Lokomotiva BS 80 byla posledním typem úzkorozchodných tendrových parních lokomotiv, dodávaných lokomotivkou ČKD Praha od roku 1951 pro stavební a průmyslové malodráhy.
Vznik a výroba Poválečná obnova hospodářství a ambiciózní infrastrukturní projekty 50. let předpokládaly výrazný nárůst stavebních prací, včetně zemních, spojených s velkými objemy přesouvané zeminy a stavebních materiálů. Hlavním prostředkem pro přesun hmot na všech velkých stavbách byly až do druhé světové války stavební dráhy. Nákladní automobily ani motorové lokomotivy v poválečném období stále nedosahovaly takových technických a provozních vlastností, aby mohly konkurovat trakci parní. Po roce 1948 sice spolu se znárodněnými firmami připadlo sjednoceným Československým stavebním závodům (ČSSZ) mimo dalšího vybavení i velké množství různých úzkorozchodných parních lokomotiv, nicméně se jednalo o stroje převážně od zahraničních (německých) výrobců, často již dosti vyžité. Vedle očekávané velké potřeby strojů byla i nedostupnost náhradních dílů ke starším lokomotivám dalším z důvodů, proč došlo ještě na počátku 50. let 20. století k vývoji nové parní úzkorozchodné lokomotivy pro stavební průmysl.vlevo|náhled|Výrobní štítek lokomotivy BS-80 (ČKD 2958/1951)Libeňská lokomotivka ČKD s tímto zadáním vyprojektovala standardní typ průmyslové malodrážní lokomotivy BS 80 s výkonem 80 koní pro rozchod koleje od 600 mm do 800 mm. První zakázkou která jím byla uspokojena, se stala objednávka pro síť řepařských drážek cukrovaru Dymokury už ze 13. srpna 1947. Stroj byl dodán 15. srpna 1951, právě včas pro nasazení při řepné kampani 1951/52.
Téhož roku objednaly ČSSZ s určením na „stavby socialismu“ dvě série s celkovým počtem 62 lokomotiv. Lokomotivy byly dokončeny mezi zářím a prosincem 1951 a dodány do 3. ledna 1952.
Další lokomotivy s rozchody 650, 700 a 800 mm byly dodány železárnám na Kladně (SONP), v Chomutově (VTŽ) a Králově Dvoře (KŽ), nebo do Západočeských kaolinových závodů v Horní Bříze. Poslední dvě lokomotivy byly postaveny v roce 1954 na objednávku závodů Škoda v Plzni pro export do Čínské lidové republiky s rozchodem 760 mm.
Přehled dodávek lokomotiv BS 80 Výrobní číslaTov. typRozchodRok výrobyMnožstvíZákazníkPoznámky2599133600 mm19511Cukrovar Dymokury2637–2639135700 mm19523SONP Kladno, VTŽ Chomutov2950–29993182–3194133600 mm1951/5263Československé stavební závodyč. 2982 pro kaolinku Horní Bříza s rozchodem 640 mm3195134650 mm19521Železány Králův Dvůr3196–3200135700 mm19515Šamotka Zliv3201–3205136800 mm19515SONP Kladno3582–3583141760 mm19542ZVL - Škoda PlzeňSoučást dodávky do ČLR
Technické provedení alt=Rozměrový náčrtek lokomotivy ČKD typ BS-80|vlevo|náhled|Rozměrový náčrtek lokomotivy ČKD typu BS-80 Stroje využívaly řadu pokrokových konstrukčních řešení i součástí, společných s normálněrozchodnými lokomotivami vyráběnými po válce pro ČSD. I jejich design byl na výši. Rám dvojspřežní lokomotivy byl vnitřní, celosvařovaný, sloužil zároveň jako zásobník vody. Dvojkolí s paprskovými koly byla v rámu uložena pevně, nápravy v kluzných ložiscích byly ve svislém směru odpruženy listovými pružinami. Nápravový tlak mohl u plně vyzbrojeného stroje přesáhnout 6 t.
Kotel byl taktéž celosvařovaný, na mokrou páru s pracovním tlakem max. 14 kg/cm², o vnějším průměru 1100 mm, v něm 90 žárových trubek délky ca 1800 mm. Napájení vodou obstarávala dvojice sacích napáječů Friedmann č. 5 s nominálním výkonem 60 l/min. Parní dóm byl na kotli umístěn pod společným krytem s písečníkem, pískována byla z vnějšku obě dvojkolí. Za písečníkem byly osazeny dva pojistné ventily Pop Coale a parní píšťala. Osvětlení bylo elektrické, zdrojem proudu 24 V byla parní turbínka RO-PA typu RP4, umístěná na ochozu vlevo. Použity byly litinový komín a vypouklé dýmniční dveře se středovým šroubovým uzávěrem typu ČSD.
