Katedrála svatého Jana Křtitele v Aire (francouzsky Cathédrale Saint-Jean-Baptiste d'Aire) je katolický farní kostel nacházející se ve francouzském městě Aire-sur-l'Adour ve francouzském departementu Landes. Výstavba objektu byla zahájena v 11. a 12. století.
Od 9. srpna 1906 je katedrála zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.
Katedrála zasvěcená svatému Janu Křtiteli se nachází v dolní části města, kde dříve sídlili biskupové zdejší diecéze. Ta byla založena v 6. století a fungovala až do roku 1802. Poté byla v letech 1802–1823 přičleněna k diecézi bayonnské, a dnes tvoří společně s Dax diecézi Aire a Dax. Bývalý biskupský palác v současnosti slouží jako radnice města Aire-sur-l'Adour.
Historie Stavba katedrály byla zahájena pravděpodobně koncem 12. století, budova však procházela častými úpravami až do 19. století. Jelikož byl archiv biskupství zničen během náboženských válek, je historie památky známa jen částečně. První písemná zmínka o katedrále se objevuje v bule papeže Klementa V. z roku 1309, v níž se uvádí, že stavba byla poškozena během bojů mezi Francií a Anglií.
Koncem 16. a začátkem 17. století musely být provedeny opravy po zřícení klenby. Za biskupa Jean-Louise de Fromentières (1673–1684) získal chór dřevěné obložení. Další rekonstrukce proběhly v 18. století, kdy byla zbořena původní apsida a nahrazena současným závěrem (chevet) ve tvaru rotundy. Pravděpodobně v tomtéž století byly přistavěny boční lodě a propojeny s hlavní lodí arkádami.
V letech 1860 až 1867 prošly proměnou věncové kaple a na severní straně hlavní lodi přibyla druhá boční loď (dnes veřejnosti nepřístupná). Ambiciózní projekt průčelí se dvěma věžemi, třemi portály a rozetovým oknem nebyl nikdy realizován. Z tohoto období pochází také vnitřní malířská výzdoba.
Architektura Katedrála měla před moderní érou podobu jednolodního kostela s poměrně rozlehlým sanktuariem. Půdorys stavby odpovídá románským kostelům v Gaskoňsku a vykazuje spojitost s cisterciáckou architekturou v Akvitánii a Španělsku.
Apsida a velká rotunda v závěru stavby (chevet) byly vybudovány v 18. století, přičemž při stavbě byl druhotně využit starší materiál.
Strohé průčelí ze 13. století, nad nímž se tyčí věž s břidlicovou střechou, tvoří portál s jednoduchou archivoltou v podobě lomeného oblouku. Celá fasáda působí jako prostá zeď uzavírající hlavní loď; postrádá jakoukoli dekoraci, což bylo pravděpodobně zapříčiněno nedostatkem finančních prostředků.
Sakristie se nachází v prostorách bývalé kapitulní síně ze 14. století. Její gotické klenby se sbíhají do centrálních pilířů, což je prvek typický pro toulouskou školu, připomínající slavnou „palmu“ v kostele jakobínů v Toulouse.
Hlavní loď získala křížovou klenbu ve 14. století. Románské hlavice pilířů v blízkosti transeptu zdobí postavy nestvůr a pravděpodobně i výjev Daniela v jámě lvové.
Chór je vybaven dřevěným obložením z 18. století. Sanktuarium obklopuje mramorová balustráda z roku 1864 a hlavní oltář z polychromovaného mramoru vytvořili bratři Mazzettiové kolem roku 1770. V zadní části, v apsidě přestavěné v 18. století, jsou umístěny chórové lavice (stally) a dřevěné obložení z konce 17. století. Na severní stěně chóru se dochovaly zbytky původních románských slepých arkád.
Do transeptu se otevírají čtyři věncové kaple. Jsou zasvěceny (zleva doprava) svatému Josefovi, Panně Marii (severní transept), Nejsvětější svátosti a Svatým ostatkům.
Vitráže osadila v 60. letech 19. století pařížská dílna Didron. Ze stejného období pochází i malířská výzdoba hlavní lodi, transeptu a bočních lodí.
V prodloužení apsidy směrem do parku se nachází kamenná oranžerie ze 17. století, která dnes slouží pro příležitostné výstavy.
Stavební materiál a rozměry Nejstarší části stavby jsou vyzděny z opracovaných vápencových kvádrů střední velikosti (moyen appareil). Ve východních částech budovy se nacházejí kamenické značky. Při rekonstrukcích se střídaly tesané kameny se čtyřmi řadami cihel (zejména na fasádě), po 16. století se již používaly výhradně cihly. V 18. století byl použit pravidelný kvádrový nebo lomový kámen.
Rozměry katedrály Délka: 48 m Šířka lodi: 8 m Výška klenby: 15 m
Kromě chóru se v katedrále nedochovaly žádné stopy výzdoby starší než z 19. století. Kaple byly poprvé vymalovány v letech 1828–1832 departementním architektem Arthaudem. V letech 1858–1859 nechal diecézní architekt Sibien tuto dekoraci odstranit a nahradit ji novou. Realizace nástěnných maleb v chóru, hlavní lodi a bočních lodích byla svěřena dekoratérovi Labedanovi z departementu Gers.
Hlavní loď, transept a kaple na jižním i severním konci mají spodní část stěn zdobenou malovaným draperiemi s mramorovým (moiré) efektem. Nad nimi probíhá úzký pás s nápisy na modrém pozadí, na nějž navazuje dekor imitující kamenné zdivo (faux appareil) s květinovými motivy uprostřed. Klenby zdobí geometrické a rostlinné vzory. Kupole chóru nese vyobrazení Korunování Panny Marie v románském stylu.
Varhany
Zdejší varhany byly postaveny v letech 1757–1759 tovaryši Jeana-Françoise L'Épineho pod dohledem slavného varhanáře a teoretika Dom Bédose de Celles.
Literatura Germain Sieffert, La cathédrale d'Aire-sur-l'Adour, Annales du Midi : revue archéologique, historique et philologique de la France méridionale, sv. 64, č. 19, 1952, s. 185-198 Laure Perrot, Les couleurs de l'art sacré, Bordeaux, coll. Le festin č. 69, 2009
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Historické památky v Nové Akvitánii Kategorie:Vzniklo ve 12. století Kategorie:Stavby v departementu Landes Aire-sur-l'Adour Aire-sur-l'Adour Kategorie:Románské stavby v Nové Akvitánii