Ákáša je sanskrtský výraz pro nebeský prostor či povětří. Ve staré indické filozofii byla považována za látku, která prostupuje celým vesmírem, podobně jako řecký éter; někdy byla přiřazována ke klasickým čtyřem živlům jako pátý. Je považována za médium, skrze které je přenášen zvuk, a za první z prvků, který vzniká z prakrti a dává vzniknout nekonečnému prostoru.
V buddhismu, často v pálijské podobě ákasa, je společně se čtyřmi klasickými živly a vědomím (viňňána) jedním z šesti živlů.
V západním esoterismu je ákáša přirovnávána k astrálnímu světlu a éteru. Rozšířený je koncept ákášické knihovny, který se poprvé objevuje v díle H. P. Blavatské.
Reference
Kategorie:Hinduismus