Dvojčitý parní stroj s pístovými šoupátky byl ovládán vnějším kulisovým Heusingerovým rozvodem, s geometrií seřiditelnou stavěcími klíny. Křižáky byly jednopravítkové, hnací byla druhá náprava. Od rozvodu na pravé straně byl poháněn mazací lis válců. Nápravová i tyčová ložiska byla kluzná, s mazáním ručně obsluhovanými maznicemi. Standardně byla osazována odpružená středová nárazníková spřáhla s integrovanou jednoduchou šroubovkou, typu běžného u stavebních a průmyslových lokomotiv. Lokomotivy měly parní brzdu pro stroj a ruční brzdu.
Minimální rozchod byl limitován šíří vnitřního rámu na 600 mm. Pozdější úpravy některých lokomotiv pro rozchod větší byly prováděny zejména navařováním distančních vložek pod bloky válců a výměnou náprav za odpovídající.
Provoz Lokomotivy dodané podniku ČSSZ byly u jeho stavebních závodů nasazeny zejména při výstavbě Hutního komplexu u Košic (HUKO), velkých elektráren v Severočeské pánvi, na zdvojkolejnění trati Čierna nad Tisou–Košice nebo při výstavbě Vážské kaskády.
Ve stavebním provozu nebyly oblíbené. Přestože svým nominálním výkonem předstihovaly typickou starší stavební lokomotivu až dvojnásobně, v provozu na ne zcela kvalitním svršku stavebních drážek se svými provozními vlastnostmi příliš neosvědčily. Proti svým předchůdkyním vykazovaly vyšší nápravový tlak, měly velký rozvor i převislé hmoty vzadu, vysoko položené těžiště a omezený výhled z kabiny. Svůj podíl na provozních problémech měly i nedostatečná údržba, nekvalifikovaná obsluha a dobový šlendrián.
Nakonec se pro zamýšlený účel na velkých stavbách využívaly jen velmi krátce. Již před polovinou 50. let tu byly rušeny a nahrazovány buď motorovými lokomotivami, nebo byla místo stavebních drážek volena pružnější doprava nákladními automobily, v té době už dostupnějšími. Nepotřebné končily i jako vytápěcí kotle v provizorních kotelnách. Část lokomotiv byla prodána průmyslovým podnikům, kde si vedly lépe; některé z nich vydržely v provozu až do 80. let. Zejména železárny v Králově Dvoře u Berouna zajišťovaly většinu vnitřní dopravy na kolejové síti s rozchodem 650 mm s parními lokomotivami až do roku 1989. Díky tomu bylo v muzeích v České republice a na Slovensku zachováno devět lokomotiv, některé provozuschopné.
Muzejní a zachované lokomotivy (stav k 2025/26) Výr. čísloObrázekUmístěníPůsobení2957ChomutovLokomotiva byla dodána ČSSZ v roce 1951 s rozchodem 600 mm. Přestavěná na rozchod 650 mm naposledy jezdila s číslem 11 na drážce železáren Králův Dvůr. Po vyřazení se stroj dostal do sbírky NTM, uložen depozitáři Chomutov.2958bezrámu|120x120pixelůChomutovLokomotiva byla dodána ČSSZ v roce 1951 s rozchodem 600 mm pro závod Třebušice. V dubnu 1954 předána železárnám Králův Dvůr a přestavěna na 650 mm. Tam v provozu s číslem 16. Po vyřazení sestroj dostal do sbírky NTM. V roce 1995 byl zapůjčen Muzeu průmyslových železnic (MPŽ) ve Zbýšově, kde byl přerozchodován zpět na rozchod 600 mm a opraven do provozuschopného stavu. Roku 2020 byl vrácen NTM a uložen v depozitáři Chomutov.2971ZbýšovLokomotiva s rozchodem 600 mm byla dodána ČSSZ do Nového Mesta nad Váhom na stavbu vážského plavebního kanálu v roce 1951. V roce 1956 předána železárnám Bohumín, kde byla přestavěna na 760 mm. Tam v provozu s číslem U5 až do roku 1973. V roce 1977 tu nainstalována na pomník. Když měla být v roce 2000 sešrotována, byla získána Spolkem MPŽ. V Mladějově měl být pojezd použit při přestavbě stroje v.