Leopold Abeles (7. prosince 1816,https://tng.adler-wien.eu/familygroup.php?familyID=F613&tree=adler_person Čeradice – 18. července 1890, Vídeň) byl textilní podnikatel.
Rodina Otec Leopolda Abelese byl obchodník Joachim Abeles z Čeradic čp. 49 a čp. 50. Matka byla Rebeka Abeles, roz. Samel (1794-1836), dcera Löwyho Samela, obchodníka z Libořic.
Leopold Abeles se 20. srpna 1845 oženil s Marií, dcerou náchodského faktora Jacoba Oberländera (1774, Náchod – 1862, Úpice). Narodil se jim Gustav, Ida, Hugo, Otto, Heinrich a dcera Augusta, která se provdala za Hermanna Eisslera. Syn Hugo zemřel v Mnichově ve věku 30 let.
Svatbou s dcerou náchodského faktora Jacoba Oberländerase se rozšířil okruh příbuzných, s kterými se Leopold Abeles spojil v podnikatelských aktivitách: Jacob Obeländer – tchán Moritz Jacob Obeländer (1831–1906) – švagr Philipp Morawetz (1810–1870) – synovec tchána
Po svatbě dcery Augusty rozšířil příbuzenstvo Hermann Eisler, který se později stal Abelesovým společníkem.
Začátky
Bavlna Přistěhoval se 28. září 1841 do Červeného Kostelce jako faktor pražské firmy „Schwab a Taussig“. Ubytoval se v domku u Středů čp. 108. Tkalci pro něho vyráběli tkaniny z bavlny řádně vyclené nakoupené prostřednictvím pražských obchodníků, ale převážně z bavlny pašované z Pruska. Za přenesení 50 kg bavlny zaplatil pašerákům 6 zlatých; clo se vyšlo na 30 zlatých.
Po třech letech koupil Abeles nedostavěný dům č. 183 po Josefu Müllerovi v Horní ulici (Jiráskově) na jméno Jana Lelka, sedláka z čp. 43. Když se oženil s dcerou bohatého obchodníka Oberländera z Náchoda, přistavěl skladiště, škrobárnu a sušírnu a konečně i mandl (valník). Když přistavěl další budovu, instaloval zde 50 ručních dřevěných stavů. Mimo vlastní výroby nadále zásoboval stovky tkalců bavlněnou přízí.
Podnikání Leopolda Abelese doprovázelo soudní vymáhání dluhů: v roce 1853 po Josephu Keisslarovi, v roce 1857 po Johannu Jirkovi, v roce 1869 po Petru Praussovi, majiteli tkalcovny v Rudolticích.
Len Leopold Abeles vystavěl se společníky v letech 1851–1853 na pozemcích bývalého panského dvora na Sychrově mechanickou přádelnu lnu. Parcely v tehdy samostatném Sychrově (27. září 1877 sloučeném s Úpicí) vykoupili od drobných vlastníků. V roce 1853 C. k. zemský soud v Hradci Králové schválil provozování přádelny lnu čtyřem společníkům, kteří uzavřeli společenskou smlouvu 17. února 1853: Leopoldu Abelesovi, Jacobovi Oberländerovi, Marcusovi L. Schwabovi (1809 – 9. dubna 1880), Philippovi Morawetzovi pod názvem: „Eipler Flachsgarnspinnerei“. Společníci zakoupili státní dluhopis ve výši 1200 fl. CM (florinů Konventionsmünze - konvenční mince), který byl vydáván v roce 1854. Dne 4. dubna 1857 (dva roky po požáru) vyhlásil soud lhůtu na přihlášení ztraceného dluhopisu.
Začátkem roku 1855 vyhořela sychrovská přádelna do základů; neporušeno bylo jen vodní kolo. Práci ztratilo 400 zaměstnanců. V roce 1855 vystoupil ze společnosti Marcus L. Schwab. Od 1. března 1855 byla registrovaná veřejná obchodní společnost „K. k. priv. Eipler Flachsgarnspinnerei“ („C. k. privilegovaná přádelna lnu Úpice“) s pobočkou ve Vídni. Komplementáři Philipp Morawetz, Úpice; Moritz Oberländer, Vídeň a Leopold Abeles, Vídeň byli oprávnění (licencovaní) výrobci lněné příze v Eipelu u Trautenau.
Dne 25. ledna 1868 se změnil název firmy na „K. k. priv. Flachsgaruspinnfabriken zu Eipel und Marschendorf“ („C. k. privilegovaná přádelna lnu Úpice a Horní Maršov"), s hlavní pobočkou v Sychrově u Úpice a s pobočkami v Horním Maršově resp. Temném Dole. Důvodem změny názvu bylo zakoupení přádelny v Temném Dole od Ernestine Theodory svob. paní von Eder, vdově po Bertholdu Aichelburgovi. Sklad přádelny lnu je od 4. října 1993 prohlášen kulturní památkou, rejstříkové číslo 12531/6-5644.
