Kampfgeschwader 55 „Greif“ (KG 55) byla bombardovací eskadra německé Luftwaffe za druhé světové války. Patřila k nejdéle sloužícím a nejznámějším jednotkám svého druhu. Až do roku 1943 operovala výhradně s letouny Heinkel He 111, poté dvě její letky (Staffeln) přešly na Junkers Ju 88C.
Historie Eskadra byla založena 1. května 1939 v rámci pozdní vlny rozšiřování středních bombardovacích sil Luftwaffe. Její formování začalo vytvořením štábu (Stab) a I. a II. skupiny (Gruppe). III./KG 55 vznikla 1. listopadu 1939, dva měsíce po vypuknutí války. IV. doplňková skupina (Erg./KG 55) byla zřízena 1. srpna 1940 pro výcvik nových posádek. Prvním velitelem (Geschwaderkommodore) se stal Wilhelm Süssmann.
Druhá světová válka
Invaze do Polska Dne 1. září 1939 zahájil wehrmacht útok na Polsko (operace Fall Weiss). Eskadra KG 55 byla podřízena 4. letecké divizi pod velením generála Alfreda Kellera, která spadala pod Luftflotte 4. Do akce se zapojila 3. září útoky na polská letiště. Štáb a I. skupina operovaly z letiště Maerzdorf u Ohlau, zatímco II. skupina byla umístěna v Rosenbornu.
Eskadra úspěšně útočila na železniční cíle na trati Radom–Krakov, čímž výrazně narušila polskou logistiku. Poté se zaměřila na přímou podporu pozemních vojsk, zejména v bitvě na Bzuře, kde německé letectvo pomohlo zlomit odpor obklíčených polských armád. KG 55 během tažení provedla 670 bojových vzletů a utrpěla ztrátu pouze jednoho letounu s celou posádkou u Lvova.
Po skončení bojů v Polsku se jednotka přesunula do Německa (např. Ingolstadt, Neuburg an der Donau), odkud prováděla průzkumné lety nad Francií a shazovala propagandistické letáky nad Maginotovou linií.
Bitva o Francii Dne 10. května 1940 zahájila Luftwaffe operaci Fall Gelb, útok na Francii a Benelux. KG 55 byla podřízena Luftflotte 3 (5. letecké divizi). Jednotka disponovala přibližně 110 letouny Heinkel He 111, z nichž bylo asi 70 bojeschopných.
První den se eskadra zaměřila na neutralizaci francouzského letectva (Armée de l'air). II. a III. skupina těžce poškodily letiště Nancy-Essey, zatímco I. skupina útočila na Toul-Croix de Metz. V následujících dnech se cíle rozšířily na železniční uzly a sklady v Orléans, Châteaudun a Remeši. Velitel Luftflotte 3 Hugo Sperrle tehdy hlásil stovky zničených spojeneckých letadel na zemi.
Eskadra se nepodílela na bojích u Dunkerque, ale operovala nad střední a jižní Francií. Dne 3. června se celá eskadra zúčastnila operace Paula, masivního náletu na průmyslové cíle v okolí Paříže. Od 20. června, ještě před kapitulací Francie, začala jednotka podnikat první nálety na britské území (Bristol a Cardiff) z předsunutých základen u Paříže.
Ztráty během května byly citelné. Nejhorším dnem byl 13. květen, kdy eskadra ztratila deset strojů, což přesáhlo celkové ztráty z polského tažení. Kuriozitou byl sestřel Heinkelu od 9./KG 55, který se 2. června při návratu z Lyonu omylem dostal do švýcarského vzdušného prostoru a byl sestřelen švýcarskou stíhačkou Bf 109.
Celkově KG 55 během francouzské kampaně provedla: 886 útoků na pozemní vojska, 725 útoků na železniční cíle, 406 náletů na letiště a 49 útoků na lodní dopravu. Eskadra ztratila celkem 30 bombardérů Heinkel He 111.
Bitva o Británii Po úspěchu ve Francii se KG 55 přesunula na letiště v okolí Paříže. Od 10. července 1940 se jednotka zapojila do první fáze bitvy o Británii, známé jako Kanalkampf. Cílem bylo zničit britské letectvo (RAF) a připravit půdu pro plánovanou invazi (operace Seelöwe).
Eskadra utrpěla první ztrátu 11. července, kdy byl sestřelen He 111 od 2./KG 55 a posádka padla do zajetí. Významným dnem byl 13. srpen (Adlertag), kdy KG 55 útočila na přístav Plymouth a letiště Middle Wallop. O den později, 14. srpna 1940, však jednotka utrpěla citelnou ránu: nad hrabstvím Hampshire byl sestřelen velitelský letoun He 111P (G1 + AA). Při útoku zahynul velitel eskadry (Geschwaderkommodore) plukovník Alois Stoeckl i s celou posádkou. Sestřelil je britský stíhací pilot John Dundas. Velení eskadry převzal major Hans Korte.