č. 3195 na rozchod 600 mm. Od roku 2009 je lokomotiva ve Zbýšově.2984bezrámu|120x120pixelůKolínLokomotiva byla dodána ČSSZ v roce 1951 s rozchodem 600 mm. V červenci 1953 koupena železárnami Králův Dvůr a přestavěna na 650 mm. Tam v provozu s číslem 10. Po odstavení ji v roce 1986 získal DPM v Rumburku a umístil ji před místní základní školu. V roce 1994 byla předána na zahradní železnici v Drásově. Od roku 2000 ji získala Kolínská řepařská drážka. Tam byla za finanční pomoci automobilky TPCA přerozchodována zpět na rozchod 600 mm a zprovozněna.2985bezrámu|120x120pixelůNitraLokomotiva byla dodána ČSSZ v roce 1951 s rozchodem 600 mm. V červenci 1953 ji koupily železárny Králův Dvůr a přestavěly na 650 mm. Tam byla provozována s číslem 13. V roce 1981 ji získalo Slovenské zemědělské muzeum v Nitře. V Železárnách Podbrezová byla přerozchodována na 760 mm a opravena do provozuschopného stavu. Později dostala větší strojvůdcovskou budku. Od roku 1987 je příležitostně provozována na drážce v areálu muzea s historicky duplicitním označením U 25.001ᴵᴵ.2992Mladějov na MoravěLokomotiva byla dodána ČSSZ v roce 1951 s rozchodem 600 mm na stavbu HUKO Košice. Roku 1954 putovala do Kaolinových závodů v Horní Bříze. Později jezdila s číslem 4ˡˡ na průmyslové železnici v Mladějově na Moravě. Odstavena byla roce 1964, roku 1987 byl stroj prodán Slovenskému zemědělskému muzeu v Nitře. Posléze se stala nefunkčním výstavním exponátem v SOU železničném v Bratislavě–Rači. Od roku 2019 je lokomotiva rekonstruována do původního provozuschopného stavu v MSST v Žamberku.3190bezrámu|120x120pixelůLužná u RakovníkaLokomotiva byla dodána ČSSZ v roce 1951 s rozchodem 600 mm pro závod Vodostavba Kružberk. V roce 1959 jej odkoupily Západočeské kaolinové závody v Horní Bříze a přestavěly na 640 mm. Tam provozována s číslem 32. Po odstavení byla získána pro Železniční muzeum ve Zlonicích, kde byla opravena do vzhledového stavu. Od roku 2010 do roku 2025 byla součástí sbírky Železničního muzea ČD v Lužné u Rakovníka. V roce 2026 byla lokomotiva odkoupena a převezena do Muzea starých strojů a technologií v Žamberku, kde proběhlo přerozchodování z 640mm na 600mm a nyní čeká a generální opravu do provozuschopného stavu.3195bezrámu|120x120pixelůMladějov na MoravěLokomotiva byla dodána v roce 1952 s rozchodem 650 mm do železáren Králův Dvůr, kde byla provozována s číslem 1. Po svém vyřazení byla prodána Ekotechnickému muzeu Praha-Bubeneč. Dnes patří spolku Mladějovská průmyslová dráha. V Mladějově byla v letech 2006 až 2018 byla přerozchodována na 600 mm a zprovozněna. Od roku 2019 je stroj využíván na tamní muzeální železnici.3200bezrámu|120x120pixelůZbýšovLokomotiva byla dodána na úzkokolejku Šamotky ve Zlivi v roce 1951 s rozchodem 700 mm. V roce 1965 ji odkoupily železárny Králův Dvůr, přestavěly na 650 mm a provozovaly s číslem 15. Po vyřazení ji odkoupila soukromá osoba a umístila ve výtopně Praha-Zlíchov, později v železničním muzeu Výtopna Jaroměř. Od roku 2018 je součástí sbírky Muzea průmyslových železnic ve Zbýšově. Po znovuzprovoznění je stroj využíván na tamní 600 mm drážce.Alias "600 mm", Příspěvek 262.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související stránky Seznam lokomotiv ČKD
Literatura Zeithammer, Karel: Česká stavba parních lokomotiv 3, Růžolící chrochtík Praha 2013, , s. 218–221, 364. SOA Praha, fond ČKD Praha – závod Lokomotivka Sokolovo, karton 34, inv. č. 315, Soubor technických popisů výrobků podniku, 1952.
Externí odkazy
Přehled zachovaných lokomotiv na uzkorozchodky.cz
Kategorie:Parní lokomotivy v Československu BS 80 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1951 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná do roku 1954