náhled|Císařský lovecký zámek v Mayerling Incident v Mayerlingu je souhrn událostí souvisejících se zjevnou dohodou o vraždě a sebevraždě rakouského korunního prince Rudolfa a jeho milenky, baronky Marie Vetserové. Byli nalezeni mrtví 30. ledna 1889 v císařském loveckém zámečku v Mayerlingu. Rudolf, jenž byl ženatý s belgickou princeznou Stefanií, byl jediným synem císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty a následníkem trůnu Rakouska-Uherska.
Rudolfova milenka byla dcerou Albina von Vetsery, diplomata u rakouského dvora. Albin byl v roce 1870 povýšen do šlechtického stavu jako Freiherr (baron). Těla třicetiletého Rudolfa a sedmnáctileté Marie byla nalezena ráno 30. ledna 1889 v císařském loveckém zámečku v Mayerlingu ležícím ve Vídeňském lese, 26,6 kilometrů jihozápadně od hlavního města.PALMER, A. Twilight of the Habsburgs: The Life and Times of Emperor Francis Joseph. Atlantic Monthly Press. S. 246–253
Smrt korunního prince narušila jistotu charakterizovanou přímou linií habsburského dynastického nástupnictví. Jelikož Rudolf neměl syna, přešlo nástupnictví na bratra Františka Josefa, arcivévodu Karla Ludvíka, a jeho nejstaršího syna, arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este.
Tato destabilizace ohrozila narůstající sblížení mezi rakouskou a uherskou částí říše. Následný vývoj vyústil v atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho manželku Žofii, který 28. června 1914 spáchal v Sarajevu nacionalisticky laděný etnický Srb Gavrilo Princip, a v červencovou krizi, jež vedla k vypuknutí první světové války.
Sebevražda náhled|Císař František Josef I. a císařovna Alžběta truchlí nad svým synem. V roce 1889 již mnoho lidí u císařského dvora, včetně Rudolfových rodičů a jeho manželky Štěpánky, vědělo, že Rudolf a Marie mají milostný poměr. Jeho manželství se Štěpánkou nebylo nijak zvlášť šťastné a vzešlo z něj pouze jediné dítě, dcera Alžběta, známá jako Erzsi. Rudolf svou manželku nakazil kapavkou, kvůli čemuž již nemohla mít další děti.
Dne 29. ledna 1889 uspořádali František Josef I. a Alžběta rodinnou večeři před odjezdem do uherské Budy, kam se vydali 31. ledna. Rudolf se omluvil s tím, že se necítí dobře. Odjel na lovecký zámeček Mayerling a na brzké ráno 30. ledna si domluvil celodenní lov v okolí zámečku, avšak když jej přišel vzbudit jeho komorník Loschek, přes dveře mu nikdo neodpovídal. Přidal se k němu i Josef Hoyos, arcivévodův lovecký společník, ale ani on nedostal žádnou odpověď. Pokusili se dveře vyrazit, ale ty nepovolily.
Nakonec Loschek kladivem zničil část dveřního křídla, aby mohl prostrčit ruku a otevřít dveře zevnitř. Při pohledu do místnosti zjistil, že v pokoji jsou stažené žaluzie a panuje tam polotma. Rudolfa nalezl nehybně sedět (podle některých svědectví ležet) vedle postele, nakloněného vpřed a krvácejícího z úst. Před ním na nočním stolku stála sklenice a zrcadlo. Bez bližšího prozkoumání ve slabém světle Loschek usoudil, že korunní princ vypil ze sklenice jed, neboť věděl, že strychnin způsobuje krvácení. Na posteli leželo tělo Marie Freiin von Vetserové a již nastala posmrtná ztuhlost.CORTI, E. (1936), Elizabeth, Empress of Austria, Yale University Press
Hoyos se nezdržoval, běžel na nádraží a odjel zvláštním vlakem do Vídně. Pospíchal za císařovým generálním adjutantem Paarem a požádal ho, aby tuto zprávu sdělil císaři. Proces oznamování řídil dusivý protokol, který charakterizoval každý pohyb v Hofburgu. Paar protestoval, když mu bylo řečeno, že takovou katastrofickou zprávu může císaři sdělit pouze císařovna. Byl povolán baron Nopcsa, správce císařovnina dvora. Ten zase poslal pro Idu Ferenczyovou, oblíbenou maďarskou dvorní dámu císařovny Alžběty, aby rozhodla, jak by měla být Její císařská Výsost informována.
