náhled|Roy Cohn v roce 1981 Roy Marcus Cohn (/koʊn/; 20. únor 1927 New York – 2. srpen 1986 Bethesda) byl americký právník a státní zástupce. Jeho kariéra trvala od 50. do 80. let 20 století, čítala mediálně známé případy, slavné klienty a vliv sahající přes mediální magnáty, mafii až po prezidenty. Cohn byl kontroverzní figura, mimo jiné kvůli způsobu jeho práce i lidem, se kterými se stýkal. Přestože osobně i profesionálně ostře vystupoval proti homosexuálům, sám jím byl a zemřel na AIDS.

náhled|Roy Cohn, Joseph McCarthy a G. David Schine v roce 1953

Vzdělání a raná kariéra Cohn se narodil v Bronxu v New Yorku a vzdělával se na Kolumbijské univerzitě. Jeho rodiče byli židovského původu – Aškenazi, a jeho otec byl vlivný právník. Roy se již jako 25letý proslavil jako státní zástupce amerického ministerstva spravedlnosti v procesu se špionáží s Juliusem a Ethel Rosenbergovými, kde Rosenbergovy úspěšně stíhal, což vedlo k jejich odsouzení a popravě v roce 1953. Po jeho působení jako hlavního obhájce v procesech s McCarthyovými se jeho pověst na konci 50. a konce 70. let zhoršila, protože se usadil v New Yorku a stal se soukromým právníkem mnoha klientů, včetně realitních magnátů, politických agentů, katolických duchovních a organizovaného zločinu.

Po nepovedené dětské operaci nosu, která měla Cohnovi upravit vzhled, zůstala výrazná jizva. Poté, co Cohn navštěvoval Fieldston School a Horace Mann School a v roce 1946 dokončil studium na Kolumbijské univerzitě, absolvoval již ve věku 20 let Právnickou fakultu Kolumbijské univerzity.

Právnická kariéra Poté, co Cohn rezignoval na pozici McCarthyho zaměstnance, pracoval 30 let jako právník v New Yorku. Mezi jeho klienty patřili Donald Trump; majitel baseballového klubu New York Yankees George Steinbrenner; Aristoteles Onassis; mafiánské osobnosti Tony Salerno, Carmine Galante, John Gotti Paul Castellano a Mario Gigante; majitelé Studia 54 Steve Rubell a Ian Schrager; římskokatolická arcidiecéze New Yorku; texaský finančník a filantrop Shearn Moody Jr.; a majitel firmy Richard Dupont. Dupont, tehdy 48letý, byl usvědčen z těžkého obtěžování a pokusu o krádež ve velkém měřítku za své pokusy vynutit si od Cohna další zastoupení v souvislosti s falešným nárokem na vlastnictví nemovitosti v případu proti skutečnému majiteli nemovitosti na adrese 644 Greenwich Street na Manhattanu, kde Dupont provozoval Big Gym a odkud byl v lednu 1979 vystěhován. Mezi další Cohnovými klienty byl i profesor právnické fakulty Harvardu Alan Dershowitz, který Cohna označoval za „typického odstraňovače problémů“.

Konec kariéry a smrt V roce 1986 byl Cohn odvolacím soudem Nejvyššího soudu státu New York vyloučen z advokátní komory za neetické chování poté, co se pokusil podvést umírajícího klienta tím, že ho donutil podepsat dodatek k závěti, v němž odkázal svůj majetek Cohnovi. Cohn zemřel o pět týdnů později na komplikace související s AIDS, přičemž vehementně popřel, že je HIV pozitivní.

Cohn je pohřben na hřbitově Union Field v Queensu ve státě New York. Jeho náhrobek ho popisuje jako právníka a vlastence. Jeho pamětní deka s AIDS je bílá a má na sobě nápis „Roy Cohn. Tyran. Zbabělec. Oběť“.

Cohn se stal předmětem mnoha mediálních profilů před svou smrtí i po ní.

