Paraska Stěpanivna Plytka-Horycvit (ukrajinsky Пара́ска Степа́нівна Пли́тка-Гори́цвіт, 1. března 1927 Bystrec – 16. dubna 1998 Kryvorivňa) byla ukrajinská huculská umělkyně, malířka, spisovatelka, filozofka, etnografka a folkloristka.

Patří k představitelům tzv. naivního umění. Tvořila realistické postavy a zvířata inspirované huculským prostředím a exotickou Indií. Její fotografie svědčí o historické epoše, která zanikla, zatímco její texty, obrazy a postavy dokumentují tradice Huculů. Její tvorba ilustruje místní život a zvyky na pozadí významných historických změn. Horycvit je literární pseudonym.

Život Paraska Plytka-Horycvit se narodila 1. března 1927 v rodině kováře Stěpana Plytky ve vesnicu Bystrec v Ivanofrankivské oblasti. Otec byl vzdělaný muž, který ovládal několik jazyků. Matka Hanna byla tkadlena a vyšívačka. Rodina se později přestěhovala do vesnice Krivorivňa. Paraska absolvovala čtyři třídy školy a díky otci se naučila různé jazyky, včetně němčiny, takže během druhé světové války pracovala jako překladatelka na obecním úřadě.

V roce 1943 odjela sama do Německa, kde chtěla studovat na univerzitě. Místo studia ale skončila jako služebná v německé rodině.

Po návratu do Kryvorivně se zapojila do národně osvobozeneckého hnutí, stala se spojkou ukrajinské povstalecké armády a nosila povstalcům do lesa jídlo a teplé oblečení. V březnu 1945 byla za tuto činnost zatčena. Po čtyřech měsících ji vojenský tribunál NKVD odsoudil k deseti letům vězení, zbavení občanských práv na pět let a konfiskaci veškerého majetku. V zimě roku 1945 byla s tisíci odsouzených mladých dívek ze západní Ukrajiny poslána na Sibiř.

Cestou jí omrzly nohy, skončila ve vězeňské nemocnici na Uralu, kde jí nohy málem museli amputovat. Téměř pět let pak chodila o berlích. Od roku 1947 si odpykávala trest ve zvláštním trestaneckém táboře v Kazachstánu. Seznámila se zde s mladým gruzínským umělcem, se kterým si dlouho dopisovala a zamilovala se do něj. Podařilo se jí poslat domů dopis s jeho adresou, ale rodiče s jejich vztahem nesouhlasili a otec dopis zničil. Dívka tak s umělcem ztratila kontakt. Po návratu domů nedokázala otci takový čin odpustit. Vzpomínala na svou životní lásku a zůstala po zbytek života sama.

Po 10 letech v táborech na Uralu a v Kazachstánu byla Plytka-Horycvit v roce 1954 propuštěna na základě amnestie. Ve 27 letech se vrátila do Krivorivně a usadila se v samostatné chatrči o jedné malé místnosti, která sloužila jako kovárna jejího otce. Později jí otec postavil další místnost. Žila 44 let sama ve své chatrči. Aby zabránila pokácení dvou bříz poblíž chatrče, darovala svou půdu a sama žila jako jeptiška.

Místní lidé se jí zprvu báli a udržovali si odstup, protože se vrátila z vězení, a obávali se brutálních reakcí sovětských úřadů. Postupně si ale získala jejich úctu. Zapojila se do veřejného života a podílela se na uměleckých aktivitách ve vesnici. Přidala se ke sboru, začala malovat, psát a zaznamenávat etnografické postřehy. O svém vězeňském životě nicméně nemluvila, aby její příběhy nezpůsobily lidem bolest. Pracovala v místní dřevařské firmě a svůj první plat použila na nákup fotoaparátu Smena a za druhý plat si koupila zvětšovací přístroj.

