Opatství Mont-Saint-Michel ( ) je dosud činný klášter v Normandii. Původně benediktinské opatství je od roku 2001 svěřeno Monastickým bratrstvům Jeruzaléma. Nachází se na ostrově Mont-Saint-Michel, který náleží ke stejnojmenné obci v departementu Manche.
Budova kláštera je od 1862 zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.
Klášter je dvojnásobně zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO: poprvé v roce 1979 jako součást celku „Mont-Saint-Michel a jeho zátoka“ a podruhé v roce 1998 jako součást sériové památky „Poutní cesty do Santiaga de Compostela ve Francii“.
Samotný klášter přiláká přibližně 1,5 milionu z celkových 2,5 milionu turistů, kteří horu každoročně navštíví, což z něj činí jedno z nejnavštěvovanějších kulturních míst ve Francii.
Geografie Ostrov Mont-Saint-Michel se nachází na území francouzské obce Le Mont-Saint-Michel v departementu Manche v metropolitním regionu Normandie.
Toponymie
Historicky doložené názvy in monte qui dicitur Tumba – kolem roku 850 (Revelatio, s. 409) revelatio Monte Sancti Michaelis – 966 (AG NLM) loco Sancti Michaele in monte qui dicitur Tumba – v letech 1017–1026
Původní název tumba („hrobka“ či „mohyla“) ustoupil označení kláštera, který v roce 708 založil svatý Aubert, biskup z Avranches. Apelativum tombe je v toponymii vzácné a obvykle se interpretuje ve významu „pohřebiště“ či „hřbitov“. Pravděpodobně šlo o kultovní či pohřební místo existující ještě před příchodem mnišské komunity, neboť dobové texty nezmiňují žádný konkrétní významný hrob.
Historik Pierre Bouet se přiklání k významu „pahorek“ či „vyvýšenina“.
Při hledání hypotetického indoevropského kořene tum (vyvýšenina) pravděpodobně vychází z příbuznosti se slovem tumulus. Podle něj tento základ lépe odpovídá geografické realitě místa Křesťanská latina však u slova tumba tento význam (s výjimkou označení pro pohřební mohylu) nezná. Podobný význam má i staroirské dumae (irsky dumha), které je téměř synonymem k tuaim či tuama, ale i zde je význam vždy spojen s pohřební mohylou či náspem.
Název sousedního ostrůvku Tombelaine není odvozen od galského boha Belena, jak se dříve soudilo, ale vychází z původního tvaru tumb-ell-ana. Jde o odvozeninu se zdvojeným sufixem, která je homonymem k názvům jiných francouzských míst, jako je osada Tombelaine v Calvadosu nebo obec Tomblaine v departementu Meurthe-et-Moselle.
Mont-Tombe v antice Hora Mont-Saint-Michel byla již od počátku místem, kam lidé projektovali příběhy, které formovaly jejich identitu a poskytovaly jim pocit bezpečí. Hypotéza, podle níž byl ostrov v antice místem druidských kultů kmene Abrincatů (obývajících oblast kolem hory a dnešního Avranchin), se však zakládá pouze na nepřímých indiciích.
Podle historika a kanovníka katedrály Saint-Samson de Dol-de-Bretagne, Gillese Dérica (1726–1800), byla skála pohanskou svatyní zasvěcenou galskému bohu Slunce pod názvem Mons vel Tumba Beleni („Hora nebo hrobka Belena“). Tato teorie je dnes již opuštěna, neboť nebyla nalezena žádná archeologická vrstva dokládající antické osídlení a název Tumba Beleni je s největší pravděpodobností zkomoleninou (kakografií) jména ostrůvku Tombelaine (původně Tumbellana).
Původní název Mont-Saint-Michel, tedy Mont Tombe (latinsky Mons Tumba), mohl vzniknout prostým popisem geografie místa – skála se tyčila z písků „způsobem připomínajícím hrobku“ (mohylu).
Mont-Saint-Michel na počátku křesťanské éry Legendární a zázračné vyprávění o křesťanském založení opatství pochází z latinského textu Revelatio ecclesiae sancti Michaelis in monte Tumba, který v 9. století sepsal kanovník z Mont-Saint-Michel nebo z katedrály v Avranches. Tento spis vznikl v kontextu mocenských bojů mezi Bretaní, Normandským vévodstvím a Franskou říší, a také v době kanonických reforem prováděných karolinskými císaři. Kronikáři z 9. až 12. století psali „legendy“ pro slávu Boží, panovníka a své komunity; v jejich textech však nelze vidět jen čiré výmysly, což vyžaduje jejich kritické čtení.
