Štěpán II. Frankopan ( Stjepan II. Frankopan, Frangepán II. István, Stephanus de Frangapan, 1330 – únor nebo březen 1390, Modruš) byl chorvatský šlechtic z rodu Frankopanů, hrabě z Veglie a Modruše.

Život náhled|Tržan, hrad v Modruši Narodil se jako syn hraběte Bartoloměje VIII. Frankopana z Veglie. Měl bratra Jana. Jeho sestra, neznámého jména, se provdala za Huga, pána z Duina, a sestra Markéta se provdala za Ottu ze Stuberbergu.

První zmínka o Štěpánu Frankopanovi pochází z 21. února 1343, kdy byl se svým otcem Bartolomějem a bratrem Janem V. přítomen při podpisu listiny. V roce 1358 byl zmíněn jako jeden z patnácti pánů uherského krále Ludvíka I., kteří se podíleli na mírové smlouvě s Benátčany.

Byl jmenován županem Požežské a Zalanské župy a zvolen prefektem Milje (Muggia).

Po smrti svého otce v roce 1360 se stal hlavou rodiny. V listině krále Ludvíka I. z roku 1364, resp. krále Ondřeje III. z 27. února 1292, je Štěpán titulován jako hrabě z Frankopanu (comes de Frangapan). V tomto roce král potvrdil pro Štěpána a jeho bratra Jana V. listinu vydanou jejich otci Bartolomějovi dne 18. února 1350, v níž bratry jmenoval hrabaty z Veglie, Modruše, Gatanu a Vinodolu a pány Zenggu.

V roce 1365 se bratři dohodli na rozdělení rodinných statků, kdy Štěpán obdržel statky jejich strýce Dujma III., hrady Trsat, Bakar a Bribir a polovinu ostrova Veglia (Krk), zatímco bratři společně spravovali Zengg. Po rozdělení zůstal Štěpán v Zenggu, kde 12. srpna vydal františkánským mnichům ze Zenggu listinu, v níž jim slíbil měsíční podporu ve výši 50 solidů.

V roce 1372 odcestoval do Padovy, kde byl přijat s velkou pompou a kde se oženil s Kateřinou, dcerou Františka z Carrary, pána Padovy. Padovský historik Galeazzo Gataro píše, že toto manželství bylo sjednáno na zvláštní žádost krále Ludvíka, který chtěl ukázat, jak moc si váží a miluje svého přítele a spojence v Itálii. Samotná svatba se konala 13. června, po níž následovaly oslavy až do 22. června. Ještě téhož večera dorazili do Benátek, odkud následující den odpluli, a 27. června dorazili do Zenggu, kde oslavy pokračovaly. Poté se i s manželkou odebral na hrad Tržac, kde poté pravidelně pobýval. Z jejich manželství se narodila dcera Alžběta (1373 – 1422 nebo 1423).

V roce 1378 založil v Modruši klášter františkánů. V roce 1380 své dceři daroval čtyřicet tisíc forintů a hrabství Modruš a hrad Tržac a ve stejném roce ji zasnoubil s Bedřichem II. z Celje (1379–1454).

Štěpán Frankopan poskytoval finanční podporu králi Ludvíkovi ve válce proti Benátkám v letech 1378 až 1381. Zatímco Štěpán a jeho manželka Kateřina strávili léto 1380 v Záhřebu a Korutanech, kde králi půjčili deset tisíc dukátů a zastavili hrad Sjeničak, benátská flotila vedená admirálem Lodovicem Loredanem vypálila Zeng a Bašku a hrad Krk se jim vzdal. Po smrti krále Ludvíka v roce 1382 se Štěpán postavil na stranu Karla z Drače, který 22. ledna 1386 vydal v Budíně listinu, která Štěpánovi udělovala právo, že v případě královy smrti bez mužských dědiců, zdědí uherský trůn.

Štěpán v Modruši a okolí zavedl územní vojenskou službu podle vzoru německých šlechticů. V roce 1365 sepsal se svým bratrem Janem V. listiny, jednu latinsky a jednu v chorvatské hlaholici. V témže roce, kdy se vlády v Padově ujal vévoda Gian Galeazzo Visconti, poskytl útočiště svému švagrovi Františkovi z Carrary.

Štěpán II., hrabě z Frankopanu, zemřel v Modruši v únoru nebo březnu 1390, pravděpodobně v důsledku nemoci, kterou onemocněl v předchozím roce. Zanechal po sobě vdovu Kateřinu a jedinou dceru Alžbětu, která byla zasnoubená s hrabětem Bedřichem z Celje, jemuž Štěpán dva roky předtím poskytl 40 000 zlatých forintů a odkázal mu Modruš.

Manželství a potomstvo Štěpán II. Frankopan byl ženatý s Kateřinou z Carrary (?–1372), dcerou Františka I. z Carrary, pána z Padovy, se kterou měl dvě děti:

syn Jiří, zemřel před rokem 1412 dcera Alžběta (1373 – 1422 nebo 1423), provdala se za Bedřicha z Celje, který ji v roce 1422 údajně zavraždil, aby se mohl oženit se svou milenkou Veroniku z Desenice. Frankopanové proti ní vznesli obvinění ke králi Zikmundovi, který ji odsoudil a svěřil do péče svého otce. Její otec ji uvěznil na hradě Celje a Veronika byla popravena na hradě Ojstrica/Osterwitz.

Reference

Frangepán: A Frangepán család oklevéltára. Kiadja Thallóczi Lajos, Barabás Samu. I. kötet 1133–1453. Budapest: Magyar Tudományos Akadémia. 1910. Hozzáférés: 18. ledna 2022 Genealogy: Frangepánok családfája (részleges). genealogy.euweb.cz Klaić: Vjekoslav Klaić: Krčki knezovi Frankapani – Prva knjiga. Zagreb: Matica Hrvatska. 1901. Hozzáférés: 18. ledna 2022 Nagy: Nagy Iván: Magyarország családai czímerekkel és nemzékrendi táblákkal: IV. kötet [Ebeczky - Gyürky]. Pest: Ráth Mór. 1858. 240–241. o. Strčić: Petar Strčić - Hrvtaski biografski leksikon: Frankapan, Stjepan II. (I.). hbl.lzmk.hr. Leksikografski zavod Miroslav Krleža (1998) (Hozzáférés: 18. ledna 2022) Štěpán II. Kategorie:Muži Kategorie:Požežsko-slavonská župa Kategorie:Zala Kategorie:Uherské župy Kategorie:Úmrtí v roce 1390 Kategorie:Úmrtí v Chorvatsku