Jako fotografka si získala oblibu u vesničanů, kteří ji často žádali, aby fotila jejich rodiny, děti a usedlosti. Vždycky ochotně vyhověla a tak nevědomky začala zaznamenávat huculský život a karpatskou krajinu. Dokumentovala narozeniny a pohřby, náboženské svátky a rodinné události. Všechno, co ji obklopovalo – lidi, zvířata, stromy, keře a hory.

Zvláštní místo v jejím životě zaujímalo náboženství, možná kvůli utrpení a strádání, které prožila v odlehlých gulazích. Malovala ikony, které věnovala přátelům a církvi. Později se stáhla víc do soukromí. Vedla prostý, asketický život a materiální věci pro ni nebyly důležité. Žila z toho, co jí přinesli vesničané. náhled|393x393pixelů|Hrob umělkyně Fascinoval ji osvobozenecký boj indického lidu, filozofie míru národního indického proroka Mahátmy Gándhího. Napsala několik dopisů jeho dceři Indiře.

Od 70. let 20. století doprovázela studentské expedice do Karpat. Studenti z Kyjeva jí jako poděkování věnovali psací stroj, na němž později psala svá díla.

Ke konci života žila v chudobě a téměř přišla o zrak. V jejím domě stála rakev a podepsaný kříž, na kterém zůstalo jen volné místo pro datum. Byla pohřbena v Krivorivně.

Tvorba Tvorba umělkyně byla mimořádně rozsáhlá. Věnovala se:

literatuře (povídky, pohádky, romány, deníky) poezii, často psané v huculském nářečí výtvarnému umění (malby, kresby, papírové koláže, ikony) etnografii a folkloru fotografii

Literární dílo Literární dílo Parasky Plytky-Gorycvit je sjednoceno pod názvem Dar rodné zemi – zahrnuje 46 velkých ručně a strojově psaných knih o 500 stranách a desítky menších knih s vlastními ilustracemi a v domácích vazbách. Rukopisy se vyznačují výjimečnou kaligrafií. Mezi nimi je řada duchovních a filozofických děl i lidový cyklus. Sestavila slovník huculského nářečí, psala pohádky, bajky a fantasy román o dobrodružství Huculů v Indii a také si vedla deníky.

Za života umělkyně nebyla vydána ani jedna její kniha. První kniha Starovicki povistorke vyšla v roce 2008 a je psaná v huculském nářečí.

Poezie Psala také poezii, v níž používala huculské nářečí. Na rozdíl od prózy se poezie věnuje převážně náboženským tématům.

Obrazy, ilustrace Cyklus jejích kreseb Ševčenko v Karpatech se nachází v Muzeu Tarase Ševčenka v Kanivu. Desítky děl jsou věnovány Ivanu Frankovi a Lesji Ukrajince. Cyklus Osud Huculky vypráví o životě ženy ve vysokých Karpatech.

Fotografie Během svého života pořídila přes 4 000 fotografií, na nichž zachycoval vesničany a jejich děti, krajiny, svátky, přírodu atd. Fotografie umožňují nahlédnout do každodenního života a života obyčejných lidí žijících v Karpatech ve druhé polovině 20. století. Technika fotografování je na velmi vysoké úrovni. Filmy a fotografie si vyvolávala sama.

Muzeum V domě umělkyně v Krivorivně vzniklo její muzeum. Jsou zde uloženy knihy, fotografie a obrazy. Část její tvorby je uložena také v muzeu Ivana Franka v Krivorivně, ve Verchovyně a v několika dalších muzeích na Ukrajině.

Reference

Kategorie:Ukrajinské umělkyně Kategorie:Ukrajinské malířky Kategorie:Ukrajinští spisovatelé Kategorie:Ukrajinští básníci Kategorie:Ukrajinští etnografové Kategorie:Narození v roce 1927 Kategorie:Narození 1. března Kategorie:Úmrtí v roce 1998 Kategorie:Úmrtí 16. dubna Kategorie:Ženy