Lady Muriel Evelyn Vernon Paget, rozená Finch-Hatton (19. srpna 1876 Londýn – 16. června 1938 Londýn) byla britská filantropka a humanitární pracovnice, která zřídila první vyvařovny pro chudé v Londýně. V době první světové války založila v Petrohradu Anglo-ruskou nemocnici, která ošetřovala vojáky bojující na východní frontě.
V březnu 1918 umožnila Tomáši Garrigue Masarykovi odcestovat z Moskvy ve vlaku Britského červeného kříže a doprovázela ho na jeho cestě do USA. Po vzniku Československa zorganizovala na výzvu Alice Masarykové pomocnou misi Britského červeného kříže, která zmírňovala dopady války na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Obdobné mise vykonala také v dalších nově vzniklých republikách – v Lotyšsku, Estonsku a Litvě.
Za svou humanitární práci získala ocenění od vlád Belgie, Československa, Estonska, Japonska, Lotyšska, Litvy, Rumunska a Ruského impéria.
Rodina Narodila se v londýnské čtvrti Knightsbridge, jako druhé dítě a jediná dcera 12. hraběte z Winchelsea a jeho ženy Edith. Její otec spravoval venkovské sídlo v Haverholme Priory v hrabství Lincolnshire na východě Anglie. Podnikal v zemědělství, a přitom se snažil zlepšit podmínky zemědělských dělníků. V letech 1884–1885 byl členem Sněmovny lordů za Konzervativní stranu. Později stál v čele hnutí, které vedlo v roce 1894 k založení Národního svazu zemědělců (The National Agricultural Union).
Se svou manželkou Edith založil v roce 1893 společnost Dětský rytířský řád (Children's Order of Chivalry) na památku jejich jediného syna, George Edwarda Henryho, vikomta Maidstone zvaného „Maidy“, který zemřel o rok dříve ve věku devíti let. Rodičům se založením pomáhala tehdy šestnáctiletá dcera Lady Muriel, což ji nasměrovalo k její pozdější charitativní činnosti, které se neúnavně věnovala až do své smrti.
Dětský rytířský řád, jehož mottem byl citát ze Shakespearovy hry Antonius a Kleopatra „Co je statečné, co je ušlechtilé, to udělejme“, usiloval o propojení dětí z bohatých rodin s chudými londýnskými dětmi „trojitým provazem něhy, cti a lásky“. Děti z bohatých vrstev měly posílat chudým dětem oblečení, boty a část svého kapesného a zvát je na prázdniny do svých rodinných sídel, aby byly od raného věku podporovány k soucitu a velkorysosti s potřebnými.
V roce 1897 se vdala za Sira Richarda Pageta (13. ledna 1869 – 23. října 1955), právníka a amatérského vynálezce, který se zabýval výzkumem lidské řeči a jejího původu a ve 30. letech 20. století vytvořil systém znakové řeči pro angličtinu.
V manželství se narodili dva synové – Richard Hatton (1898–1898), John Starr (1914–1992) a tři dcery – Sylvia Mary (1901–1996), Pamela Winefred (1903–1989), Angela Sibell (1906–1965), z nichž prvorozený syn zemřel ve věku šesti měsíců. O děti se staraly chůvy, zatímco se Lady Muriel věnovala humanitární práci v zahraničí.Fotografafie Lady Muriel Paget s dcerami v roce 1917
Začátky charitativní práce Lady Muriel Paget zahájila svou charitativní činnost v roce 1905, kdy se zasloužila o zřízení první vyvařovny v chudé londýnské čtvrti Southwark, která poskytovala zdarma výživná jídla matkám a dětem, těhotným a kojícím matkám, nemocným či oslabeným dětem, které si kvalitní stravu nemohly dovolit. Podobné vyvařovny byly později založeny v dalších částech Londýna. Po vypuknutí první světové války se činnost vyvařoven ještě rozšířila a navzdory vlastnímu podlomenému zdraví začala organizovat finanční sbírky na pomoc trpícím válkou.
Anglo-ruská nemocnice v Petrohradu Poté, co se Lady Muriel Paget dozvěděla o utrpení vojáků na ruské frontě, odcestovala se svojí přítelkyní Lady Sybil Grey v roce 1915 do Petrohradu, kde iniciovala vznik Anglicko-ruské nemocnice pro raněné vojáky bojující na východní frontě na základě dohody, kterou Velká Británie uzavřela s Francií a carským Ruskem. alt=Lady Muriel Paget v roce 1909|náhled|Lady Muriel Paget v roce 1909 Lady Muriel Paget využila svého organizačního talentu a kontaktů a zajišťovala prostřednictvím sbírek finanční prostředky na její provoz – na nákup zařízení a léků a na platy personálu v Rusku. V londýnské výstavní síni Grafton Galleries uspořádala v květnu 1917 benefiční výstavu ruského umění nazvanou „Rusko v míru a válce“, kterou doprovázely koncerty, přednášky a představení děl klasiků Antona Čechova a Lva Tolstého. Výtěžek ze vstupného putoval na provoz a zařízení nemocnice v Petrohradě.