Útok na Filton a noční nálety V září se pozornost přesunula na britský letecký průmysl. 25. září 1940 provedly všechny tři skupiny KG 55 úspěšný nálet na továrnu společnosti Bristol Aeroplane Company ve Filtonu. Britská obrana byla zmatena a očekávala útok na jiný cíl, což bombardérům umožnilo zastavit výrobu a zničit 80 letounů (Beaufort a Blenheim) přímo na zemi. Nálet si vyžádal přes 250 obětí mezi zaměstnanci továrny.
Koncem září a v říjnu se KG 55 pokoušela o další nálety, například na továrnu Westland v Yeovilu, ale narůstající odpor RAF a nepříznivé počasí vedly k vysokým ztrátám. Mezi 10. červencem a 31. říjnem 1940 ztratila KG 55 v boji celkem 73 letadel. V důsledku těchto ztrát se eskadra začala specializovat na noční nálety (především II. skupina, která se stala průkopníkem v používání navigačních systémů pro noční bombardování).
Noční válka: Blitz Po skončení bitvy o Británii přešla Luftwaffe na noční nálety, aby se vyhnula britským stíhačům. Toto období, známé jako Blitz, bylo sérií ničivých útoků na britská města s cílem zlomit morálku civilistů a zničit průmysl. KG 55 se této kampaně účastnila od začátku až do konce.
Významnou roli hrála II./KG 55, která byla vybrána jako specializovaná navigační a značkařská jednotka (v Luftwaffe označovaná jako Beleuchtergruppe – skupina osvětlovačů). Společně s elitní Kampfgruppe 100 vedla nálety: její zkušení piloti shazovali osvětlovací padákové světlice (LC 50) a zápalné bomby, aby označili cíle pro následující vlny bombardérů.
Bombardování Coventry Jednou z nejničivějších operací byl útok na Coventry 14. listopadu 1940 (operace Mondscheinsonate). II. skupina vedla nálet a shodila nejtěžší dostupné německé bomby (SC 1800 a SD 1400), které měly za úkol zničit vodovodní řady a zabránit hašení požárů. I. a III./KG 55 se poté zúčastnily hlavních vln náletu. Centrum města bylo téměř zcela srovnáno se zemí.
V následujících měsících KG 55 vedla nebo se účastnila útoků na: Southampton a Birmingham (listopad 1940), Liverpool, Sheffield a Manchester (prosinec 1940), Bristol, Portsmouth a Swansea (leden 1941).
Během nočních operací v zimě 1940/1941 byly ztráty KG 55 relativně nízké, ačkoliv posádky bojovaly s námrazou letadel a britským rušením navigačních paprsků systému Knickebein. Kuriozitou byl případ poručíka Hanse Thurnera, který byl britským rušením tak zmaten, že se svým Heinkelem postupně omylem přistál na třech různých letištích RAF, než si uvědomil chybu a podařilo se mu uniknout zpět přes Kanál.
V březnu 1941 se intenzita operací zvýšila, ale blížící se útok na Sovětský svaz znamenal pro většinu eskadry brzký konec působení na západě.
Východní fronta V červnu 1941 byla KG 55 narychlo stažena ze západu a přesunuta k východním hranicím Říše jako příprava na operaci Barbarossa. Eskadra byla podřízena V. leteckému sboru (Fliegerkorps V) v rámci Luftflotte 4. Štáb a I. a III. skupina se přemístily do polského Zamośće, zatímco II. skupina, které velel major Ernst Kühl, operovala z letiště Klemensów u Lublinu. K 22. červnu 1941 měla eskadra k dispozici přibližně 75 bojeschopných letounů He 111.
Úkolem KG 55 byla letecká podpora skupiny armád Jih při postupu na Ukrajinu a dále směrem ke Kavkazu.
První dny invaze a boje o Kyjev Hned v první den tažení útočila III. skupina na sovětská letiště v Lucku a Mlynowě, zatímco II. skupina bombardovala letiště ve Lvovu a Kyjevu. Luftwaffe se podařilo v prvních týdnech zničit tisíce sovětských letadel a získat vzdušnou převahu, což umožnilo KG 55 zaměřit se na ničení železničních tratí (např. trasa Kovel–Sarny) a podporu tankových svazků.
Protože sbor postrádal dostatek střemhlavých bombardérů (Stuka), musela KG 55 nasazovat své střední bombardéry He 111 k útokům z nízkých výšek na sovětské tankové a mechanizované kolony. Dne 26. června 1941 eskadra podpořila 1. tankovou skupinu při odrážení sovětských protiútoků. Při náletu na velitelství sovětského 15. mechanizovaného sboru byl zraněn jeho velitel generálmajor Karpezo.
