Bezkrunýřky (Bathynellacea) jsou řád korýšů ze třídy rakovci (Malacostraca), podtřídy Eumalacostraca a nadřádu bezkrunýřovci (Syncarida). Dle databáze WoRMS zahrnují k dubnu 2026 tři čeledi: Bathynellidae, Leptobathynellidae a Parabathynellidae.
Stavbou těla patří mezi primitivní rakovce, respektive jedny z nejprimitivnějších zástupců podtřídy Eumalacostraca. Jde o miniaturní korýše o délce těla 0,5–3,5 mm, jak již jméno napovídá bez vyvinutého krunýře neboli karapaxu, chybí jim i hrudní příústní končetiny neboli maxilipedy (ve srovnání s blízce příbuznými bezštítovkami, odb. Anaspidacea, jim první hrudní článek ani nesrůstá s hlavou). Z hrudi vyrůstá šest nebo sedm párů dlouhých a tenkých dvojvětevných končetin; osmý pár je ztracen, resp. přeměněn na samčí kopulační orgány. Dva až tři páry přívěsků nesou i zadečkové články; poslední zadečkový článek srůstá s telsonem do podoby pleotelsonu, ale nevzniká ocasní ploutvička. Hlava nese tykadla i kusadla, oči jsou zakrnělé. Bezkrunýřky během vývoje procházejí larvou typu nauplius.
Bezkrunýřky mohou pocházet z mořských předků, kteří prošli pedomorfní evolucí. Dnes jsou rozšířeny takřka celosvětově v podzemních vodách, kde se živí organickými zbytky a různými malými organismy. Vzhledem ke své „archaičnosti“ bývají v některých zdrojích označovány i za živoucí fosilie. Některé druhy žijí i v jiných stanovištích, objeveny byly například v jezeře Bajkal, bezkrunýřka Thermobathynella adami dokonce v horkých pramenech o teplotě kolem 55 °C (jinak jsou tito korýši spíše chladnomilní). Jejich diverzita a znalost jejich ekologie zůstávají kvůli skrytému způsobu života zřejmě značně podhodnoceny. Českou stopou ve výzkumu bezkrunýřek je jejich první nález v pražské studni zoologem Františkem Vejdovským (1882). Jím popsaný druh bezkrunýřka slepá (Bathynella natans) byl však dlouho neprávem považován za vědecký podvod kvůli ztrátě popisných exemplářů.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Rakovci