Spojení s Ronaldem Reaganem náhled|Cohn a prezident Ronald Reagan s manželkou v roce 1982

Cohn pracoval na Reaganově kampani v roce 1980, kde se spřátelil s Rogerem Stoneem. Cohn pomáhal Rogeru Stoneovi v Reaganově prezidentské kampani v letech 1979–1980 a pomohl Stoneovi zařídit, aby John B. Anderson získal nominaci Liberální strany New Yorku, což pomohlo rozdělit opozici vůči Reaganovi v tomto státě. Stone uvedl, že mu Cohn dal kufr, který Stone neotevřel, a na Cohnův pokyn ho nechal v kanceláři právníka vlivného v kruzích Liberální strany. Reagan získal ve státě 46 % hlasů oproti Carterovým 44 %, přičemž Anderson získal přes 7 % hlasů. Poté, co vypršela promlčecí lhůta pro úplatkářství, Stone řekl: „Zaplatil jsem jeho advokátní kanceláři. Právní poplatky. Nevím, co za ty peníze udělal, ale ať už to bylo cokoli, Liberální strana dospěla ke správnému závěru z principu.“

Rupert Murdoch byl klientem a Cohn opakovaně tlačil na prezidenta Ronalda Reagana, aby prosadil Murdochovy zájmy. Jemu se připisuje seznámení Trumpa a Murdocha v polovině 70. let, což znamenalo začátek jejich dlouhého vztahu.

Zastupování Donalda Trumpa V roce 1971 se Donald Trump poprvé pustil do velkých stavebních projektů na Manhattanu. V roce 1973 ministerstvo spravedlnosti obvinilo Trumpa z porušení zákona o spravedlivém bydlení (Fair Housing Act) v 39 jeho nemovitostech. Vláda tvrdila, že Trumpova korporace uváděla odlišné nájemní podmínky a činila falešná prohlášení o „neobsazenosti“ černošským uchazečům o byty, které spravovala v Brooklynu, Queensu a na Staten Islandu. Cohn, zastupující Trumpa, podal proti vládě protižalobu ve výši 100 milionů dolarů s tvrzením, že obvinění byla „nezodpovědná a neopodstatněná“. Protižaloba byla neúspěšná. Trump v roce 1975 mimosoudně urovnal obvinění s tím, že je spokojen s tím, že dohoda „nenutí Trumpovu organizaci přijímat jako nájemníky osoby pobírající sociální dávky, pokud nejsou stejně kvalifikované jako kterýkoli jiný nájemník“. Korporace byla povinna zasílat dvoutýdenní seznam volných míst Newyorské městské lize (New York Urban League), skupině pro občanská práva, a dát lize přednost pro určitá místa. V roce 1978 se Trumpova organizace znovu ocitla u soudu za porušení podmínek urovnání z roku 1975; Cohn označil nová obvinění za „nic víc než opakování stížností dvojice nastrčených nespokojenců“. Trump obvinění popřel.

Cohn zastupoval Trumpa a zároveň zastupoval mafiána Anthonyho Salerna, který spolu s dalšími mafiány ovládal betonářské odbory v New Yorku. Cohn údajně představil Salerna Trumpovi, což později vedlo k tomu, že Salerno Trumpovi pomáhal při stavbě Trump Tower tím, že mu dodával beton za snížené ceny.

Ve své knize The Art of the Deal z roku 1987 Trump psal o „všech stovkách ‚slušných‘ chlapů, kteří si vybudovali kariéru na chlubení se svou nekompromisní integritou, ale nemají absolutně žádnou loajalitu… Na Royi Cohnovi se mi nejvíc líbilo, že dělal pravý opak.“

