VIVI (; VIVI-ša) byl japonský poválečný avantgardní fotografický kolektiv založený v Nagoji v roce 1947. Skupinu založil fotograf a básník Kansuke Jamamoto společně s fotografy Kei’ičiró Gotó, Minajošim Takadou, Jošifumi Hattorim a dalšími. VIVI, které vzniklo po válečném odsouzení experimentální fotografie v Nagoji, se stalo součástí poválečného oživení surrealistické a avantgardní praxe ve městě a jeho rané výstavy zahrnovaly i díla Hanse Bellmera. V popisech Jamamotových poválečných aktivit je VIVI popisován jako první poválečný fotografický kolektiv v Nagoji a jako součást snahy o udržení avantgardních – a konkrétně surrealistických – myšlenek ve městě po druhé světové válce. Díla z raného poválečného prostředí VIVI jsou nyní uložena v Muzeu moderního umění, Muzeu J. Paula Gettyho a Metropolitním muzeu umění.

Historie Vznik a kontext (40. léta 20. století) Koncem 30. let 20. století bylo modernistické fotografické prostředí Nagoje ovlivněno státními represemi; v roce 1939 byl Kansuke Jamamoto vyslýchán a propuštěn pod podmínkou, že přestane vydávat svůj časopis Yoru no Funsui (1938–1939).

V roce 1947 Jamamoto vytvořil poválečný fotografický kolektiv VIVI-ša (VIVI社) v Nagoji s Kei’ičirem Gotó, Minajošim Takadou a Jošifumi Hattorim.

Sbírkový záznam z roku 2025, který vydalo Metropolitní muzeum umění ke Gotóovu memorandu (1947), popisuje experimentální fotografii v Nagoji jako objekt vládní kritiky během války a jako fotografii, která se znovu objevila v polovině 40. let 20. století; uvádí se v něm, že Gotó a jeho spolupracovníci založili v roce 1947 VIVI, aby oživili avantgardní scénu města.

Rané aktivity a výstavy Skupina pořádala výstavy v Nagoji na konci 40. a začátku 50. let. Životopis publikovaný galerií Taka Išii uvádí Jamamotovu účast na první, druhé a třetí výstavě VIVI v letech 1948, 1949 a 1950, všechny v galerii Maruzen v Aiči.

1948 – první výstava VIVI v galerii Maruzen v Nagoji, kde Jamamoto představil Siegfriedův fenomén. Březen–květen 1949 – Jamamoto se stal členem Bidžutsu Bunka Kjókai (美術文化協会) a sdružení v tomto roce založilo fotografickou sekci. Srpen 1949 – druhá výstava VIVI v Maruzen Gallery, Nagoja (名古屋・丸善画廊); zúčastněnými umělci byli Kijodži Ócudži, Jasuši Takabajaši a Teruyoši Tokujama, stejně jako členové Bidžucu Bunka Kjókai, a výstava také ukázala díla Hanse Bellmera. Jamamoto vystavoval na druhé výstavě VIVI díla včetně Yūutsu na sanpo, Jiikufurīdo gensó, Kronika unášení a Ikarova epizoda. Prosinec 1950 – třetí výstava VIVI v galerii Maruzen v Nagoji.

Díla spojená s raným poválečným obdobím VIVI jsou uložena ve významných muzejních sbírkách: Jamamotova Ikarova epizoda (1949) a Kronika unášení (1949) jsou v držení Muzea moderního umění a Muzea J. Paula Gettyho, zatímco Kei’ičiró Gotóovo Memorandum (1947) je v držení Metropolitního muzea umění.

Členové Zakladatelé / klíčoví členové Skupinu VIVI-ša založili v Nagoji v roce 1947 čtyři fotografové: Minajoši Takada, Kei’ičiró Gotó, Jošifumi Hattori a Kansuke Jamamoto.

Pozdější / přidružení účastníci Kromě hlavních členů se na raných výstavách VIVI někdy podíleli i pozvaní vystavovatelé.

Druhá výstava VIVI (září 1949; obchodní dům Maruei, Nagoja): Kijodži Ócudži (), Jasuši Takabajaši (), Terujoši Tokujama () a díla Hanse Bellmera. Třetí výstava VIVI (květen 1950; obchodní dům Macuzakaja, Nagoja): Cugio Tadžima.

Cíle a fotografický přístup Poválečné aktivity VIVI-ša byly popisovány jako pokus o restart nagojské avantgardní fotografické kultury po válečném přerušení; jeden přehled uvádí, že skupina byla založena v roce 1947 s cílem oživit avantgardního ducha Nagoje a brzy začala organizovat výstavy. Kolektiv také šířil informace o svých aktivitách prostřednictvím interního bulletinu CARNET DE VIVI (editoval a vydával Minayoši Takada).