Základní nemocnice otevřená v lednu 1916 se nacházela na Něvském prospektu v Dmitrijevském paláci, který poskytl velkokníže Dimitrij Pavlovič. Lady Sybil Grey působila jako ředitelka nemocnice. Jednalo se o prvotřídně vybavenou instituci s 200 lůžky, kompletním personálem, který tvořili britští lékaři a zdravotní sestry a ruští tlumočníci a sanitáři, s rentgenovým oddělením a bakteriologickou laboratoří, přičemž veškeré potřebné vybavení bylo dovezeno z Londýna.
Nemocnici doplňovaly mobilní jednotky ve stanech se 42 sanitními a transportními vozy, 125 ruskými sanitáři a 8 britskými zdravotními sestrami a nemocnice ve velkých kasárnách v ukrajinském Lucku, ve které působili místní lékaři pod britským odborným dohledem.
Nemocnice fungovala jako pozoruhodný příklad anglicko-ruské spolupráce až bolševické revoluce v listopadu 1917, kdy ji převzal Ruský červený kříž a britský personál hledal útočiště ve Finsku. Lady Muriel odcestovala s jednou z mobilních jednotek do Oděsy, kde vytvořila Výbor na zřízení tří vyvařoven, ke kterým plánovala připojit lékařský a ošetřující personál. Její plány ale překazil chaos, ve kterém se Rusko nacházelo po říjnové revoluci. Z Oděsy odjela do Kyjeva, kde nalezla ještě více hladovějících lidí. I zde proto zorganizovala vyvařovny.
Na přelomu ledna a února 1918 ji v Kyjevě zajali bolševici spolu s britským personálem a konzulem Johnem Pictonem Baggem. Propuštěni byli díky konzulovým kontaktům s velitelem bolševické armády Muravljevem. Lady Muriel mohla opustil Kyjev 22. února 1918. Odjela vlakem do Moskvy, neboť se z Ruska mohla vrátit do Británie jedině přes Sibiř a Spojené státy.
Cesta z Moskvy s T. G. Masarykem V Moskvě se setkala s budoucím československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, který v Rusku organizoval sestavení československých legií. Po bolševické revoluci chtěl Rusko opustit přes Sibiř a dostat se do USA, aby získal podporu amerického prezidenta pro vznik Československa. Lady Muriel Paget mu nabídla možnost odjet z Moskvy do Vladivostoku vlakem Britského červeného kříže.
„Z Moskvy jsem vyjel 7. března – náhodou v den svých narozenin. Dostal jsem ochotou lady Paget místo ve vlaku anglického Červeného kříže, který odvážel z Ruska anglickou samaritskou misi,“ vyprávěl Tomáš Garrigue Masaryk Karlu Čapkovi.
Ve společnosti lady Muriel Paget cestoval Tomáš G. Masaryk i z Vladivostoku lodí do Japonska a dále do USA. Zde se lady Muriel setkala s americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem, kterému popsala těžké podmínky obyvatel Ruska. V doprovodu Tomáše G. Masaryka se poté v New Yorku shledala se svým manželem, který byl služebně v USA.
Pro deník The New York Times popsala anarchii v Rusku po bolševické revoluci: „Dnes se v Rusku nelze spolehnout na nic jiného než na sílu strachu a občas i na moc peněz.“ Vyprávěla také o osudu 2600 ruských důstojníků, které bolševici zastřelili po obsazení Kyjeva, ačkoli se důstojníci nepřidali na žádnou stranu občanské války.
