Pomník padlým 1938–1945 v Praze–Suchdole respektive Pomník obětem druhé světové války se nachází v ulici Suchdolská v nevelkém výklenku školní zahrady obklopen zelení před suchdolskou starší budovou Základní školy Mikoláše Alše.

Odbojová činnost obyvatel Suchdola za 2. sv. války Ilegální suchdolské Rudé právo V Suchdole nebyla žádná továrna, kde by místní zaměstnanci mohli sabotovat výrobu. K prvnímu střetu s německou mocí došlo v Suchdole již dne 14. března 1939, kdy bylo 14 členů obecního zastupitelstva a s nim souvicejících osob předvoláno na četnickou stanici a následně byli vysýcháni v Praze za účasti gestapa. Z nich jen Václav Kozák (* 21. července 1910 – duben 1945 – nezvěstný) druhou světovou válku nepřežil. Ilegální tiskoviny se nejprve donášely z Prahy, ale po nástupu Reinharda Heydricha do úřadu se začalo na cyklostylu tiskonout ilegální suchdolské Rudé právo. Skupina osmi odbojářů byla ale neopatrností prozrazena, byli zatčeni, pět z nich skončilo v koncentračním táboře Mauthausen, kde jen jediný z nich (František Sobotka) dožil konce druhé světové války.

Josef Behenský Zaměstnanec Janečkovy továrny na Pankráci Josef Behenský (* 28. srpna 1898 Chalupy u Přeštic – 30. června 1942 Praha) byl zatčen za sabotáž při výrobě střeliva. Gestapo se marně snažilo usvědčit jej z přechovávání ilegální vysílačky. Byl popraven na střelnici v pražských Kobylisích.

Cizí rozhlas, letáky, podpora rodin Další nebezpečnou ilegální činností byl zakázaný poslech zahraničního rozhlasu. Rovněž nebezpečná byla i distribuce letáků především vzhledem k existenci několika udavačů operujícím v suchdolské lokalitě. Odbojáři v Suchdole především šířili ilegální tiskoviny a zprávy ze zahraničního vysílání. Další aktivitou byla finanční a hmotná podpora rodin zatčených (někteří místní statkáři, obchodníci či živnostníci pomáhali v zásobování potravinami; mezi nimi například řezník Julius Trost, Bohumil Šlégr dodával rozmnožovací blány pro cyklostyl), zajišťování ilegálních úkrytů, nelegání opatřování zbraní a provádění drobných sabotáží.

Josef Franc Ilegání suchdolské Rudé právo se tisklo a falešné legitimace se zhotovaly u Josefa France (* 5. prosince 1913 – 18. srpna 1944 Drážďany), který měl také v úschově 40 tisíc korun po rozpuštěné KSČ. Josef Franc byl popraven v Drážďanech poté, co jej na Vinohradech prozradil muž, kterému v Suchdole Franc poskytoval úkryt.

Václav Palas Václav Palas (* 11. března 1894 Suchdol – 9. září 1943 Praha Pankrác) ukrýval ve své chatě v třešňovce na Drsnici dvě pistole a jednu lovckou pušku. Zloděj, který mu chatu koncem února 1943 vykradl se pokusil odcizený kožich a zbraně v Kladně zpeněžit, byl zadržen a prozradil původ svého lupu. Za nedovolené držení zbraní byl Václav Palas odsouzen k trestu smrti gilotinou.

Rodina Lehnertových Židovská rodina Lehnertových (manželé Karel Lehnert a Růžena Lehnertová, jejich syn Harry Lehnert) byla odsunuta do Terezína v roce 1943. Následně byli deportováni do Ovětimi, kde všichni zahynuli. Jejich vilu na Výhledech používal obecní úřad až do roku 1945.

Josef Lanc Josef Lanc se skrýval v ilegalitě v okolí Písku poté, co se mu podařilo uniknout při zátahu na tiskaře suchdolského Rudého práva. Jeho neopatrná neteř měla známost s příslušníkem gestapa, došlo k prozrazení a při zátahu gestapa na konci února 1944 v píseckých lesích byl Josef Lanc postřelen. Zamřel v nemocnici v Klatovech na následky zranění a mučení při výsleších.

Stanislav Maštalíř Stanislav Maštalíř (* Suchdol – 13. až 15. února 1945 Drážďany) hrál ve svém volném čase v místním ochotnickém divadle. Krátce po premiéře hry J. K. Tyla „Střídavě oblačno“ ve dnech 6. a 7. listopadu 1943 byl nasazen na nucené práce do Německa. Poslední pohlednici ještě nevybombardovaných Drážďan adresovanou ochotnickému spolku odeslal 7. června 1944. Zemřel během spojeneckého náletu na město v polovině února 1945.

