Halyna Isaakivna Mazepa, také známá jako Mazepa-Koval (ukr. Галина Ісааківна Мазепа-Коваль, 9. února 1910 Petrohrad – 30. června 1995 Caracas), byla ukrajinská a venezuelská modernistická malířka, grafička, ilustrátorka a keramička. Byla dcerou předsedy vlády Ukrajinské lidové republiky Isaaka Mazepy. Patřila ke generaci ukrajinských umělců, kteří opustili svou zemi, aby unikli hrozbám sovětského komunismu.
Od roku 1923 žila v Praze, kde studovala výtvarné umění. Ve 30. letech 20. století se začala věnovat malbě, ilustrování českých a ukrajinských knih, časopisů a pohlednic a navrhovala divadelní a baletní kostýmy. V roce 1947 se přestěhovala do Caracasu, kde strávila většinu svého života a prožila své nejplodnější tvůrčí období. Pracovala jako animátorka a ilustrátorka pro venezuelské časopisy a nakladatelství venezuelského ministerstva školství a ve volném čase se věnovala malbě, keramice a tvorbě ilustrací pro ukrajinské knihy. Mnoho jejích obrazů a kreseb zobrazuje ženské postavy a zabývá se ukrajinskými historickými, folklórními nebo literárními tématy.
Život a dílo Halyna Mazepa se narodila 9. února 1910 v Petrohradě. Její otec Isaak Mazepa byl agronom a politik, který se v roce 1919 stal předsedou vlády Ukrajinské lidové republiky. Matka byla bakterioložka a učitelka Natalia Synhalevyč.
V roce 1915 se rodina usadila v Katerynoslavu (dnes Dnipro, Ukrajina), kde zůstali až do roku 1920, kdy museli přesídlit do Lvova. V roce 1921 Mazepovi uprchli před bolševiky do Kališe a v roce 1923 se odstěhovali do Prahy, která byla ve 20. a 30. letech 20. století po porážce 1. ukrajinské republiky intelektuálním centrem ukrajinských emigrantů.
V Praze Mazepa studovala v Ukrajinském studiu výtvarných umění, na Škole užitého umění (1929–1935) a na Akademii výtvarných umění. Ve 30. letech začala malovat, ilustrovala české a ukrajinské knihy, časopisy a pohlednice a navrhovala divadelní a baletní kostýmy.
V roce 1933 vystavovala poprvé v Berlíně a v Praze. V témže roce navštívila Paříž, kde se seznámila se svým budoucím manželem Volodymyrem Kovalem. V roce 1935 se zúčastnila retrospektivní výstavy ukrajinského umění v Národním muzeu ve Lvově.
V roce 1939 se provdala za Volodymyra Kovala. V roce 1945 zahynuli při americkém bombardování Prahy jejich dva synové a Halynina matka. Po této ztrátě se s manželem přestěhovali do Německa.
Venezuela V roce 1947 emigrovali manželé s novorozeným synem Bohdanem do Venezuely, kde se jim později narodil i druhý syn Ivan. Následující rok zde začala Mazepa pracovat pro Bolivar Films jako producentka společnosti ARS Publicidad, která se specializovala na kreslené filmy. Ve stejném roce uspořádala svou první samostatnou výstavu ve Venezuele a zúčastnila se IX. oficiálního salonu.
Následujících 25 let ilustrovala populární časopis pro žáky základních škol Tricolor vydávaný venezuelským ministerstvem školství. Kromě práce jako ilustrátorka Mazepa vytvářela moderní ikony (charakteristické jednoduchou kresbou a kompozicí a geometrickými tvářemi), malby v dekorativním stylu s plochými kompozicemi na téma ukrajinské historie a folklóru, venezuelského života a místních legend, malebnou keramiku malých forem s národními motivy, mozaiky, návrhy kostýmů a abstraktní kompozice.
V letech 1965 a 1973 cestovala po západní Evropě. Svou první samostatnou výstavu ve Spojených státech amerických uspořádala v roce 1970 v New Yorku. V roce 1982 vydala album s jejími díly Ukrajinská svobodná univerzita v Mnichově. V roce 1993 vyšly v Torontu autorčiny paměti o jejím dětství na Ukrajině.
Mazepa se vždy cítila jako Ukrajinka, až do posledního dechu pracovala na obohacení své rodné kultury. Malovala tuší, kvašem, olejem, temperou, ale téměř nikdy nepoužívala akvarel. Hlavním tématem jejích děl byly rodinné tradice, příběhy z lidových písní, legendy, pohádky, lidový život, biblické podobenství. Vždy si zachovala svůj jedinečný styl a nebála se experimentovat.
Halyna Mazepa zůstala aktivní až do posledních let svého života, zemřela 30. června 1995 v Caracasu ve Venezuele.
Ocenění V roce 1956 obdržela ocenění od venezuelského ministerstva školství – Národní cenu za užité umění. V roce 1986 získala za své dílo Churun Meru zvláštní cenu poroty na 5. mezinárodní soutěži knižních ilustrací v Nome pořádané organizací UNESCO.
Reference
Kategorie:Ukrajinské malířky Kategorie:Ukrajinští emigranti a exulanti Kategorie:Narození v roce 1910 Kategorie:Narození 9. února Kategorie:Narození v Petrohradu Kategorie:Úmrtí v roce 1995 Kategorie:Úmrtí 30. června Kategorie:Úmrtí v Caracasu Kategorie:Ženy