Carlo da Sezze, OFM, rodným jménem Giancarlo Marchioni, (19. října 1613, Sezze – 6. ledna 1670, Řím) byl italský řeholník Řádu menších bratří a mystik. Katolická církev jej uctívá jako světce.

Život Narodil se v Sezze dne 19. října 1613 chudým farmářům Ruggeru Marchionimu a Antonii Maccione. Pokřtěn byl následujícího 22. října. Jeho matka jej, když byl batole, ráda oblékala do tmavé tuniky se šňůrou a kapucí na počest františkánských světců.

Náboženské hodnoty mu vštípila zejména jeho babička z matčiny strany Valenza Pilorci. Pracoval na farmě jako pastýř, aby pomáhal rodičům s vyčerpávající prací, a rád oral na polích, protože měl rád voly. V roce 1630 složil soukromý slib cudnosti a roku 1633 těžce onemocněl. Během nemoci, při níž byl na pokraji smrti, se zavázal vstoupit do Řádu menších bratří, pokud se uzdraví. Jeho rodiče podporovali jeho ambici stát se knězem, ačkoli byl špatným studentem a převážně negramotným, což mu jen zřídka ponechávalo naději, že vynikne v pokročilém studiu.

Pocítil touhu sloužit na misiích v Indii a později se inspiroval životy svatých Pascuala Baylóna a Salvadora z Horty. Do františkánského řádu byl přijat v klášteře San Francesco v Nazzanu v roce 1635 a řeholní hábit přijal 18. května téhož roku. Později vyprávěl, že se stal františkánem z touhy žít chudý život a žebrat o almužnu „z lásky ke Kristu“. Znovu usiloval o odchod na misie, ale chatrné zdraví mu tento sen zhatilo.

Žil životem prostého řeholníka a navzdory protestům svých rodičů nikdy nepřijal kněžské svěcení. Doživotní řeholní slib složil 19. května 1636 do rukou otce Angela Marii. Nejdříve si chtěl zvolit řeholní jméno „Cosmas“, ale na naléhání jeho matky nakonec přijal jméno „Carlo“. V klášterech, kde žil, vykonával různé práce, např. vařil a sloužil jako nosič zavazadel, pracoval také jako kostelník a zahradník. Mimo to chodil ulicemi jako potulný mnich a žádal lidi o almužnu. Kvůli své nešikovnosti jednou způsobil v kuchyni požár. V letech 1640–1642 působil v klášteře sv. Jana Křtitele v Piglio a v klášteře San Francesco v Castel Gandolfo. V říjnu roku 1648 se zúčastnil mše svaté v kostele San Giuseppe a Capo le Case, během níž z pozdvihnuté hostie vyzařoval paprsek světla, který mu probodl bok a zanechal na něm viditelnou otevřenou ránu. náhled|267x267pixelů|Jeho hrobka v kostele San Francesco a Ripa v Římě Jednou, když vykonával službu vrátného v klášteře, mu kvardián nařídil, aby rozdával jídlo pouze putujícím bratřím, kteří přicházeli ke dveřím. Učinil tak z poslušnosti, avšak almužny pro bratry se začaly zmenšovat. Přesvědčil kvardiána, že tyto dvě skutečnosti spolu souvisejí. Jakmile bratři obnovili pomoc všem, kteří o ni u jejich dveří žádali, almužny pro ně se opět zvýšily. Od svého zpovědníka dostal za úkol sepsat svůj dosavadní život. Výsledkem byla kniha „Velkolepost Božího milosrdenství“, která se těšila velké oblibě; později napsal několik dalších knih. Ačkoli se sám držel vedení svého duchovního vůdce, sám, ačkoli nebyl knězem, byl často vyhledáván a žádán o duchovní radu. Mezi těmito lidmi byli také papežové Inocenc X. a Alexandr VII. V roce 1656 se v Carpinetu staral o oběti cholery. Dne 22. srpna 1664 v San Pietro in Montorio v Římě onemocněl malárií, pročež byl přepraven do kláštera při kostele San Francesco a Ripa v témže městě, aby se zotavil. 30. srpna se uzdravil poté, co mu byl předepsán klid na lůžku. 28. července 1665 měl vidění papeže sv. Viktora I. a sv. Terezie z Ávily.

Papež Klement IX. si ho krátce před smrtí obou mužů povolal na smrtelné lože a požádal, aby mu poskytl duchovní útěchu a požehnání. V prvním prosincovém týdnu roku 1669 si ho papež předvolal, ale byl natolik nemocný, že musel být k papeži přinesen na židli. Pozdravil papeže: „Svatý otče, jak se máte?“ a papež odpověděl: „Tak dobře, jak si Bůh přeje.“ V místnosti byl přítomen také kardinál Giacomo Rospigliosi. Klement IX. se zeptal, kdy se ti dva znovu setkají, a mnich mu řekl, že to bude na svátek Zjevení Páně, o kterém si přítomní mysleli, že se papež uzdraví a že se oba setkají za měsíc. Papež však 9. prosince zemřel a lidé se ptali, jak se mnich mýlil, ačkoli poté, co mnich zemřel na Zjevení Páně, se ukázalo, jak to myslel.

Od 31. prosince 1669 byl kvůli zánětu pohrudnice upoután na lůžko. Zemřel dne 6. ledna 1670 v klášteře při kostele San Francesco a Ripa v Římě a byl pohřben v tomto kostele do boční kaple. Během života předpověděl zvolení papežů Inocence X. a Alexandra VII., a rovněž předpověděl, že bude zvolen i Klement IX. Podařilo se mu také předpovědět, že jeho nástupcem bude zvolen kardinál Emilio Altieri, což se stalo krátce po jeho smrti.

Mezi významnými rody, které si jej vážily a žádaly o rady byly Ludovisi, Boncompagni, Borghese, Caetani, Cybo, Colonna, Orsini nebo Salviati. Stejně jednali také kardinálové jako Gianstefano Donghi, Francesco Barberini, Celio Piccolomini, Michelangelo Ricci a Cesarelo Facchinetti, budoucí papež bl. Inocenc XI.

Úcta Dne 14. června 1772 jej papež Klement XIV. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Blahořečen byl dne 22. ledna 1882 v bazilice sv. Petra papežem Lvem XIII. Zde jej poté dne 12. dubna 1959 papež sv. Jan XXIII. svatořečil.

Jeho památka je připomínána 6. ledna. Bývá zobrazován v řeholním oděvu.

Odkazy

Reference

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati

Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Italští svatí Kategorie:Italští řeholníci Kategorie:Františkáni Kategorie:Křesťanští mystikové Kategorie:Narození v roce 1613 Kategorie:Narození 19. října Kategorie:Narození v Laziu Kategorie:Úmrtí v roce 1670 Kategorie:Úmrtí 6. ledna Kategorie:Úmrtí v Římě Kategorie:Pohřbení v Římě Kategorie:Muži