Současná kritika často rámovala výstavní fotografie VIVI-ša v surrealistických termínech. Recenze výstavy VIVI v časopise Chūkjó Shimbun charakterizovala díla jako „surrealismus“ – „vtipná“ a „krutá“ – a zdůraznila „novou sestavu objektů“ dosaženou metodami, které silně apelovaly na smysly. V přehledu poválečné avantgardní fotografie z roku 1950 kritik Nobuja Abe rovněž napsal, že Kansuke Jamamoto důsledně sledoval „svět snů“, ale ne v romantickém rejstříku, nýbrž s ostrou ironií.

Pozdější popisy poválečné scény v Nagoji také zdůrazňují formální experimentování mezi členy VIVI-ša, včetně konstruovaných a kompozitních procesů; například Takadova práce byla popsána jako rozvíjející surrealistický a konstruktivistický styl, vytvářející komplexní kompozitní obrazy s použitím dvojitých negativů a diapozitivů.

Přijetí a stipendium Pozdější popisy poválečné japonské fotografie se o VIVI obvykle zajímaly jako o součást nagojského proudu experimentální a „subjektivní“ praxe, který se odlišoval od dokumentárního/realistického mainstreamu, jenž se stal vlivným na konci 40. a 50. let 20. století.

V anglicky psané literatuře se tato skupina nejčastěji objevuje ve studiích o Kansuke Jamamotovi a souvisejících nagojských sítích. Eiko Aoki ve své práci o přijetí výstavy Gettyho muzea s názvem Japonská moderní propast poznamenává, že Jamamoto založil VIVI v Nagoji v roce 1947 a že skupina poskytla fórum, jehož prostřednictvím mohl pořádat místní výstavy; také poznamenává, že po většinu jeho života byla Jamamotova činnost známá převážně v relativně malém kruhu.

Japonská akademická práce, která rekonstruuje kariéry členů VIVI, také pomohla objasnit historický profil skupiny a její kritické zaměření. Ve studii o fotografovi Kei’ičiró Gotóovi Kazuho Soeda poznamenává, že členové stále častěji přesouvali své hlavní místo prezentace do Bidžucu Bunka Kjókai (Asociace umělecké kultury) a že VIVI jako samostatná skupina se po své čtvrté výstavě stala méně jasně definovanou; Soeda dále spojuje sebepojetí skupiny s kontinuitami předválečné avantgardy (včetně opětovného využívání předválečné obraznosti v efemérách VIVI) a s poválečnými debatami, které později promítly do širšího diskurzu o „subjektivní fotografii“ v Japonsku.

V rámci kurátorských průzkumů nagojské fotografie je VIVI zasazena do poválečného pole, kde soupeřily „realismus“ a „subjektivismus“, a je výslovně rámována v narativu obnoveného surrealistického/avantgardního experimentování ve městě. Například institucionální historie nagojských „fotografických hnutí“ od Džóa Takeby obsahuje část s názvem „Obrození surrealismu – VIVI-ša “ a uvádí orgán skupiny CARNETE VIVI ve své bibliografii fotoknih a časopisů.

Dědictví Pozdější regionální dějiny japonské fotografie považovaly časopis VIVI-ša a jeho bulletin CARNET DE VIVI za raný poválečný uzel nagojské avantgardní fotografické scény, často diskutovaný v souvislosti s dobovým napětím mezi realismem a subjektivnějšími/experimentálními přístupy.

Současné přijetí výstav skupiny je také prezentovalo jako povzbuzení místního uměleckého světa; novinová recenze výstavy VIVI z roku 1950 poznamenala, že opakující se fotografické výstavy VIVI vnášejí do nagojské umělecké scény „svěžího ducha“ a „avantgardní dech“.

V 50. letech 20. století klíčoví účastníci nadále formovali nové kolektivy v Nagoji a okolí – například fotografickou skupinu Mado (窓, založenou 1953) a skupinu fotografů z Tókai Hon ó (炎, založenou 1955) – a rozšiřovali tak síť poválečné experimentální praxe i za hranice výstav VIVI. Materiály související s VIVI-ša, včetně CARNET DE VIVI (č. 1, červen 1948), se i nadále objevují v institucionálních přehledech historie fotografie v Nagoji.

Odkazy Reference

Literatura

Související články Kansuke Jamamoto (umělec) Surrealistická fotografie v Japonsku Fotografie v Japonsku Fotografie v Nagoji Nagoja Photo Avant-Garde Šinkó šašin

Externí odkazy Art Platform Japan (Národní centrum pro výzkum umění): vstupenka do VIVI SHA (v japonštině) Kokushokankókai: 『「写真の都」物語 名古屋写真運動史 1911-1972』 stránka vydavatele (obsah obsahuje VIVI社) (v japonštině)

Kategorie:Fotografie v Japonsku Kategorie:Fotografické skupiny Kategorie:Avantgarda