Tyto operace v nízkých výškách však byly pro bombardéry velmi riskantní. Do konce června 1941 vykázala KG 55 celkem 46 letounů He 111 vyřazených z boje, z čehož 24 byla úplná ztráta. Navzdory těmto ztrátám se eskadře dařilo decimovat ustupující sovětské kolony směřující ke Kyjevu; jen 1. července nahlásily bombardovací jednotky sboru zničení 200 vozidel a 40 tanků.
Postup na Dněpr a nálety na Moskvu V červenci 1941 se prioritou KG 55 stalo ničení železniční sítě v oblasti Dněpru. Protože cesty na Ukrajině byly v katastrofálním stavu, Rudá armáda byla plně závislá na vlacích. Obrovské vzdálenosti však znamenaly, že bombardéry často operovaly bez stíhací ochrany. Když II. skupina podporovala postup na Berdyčiv, ztratila kvůli chybějícímu doprovodu čtyři letouny po útocích sovětských stíhačů.
Dne 21. července 1941 se jednotky eskadry (Stáb, I. a III. skupina) zúčastnily prvního velkého náletu na Moskvu. II. skupina dostala za úkol zaútočit zápalnými bombami přímo na Kreml. Nálety na hlavní město SSSR se opakovaly i v dalších dnech, zatímco ostatní letky pokračovaly v ničení vlaků na trasách u Žytomyru a Kyjeva.
Umaň a Kyjevský kotel Eskadra sehrála zásadní roli v bitvě u Umaně a následně v obrovské bitvě o Kyjev, kde bylo zajato přes 600 000 sovětských vojáků. I. skupině bylo v těchto bojích připsáno zničení 675 nákladních automobilů, 22 tanků a 58 železničních vagonů.
V srpnu 1941 byla jednotka nasazena k zastavení sovětského protiútoku u Dněpropetrovska. Společně s eskadrami KG 51 a KG 54 se KG 55 podařilo zničit 148 vozidel a 94 tanků, čímž pomohly udržet německé předmostí na Dněpru.
Podzim 1941: Charkov a Rostov Během srpna a září 1941 se KG 55 zaměřila na strategické cíle hlouběji na ukrajinském území. I. skupina útočila na letiště v Lubnech a železniční tratě u Poltavy. Pozoruhodného úspěchu dosáhl pilot 3. letky Adalbert Karbe, který během jediného vzletu zničil sedm lokomotiv.
Vzhledem k masivnímu přísunu sovětských posil nařídila Luftflotte 4 eskadře soustředit se na volný lov (tzv. *Freijagd*) lokomotiv a vlakových souprav v oblasti mezi Kurskem a Stalinem. Pro zvýšení účinnosti při útocích z nízkých výšek byly nosy letounů He 111 dodatečně vyzbrojeny kanóny MG 151. Útoky byly natolik efektivní, že Sověti museli přejít na výhradně noční přesuny zásob.
V říjnu 1941 eskadra podpořila německý postup během první bitvy o Charkov. Útočila na ustupující kolony a železniční uzly v Melitopolu a Kupjansku. Po dobytí Charkova se III. skupina přesunula na Krym, kde bombardovala přístav Kerč.
Koncem roku 1941 byla většina eskadry stažena z fronty k odpočinku a doplnění výzbroje: I. skupina se přesunula přes Vídeň do Francie (Melun). II. skupina byla stažena na letiště Saint-André-de-l'Eure ve Francii. III. skupina odletěla v prosinci do Nantes. Na východní frontě zůstaly pouze části eskadry, zatímco hlavní síly se připravovaly na nasazení v roce 1942.
Operace Blau, Kavkaz a Stalingrad Po selhání operace Barbarossa před Moskvou a zimní sovětské protiofenzívě byla KG 55 na jaře 1942 převelena pod VIII. letecký sbor a přesunuta na Krym. Zde měla podpořit 11. armádu generála Ericha von Mansteina při likvidaci sovětského předmostí u Kerče.
Boje o Krym a Černé moře Během operace Trappenjagd (lov na dropa) v květnu 1942 dosáhla KG 55 významných úspěchů proti sovětskému námořnictvu. Poškodila torpédoborec Sposobnyj a křižník Frunze. I. skupina navíc narušovala zásobování obleženého Sevastopolu, když potopila transportní loď a poškodila minolovku Komintern. Intenzita bojů byla vysoká; jen 10. května ztratila eskadra osm letounů He 111, což Manstein komentoval slovy, že generál Richthofen kladl na své jednotky „terrifické nároky“.
Druhá bitva o Charkov a operace Blau