Zobrazení v médiích

Divadlo Cohn inspiroval po své smrti několik fiktivních ztvárnění. Pravděpodobně nejznámější je hra Tonyho Kushnera Angels in America (1991), která Cohna zobrazuje jako uzavřeného, mocného pokrytce pronásledovaného duchem Ethel Rosenbergové, protože popírá, že zemřel na AIDS. V původní broadwayské inscenaci roli ztvárnil Ron Leibman; v minisérii HBO (2003) hraje Cohna Al Pacino; a v obnově Off-Broadway v roce 2010 v podání Signature Theatre Company na Manhattanu si roli zopakoval Frank Wood. Nathan Lane hrál Cohna v inscenaci Royal National Theatre v roce 2017 a v broadwayské inscenaci v roce 2018. Cohn je také postavou v Kushnerově jednoaktovce G. David Schine in Hell (1996). Na začátku 90. let byl Cohn jedním ze dvou subjektů one-man show Rona Vawtera s názvem Roy Cohn/Jack Smith; jeho roli napsal Gary Indiana.

Film a televize rok představitel název poznámka 1977 George Wyner Tail Gunner Joe TV film od NBC 1985 Joe Pantoliano Robert Kennedy and His Times minisérie CBS 1992 James Woods Citizen Cohn TV film od HBO 2003 Al Pacino Angels in America minisérie HBO 2023 Will Brill Fellow Travelers minisérie Showtime 2024 Jeremy Strong The Apprentice film

Cohn byl námětem dvou dokumentů z roku 2019: Bully, Coward, Victim: The Story of Roy Cohn, režírovaných Ivy Meeropol (dokumentární filmařkou a vnučkou Julia a Ethel Rosenbergových) a Where's My Roy Cohn? od Matta Tyrnauera. David Moreland se objeví jako Cohn v epizodě Akta X „Travelers“ (1998). Roland Blum, kterého hraje Michael Sheen, je nepoctivý právník inspirovaný Cohnem, který se objeví v epizodě „The One Inspired by Roy Cohn“, 3. série, 2. epizoda seriálu The Good Fight. Cohn a Rosenbergovi jsou jmenovitě zaškrtnuti v písni Billyho Joela „We Didn't Start the Fire“. The Apprentice je nezávislý životopisný dramatický film z roku 2024, který zkoumá Trumpovu kariéru realitního obchodníka v New Yorku v 70. a 80. letech, včetně jeho vztahu s Royem Cohnem, který se ztvárňuje jako Trumpův právník a mentor; Film byl nominován na dvě Oscary, včetně nominace na cenu Akademie za ztvárnění Cohna Jeremym Strongem. Film zkoumá jejich přátelství, zatímco Cohn vede aktivní homosexuální životní styl v New Yorku a zároveň navazuje bližší obchodní vztah s Trumpem. Film zmiňuje i Cohnovo modus operandi při obvinění – nic nepřiznej, všechno popři, zaútoč; v obdobné podobě (v angličtině) jako Deny, Deflect, Delay – s náznakem, že Trump toto MO používá dodnes.

Bibliografie Cohn, Roy (1954). Only a Miracle Can Save America from the Red Conspiracy. Wanderer Printing Co. Cohn, Roy (1968). McCarthy. New American Library. ISBN 978-1125326596. Cohn, Roy (1972). A Fool for a Client: My Struggle Against the Power of a Public Prosecutor. Dell Publishing. ISBN 978-0-440-02667-9. Cohn, Roy (1977). McCarthy: The Answer to 'Tail Gunner Joe'. Manor Books. ISBN 978-0-532-22106-7. Cohn, Roy (1981). How to Stand Up for Your Rights and Win!. Devin-Adair Publishers. ISBN 978-0-8159-5723-2. Cohn, Roy (1982). 'Outlaws of Amerika' The Weather Underground. Western Goals. Cohn, Roy (1986). Roy Cohn on Divorce: Words to the Wise and Not So Wise. Random House. ISBN 978-0-394-54383-3.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

1951 Interview Discussion with Gore Vidal, 1977 Profile on 60 Minutes, 1979 https://www.findagrave.com/memorial/21562

Kategorie:Narození v roce 1927 Kategorie:Narození 20. února Kategorie:Narození v New Yorku Kategorie:Američtí právníci Kategorie:Úmrtí v roce 1986 Kategorie:Úmrtí 2. srpna Kategorie:Úmrtí v Bethesdě (Maryland) Kategorie:Muži