Veslonožci (Remipedia) jsou třída dravých korýšů povrchně podobných stonožkám, kteří jsou pokládáni za sesterskou skupinu šestinohých.
Fylogeneze a systematika Veslonožci byli jako samostatná třída korýšů popsáni až relativně pozdě, a sice v roce 1981 americkou zooložkou Jill Yagerovou na základě vzorků získaných na Bahamách. Jejich historické systematické zařazení lze označit za sporné, poněvadž některé jejich znaky byly pokládány za pro korýše odvozené (příústní končetiny, dvojvětevné trupové končetiny) až zcela jedinečné (pokročilé ústní ústrojí), jiné naopak za primitivní (trup se stejnocenným článkováním, hlavový štít, dvojitá ventrální nervová páska, slepá střeva). V tradičních systémech veslonožci vystupovali jako jedna ze základních tříd korýšů spolu s lupenonožci (Branchiopoda), volnohlavci (Cephalocarida), lasturnatkami (Ostracoda), rakovci (Malacostraca) a Maxillopoda, některé morfologické fylogenetické analýzy je pokládaly za nejprimitivnější žijící korýše.
Již v nultých letech 21. století však vyšlo najevo, že veslonožci jsou sesterskou skupinou šestinohých (Hexapoda) – sami korýši jsou parafyletickým taxonem, v rámci něhož se evolučně odvozuje veškerý hmyz. Vyjma molekulárně-fylogenetických dat vzájemné příbuzenské vztahy podporuje také srovnávací anatomie mozku a přítomnost hmyzího krevního barviva hemocyaninu. Veslonožci na základě těchto závěrů bývají řazeni do kladu Allotriocarida, kde spolu se šestinohými utvářejí přirozenou skupinu zvanou Labiocarida (podle alternativní hypotézy byli veslonožci sdružováni s volnohlavci do kladu Xenocarida). Tento stav je ve 20. letech 21. století považován za konsensuální.
K dubnu 2026 veslonožci zahrnovali pouze jeden žijící řád s osmi čeleděmi, který doplňoval ještě fosilní řád Enantiopoda.
řád Nectiopoda Schram, 1986 čeleď Cryptocorynetidae Hoenemann et al., 2013 čeleď Godzilliidae Schram et al., 1986 čeleď Kumongidae Hoenemann et al., 2013 čeleď Micropacteridae Koenemann et al., 2007 čeleď Morlockiidae García-Valdecasas, 1985 čeleď Pleomothridae Hoenemann et al., 2013 čeleď Speleonectidae Yager, 1981 čeleď Xibalbanidae Olesen et al., 2017
Popis náhled|Godzillius louriei Veslonožci svým vzezřením povrchně připomínají stonožky. Jejich tělo je členěno na krátkou hlavu a dlouhý trup (truncus) s mnoha páry končetin. Mohou být rozličně velcí, druh Godzillius robustus dorůstá délky asi 45 mm, naopak rod Godzilliognomus dorůstá délky těla asi 9 mm.
Hlavu mají krytou hlavovým štítem, přičemž s ní splývá ještě první článek trupu. Nemají oči. První pár tykadel (antenuly) je dlouhý a dvojvětevný, druhý pár tykadel (anteny) je malý a lopatkovitý. Tykadla doplňují ještě tzv. předtykadlové frontální výběžky, jež jsou malé a mají senzorickou funkci. Ústní ústrojí je robustní, vychlipitelné, horní pysk (labrum) se dokonce přetváří do podoby komory (atrium oris), ve které jsou uložena kusadla (mandibuly). První pár čelistí (maxiluly) je tesákovitý, asociovaný s jedovými žlázami, které produkují neurotoxiny, peptidázy a chitinázy. Druhý pár čelistí (maxily) a z přidruženého trupového článku vyrůstající příústní končetiny (maxilipedy) jsou drápovité a od sebe prakticky neodlišitelné.
Trup tvoří v rámci jednotlivých druhů proměnlivý počet stejnocenných článků, kterých může být i více než 30. Téměř ze všech vyrůstá jeden pár končetin, které jsou zploštělé a dvojvětevné, s nevelkými dýchacími výběžky (epipodity). Poslední článek trupu částečně srůstá s telsonem, ze kterého dozadu vybíhá vidlička.
Veslonožci jsou simultánní hermafroditi. Na rozdíl od mnoha jiných jeskynních korýšů nepodléhají přímému vývoji, ale vyvíjejí se přes larvu typu nauplius.
Ekologie Veslonožci pocházejí z jeskyní v přímořských oblastech, pozorováni byli například v Karibiku, na Kanárských ostrovech nebo v západní Austrálii. Jimi obývaný ekosystém se označuje jako tzv. anchialinní: jeskynní systém sice ústí na povrchu, ale napájí jej mořská voda, přičemž svrchní vrstva vody může být sladká či brakická. Místní společenstva živočichů zahrnují jiné druhy korýšů, ale například i slepé ryby. Veslonožci jsou jejich aktivními lovci, pomocí tesákovitého prvního páru čelistí vpraví do oběti jed, který ji znehybní. Byli však také pozorováni, jak polykají kousky sedimentu. Plavou horní stranou těla dolů za metachronního pohybu končetin, tedy podobně jako například žábronožky.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Remipedia na WoRMS
Kategorie:Korýši