, regionálního velitelství Hitlerjugend. Tam byl přijat do Kampfgruppe Gutschke. Tato jednotka se skládala ze tří válečných veteránů, několika učitelů a šestnáctiletých studentů s výcvikem v Kinderlandverschickungu. Jako součást Vratislavského pevnostního pluku měli za úkol zastavit Rudou armádu. 30. ledna se Kampfgruppe zapojila do bitvy s ruskými předsunutými jednotkami a dokázala je odrazit. Lehmann byl zraněný na stehně, přesto zachránil z bojiště pět zraněných spolubojovníků.

Po zranění byl převelen do Hofu, aby se zotavil. Tam mu byl udělen Černý odznak za zranění a Železný kříž. Do velikonoc 1945 se vrátil ke Kampfgruppe Gutschke, která byla převelena do pevnosti ve Frankfurtu nad Odrou.

Ještě předtím však byli všichni členové Hitlerjugend na rozkaz Adolfa Hitlera převeleni k Waffen-SS. Ve Fürstenwaldu nad Sprévou jednotka prošla politickou indoktrinací a byla složena přísaha k závěrečné bitvě. 16. dubna tam dorazil vůdce říšské mládeže Artur Axmann a Lehmanna vybral na přehlídku nejmladších a bitvami prověřených vojáků uspořádanou k Hitlerovým narozeninám.

Hitlerův poslední kurýr Dne 20. dubna 1945 se šestnáctiletý Armin Lehmann setkal s Adolfem Hitlerem v doprovodu svých nejbližších důvěrníků, mezi něž patřili Joseph Goebbels, Heinrich Himmler, Wilhelm Keitel, Alfred Jodl a Martin Bormann. Setkání se konalo u vůdcova bungru v zahradě Nového říšského kancléřství v Berlíně. Lehmann popsal své setkání s Hitlerem takto:

Kromě toho si Lehmann také pamatoval, jak ho Hitler poplácal a řekl "statečný chlapec". Byl z toho zklamaný, protože chtěl být vůdcem vnímán jako muž a voják. Také vzpomínal na chvíli, kdy mu Eva Braunová dala sklenici limonády a on byl tak rozpačitý, že ji upustil.

Po těchto událostech se stal jedním z posledních Hitlerových kurýrů jako člen štábu Artura Axmanna, přičemž rozkazy dostával přímo od něho. Spolu se svým řidičem se v obsazeném Berlíně opakovaně ocitl v křížové palbě, během níž byl zraněn. Během jedné mise se mu podařilo zničit sovětský tank T-34 panzerfaustem. Následně mu byl udělen Železný kříž první třídy, stříbrný odznak za zranění a pruh za zničení tanku.

Když mu došel benzín v motocyklu, jeho poslední komunikační cesta se omezila na pohyb po berlínské Wilhelmstrasse. Během posledních dubnových dnů ztratilo říšské vedení mládeže nepřátelskou palbou téměř všechny své posly, včetně mnoha chlapců ve věku od deseti do šestnácti let. Zůstal pouze Armin Lehmann, jehož úkolem bylo předávat zprávy mezi rozhlasovou stanicí, velitelským stanovištěm a vůdcovým bunkerem. Osobně doručil telegram ministrovi propagandy Goebbelsovi, přijímal zprávy od Bormanna a ve vůdcově bunkru se osobně setkal s Evou Braunovou, Magdou Goebbelsovou, Hannou Reitschovou, Robertem von Greimem či Wilhelmem Mohnkem. Od Axmanna se dozvěděl o sebevraždě Adolfa a Evy Hitlerových. Ve vůdcově bungru byl tak i svědkem pádu nacistického režimu.

V noci z 1. na 2. května 1945 byl vydán rozkaz k opuštění vládní čtvrti. Na Friedrichstrasse byl zasažen šrapnelem do páteře. Dočasně paralyzován unikl transportu do sovětských zajateckých táborů. Po dvou měsících se mu podařilo dostat do americké okupační zóny. Během výslechů odpovídal na všechny otázky bez dalšího vysvětlování. Protože byl nezletilý, nemusel se dostavit před denacifikační soud.

Po druhé světové válce Po válce nejprve navštěvoval Německou školu žurnalistiky v Mnichově a pracoval jako nezávislý novinář pro různé noviny v jižním Německu. V roce 1953 emigroval do Spojených států amerických. V letech 1955 až 1957 vyučoval na Americkém institutu ozbrojených sil (USAFI) a také sloužil jako koordinátor dopravy na letecké základně Tačikawa v Japonsku. Více jak 40 let pracoval v cestovním ruchu. Tuto tematiku přednášel na Akademii leteckých společností americké letecké společnosti Trans World Airlines v Los Angeles. Je také autorem několika knih o cestování a turismu, přičemž napsal přes 200 článků pro časopisy o cestovním ruchu. V roce 1969 byl oceněn cenou Community Leader of America Award. V letech 1977 až 1981 působil jako viceprezident pro vzdělávání a školení Asociace maloobchodních cestovních kanceláří (ARTA). V roce 1993 odešel do důchodu. Poté se věnoval psaní svých pamětí.

Lehmann vydal anglicky psané knihy, nejznámější je Hitlers Last Courier: A Life in Transition (v němčině Der letzte Befehl. Als Hitlers Botenjunge im Führerbunker). V němčině vyšla kniha In Hitlers Bunker über seine Kindheitserfahrungen in der NS-Zeit. Tyto knihy byly přeloženy do sedmi jazyků. O jeho zážitcích jako jednoho z Hitlerových dětských vojáků produkoval také dokumentární film s názvem Eyewitness to History.

Mírový aktivista Kolem 30 let zasvětil svůj život mírovému aktivismu. Jako obhájce míru se podílel na „Kampani za jaderné odzbrojení“ profesora Linuse Paulinga, kromě toho o tomto přednášel na školách. Procestoval více než 150 zemí světa, aby propagoval nenásilí a toleranci. Armin Lehmann byl třikrát ženatý a měl jednu dceru.

Zemřel v Coos Bay 10. října 2008 ve věku 80 let. Byl jedním z posledních přeživších účastníků z vůdcova bungru.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Příslušníci Waffen-SS Kategorie:Němečtí emigranti a exulanti Kategorie:Němečtí válečníci Kategorie:Německé osobnosti druhé světové války Kategorie:Němečtí pacifisté Kategorie:Němečtí spisovatelé literatury faktu Kategorie:Memoáristé Kategorie:Němečtí podnikatelé Kategorie:Němečtí aktivisté Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Narození v roce 1928 Kategorie:Narození 23. května Kategorie:Narození v Mnichově Kategorie:Úmrtí 10. října Kategorie:Úmrtí v roce 2008 Kategorie:Úmrtí v Oregonu Kategorie:Muži