Surrealistická fotografie v Japonsku označuje fotografické praktiky v Japonsku spojené se surrealismem, zejména ty, které se vyvinuly v rámci širší oblasti šinkó šašin ve 30. letech 20. století. Spíše než aby vytvořila jedno jednotné hnutí, vznikla prostřednictvím časopisů, výstav, klubů a překrývajících se regionálních sítí spojujících fotografy s básníky, kritiky a redaktory.

Tato oblast se stala viditelnější koncem 30. let 20. století, kdy se o experimentální fotografii stále častěji diskutovalo v souvislosti se zen'ei šašin a širšími avantgardními aktivitami. Její pozdně předválečný vývoj byl také formován cenzurou, dohledem a přejmenováním nebo rozpuštěním avantgardních skupin pod válečným tlakem. V pozdějších studiích byla Nagoja, zejména dílo Kansuke Jamamota a prostředí kolem Joru no Funsui a Nagojské fotografické avantgardy, diskutována jako jeden důležitý případ ve válečné historii surrealistické fotografie v Japonsku.

Pozadí Surrealistická fotografie v Japonsku se rozvíjela v rámci širšího vzestupu techniky šinkó šašin na počátku 30. let 20. století. Japonská prezentace fotografické sekce Film und Foto v roce 1931, kterou uspořádali Tomojoši Murajama a Okada Sózó, pomohla definovat nové pojetí fotografie v opozici ke starším obrazovým konvencím. Časopisy, redaktoři a studijní skupiny poté vytvořily tištěnou infrastrukturu, jejímž prostřednictvím mohly experimentální postupy šířit širší spektrum.

V rámci tohoto širšího modernistického pole se někteří fotografové obrátili spíše ke koláži, fotokoláži, inscenovaným objektům a konstruované obraznosti než k funkčnějšímu nebo dokumentárnímu využití tohoto média. Surrealistická fotografie v Japonsku nevznikla jako jedno organizované hnutí, ale jako jedna experimentální tendence v rámci modernistické fotografie a širšího pole japonského surrealismu.

Média, výstavy a regionální sítě Surrealistická fotografie v Japonsku kolovala spíše prostřednictvím fotografických časopisů, reportáží z výstav, skupinových publikací a klubů než prostřednictvím jediného institucionálního centra. Pro mnoho děl a debat byl tisk primárním místem šíření a časopisy byly ústředním bodem toho, jak se experimentální fotografie dostala ke čtenářům a kritikům v Japonsku.

Konec 30. let 20. století přinesl veřejnosti ostřejší spojení mezi fotografií a surrealismem. Přelomová výstava zahraničních surrealistických děl Kaigai Čógendžicušugi Sakuhin ten z roku 1937 zintenzivnila diskusi o surrealismu napříč literárními a fotografickými sítěmi a pomohla zviditelnit experimentální fotografii v širší avantgardní kultuře. Tato historie byla spíše regionální než výhradně zaměřená na Tokio: Tokio a Ósaka byly hlavními místy kritiky, výstavní kultury a experimentální praxe, zatímco Nagoja se stala důležitým místním centrem propojujícím fotografii, poezii a drobné publikování. V Ósace se experimenty s objekty a konstruované zátiší staly jedním z nejjasnějších experimentálních směrů v předválečné japonské fotografii, zatímco Tokio zůstalo ústředním bodem kritiky, překladu, výstav a diskurzu založeného na časopisech.

Válečný tlak Koncem 30. let 20. století byla surrealistická fotografie v Japonsku stále více ovlivňována cenzurou, dohledem a oficiálním podezřením namířeným proti zjevné avantgardní činnosti. Experimentální práce nejenže nezmizela, ale kolovala za nestabilnějších podmínek a některé skupiny přijaly jiné veřejné označení nebo se přesunuly k méně explicitním formám činnosti.

Nagoja a Kansuke Jamamoto Nagoja poskytuje dobře zdokumentovaný případ těchto tlaků. V Nagoji se fotografie prolínala s poezií, kritikou, výstavní činností a drobným publikováním prostřednictvím překrývajících se místních kruhů, nikoli prostřednictvím jediné specializované fotografické instituce. Tato koncentrace také učinila prostředí zranitelným, když se za války zintenzivnila kontrola.

V roce 1938 Jamamoto a další založili časopis Joru no Funsui, který byl v roce 1939 zakázán; Jamamoto byl vyslýchán policií a v této podobě již nemohl časopis v této podobě dále vést. Ve stejném roce byla fotografická sekce Nagojského avantgardního klubu reorganizována na Nagojskou fotografickou avantgardu, ale v listopadu 1939 skupina změnila svůj název na Nagoja Šašin Bunka Kjókai (Nagojská asociace fotografické kultury), aby se vyhnula oficiální pozornosti. Jamamoto skupinu do konce téhož roku opustil, protože se ubírala konzervativnějším směrem.

Další publikací spojenou s tímto prostředím byla fotokniha Mesemu zoku z roku 1940, později popsaná jako pozoruhodný příklad surrealistické fotografie ve válečném Japonsku. Jamamotovo dílo z roku 1940 s názvem Buddhist Temple's Birdcage, publikované ve druhém čísle Kókaku spolu s básní , představuje odpojené telefonní sluchátko nejprve uvnitř a poté vně ptačí klece. Stojkovićová pojednává o díle ve vztahu k surrealistickému objektu a k širšímu zúžení prostoru pro avantgardní praxi v době války.

Poválečný vývoj a historiografie Po roce 1945 surrealistická fotografie v Japonsku nepokračovala jako jednotné poválečné hnutí. Válečná destrukce, ztráta negativů a originálních tisků a mizení progresivních fotografických časopisů roztříštily toto pole, zatímco fotografické kultuře začaly dominovat poválečný realismus a fotožurnalistika.

Některé linie kontinuity nicméně přetrvávaly. Jamamoto v roce 1947 založil fotografickou skupinu VIVI, v roce 1949 se účastnil fotografické divize Bidžutcu Bunka Kjókai a pokračoval v publikaci ve VOU ; pozdější kontexty, jako například Japonská liga subjektivní fotografie, krátce vrátily do povědomí předválečné avantgardní fotografy po boku mladších poválečných osobností. Tato poválečná kontinuita byla nerovnoměrná a nevedla k jedinému obnovenému hnutí, ale ukazuje, že předválečná experimentální fotografie z japonských uměleckých sítí zcela nezmizela.

Pozdější vědecké práce a výstavy pomohly tuto rozptýlenou historii rekonstruovat. Zásadním zlomem byla výstava Nihon no šūrurearisumu 1925-1945 v Muzeu umění města Nagoja v roce 1990, po níž následovalo patnáctisvazkové dílo Korekušon Nihon šūrurearisumu vydané v letech 1999 až 2001. Muzejní publikace, jako například Japan's Modern Divide a Surrealism Beyond Borders, dále zvýšily pozornost k tomuto tématu tím, že zasadily japonský fotografický surrealismus do širších dějin moderní fotografie a surrealismu.

Odkazy Reference

Literatura

Související články Surrealistická fotografie Fotografie v Japonsku Avantgardní fotografie v Japonsku Kansuke Jamamoto Šinkó šašin Zen'ei šašin Nagoja Photo Avant-Garde Kaigai Chógendžitsušugi Sakuhin deset

Kategorie:Fotografie v Japonsku Kategorie:Avantgarda Kategorie:Surrealismus