Alena Hájková, rozená Ježková (19. srpna 1926 Vídeň Rakousko – 23. dubna 2013 Brno), byla literární kritička, historička a pedagožka.
Životopis Alena Ježková se narodila ve Vídni. Od roku 1936 studovala na reálném gymnáziu Školského spolku Komenský, kde její otec učil. Po okupaci Rakouska na jaře roku 1938, se rodina přestěhovala do Brna. Zde v roce 1944 maturovala na gymnáziu v Křenové ulici. Další rok chodila do odborné školy pro vzdělávání sociálních pracovnic. V letech 1945–1949 studovala češtinu a angličtinu na brněnské Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Ovlivnil ji člen Pražského lingvistického kroužku pedagog Josef Vachek. Po ukončení studia pracovala v Archivu pro dějiny obchodu, průmyslu a technické práce. V roce 1950 obhájila doktorát z filozofie (PhDr.) prací Humor v díle Karla Poláčka. Od roku 1951 působila jako odborná asistentka na katedře českého jazyka a literatury na Pedagogické fakultě vBrně. Během reorganizace v roce 1958 odešla a učila na katedře jazyků Vysokého učení technického v Brně do roku 1964.
Od roku 1964 pracovala jako vědecká pracovnice v brněnské pobočce Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky (Československé akademie věd a umění). V roce 1966 obhájila práci Dva typy humoru v české meziválečné próze v oboru estetika, na Institutu společenských věd při ÚV KSČ v Praze a získala vědeckou hodnost CSc. Vědecké práci se věnovala i po odchodu do starobního důchodu v roce 1982.
Zemřela po dlouhé nemoci 23. dubna 2013 v Brně.
Publikační činnost Celoživotním tématem se, již od disertační práce, stal pro autorku spisovatel Karel Poláček, kterému věnovala dvě monografie. První vydala publikaci Kritika jako nástroj měšťáctví v díle Karla Poláčka (1985). Ale především její publikace Knížka o Karlu Poláčkovi (1999) se zařadila k základním biografickým dílům o této české osobnosti. Autorka získala nové životopisné poznatky, díky vzpomínkám jeho dcery, žijící v Kanadě a také memoárům Julia Firta, který doplnil dosud neznámé údaje o posledních dnech Poláčkova života. Z dalších knižně vydaných prací lze jmenovat Tři studie o Vladislavu Vančurovi (1970), Humor v próze Vladislava Vančury (1972), soubor studií Nejen o humoru ( 1984), kde se věnovala interpretaci děl Karla Čapka, Eduarda Basse, Jaroslava Haška, Karla Konráda, povídkové tvorbě Anny Marie Tilschové. Tematiku humoru zpracovávala s důrazem na rozbor jazyka a stylu, ale i na filozofický aspekt.
Rozsáhlou součástí její tvorby tvořily kritiky v českých i slovenských časopisech a denících. V roce 1955 napsala první recenzi do časopise Literatura ve škole. Mezi lety 1960–1991 publikovala své texty v brněnském deníku Rovnost. Přispívala do periodik Host do domu, Estetika, Impuls, Zlatý máj, Komenský nebo Kulturní tvorba. Od sedmdesátých let psala do bratislavského Romboidu a Kultúrnopolitického kalendára, také do prostějovské Štafety. Studiemi přispívala do odborného časopisu Česká literatura, do literárněkritického časopisu Tvorba, týdeníku Kmen a Literárního měsíčníku. Používala novinářské šifry A. H., -aH- (Host do domu), ah, aH (Impuls), ahá, háj (Rovnost).
Napsala řadu hesel do literárních slovníků, například do Slovníku českých spisovatelů (1964) nebo do prvních dílů Lexikonu české literatury a do Slovníku českých spisovatelů od roku 1945. Ve své literárněkritické činnosti se zaměřila na brněnské autory (František Kožík, Zdeněk Pluhař, Věra Sládková, Miroslav Skála, Vladimír Pazourek, Jiří Křenek), ale i na tvorbu pro děti a mládež, nebo na psychologickou beletrii. Například v monografii Helena Šmahelová se věnovala přínosu autorky pro dívčí četbu. Napsala i řadu recenzí.
Bibliografie Práce o literatuře Tři studie o V. Vančurovi (1970, A. Závodský, J. Galík), Humor v próze Vladislava Vančury (studie, 1972), Nejen o humoru (soubor studií, 1984), Komika jako nástroj kritiky maloměšťáctví v díle Karla Poláčka (monografie, 1985), Helena Šmahelová (monografie, 1988), František Kožík (metodická pomůcka pro ZŠ, 1994), Helena Šmahelová (metodická pomůcka pro ZŠ, 1994), Knížka o Karlu Poláčkovi (1999), Účast v týmových pracích Slovník českých spisovatelů (1964), Avantgarda známá a neznámá (1, 1971; 3, 1970), 100 let literatury v Rovnosti (1985), Lexikon české literatury 1, (1985), 2/1 a 2/2 (1993), Slovník české literatury 1970–1981 (1985), Čeští spisovatelé 20. století (1985), Česká literatura v boji proti fašismu (1987), Kniha o Čapkovi (1988), Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (sv. I, 1995),
Příspěvky ve sbornících (výběr) O literatuře (1958) Brno v minulosti a dnes (1966) K demokratické literární publicistice 1918–1945 (1966) České drama v epoše socialismu 1945–1981 (1982) Jiří Mahen, spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1983) Vítězslav Nezval, spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1986) František Halas, spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1987) Karel Čapek (sborník příspěvků z konference ke 100. výročí narození, 1990) Josef Věromír Pleva, spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1990) Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním (sborník příspěvků ze sympozia ke 100. výročí narození, 1992) Dvojí průhled do světa literatury (1999).
Odkazy Reference
Literatura ČELOVSKÝ, Bořivoj. Alenka: k osmdesátinám Dr. Aleny Hájkové. Šenov u Ostravy: Tilia, 2004. .
Kategorie:Literární historičky Kategorie:Literární kritičky Kategorie:Českoslovenští publicisté Kategorie:České publicistky Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Pedagogové na Vysokém učení technickém v Brně Kategorie:Narození 19. srpna Kategorie:Narození v roce 1926 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 23. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 2013 Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Ženy