Pomoc Československu Do Velké Británie se vrátila 26. května 1918 a pokračovala v charitativní práci. Tři dny po skončení první světové války se 14. listopadu 1918 stal její přítel Tomáš Garrigue Masaryk prvním československým prezidentem. V únoru 1919 dostala výzvu jeho dcery Alice Masarykové, která právě zakládala Československý červený kříž k zajištění pomoci potřebným, neboť nový československý stát nebyl schopen řešit sociálně-zdravotní situaci obyvatelstva po skončení války. alt=Lady Muriel Paget při uvítání ruských legionářů v Praze 23. srpna 1919|náhled|Lady Muriel Paget (v autě druhá zprava) při uvítání ruských legionářů v Praze 23. srpna 1919 „Přijďte nám pomoci. Jsme na okraji propasti. Naše děti umírají... Podmínky jsou zoufalé. Rakousko řeklo, že musí-li ztratit Čechy, ztratí je jako mrtvolu. Pokusilo se co nejdůkladněji, ay nás úplně vyloupilo, a to s úspěchem. Ale my nechceme umříti, poněvadž jsme určeni, abychom žili a musíme ještě říci své slovo ve světových dějinách,“ napsala Alice Masaryková lady Muriel Pagetové a dalším anglickým přátelům, kteří založili Anglo-český pomocný fond (Anglo-Czech Relief Fund).
Fond, jehož členem byl i historik a propagátor samostatného Československa, Robert Seton-Watson, apeloval na britskou veřejnost, aby svou podporou vyjádřili díky Čechoslovákům, kteří svým chováním podkopávali po celou dobu války rakouskou armádu a zkrátili válku o několik měsíců. Fond připomínal, že díky odvaze československých legionářů v Rusku bylo vyrváno 5000 mil sibiřských drah z rukou bolševiků a Němců. Jejich jednání přineslo jim nevylíčitelnou nouzi a nedostatek a jejich země byla systematicky olupována a obrána o všechny potraviny a šatstvo, aby bylo podporováno Německo, vysvětlovali členové fondu Britům, proč by měli po válce Čechoslováky podpořit (předsedou fondu byl J. F. Green, místopředsedkyní byla Lady Rosamund Ridley, sestřenice Winstona Churchilla, která za války v Londýně provozovala nemocnici pro raněné britské vojáky).
V poválečném Československu trpělo sedm milionů lidí podvýživou, nemocnice a lékárny hlásily nedostatek potřebných léků, nedostávalo, přičemž nejhorší situace panovala na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Lidé trpěli zimou, protože vlastnili jen jeden kus oděvu, obyvatelé horských oblastí museli rozstříhat ložní prádlo, aby si z něj mohli ušít oblečení. Děti byly polonahé a místní učitelé hlásili, že jejich žáci nemohou chodit do školy, protože jsou nazí. Ti, kteří měli dostatek oblečení, měli příliš hlad na to, aby se učili.
Lady Muriel Paget se vydala se na cestu do Prahy přes Paříž, kde se konala mírová konference ministrů zahraničních věcí, na které se rozhodovalo o uspořádání poválečné Evropy. Díky svým kontaktům přesvědčila účastníky konference, aby jí poskytli finanční prostředky a materiální zásoby na humanitární potřeby. Dne 2. března 1919 přijela Lady Muriel Paget rychlíkem z Paříže do Prahy.
O jejím příjezdu do Prahy rychlíkem z Paříže informovaly Národní listy: „Lady Muriel Pagetová zavítala do Prahy, aby se informovala o našich potřebách pro nově založený československý Červený kříž. Přivezla současně novou zásilkou léčiv. Společně s presidentem Masarykem, jehož se v dobách jeho vyhnanství ujal anglický Červený kříž, vykonala cestu ze Sibiře přes Ameriku do Londýna. K uvítání vzácného hosta, který se upřímně zajímá o nás, dostavili se na Wilsonovo nádraží předsedkyně Československého červeného kříže dr. Alice Masaryková, Jan Masaryk, taj. presidentův Císař, štábní lékař českoslovské armády Fišer a zástup. ciz. úřadu.“
Britská pomocná mise na Slovensku a Podkarpatské Rusi V doprovodu Alice Masarykové poté podnikla inspekční cestu po celé republice, na které zjistila, že zatímco v Čechách a na Moravě zabezpečovala pomoc strádajícímu obyvatelstvu organizace České srdce, na Slovensku, kde byly podmínky daleko horší, nebyla pomoc žádná. Po návratu do Anglie začala organizovat pomocnou misi, která měla působit na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Organizovala dobročinné akce a sbírky oblečení, z USA získala 12 tisíc liber a pro misi získala zásadní podporu Britského červeného kříže, který poskytl materiální zásoby v hodnotě 5000 liber a zajistil lékaře, zdravotní sestry a sociální pracovnice.
alt=Skladiště Československé péče o dítě a mise Lady Muriel Pagetové v Žilině, 1921|náhled|Skladiště Československé péče o dítě a mise Lady Muriel Pagetové v Žilině, 1921