V obchodním rejstříku dne 19. září 1863 je záznam: Společnost je založena na společenské smlouvě ze dne 17. února 1853, smlouvě o zrušení ze dne 1. března 1858 a kupní smlouvě ze dne 13. dubna 1858.
Dne 18. září 1872 Leopold Abeles ze společnosti vystoupil. Svůj podíl prodal svým dvěma společníkům za cenu 105 618 Fl.
Podnikání Pro konkurenceschopné podnikání Leopolda Abelese byla důležitá železniční doprava. Proto se zasazoval o zřízení železničního nádraží v Červeném Kostelci.
Mimo účast v podniku s příbuznými z manželčiny rodiny, rozvíjel Leopold Abeles i podnikání na své jméno: Leopold Abeles, Baumwollwaaren-fabrikant zu Kostelez bei Nachod; Prokuristin: Maria Abeles. Die Niederlage ist in Wien. Roku 1863 postavil čtyřpatrovou budovu, které místní začali říkat mrakodrap. Firmainhaber: Leopold Abeles, Baumwollwaaren-fabrikant zu Kostelez bei Nachod; Prokuristin: Maria Abeles. Die Niederlage ist in Wien.
V roce 1865 byl ohrožen bankrotem obchodního domu Gomperz, Popper & Co. (Vídeň, Ruprechtsplatz), který na konci listopadu zastavil platby, které měly činit 16 000 fl.
Dne 26. dubna 1866 v 11:30 byla pod číslem 394 zaregistrována ochranná známka na jméno Leopold Abeles, továrník ve Vídni, Salzthorgasse 5. — Bavlněné zboží z továrny Roth-Kosteletzer a Vídně: viněta s korunou, pod níž jsou propletená písmena, ohraničená šupinkou a chráněná dvěma křídly; nahoře slovo „Ochrana ochranné známky“, dole „Mechanická tkalcovna“.
V roce 1967 Leopold Abeles koupil přádelnu v Parníku, tehdy samostatné obci u České Třebové, a ještě téhož roku na obou budovách přistavěl druhé patro a přeměnil přádelnu na úpravnu a tkalcovnu. V roce 1881 se majitelem stala vídeňská firma „Hermann Pollack & Sőhne“.
V roce 1867 uzavřel smlouvu s Ústavem nucených prací ve Weinhausu (Vídeň), který sloužil jako nápravný a pracovní dům a také jako ústav pro zadržování osob odsouzených k nuceným pracím nebo léčbě (v souvislosti s alkoholismem nebo „ostýchavostí před prací“), o zajištění zaměstnání pro vězně. Státní vojenský úřad zajišťoval potřebné vojenské stráže, které zahájili činnost 1. ledna 1868.
V roce 1868 měla tkalcovská továrna v Červeném Kostelci (Rothkosteletz) parní stroj, který poháněl 212 mechanických tkalcovských stavů a 2 kalicí stroje. Tkalcovna zaměstnávala 300 dělníků.
Koncem roku 1869 ohlásil I. D. Pick majitel přádelny v Babí u Náchoda úpadek. Firma Leopolda Abelese, mající za padlou firmou 264 tisíc zl. užila práva zástavního a zabavila veškerý majetek v Pickově bytě i přádelně.
V roce 1873 použil peníze z prodeje podílu „C. k. privilegovaná přádelna lnu Úpice a Horní Maršov" na rozšíření svého podniku v Červeném Kostelci na moderní tkalcovnu bavlny s barvírnou a bělidlem. Dne 12. srpna 1874 nastoupil k firmě dr. Fischer, který 25 let služby oslavil v roli ředitele.
V roce 1879 byla do obchodního rejstříku u C. k. státního obchodního soudu v Brně zapsána společnost „Leopold Abeles, Leinen and Baumwollgarner Waaren Erzeuger in Zwittau“. O podnikání ve Svitavách hovoří i článek ve Wiener Algfemeine Zeitung, ale nejsou informace, zda nezůstalo pouze u záměru.
Dne 21. června 1879 v noci vypukl v erlašské továrně požár, který během několika hodin proměnil přádelnu bavlněné příze s jejími 11 000 vřeteny na popel. Továrna byla pojištěna u Pester Versicherunganstalt na přibližně 300 000 florinů. Pan Abeles, který se nacházel v Mariánských Lázních, byl o požáru informován telegramem.
