Ernö Seidler (18. března 1886 Užhorod – 1942 Moskva) byl československý politik maďarské národnosti, v letech 1921–1925 člen vedení Komunistické strany Československa, před rokem 1920 se angažoval v Maďarské komunistické straně, resp. původně uherské sociální demokracii, po roce 1925 v Komunistické straně Německa, od roku 1930 žil v Sovětském svazu.
Život Ernö Seidler pocházel z Užhorodu. Od roku 1910 se politicky angažoval v řadách uherské sociální demokracie. Za první světové války byl odveden do armády a roku 1915 padl do ruského zajetí. Od roku 1918 působil v řadách bolševiků, podílel se na vedení maďarské sekce Komunistické strany Ruska (bolševiků). Roku 1919 se vrátil do Maďarska a zastával různé funkce v Maďarské republice rad, mimo jiné i policejního prezidenta v Budapešti. Po zničení republiky byl vězněn, od roku 1920 žil v Československu, v němž se zapojil do organizace sociálně-demokratické levice na Podkarpatské Rusi, patřil mezi zakládající členy Komunistickou stranu Československa (KSČ).
V komunistické straně zastával funkce tajemníka krajského výboru v Užhorodu (1921–1923) a pak v Bratislavě (1923–1925), jako přední regionální stranický funkcionář byl volen i do centrálních stranických orgánů: na Slučovacím sjezdu v říjnu/listopadu 1921 byl zvolen členem výkonného výboru strany, I. sjezd KSČ v únoru 1923 ho zvolil náhradníkem výkonného výboru. Na II. sjezdu KSČ v listopadu 1924 byl jako jeden z představitelů levice zvolen členem ústředního výboru, následně i do politického byra ÚV a organizačního byra ÚV. Během vnitrostranických konfliktů mezi pravicí a levicí vedení strany byl pravými představiteli kritizován za „pseudorevoluční frázovitost“ místo vykonávání skutečné práce, a nakonec obviněn ze zpronevěry stranických peněz. Kontrolní komise KSČ obvinění potvrdila a koncem února 1925 byl Seidler odvolán z vedení strany (další obvinění členové vedení, Július Verčík a Josef Horn, byli ze strany vyloučeni).
Kauzu Seidlera a dalších prověřovaly i kontrolní orgány Kominterny a nakonec ho očistily, následně v letech 1925–1930 pracoval jako vedoucí sovětské obchodní mise v Berlíně. Současně působil v Komunistické straně Německa, byl i členem Všesvazové komunistické strany (bolševiků). Od roku 1930 žil v Moskvě, pracoval jako ředitel podniku těžkého průmyslu. Zemřel zřejmě roku 1942 jako jedna z mnoha obětí Velké čistky, uváděn je i rok 1940.
Odkazy Reference
Literatura
Kategorie:Členové politbyra ústředního výboru KSČ Kategorie:Členové orgbyra ústředního výboru KSČ Kategorie:Členové výkonného výboru KSČ Kategorie:Náhradníci výkonného výboru KSČ Kategorie:Českoslovenští politici maďarské národnosti Kategorie:Maďarští komunisté Kategorie:Němečtí komunisté Kategorie:Členové KSSS Kategorie:Oběti Velké čistky Kategorie:Narození v roce 1886 Kategorie:Narození 18. března Kategorie:Narození v Užhorodu Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Muži