Elisabeth právě měla hodinu řečtiny a přerušení ji rozladilo. Ferenczyová s bledými rty oznámila, že baron Nopcsa má naléhavé zprávy. Alžběta odpověděla, že Nopcsa musí počkat a přijít později. Ferenczyová trvala na tom, že Nopcsa musí být přijat okamžitě, a nakonec dodala, že se jedná o závažné zprávy týkající se korunního prince. Tento popis pochází od samotné Ferenczyové a arcivévodkyně Marie Valerie, které Alžběta nadiktovala své vzpomínky na tento incident, kromě popisu v jejím deníku.
Ferenczyová znovu vstoupila do místnosti a našla tam Alžbětu, která byla v naprostém zoufalství a nekontrolovatelně plakala. Císař se objevil před jejími komnatami a byl nucen tam čekat spolu s Nopcsou, jenž se jen s velkým úsilím dokázal ovládat. Císařovna tuto zprávu sdělila svému manželovi v soukromí.
Byl přivolán ministr vnitra a bezpečnostní složky uzavřely císařský lovecký zámeček i jeho okolí.
Pokus o utajení Ministerský předseda Předlitavska Eduard Taaffe vydal v poledne jménem císaře prohlášení, že Rudolf zemřel „v důsledku prasknutí srdečního aneuryzmatu“. Císařská rodina i dvůr stále zastávaly názor, že byl otráven. Zdá se, že tomu zpočátku věřila i Mariina matka, Helene von Vetsera.
náhled|Marie Vetserová kolem roku 1887 Lékařská komise císařského dvora v čele s Dr. Hermannem Freiherr von Widerhoferem dorazila do Mayerlingu toho odpoledne a stanovila přesnější příčinu smrti. Widerhofer předložil svou zprávu císaři následujícího rána v 6 hodin. Vídeňský úřední věstník ten den stále uváděl původní verzi události: „Jeho královská a císařská výsost, korunní princ arcivévoda Rudolf, zemřel včera na svém loveckém zámečku v Mayerlingu nedaleko Badenu na prasknutí srdeční výdutě.“EMERSON, E. (1902). A History of the Nineteenth Century, Year by Year. 3. New York: P.F. Collier and Son. S. 1695.
Snažili se tvrdit, že Vetserová zemřela při své cestě do Benátek a že její strýcové podepřeli tělo násadou od koštěte, když opouštěli chatu, aby zakryli dvojitou sebevraždu. Vetserová byla urychleně pohřbena společně s ostatními sebevrahy a císařský dvůr její matce více než dva měsíce po pohřbu odmítal umožnit návštěvu hrobu.
Do Mayerlingu se sjeli zahraniční korespondenti a brzy se dozvěděli, že do Rudolfovy smrti je zapletena jeho milenka. Tato první oficiální verze o srdečním infarktu byla rychle opuštěna. V té fázi byla verze o „srdečním selhání“ upravena. Bylo oznámeno, že korunní princ nejprve zastřelil baronku v rámci sebevražedné dohody a několik hodin seděl u jejího těla, než se zastřelil sám. Bylo známo, že Rudolf a císař se v nedávné době pustili do ostré hádky, při které František Josef I. požadoval, aby jeho syn ukončil vztah se svou dospívající milenkou. Policie uzavřela vyšetřování s překvapivou rychlostí, zřejmě v reakci na přání císaře.
František Josef I. udělal vše, co bylo v jeho silách, aby získal církevní souhlas s Rudolfovým pohřbem v císařské kryptě. To by nebylo možné, pokud by korunní princ úmyslně spáchal vraždu a sebevraždu. Vatikán vydal zvláštní dispens, v němž prohlásil, že Rudolf se nacházel ve stavu „duševní nerovnováhy“, a tak mohl Rudolf spočinout spolu se 137 dalšími Habsburky v císařské kryptě v kapucínském kostele ve Vídni. Rudolf však ve svém dopise na rozloučenou matku požádal, aby byl pohřben vedle Marie Vetserové v Allandu. Alžbětu to pronásledovalo a navštěvovala kapucínskou kryptu v naději, že ji navštíví Rudolfův duch a sdělí jí jeho přání. Spis o vyšetřování a souvisejících opatřeních nebyl uložen ve státním archivu, jak by tomu obvykle bylo.Ronay, Gabriel, Death in the Vienna woods
Zprávu o tom, že se Rudolf kvůli svému vztahu s baronkou von Vetserovou ostře pohádal s císařem, možná šířili agenti německého kancléře Otta von Bismarcka, který k politicky liberálnímu Rudolfovi choval jen malou náklonnost. Mnozí z Rudolfových blízkých příbuzných, kteří kancléře osobně znali, o tom rozhodně pochybovali.
Viktorie Sasko-Koburská napsala: Včera přišel princ Bismarck. Bylo pro mě velmi těžké přijmout ho po všem, co se stalo a právě děje. Hodně mluvil o Rudolfovi a řekl, že podle Reussova vyprávění došlo k hádce s císařem [Rakouska]. Možná se Reuss [německý velvyslanec v Rakousku] mýlil. To mi připadá velmi pravděpodobné. [9. dubna 1889]Ponsonby, Frederick, ed., Letters of the Empress Frederick, Macmillan and Co., Ltd., 1929. S. 370
Posléze napsala své matce, královně Viktorii: ... Slyšela jsem různé věci o nebohém Rudolfovi, které by vás možná mohly zajímat. Princ Bismarck mi řekl, že příčinou Rudolfovy sebevraždy byly násilné scény a hádky mezi císařem a Rudolfem. Odpověděla jsem, že jsem slyšela, že se o tom hodně pochybuje, načež řekl, že to napsal Reuss a že je to tak! Nabídl mi, že mi tu depeši pošle k přečtení, pokud budu chtít, ale já jsem to odmítla. Neřekla jsem, co si myslím, koneckonců už třicet let mám zkušenost s tím, kolik lží mu diplomaté prince Bismarcka (s několika výjimkami) napsali, proto obvykle vůbec nevěřím tomu, co píšou, pokud vím, že to nejsou čestní a důvěryhodní muži. Széchényi, velvyslanec v Berlíně, kterého velmi dobře známe, mi říká, že s císařem nedošlo k žádným scénám a že císař mu řekl: „Toto je první trápení, které mi můj syn způsobil.“ Předávám vám tuto zprávu, ať si z ní vyvodíte, co chcete. Generál Loe se z rakouských zdrojů dozvěděl, že ta katastrofa nebyla na ten den předem naplánována! ale že ta mladá dáma spáchala sebevraždu a když to Rudolf uviděl, myslel si, že mu už nic jiného nezbývá, a zabil se loveckou puškou, kterou postavil na zem a pak šlápl na spoušť. Loe považuje, stejně jako já, smrt chudáka Rudolfa za strašné neštěstí. Kancléř, myslím, ji nelituje a neměl ho rád! [20. dubna 1889]
Objevily se také spekulace o dvojnásobné vraždě zamaskované jako vražda a sebevražda. V sérii rozhovorů pro vídeňský bulvární deník Kronen Zeitung císařovna Zita, která se narodila až tři roky po události, vyjádřila přesvědčení, že smrt rakouského korunního prince Rudolfa a jeho milenky nebyla dvojitou sebevraždou, ale vraždou spáchanou francouzskými agenty vyslanými Georgesem Clemenceauem.
Důsledky Rudolfova smrt způsobila dynastickou krizi. Jelikož byl Rudolf jediným synem Františka Josefa I., stal se císařův bratr Karel Ludvík předpokládaným dědicem trůnu Rakouska-Uherska. O několik dní později se však svých nástupnických práv vzdal ve prospěch svého nejstaršího syna Františka Ferdinanda d'Este.
Po atentátu na Františka Ferdinanda ze dne 28. června 1914 se jeho synovec (a vnuk Karla Ludvíka) Karel stal předpokládaným dědicem trůnu. Na trůn nakonec nastoupil v roce 1916 po svém prastrýci jako císař Karel I.
Motiv náhled|Rudolfův dopis na rozloučenou náhled|Dopis na rozloučenou Marie Vetserové V červenci 2015 zveřejnila Rakouská národní knihovna kopie dopisů na rozloučenou Vetserové adresovaných její matce a dalším členům rodiny. Tyto dopisy, o nichž se dříve předpokládalo, že byly ztraceny nebo zničeny, byly nalezeny v bezpečnostní schránce v jedné z rakouských bank, kam byly uloženy roku 1926. Dopisy napsané v Mayerlingu krátce před smrtí jasně a jednoznačně uvádějí, že se Vetserová chystala spáchat sebevraždu společně s Rudolfem:
Milá matko, prosím, odpusť mi, co jsem provedla. Nemohla jsem odolat lásce. V souladu s jeho vůlí si přeji být pohřbena vedle něj na hřbitově v Allandu. Ve smrti jsem šťastnější než za života.
Teorie Brigitte Hamannová ve své knize Rudolf: korunní princ a rebel uvádí, že Rudolf nejprve navrhl společnou sebevraždu prominentní kurtizáně Mizzi Kaspar.https://books.google.com/books?id=qMN235eu66wC&q=Mizzi+Kaspar&pg=PA41 Teprve poté, co jeho nápad odmítla, navrhl Rudolf smrtelnou dohodu s vnímavější Vetserovou. Hamannová v jednom rozhovoru tvrdila, že Rudolf „byl poetický mladý muž a hodně přemýšlel. Trpěl syfilidou a cítil vinu za to, že nakazil svou ženu.“ Tato teorie je mezi historiky nejvíce přijímaná.