Dne 12. října 1880 vyšel oslavný článek o podnikání Leopolda Abelese, (Vídeň, Werderthorgasse č. 17), který vyjmenoval jeho úspěchy: vlastnil továrny v Čechách, na Moravě a v Dolním Rakousku: Červený Kostelec (Roth-Kosteletz) Erlach v Dolním Rakousku Česká Třebová-Parník (Böhm.-Trübau-Parnik-Webewaaren ans Baumwollgarnen) Rudoltice (Rudelsdorf – tkalcovna Petera Prausse) v továrnách bylo 27 000 bavlnářských vřeten, 1 500 ručních tkalcovských stavů a 860 mechanických tkalcovských stavů továrny zaměstnávaly 3 000 dělníků získal ocenění na výstavách: v roce 1869 v Amsterdamu – velká zlatá medaile v roce 1872 na Polytechnické výstavě v Moskvě – velká stříbrná medaile a Řád sv. Stanislava za průmyslové úspěchy v roce 1873 na Světové výstavě ve Vídni – medaile za pokrok v roce 1878 na Světové výstavě v Paříži – stříbrná medaile v roce 1879 v Sydney – první cena za kaliko
V roce 1885 přijal za společníky syny Ottu a Heinricha a dceru Augustu, provdanou Eisslerovou a jejího muže Hermanna Eislera. Název firmy byl změněn na „Leopold Abeles und Söhne“.
Armádní zakázky Během druhé italské války nechal šéf proviantní služby podmaršálek August von Eynatten nakupovat materiál pro armádu. Po prohrané bitvě u Solferina se zjistilo, že nákupy byly využity pro obohacení osob z armádní, bankovní a podnikatelské sféry. Zatčený baron Eynatten spáchal ve vězení sebevraždu. Na lavici obžalovaných usedl generální ředitel C. k. privilegovaného rakouského úvěrového ústavu pro obchod a průmysl Franz Richter. Jako svědek a poškozený předstoupil před soud také Leopold Abeles. Franz Richter totiž upřednostnil své obchody, oklamal textilní podnikatele a neodebral zasmluvněné zboží. I když v přípravném řízení Leopold Abeles hovořil o značných škodách, u soudu škody popřel.
V následujících letech měl nadále zájem o armádní zakázky, a proto se angažoval v Konsorciu pro armádní vybavení.
Aféra Před okresním soudem ve Vídeňském Novém Městě začal 6. března 1882 soudní proces, který byl po několik týdnů sledován novináři. Pozornost přitahoval hlavně postavením souzené osoby. Leoppold Abeles byl člen Rakousko-uherské banky, člen Vídeňské obchodní komory a přísedící obchodního soudu. Byl obviněn z účasti na dlouhotrvajících krádežích v přádelně v Sollenau u Vídeňského Nového Města. Byl posledním článkem řetězu, když ukradenou bavlnu zpracovával ve své továrně. Abeles během vyšetřování uvedl, že nevěděl, že jeho zásilky bavlny souvisely s krádežemi z továrny v Sollenau. Tvrdil, že se mu Abrahám Pollak, od kterého bavlnu nakupoval, prezentoval jako bohatý muž a hovořil o svých kontaktech s nejprestižnějšími vídeňskými společnostmi a opakovaně ujišťoval o legálním původu bavlny. Cena bavlny, záznamy v účetních knihách a zpracování bavlny ve vzdálenější továrně svědčily proti Leopoldu Abelesovi.
Leopold Abeles namítal, že by neohrozil svou dobrou pověst, své obchodní jméno a své občanské postavení pochybnými obchody, které by mohly přinést zisk maximálně několika stovek florinů. Zdůraznil, že v roce 1879 daroval 4000 florinů škole v Erlachu. Obžaloba však měla jeho vinu jako plně prokázanou a poukazovala na to, že darem 4 000 florinů se vyhnul navýšení daně o větší částku, která by mu byla podle daňového předpisu vyměřena.
Filantropie Továrník Leopold Abeles ve Vídni u příležitosti nedávné návštěvy Jeho Veličenstva císaře v Čechách věnoval v roce 1868 dva státní dluhopisy v celkové hodnotě 1000 fl. s podmínkou, že kapitál spolu s naběhlými úroky bude přidělen ze dvou třetin městu Rothkostelec u Náchoda a z jedné třetiny obci Parnik u Böhmisch-Trübciu na výstavbu školních budov plánovaných pro obě lokality.
Vyznamenání Jeho císařské a královské apoštolské Veličenstvo svým Nejvyšším usnesením ze dne 10. října 1873 laskavě dovolilo, aby výrobce bavlnářského zboží Leopold Abeles ve Vídni, byl vyznamenán carskou ruskou zlatou medailí na stuze řádu svatého Stanislava.
Zaměstnanci V roce 1861 ke společnosti nastoupil jako úředník Joseph Mang, který ve službě strávil 40 let. Věrnost ocenila Vídeňská obchodní komora stříbrnou medailí. Medaili cti za 40 let oddané služby udělil Jeho Excelence guvernér Max hrabě Coudenhone Vinzenzovi Borůvkovi, Vinzenzii Džbánové a Františce Dostálové. František Josef I. ocenil Stříbrným záslužným křížem Karla Volkeho a Františku Dostálovou za jejich více než padesát let věrné služby v jediné společnosti. Dalším oceněným byl tkalcovský mistr Ignaz Hejna.
Stávka ve dnech 17. až 22. května 1888 skončila úspěchem stávkujících, kteří požadovali zvýšení mezd od kusu, neboť byla snížena pracovní doba a zvětšeny kusy.
Dělníci vydali v tisku varování: