Penelope Delta (24. dubna 1874 Alexandrie, Egyptské chedivství – 2. května 1941 Athény, Řecko) byla řecká spisovatelka. Je všeobecně uznávaná za svůj přínos v oblasti dětské literatury. Její historické romány se těší velké oblibě a ovlivnily vnímání národní identity a historie v moderní řecké společnosti. Díky svému dlouholetému vztahu s Ionem Dragoumisem se ocitla uprostřed bouřlivé řecké politiky počátku 20. století, od boje o Makedonii až po národní rozkol.
Životopis Narodila se v Alexandrii v egyptském chédivátu jako dcera Virginie, rozené Choremi, a bohatého obchodníka s bavlnou Emmanouila Benakise. Rodina Benakiových se v roce 1882 dočasně přestěhovala do Atén. Později se provdala za bohatého podnikatele fanariotského původu, Stephana Deltase, s nímž měla tři dcery: Sophii Mavrogordatou, Virginii Zannu a Alexandru Papadopoulou.
V roce 1906 přestěhovala do německého Frankfurtu. Její manžel se rozhodl pro tento přesun, aby mohl řídit pobočky bavlnářské firmy Khoremis-Benakis. Její první román Gia tēn Patrida vyšel v roce 1909. Děj románu se odehrává v byzantské éře. Právě v této době začala korespondovat s historikem Gustave Schlumbergerem, renomovaným odborníkem na Byzantskou říši. Jejich pokračující výměna dopisů poskytla materiál pro její druhý román, Ton Kairo tou Voulgaroktonou, odehrávající se za vlády císaře Basileiose II. Bulgaroktonose. Goudi Pronunciamento z roku 1909 ji inspirovalo k napsání třetího románu, Paramythi Hōris Onoma, který vyšel v roce 1911.
V roce 1913 se rodina opět vrátila do Alexandrie a v roce 1916 se natrvalo usadili v Aténách. V té době byl její otec, Emmanuel Benakis, zvolen starostou. Brzy se sblížili s Eleftheriosem Venizelosem, kterého pravidelně hostili ve svém honosném sídle v severním předměstí Kifisia.
Její dlouhá korespondence s biskupem Chrysanthosem, metropolitou z Trebizondy, posloužila jako podklad pro její knihu z roku 1925 s názvem The Life of Christ. V roce 1925 jí byla diagnostikována dětská obrna. V roce 1927 začala psát trilogii Rōmiopoules, jen lehce zamaskovanou autobiografii, kterou dokončila až v roce 1939. První část, To Xypnēma, se odehrává v Aténách a pokrývá události z let 1895 až 1907, druhá část Hē Lavra pokrývá období 1907 až 1909 a závěrečná část, To Souroupo, pokrývá období 1914 až 1920. Její osobní znalost politických událostí této éry jí poskytla materiál pro přesvědčivý a podrobný popis. Její otec byl téměř popraven za zradu Royalistickou stranou. Ion Dragoumis byl v roce 1920 zavražděn stoupenci Venizelose. Po Dragoumisově smrti se na veřejnosti objevovala výhradně v černém.
Mezitím vydala své tři hlavní romány: Trellantōnēs (1932), který podrobně popisoval dobrodružství jejího rozpustilého staršího bratra Antonise Benakise v Alexandrii na konci 19. století, Mangas (1935), který vyprávěl o podobných dobrodružstvích rodinného foxteriéra, a Ta Mystika tou Valtou (1937), jehož děj se odehrával kolem jezera Giannitsa na počátku 20. století, v době, kdy se rozvíjel řecký boj o Makedonii.
V posledním roce svého života, uprostřed postupující paralýzy, obdržela deníky a archivy své ztracené lásky, Iona Dragoumise. Tyto dokumenty jí svěřil Ionův bratr Filip. Stihla nadiktovat přibližně 1000 stran komentářů k Dragoumisově dílu, než se rozhodla vzít si život. Dne 27. dubna 1941, v den, kdy do Atén vstoupily jednotky Wehrmachtu, spáchala sebevraždu otravou. Zemřela až 2. května 1941. Na její přání byla pohřbena v zahradě honosného sídla Delta v Kifissii. Pohřeb vedl Chrysanthos, tehdejší athénský arcibiskup.
Reference
Kategorie:Řecké spisovatelky Kategorie:Spisovatelky 19. století Kategorie:Spisovatelky 20. století Kategorie:Spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Sebevražedkyně Kategorie:Sebevraždy v Řecku Kategorie:Narození v roce 1874 Kategorie:Narození 24. dubna Kategorie:Narození v Alexandrii Kategorie:Úmrtí v roce 1941 Kategorie:Úmrtí 2. května Kategorie:Úmrtí v Athénách Kategorie:Ženy