První křesťanské stopy Při příchodu křesťanství do regionu (kolem 4. století) patřila hora Mont Tombe do diecéze Avranches, jejíž hranice odpovídaly území kmene Abrincatů. Kolem poloviny 6. století se křesťanství v zátoce pevně usadilo. Poustevníci svatý Pair a svatý Scubilion zde založili dvě kaple: jednu zasvěcenou svatému Štěpánovi (v polovině výšky skály) a druhou svatému Symphorienovi (u paty skály).
Sen svatého Auberta a kult svatého Michaela Kult svatého Michaela se šířil z Východu a v Západní Evropě se objevil koncem 5. století po založení svatyně v Monte Sant'Angelo v Itálii (492). V roce 813 rozšířil Karel Veliký svátek svatého Michaela na celou svou říši. Archandělovi byly zasvěcovány kaple a věže na izolovaných a vyvýšených místech, aby se připomnělo, že je „vůdcem“ andělů.
Podle spisu Revelatio nechal biskup svatý Aubert z Avranches postavit v roce 708 oratoř zasvěcenou svatému Michaelovi. Legenda praví, že Aubert obdržel ve spánku třikrát příkaz od archanděla, aby na hoře Mont-Tombe vztyčil svatyni, která měla být replikou italského Gargana. Aubert nechal odstranit pohanský kultovní kámen a na jeho místě vybudoval kruhovou svatyni z hrubě naskládaných balvanů. Kolem roku 708 vyslal dva kanovníky do Itálie pro relikvie: kus mramoru s otiskem nohy archanděla a část jeho purpurového pláště (tzv. „závoj z Ráje“). Právě během této mise mělo v březnu 709 dojít k obří přílivové vlně, která pohltila les Scissy a udělala z hory ostrov. Biskup vysvětil kostel 16. října 709 a ustavil kapitulu dvanácti kanovníků.
Skutečný původ kláštera zůstává nejasný. Založení mohlo být dřívější (6.–8. století) v rámci rozvoje klšterů v Normandii. Mohlo být také spojeno s politickým vlivem Pipinovců, austrasijské šlechty, která kult svatého Michaela využívala k potvrzení svého vítězství nad Neustrijci.
Archeologické nálezy V roce 1960 nalezl architekt Yves-Marie Froidevaux východně od kaple Notre-Dame-sous-Terre zeď, o níž se domníval, že je pozůstatkem původní oratoře z roku 708. V roce 2000 však archeologické analýzy cihel toto vyvrátily – ukázalo se, že jde o opěrnou zeď z 10. století.
První stavby byly brzy nedostatečné a v karolinském období vznikly rozsáhlejší budovy s celami pro řeholníky. Postupem času se název hory změnil z Mont Tombe na Mont-Saint-Michel-au-péril-de-la-Mer (Hora svatého Michala v nebezpečí moře), což byl během středověku běžný název, než se ustálila dnešní podoba.
Historie opatství
Kolegiátní kostel sv. Michala v 9. a 10. století Během prvního století po svém usazení zůstávali kanovníci z Mont-Saint-Michel věrni svému poslání zasvěcenému kultu archanděla Michaela. Hora se stala centrem modliteb, vzdělanosti a poutním místem. Období stability, které Neustrie zažívala za vlády Karla Velikého, však po císařově smrti vystřídaly rozsáhlé nepokoje. Zatímco zbytek Galie čelil barbarským vpádům, náboženství a věda našly útočiště v diecézi Avranches, a především právě na Mont-Saint-Michel. Nájezdy Vikingů, které se dříve dařilo držet v šachu, nabraly kvůli sporům mezi Karlovými vnuky na nové síle.
Ani tyto události však nezastavily poutníky směřující k uctívané skále. V roce 847 však Vikingové dorazili až k Mont-Saint-Michel a zdejší kolegiátní kostel vyplenili.
Vikinský jarl Rollo po svém křtu daroval duchovním z hory pozemky v Ardevonu a přislíbil jim trvalou ochranu. V roce 933 uznal jeho syn a nástupce, Vilém Dlouhý meč, autoritu francouzského krále Raoula, který mu postoupil oblasti Cotentin a Avranchin až k řece Sélune. Mont-Saint-Michel tak přešel pod normanskou správu a stará hranice Neustrie byla obnovena na řece Couesnon. Vilém Dlouhý meč následně pokračoval v politice obnovy klášterů, kterou započal již jeho otec.
