Salamone Rossi (hebrejsky סלומונה רוסי; psán také Salomone Rossi, Salamon, Schlomo; de' Rossi; kolem roku 1570 - kolem roku 1630) byl italský houslista a hudební skladatel období raného baroka.
Život Salamone Rossi pocházel ze staré italsko-židovské rodiny de Rossiů (Me-Ha-Adumim, שלמה מן האדומים), která svůj původ odvozovala od vyhnanců z časů císaře Tita. Jako mladý muž si Rossi získal pověst houslového virtuosa. V roce 1587 nastoupil zpočátku jako zpěvák a houslista do služeb Vincenza I. Gonzagy u mantovského dvora, kde již působila jako zpěvačka jeho sestra Europa. Rychle se vypracoval na kapelníka a proslul instrumentálními i vokálními kompozicemi. Rossi komponoval nejprve po vzoru Claudia Monteverdiho a v roce 1589 vydal svazek s 19 třihlasými canzonettami. Jedná se o taneční skladby určené ke zpěvu nebo hraní, podobně jako balletto a villanella podstatně méně náročné než propracovaný madrigal. Místo houslisty zastával až do roku 1622. Rossiho stopa se ztrácí po roce 1628; předpokládá se, že přišel o život při rakouské invazi během války o mantovské dědictví, a to buď při doprovodných protižidovských pogromech, nebo při následné epidemii.
Dílo náhled|Salomone Rossi: Madrigaletti (1628) Salamone Rossi dosáhl největších úspěchů v instrumentální hudbě. Roku 1589 vydal svazek 19 tříhlasých canzonet a v letech 1607 a 1608 dva svazky tří- a čtyřhlasých symfonií a galiard – kratších, poměrně jednoduchých skladeb, většinou dvouhlasých. Jeho Terzo Libro (1613) a Quarto Libro (1622) však již obsahují skladby označené jako sonáty, což umožňuje Rossiho považovat za vynálezce barokní triové sonáty, tj. sonáty v klasické instrumentaci pro dva melodické nástroje (v Rossiho případě housle nebo kornety) a basso continuo. Rossiho skladby patří k nejstarším sonátám strukturovaným jako dialogy dvou nástrojů nebo jako sledy variací.
Rossi chtěl také hudebně vyjádřit svou víru, vlastními slovy „oslavit krásu písní krále Davida podle hudebních pravidel“. Přátelství s Leonem da Modenou, který v roce 1605 rabínským dekretem prohlásil polyfonní sborovou hudbu v synagoze za povolenou, ho povzbudilo k odpovídajícímu komponování. V roce 1623 vyšly jeho Písně Šalomounovy (Ha-Širim Ašer li-Šelomo), které obsahují také osmihlasou verzi Adon Olam a dvě verze modlitby Kadiš. Stylově patří k raně barokní hudbě, kombinující sborovou žalmodii s polychorálním stylem Andrey a Giovanniho Gabrieliových. Tyto skladby byly určeny k ozdobě mimořádných sabatů a svátků v synagoze.
Více než 200 let po Rossiho smrti se baronu Edmondu de Rothschildovi během cesty do Itálie podařilo shromáždit celkem 52 kompletních Rossiho děl, která zakoupil a daroval Samuelu Naumbourgovi, kantorovi Velké pařížské synagogy. Trvalo dalších 100 let, než byla Rossiho díla zpřístupněna muzikologům.
Reference
Literatura Don Harrán: Salamone Rossi: Jewish Musician in Late Renaissance Mantua. New York: Oxford University Press, 1999 Judith Haug: Hebräischer Text – Italienische Musik. Sprachbehandlung in Salomone Rossis Psalmvertonungen (1622/23). In: Archiv für Musikwissenschaft. 64. Jahrg., H. 2., 2007, S. 105–135. Joshua R. Jacobson: Salamone Rossi. Renaissancekomponist der jüdischen Musik, Berlin: Hentrich & Hentrich, 2016, ISBN 978-3-95565-186-2 (Jüdische Miniaturen Bd. 196) Matthias Kirsch: Mantuaner Sinfonia : Studien zu den Sinfonien Salamone Rossis, Giovanni Battista Buonamentes und Marco Uccellinis, Diss. Kiel 2010, online-Veröffentlichung über die Universitätsbibliothek Kiel:
Kategorie:Italští Židé Kategorie:Muži Kategorie:Italští hudební skladatelé Kategorie:Barokní skladatelé Kategorie:Skladatelé renesance Kategorie:Houslisté