Václav Kozák Pražské okresní vedení odboje požádalo na začátku roku 1944 svoji suchdolskou pobočku o psací sroj a finanční podporu. Dne 24. února 1944 psací stroj předal Václav Kozák (* 21. července 1910 – duben 1945) v Lysolajích muži, který byl následnující den (25. února 1944) v Praze zatčen. Václav Kozák a dalších 6 osob bylo na základě výpovědi zatčeného muže prozrazeno a zatčeno. Všem zajištěným pak německý soud dokázal, že se účastnili sběru příspěvků na podporu rodin odbojářů. Václava Kozáka odsoudili k trestu smrti za velezradu, převezli jej začátkem dubna 1945 do Staubinu. Zahynul na pochodu smrti do Dachau.

Julius Trost Na udání Němky z Horoměřic a důvěrníka suchdolských Němců Sittera byl zatčen řezník Julius Trost (* 19. února 1891 Vinoř – 1. prosince 1944 Praha Pankrác). Byl odsouzen k trestu smrti gilotinou za schvalování atentátu na Adolfa Hitlera, který byl spáchán v jeho Vlčím dopěti ve výchdoním Prusku.

Marie Benetková Že se občas stýká se svým manželem skrývajícím se v ilegalitě se svěřila Marie Benetková (* 11. května 1898 Kralupy – 22. února 1945 Praha Pankrác) své přítelkyni z pražské Troje. Netušila, že žena je agentkou gestapa. Matrie Benetková byla zatčena ve Stromovce, kde čekala na svého muže, který se náhodou ten den na schůzku nedostavil. K trestu smrti byla Benetková odsouzena na základě přiznání, že svému muži na jedné ze schůzek dala najíst.

Pomoc válečným zajatcům a vězňům K dalším ilegálním aktivitách obyvatel Suchdola patřila i pomoc sovětským válečným zajatcům, kteří uprchli z Německa a kteří potřebovali úkryt, potraviny, civilní oděvy, falešné průkazy a připadně i osobní zbraně. Jejich odsun přes Moravu a Slovensko zajišťovala četnická stanice v Poličce. (Suchdolem prošlo asi 16 těchto osob).

Těsně před koncem druhé světové války projížděl Roztoky vlak vezoucí politické vězně a zajatce, z nichž se některým podařilo z transportu uprchnout a 18 z nich dorazilo i do Suchdola, kde jim místní poskytli péči a další prostředky pro návrat domů.

Podrobněji o památníku Vysoký (4,5 m) čtyřboký pískovcový pilon nese na svém vrcholu plastiku sepjatých rukou ve stisku (symbol zoufalství). Na spodní straně pilonu v jeho přední části je dvouocasý lev s korunkou a štítem se slovenským znakem. Pod lvem je u základu pilonu uveden na přední straně nápis 1938 – 1945. Levý bok pilonu a pravý bok pilonu nesou pamětní desky se jmény osob. Na každé z nich je vždy uvedeno 11 jmen občanů Suchdola. Celkem je na pomníku uvedeno 22 jmen protiněmeckých odbojářů působících nebo pocházejících ze Suchdola. Všem osobám uvedeným na pamětních deskách bylo uděleno čestné občanství Suchdola (in memoriam). Tito lidé byli mučeni a zemřeli ve vězení, byli popraveni nebo zahynuli v koncentračních táborech. Na kamenných krychlových podstavcích (napravo a nalevo od pilonu) se nacházejí mísy (průměr 0,5 m) zhotovené z identického materiálu jako pilon sám. Pomník byl pořízen péčí osvobozených politických vězňů a slavnostně byl odhalen dne 28. října 1947 za přítomnosti asi tisícovky místních občanů.

Pamětní deska na levém boku pilonu náhled|vpravo|Antonín Bouška BEHENSKÝ J., ... Behenský Josef BENETKOVÁ M., ... Benetková Marie BOUŠKA A., ... Bouška Antonín FRANC J., ... Franc Josef GRYČ J., ... Gryč Josef HUDEC J., ... Hudec Jan CHVÁTAL V., ... Chvátal Václav JABUREK J., ... Jabůrek Josef JOSSOVÁ E., ... Jossová Eliška KOBZA B., ... Kobza Bedřich KOZÁK V. ... Kozák Václav

Pamětní deska na pravém boku pilonu náhled|vpravo|Josef Stříbrský KUČERA J., ... Kučera Jaroslav LANC J., ... Lanc Josef LEHNERTOVÁ R., ... Lehnertová Růžena LEHNERT H., ... Lehnert Harry LEHNERT K., ... Lehnert Karel MAŠTALÍŘ S., ... Maštalíř Stanislav PALAS V. , ... Palas Václav STŘÍBRSKÝ J., ... Stříbrský Josef TAUFER F., ... Taufer František TROST J., ... Trost Julius VOTAVA J. ... Votava Jaroslav

Fotogalerie

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura Laštovka, Vladimír. Kapitoly z minulosti Suchdola a Sedlce. Vydání 1. Praha: Scriptorium, 1999; 213 stran; strany 122 až 125; . Související články Josef Stříbrský Externí odkazy

obětem druhé světové války (Suchdolská) Kategorie:Stavby v Suchdole Kategorie:Postaveno v Česku 1947