Založení benediktinského opatství (965) náhled|Miniatura zobrazující privilegium udělené papežem Janem XIII.; Kopiář z Mont-Saint-Michel, cca 1150, folio 19v. Rychle rostoucí bohatství kolegiátního kostela se časem stalo překážkou pro jeho řádné fungování i náboženské poslání. Kanovníci, kteří měli prostředky k uspokojování svých světských tužeb, utráceli dary zbožných knížat za radovánky. Samotný kostel zůstával opuštěný, případně v něm sloužili pouze špatně placení klerici.
Když se moci ujal Richard I. Nebojácný, syn Viléma Dlouhého meče, pokusil se situaci řešit. Předvolal si kanovníky, aby jim vytkl jejich výstřelky a připomněl jim posvátný charakter místa.
Poté, co se je marně snažil přimět k řádnému náboženskému životu domluvami i hrozbami, rozhodl se Richard – se souhlasem papeže Jana XIII. a krále Lothara – nahradit kanonii benediktinským klášterem. Vyslal na Mont-Saint-Michel svého úředníka doprovázeného vojáky, aby kanovníkům oznámil ultimátum: buď přijmou řeholi svatého Benedikta a podřídí se klášterní askezi, nebo musí horu opustit.
Řeholi přijal pouze jeden z nich. Ostatní odešli a uvolnili místo opatu Maynardovi I. z opatství Saint-Wandrille, který zde zavedl benediktinský řád. K této výměně došlo v roce 965 nebo 966, což je datum považované za oficiální založení opatství Mont-Saint-Michel.
Období prvních benediktinských opatů (10.–11. století) Právě tito první benediktinští mniši vybudovali v roce 966 předrománský dvoulodní svatostánek známý jako „Notre-Dame-sous-Terre“ (Panna Marie v podzemí). Od roku 1060 pak započala výstavba hlavní lodi opatství, jejíž křížení transeptu spočívá přímo na vrcholu skály. Vzhledem k tomu, že ostrov byl příliš malý pro založení lomu, musel se stavební kámen dovážet – využíval se především vápenec z Caen nebo žula.
Vztahy mezi normanskými a bretaňskými panovníky Norman Maynard II., opat z let 991–1009, stál zároveň v čele opatství Saint-Sauveur de Redon v Redonu. Šlo o výsledek nadstandardních vztahů, které navázal jeho strýc Maynard I. s renneskými hrabaty a bretaňskými vévody. Kolem roku 1020 však území mezi řekami Sélune a Couesnon dobyl zpět Richard II., čímž definitivně potvrdil příslušnost Mont-Saint-Michel k Normandii.
I přes tento ústup bretaňského vlivu se bretaňský vévoda Conan I. († 992) nechal na hoře pohřbít jako jeden z jejích mecenášů. Napětí mezi oběma vévodstvími se snažily zmírnit i sňatky: Richardova sestra Havíza se provdala za Geoffroye I. Bretaňského a Richard II. si vzal za ženu Geoffroyovu sestru Juditu.
Vliv normanských panovníků byl pro budoucnost opatství klíčový. Financování klášterů a kostelů, zejména Mont-Saint-Michel, jim nabízelo ideální příležitost k vylepšení obrazu a k sebeprezentaci v roli ochránců křesťanství na svém území. Rozkvět hory pod normanskou nadvládou byl tedy do značné míry výsledkem politických zájmů. Zatímco kolem roku 1000 již byla velká opatství ve východní Normandii obnovena, západní část země – s výjimkou Mont-Saint-Michel – zůstávala stále „pohanským krajem“.
Překladatelské centrum ve 12. století náhled|upright|Jeden z krbů ve skriptoriu, 1225
V první polovině 12. století měli benediktini z Mont-Saint-Michel zásadní vliv na intelektuální rozvoj Evropy. Podle řady historiků zde probíhaly překlady Aristotela přímo ze starořečtiny do latiny. Nejstarší rukopisy Aristotelových děl (zejména Kategorií) pocházejí z 10. a 11. století, tedy z doby předcházející slavným překladům z arabštiny v Toledu či v Itálii.
Opatství dosáhlo svého vrcholu za opata Roberta z Torigni, který byl soukromým poradcem normanského vévody a anglického krále Jindřicha II.
Bretaňský útok ve 13. století V roce 1204, během mocenského střetu mezi anglickým a francouzským králem, začal Filip II. August obsazovat pevninská léna normanského vévody. Jeho spojenec Vít z Thouars vtrhl v čele bretaňského vojska do oblasti Avranchin a oblehl horu.
Samotné opevnění kláštera útoku odolalo. Guy de Thouars se však v zlosti z neúspěchu rozhodl ustoupit a město nechal zapálit. Plameny šlehající k vrcholu hory přeskočily na opatství a většinu jeho budov proměnily v popel.
Obnova a opevňování ve 13. století