Otto Bukatschek (později znám jako Otto Wünsche; 14. ledna 1915 Morgentau – 24. března 2003 Renningen-Malmsheim, Bádensko-Württembersko) byl sudetoněmecký voják, důstojník Wehrmachtu a nositel Rytířského kříže. Jako rodák ze severních Čech byl občanem Československa a sloužil v československé armádě.
Životopis Původ a mládí Narodil se v osadě Morgentau (dnes Rousínov) jako syn Gottlieba Bukatscheka a Rosiny, rozené Tischerové. Matka zemřela tři dny po jeho narození. Otec, který sloužil na srbské frontě, obdržel krátkou dovolenou, během níž svěřil Ottu a jeho pětiletého bratra do péče bezdětných manželů Augusta a Emilie Wünscheových (sestra matky) v Kunraticích u Cvikova. Poté, co byl otec na ruské frontě prohlášen za nezvěstného, byli oba chlapci pěstouny adoptováni. Příjmení Wünsche přijal Otto oficiálně až v roce 1942, ačkoliv žádost podal již v roce 1938. Vzdělání získal ve Cvikově a následně strávil rok v Poděbradech, kde se učil český jazyk. Vystudoval obchodní akademii v Liberci a následně pracoval na radnici ve Cvikově. Jako příslušník německé menšiny byl občanem Československa.
Vojenská kariéra V roce 1937 nastoupil do československé armády, kde však kvůli svému politickému přesvědčení (členství v německých mládežnických spolcích) nesměl sloužit se zbraní. V říjnu 1938 byl z armády propuštěn. Vstoupil do Sudetoněmeckého Freikorpsu a v lednu 1939 nastoupil k německému Wehrmachtu k pluku v Litoměřicích. Původně zamýšlel sloužit pouze rok, ale vypuknutí války jeho plány změnilo. Byl rovněž členem Sturmabteilungu (v roce 1941 povýšen na SA-Scharführera). Zúčastnil se tažení do Polska a následně boje o Francii, kde byl v poslední den kampaně (25. června 1940) raněn celkem 37 střepinami granátu. Po zotavení absolvoval kurzy pro odborné pionýry a sprengmeistery (pyrotechniky) v Milovicích, následně byl převelen k 18. tankové divizi na východní frontu.
Rytířský kříž Během útoku na Sovětský svaz sloužil jako velitel družstva (Gruppenführer) u 10. roty střeleckého pluku 52. Dne 1. července 1941 sehrál rozhodující roli při dobývání přechodů přes řeku Berezina u Borisova. Bukatschek byl mezi prvními vojáky, kteří vtrhli na silniční most, přičemž osobně zneškodnil výbušné nálože připravené k demolici mostu. Tím umožnil divizi pokračovat v postupu bez zdržení. Následujícího dne byl při útoku na druhý most těžce raněn (průstřel plic). Za tento čin obdržel 24. července 1941 Rytířský kříž Železného kříže. Během rekonvalescence byl na pozvání Konrada Henleina součástí skupiny vojáků, kteří promlouvali k obyvatelstvu na veřejných shromážděních v Liberci, Chomutově, Žatci či Cvikově. V roce 1942 byl povýšen na rotmistra (Feldwebel) a zbytek války působil jako instruktor pro výcvik v ničení tanků v Leisnigu. V závěru války byl v hodnosti nadporučíka v záloze (Oberleutnant d.R.).
Poválečné období V květnu 1945 padl do sovětského zajetí u Frýdlantu. Byl vězněn v Budyšíně a poté deportován na Sibiř. Ze zajetí se vrátil až v prosinci 1949 do Drážďan, kde nalezl svou manželku a dva syny, kteří byli v roce 1945 násilně vysídleni z Československa. V roce 1954 se rozhodl s rodinou uprchnout z Německé demokratické republiky do Západního Německa, aby se vyhnul nucenému vstupu do východoněmecké armády. Usadil se v Leonbergu, kde pracoval v sociální sféře na okresním úřadě. Zemřel v roce 2003 ve městě Renningen-Malmsheim v Bádensku-Württembersku.
Vyznamenání Železný kříž II. třídy – 25. června 1940 Odznak za zranění černý – 25. června 1940 Útočný odznak pěchoty stříbrný – 1. září 1941 Železný kříž I. třídy – 3. července 1941 (některé zdroje uvádí 7. července) Rytířský kříž Železného kříže – 24. července 1941 Medaile za zimní tažení na východní frontě 1941/1942 – 1. srpna 1942 Odznak za zranění stříbrný – 24. února 1943 Odznak za zranění zlatý – 10. srpna 1944
Odkazy Reference
Literatura BARTL, Anton W.; VERSTRAETEN, Bart. Die Ritterkreuzträger des Sudetenlandes: 1939-1945. Wolfgang Historica, 2015. FELLGIEBEL, Walther-Peer. Elite of the Third Reich: The Recipients of the Knight's Cross of the Iron Cross 1939-45. Solihull: Helion & Company Limited, 2003. PATZWALL, Klaus D.; SCHERZER, Veit. Das Deutsche Kreuz 1941-1945, Band II. Norderstedt: Verlag Klaus D. Patzwall, 2001. OBERSTE SA-FÜHRUNG (vyd.): „Ritterkreuzträger der SA“, in: Der SA-Führer. Zeitschrift der SA-Führer der NSDAP, sešit 10, 6. ročník, říjen 1941.
Externí odkazy Pavel Hervíř, Železný Kříž a Československo, diplomová práce
Kategorie:Sudetští Němci Kategorie:Německé osobnosti druhé světové války Kategorie:Vojáci wehrmachtu Kategorie:Váleční zajatci Kategorie:Vězni gulagů Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Rytířského kříže Železného kříže Kategorie:Narození 14. ledna Kategorie:Narození v roce 1915 Kategorie:Narození v okrese Česká Lípa Kategorie:Úmrtí 24. března Kategorie:Úmrtí v roce 2003 Kategorie:Úmrtí v Bádensku-Württembersku Kategorie:Muži