Halyna Ivanivna Petrosanjak (ukrajinsky Галина Іванівна Петросаняк, * 1969) je ukrajinská básnířka, spisovatelka a překladatelka. Patří k výrazným představitelům ukrajinské poezie po roce 1990. Vyrůstala v ukrajinských Karpatech, od roku 2016 žije ve Švýcarsku.
Biografie Halyna Petrosanjak se narodila v roce 1969 v odlehlé vesnici v ukrajinských Karpatech blízko hranice s Rumunskem. Vystudovala germanistiku a rusistiku na Předkarpatské národní univerzitě Vasyla Stefanyka, kde se později věnovala i pedagogické a odborné činnosti v oblasti literární vědy.
Patří mezi autory spojené se skupinou označovanou jako „stanislavský fenomén“. Stanislav je dřívější název města Ivano-Frankivsk, klidného provinčního města na úpatí Karpat, kde autorka dlouho žila. „Stanislavský fenomén“ odkazuje na skutečnost, že z tohoto poněkud nečekaného místa na okraji Ukrajiny a na hranici divoké horské přírody vzešla celá řada vynikajících, filozoficky orientovaných postmodernistických spisovatelů, mezi nimiž jsou Jurij Andruchovyč, Jurij Izdryk, Volodymyr Ješkiljev a Taras Prochasko.
Petrosanjak debutovala v roce 1996 básnickou sbírkou Парк на схилі (Park na svahu). Pravidelně přispívá do literárních časopisů a almanachů západní Ukrajiny a aktivně se angažuje v občanských, vzdělávacích a ekologických iniciativách v této části země. Její díla byla přeložena do angličtiny, němčiny, polštiny, ruštiny, češtiny a italštiny.
Působí jako překladatelka z češtiny a němčiny do ukrajinštiny. Ostatně pobývala delší dobu v Praze, Vídni a dalších částech Evropy. Přeložila mimo jiné autobiografie Alexandra Granacha a Somy Morgensterna. Od roku 2016 žije ve Švýcarsku.
V roce 2021 vyšel v ukrajinštině její román Вілла Анемона (Vila Sasanka), v němž se autorka zabývá mnoha tématy, včetně lidských vztahů, důstojného stárnutí a umírání i kontroverzní otázky tzv. asistované sebevraždy. V témže roce vyšel ukrajinský překlad románu Andrè Kaminského Příští rok v Jeruzalémě.
V roce 2022 vydala Petrosanjak sbírku esejů v ukrajinštině Наш сусід Альберт Гофман (Náš soused Albert Hoffman). Ve stejném roce vyšel její ukrajinský překlad Sonetů Orfeovi rakouského básníka Rainera Maria Rilkeho. V roce 2022 vyšel německý překlad její básnické sbírky Exophonien. Ve stejném roce se stala členem Bavorské akademie výtvarných umění a v následujícím roce získala spolu s dalšími čtyřmi ukrajinskými překladateli straelenskou cenu za překlad.
Ocenění
cena Huberta Burdy za východoevropskou poezii za rok 2007 (Rakousko) za báseň ze sbírky Парк на схилі cena Ivana Franka za rok 2010 (Ukrajina) překladatelská cena nadace Kunststiftung NRW-Straelen za rok 2023 (Německo) – spolu se čtyřmi kolegy překladateli
Dílo
Poezie
Парк на схилі (Park na svahu, 1996) Світло окраїн (Světlo předměstí, 2000) Спокуса говорити (Pokušení promluvit, 2008) Екзофонія (Exofonie, 2019) Exophonien. Im Rhythmus der Landschaft (Exofonie. V rytmu krajiny, 2022)
Próza a eseje
Політ на повітряній кулі (Let horkovzdušným balónem, 2015) – eseje a poezie Не заважай мені рятувати світ (Nezabraňuj mi zachránit svět, 2019) – povídky Вілла Анемона (Vila Sasanka, 2021) – román Наш сусід Альберт Гофман (Náš soused Albert Hoffman, 2022) – sbírka esejů
Reference
Kategorie:Ukrajinští básníci Kategorie:Ukrajinští spisovatelé Kategorie:Ukrajinští překladatelé Kategorie:Narození v roce 1969 Kategorie:Ženy Kategorie:Žijící lidé